Yamaprilia: to nejlepší z obou světů

Text: Petr Poduška | Foto: Press | Zveřejněno: 23.6.2017 | Zobrazeno: 16 186x

Na okruhových dnech můžete potkat tucty různých motorek - dnešní nabídka supersportů je celkem pestrá, a většina biků je připravena vyrazit z krámu rovnou na trať. Co když ale chcete prohnat po dromu něco výjimečného, za čím se každý otočí? Pak nezbývá, než si takový stroj postavit.

Třeba jako Gareth Evans z Jihoafrické republiky, který si jednoduše nemohl vybrat mezi navoněnými novinkami na show-roomech. Nezachutnal mu ani italský design ani japonská technika, a tak si v garáži namíchal vlastní koktejl. Vzal dvoutakní motor z Yamahy RZ350, napasoval ho do rámu Aprilie RS250, přidal pár dílů z aftermarketu a něco vlastní výroby, a vznikl tenhle úlet.

Celý projekt mu zabral tři roky, ale předtím zrál v hlavě mnohem delší dobu. "Vyrostl jsem na dvoutaktních motorkách", říká Gareth. "První Italjet mi naši dali k prvním narozeninám, a ve třech letech už jsem na něm jezdil po zahradě. Měl jsem štěstí, že mi rodiče umožnili závodit na motorce celé dětství a podporovali můj zájem."

“Vždycky jsem miloval dvoutakty pro jejich bezprostřední charakter. Možná nejsou na trati rychlejší než moderní čtyřtakty nabité elektronikou, ale mají svůj nezaměnitelný zvuk a vůni. Když přijedete na okruhový den s novým superbikem, zaujmete možná jednoho nebo dva lidi. Ale když sundám z přívěsu tohle, nevěřili byste kolik se seběhne diváků. Hlavně starší generace, která také vyrostla v éře dvoutaktů.”

Gareth měl v plánu postavit dvoutaktní závoďák, který bude nejen dobře vypadat a znít, ale také pořádně jezdit. Původně pomýšlel na dva legendární motory - čtvercový čtyřválec ze Suzuki RG500 a vidlicový čtyřválec z Yamahy RD500. Později se ale rozhodl pro jednodušší a lehčí dvouválec. “Yamaha RZ byla vážně skvělým kompromisem,” vysvětluje. “Líbila se mi hlavně možnost vytáhnout solidní výkon z malého motoru bez zbytečných kilogramů a složité konstrukce čtyřválce.”

Vybrat podvozek bylo mnohem snazší, protože Gareth považuje Aprilii RS za motorku s nejhezčím rámem, jaký kdy byl použitý v sériové dvěstěpadesátce. S jejím komponenty odpružení už tak spokojený nebyl, a tak na motorce z roku 2000 nakonec zůstal jen rám a zadní kyvka. Přední vidlici nahradily závodní Öhlinsy z Ducati Panigale, zadní tlumič TTX je od stejné značky a musel být pro uchycení do rámu upraven.

Také karbonové ráfky BST potřebovaly drobné úpravy kvůli uchycení, zato závodní brzdy Brembo pasovaly hned napoprvé. Nejvíc práce ale bylo na motoru. Čtyřicet hodin Gareth strávil jenom na povrchových úpravách, a to nemluvíme o výměně vnitřních dílů. Nové jsou písty, ložiska, spojka, zapalování i kliková hřídel, a motor je přeladěný na současný nízkoolovnatý benzín.

Ten se dostává do motoru přes karburátory Keihin PWK spolu se vzduchem, přisávaným přes filtr BMC. Výfuky dodal Jim Lomas, a chladič poslala firma H20 Performance z Itálie - jedná se o zakázkovou výrobu podle Garethova 3D modelu. Expanzní nádobka schovaná pod nádrží je rovněž dělaná speciálně pro tuhle motorku.

V dalších detailech už se Gareth chlubí vlastní šikovností a uměním obráběče kovů. Můstky vidlic, čep zadní kyvky, držák zadní brzdy nebo vodítko řetězu - to všechno je jeho práce. A mimochodem, na celé motorce nenajdete jediný šroub, který by nebyl z titanu. Celé dílo pak korunuje karbonová kapotáž, samozřejmě vyrobená též v Garethově dílně. Tuhle motorku bychom jednou rádi viděli a hlavně slyšeli.