Z chopperu v krabici je parádní kafáč: Jirka a jeho Suzuki LS650 Savage

„Koupil jsem tu motorku v krabicích už před nějakými deseti lety. Její původní podoba mě nijak nelákala, ale musel jsem ji nejprve postavit, aby šla vůbec přepsat.“ Jirka se běžně zabývá spíše veteránskými motorkami, a rozebraná Suzuki LS650 Savage, kterou se někdo rozhodl repasovat a v půlce od nápadu upustil, tedy úplně nezapadala do jeho portfolia. Už od prvopočátku tady byl ale jasný plán – zahodit původní podobu Savage a vytvořit motorku přímo podle sebe. Skrze spousty a spousty ruční práce vznikl tedy pěkný a minimalistický café racer, pro který Jirka vymyslel i svou osobní značku – zkratka SMCR na nádrži znamená „Stepas Motor Cafe Racer“.

Ze Suzuki Savage tady zůstal motor – dlouhozdvihový jednoválec o objemu 652 cm³, doplněný přímým filtrem, přenastaveným karburátorem a hlavně pístem Wiseco s vyšším kompresním poměrem. Dále zůstala i hlavní část rámu s kyvkou, přední vidlice a přední kotoučová brzda. Tím ale výčet původních dílů hasne.

Namísto malého zadního ráfku s balonovou pneumatikou a přední velké devatenáctky, nasadil Jirka osmnáctipalcové ráfky, na nichž je motorka ovladatelnější a živější. Nad předním kolem, na ručně vyrobeném držáku, je pak přední blatník. Ten Jirka vybouchával ručně z rovného plechu do žlábku, který si vyřezal do špalku. Zadní tlumiče pochází ze starší silniční Kawasaki, čímž se zadek citelně zvednul. Namísto původních předkopů má jezdec nohy na ručně vyrobených stupačkách, umístěných na vlastním pomocném rámu.

Za své samozřejmě vzal původní podsedlový rám. Ten nový je z hliníku, uložený ve čtyřech silentblocích kvůli vibracím. Z hliníku a ručně vyrobené je i samotné sedlo, čalouněné u místního čalouníka, díly pod ním a samozřejmě klasická café racerovská krovka. Zadní světlo je koupené náhodně a pochází z nějakého Itala, byť přesný typ lze jen odhadovat. Baterka se nachází pod sedlem, kam se elegantně schoval i otevřený filtr sání.

Nádrž je ze starší Yamahy, s víčkem vytočeným na soustruhu, a samozřejmě si vyžádala úpravy spodku, ale i vyklepání prolisů, aby ji v rejdu neomlacovala řídítka. Ta jsou udělaná ručně a uložená v až pozoruhodně masivních původních držácích blinkrů. Tachometr z kola se sem sice úplně nehodí, na druhou stranu naprosto parádně vypadá otáčkoměr. I ten dělal Jirka sám, a pod jeho šroubovacím vrškem se skrývá mechanismus z neznámého auta. Přední světlo je potom z Uralu. Motor se startuje pomocí dodělaného ručního dekompresoru a odfukuje přes výfuk vlastní výroby.

Výsledkem je pěkný a decentní „kafáč“, na kterém Jirka jezdí, kdykoliv má příležitost. A to navzdory celkem nekompromisní jízdní pozici, kombinující hodně vysoké sedlo s nizoučkými řídítky, uchycenými pod brýlemi vidlic. Motor s ohledem na svojí konstrukci není žádný vysokootáčkový drak, ale krásně táhne ve středních otáčkách a s lehkou motorkou bez zbytečnosti si poradí bez problému. Prostě pěkná motorka ze staré školy, postavená klasickými metodami v garáži jednoho srdcaře.

Mimochodem, máte sami zajímavou přestavbu, na které jste strávili hromadu ruční práce a o které byste chtěli vidět článek na Motorkáři.cz? Ať už jste domácí nadšenec nebo celá dílna, která se stavbou motorek zabývá, napište mi o sobě na dominik@motorkari.cz!

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE