Aprilky a Guzziny v Kořenově: zatáčky kam se podíváš

Letos jsme opět vyrazili do Jizerských hor, podívat se na nádherné italské stroje. Na akci Aprilia & Moto Guzzi Moto Live Tour však není jen na co koukat, ale hlavně je na čem jezdit.

Aprilky a Guzziny v Kořenově: zatáčky kam se podíváš

Jako první usedám na Aprilii Caponord 1200 v plné polní. Tohle je prostě paní motorka, královna silnic. Houpavým stylem vás na nerovnostech ukonejší, že spolu zvládnete objet svět a vy z ní pokaždý slezete vcelku a svěží. Ale to není všechno, jakmile totiž přijde na řadu sportovní svezení, ukáže kde se tyhle motorky vyrábějí, a že sport je stále synonymum pro značku Aprilia.

Lehký chod plynové rukojeti může neznalého vylekat, ale zkušený jezdec ocení jak dobře je motor vyladěn a jak snadno se brutální výkon dávkuje. Na místě je těžká, a pokud máte pod 180 centimetrů, musíte být opatrní a zvážit každé zastavení, otáčení v kopci a podobně. Jenže to už fakt mluvím o věcech, které nejdou změnit. Zkrátka půl hodinky uteklo jak voda a mě už zajímá jaká bude oproti ní Moto Guzzi Stelvio.

Ta tady vypadá oproti vymazlené Aprilice jako cestovatel, dalo by se říct ze staré školy. Nic navíc, jen to nejnutnější. Nemá tak dobré brzdy jako Caponord, nemá tolik elektronických pomocníků, ale nepřipadám si tady jak strejda který neví, co všechny ty vychytávky umí. Na naše silnice ideální, nezáludná, předvídatelná motorka. Možná někoho urazí  konfliktní design, ale to už je věc názoru. Nicméně, i přesto, že jsem se s ní sžil o něco později než s přesnou Aprílií, tak z jízdy jsem měl větší radost. Přišla mi, že je pevnější v kramflecích na hodně drsném povrchu a že líp odhaduji její meze. I pozice za řídítky mi víc vyhovovala.

U mě ještě stále platí, že výkon, lehkost a okamžitá vstřícnost není to hlavní co od motorky chci. A proto jdu fofrem do V9 Bobber. Pánové, je to pro mě nejlepší svezení dne. Pro tyhle stroje má smysl žít. A ještě ke všemu, vypadá Bobber z pohledu za řídítky líp, než když se na něj koukáte na stojánku! Ta rovná řídítka, strohý budík a zajímavě tvarovaná nádrž!

A teď to nejlepší, jízda! Tuhé chlapácké tlumení a pevný rám drží skvěle zvolenou stopu a z motorky máte pocit, že je festovně smontovaná tak, že by vás mohla přežít. Naladění je sice tvrdší, ale nejde o styl sportstera od H-D, kdy dostanete kolikrát fakt nepříjemnou ránu do zad. Po vás tady chce motorka jen jediné, užívat si to a ani nemusíte mít plnovous a flanelovou košili. Pozice je příjemně frajersky nahrbená. Nohy, které máte ležérně pod sebou maji dobrou polohu pro řazení měkce fungující převodovky. První kvalt ani neucítíte a další už jen poznáte díky slabému cvaknutí. Výkonu akorát, jednoduchá ovladatelnost a použitelné brzdy. Maximální prožitek na klasickém motocyklu. Super a ještě jednou super!

Roamer je mrštnější. Užší přední pneu dělá své, ale připadal jsem si na něm jak ve filmu Born to be Wild a na to moc neslyším. Nicméně tenhle hipík je pohodlnější, a paradoxně přes jeho větší ochotu zatáčet je jízda víc na pohodu. To Bobber je kluk z ulice, trochu hajzlík. Obě motorky jsou pro lidi plus mínus do 180 centimetrů. Ale pokud se i vy dlouháni přeci jen poskládáte, tak proti gustu…

Jen připomenu, že 55 koní funguje skvěle, ani omylem nejste brzdou provozu a motor krásně vyladěný od vibrací jsem si opravdu užíval. Nechci víc koní a nechci ani zamykatelné víčko nádrže. Beru to jako přednost, jak ten výkon, se kterým dokážu pocuchat nervy daleko výkonnějším strojům, tak to víčko. Tohle totiž jen tak nikdo nemá. S nastartováním vás čeká klasické oklepání se motorky do strany, tak jak to má být. Jen jedna kritika na ovládání blinkrů. Pěkný, moderní ale při každém vypnutí mam pocit, že drtim párátko. Přepínač je totiž na palec hrozně úzký.

Pak už jen závěr v podání modelu Griso. Motorka, která letos končí kvůli emisním limitům. Motor už sice nesplňuje tabulky pánům v EU, ale u mě splňuje všechno co má správnej bike mít. Poctivě zpracovaná motorka, nádherný kus italskýho designu. Nějaké rozvalení tady ale neexistuje, nohy máte pod sebe naskládaný jak čerstvě složený dřívý, teda dost na těsno. Ruce hodíte dopředu a takhle vyrazíte vstříc zatáčkám, jenže tahle motorka nedá nic zadarmo. Ovládání není bezprostřední, chvíli se snažíte vysedat, chvíli tlačíte na stupačky abyste pak zjistili, že čim víc jste v klidu, tim je to lepší. Každej metr silnice si užijete a já měl navíc tuhle krásku osazenou laděným Termixem. Díky za tuhle labutí píseň. Potom už jsem ani na perfektní Tuono nechtěl, holt každýmu podle jeho chuti a víc jsem za tři hodiny prostě nestihl.

Díky A Spiritu za pozvání a za perfektně zvládnutou akcičku, kde všechno odsejpalo jak má. Kluci byli vždy po ruce a hned ke každýmu biku všechno vysvětlili aniž bychom se sami ptali. Takže už vím i detaily, že Roamer je v překladu Tulák. To docela sedí :)

Náš tip

Přečtěte si první dojmy z  jízdy na V9 Roamer.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 5x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist