Simson Star

Tento stroj byl vyroben v roce 1965, kdy můj otec přibližně ve věku 25 let zatoužil po levném a funkčním strojku, a i když by byly peníze i na kejvačku, volba padla na Simáka. Tenhle typ Síma (ještě se vyráběl typ jako skútr i s pedály a 2-rychlostním rychlopalem podobně jako třeba na Stadionu, a pak typ Sperber, lepší než náš Star, s nádrží až k sedlu atd.) se objevil v tehdejší ČSSR v počtu 5.000 kusů a během týdne byly všechny vyprodány. Táta to prošvihl, a tak v roce 1966 zakoupil mírně jetý stroj právě z téhle dodávky. Pro srovnání, nový v obchodě stál 3.050,- Kčs, a hned vedle nabízený Pionýr 3.100,- Kčs. Simson byl ovšem mnohem lépe vybaven, např. disponoval baterií, blinkry, brzdovkou, světelnou houkačkou, kontrolkou neutrálu, atd., nehledě na to, že vypadá víc jako opravdová motorka, a snad s výjímkou přední kývačky byl i modernější koncepce. Jako technickou zajímavost můžu zmínit např. sériové chlazení motoru větrákem, který je umístěn na pravé straně vedle kliky, od které je přímo poháněn, a který fouká vzduch nahoru podél válce jeho žebry, která jsou zvenku kryta hliníkovým plechem, který usměrňuje tok vzduchu podél válce. Vzduch vychází na levé straně, lehce hřejíc levou nohu. Takto nemá motor vůbec problém s přehříváním, na rozdíl od někdy samotavícího se Pincka. Praktická je i možnost uchycení předních teleskopů ve dvou pozicích a tak měnit tvrdost a charakteristiku. Původní barevná kombinace byla cihlová červeň, tatík nechal motorku přestříkat na bílo-světlemodrou kombinaci. Takto jezdilo prdítko dlouhá léta, až dostalo dnešní modro-modrý kabátek. V době, kdy byly novinkou, jezdily tyto Simsony, samozřejmě upravené, také šestidenní, a náš stroj nese na uzávěru nádrže připomínku na stříbrnou vázu, kterou team Simsonů získal ve své kategorii na některé šestidenní v šedesátých letech. Táta se okamžitě zhlédl v těchto upravených strojích, a tak postupnými úpravami změnil původní vzhled do podoby, která se sériově nevyráběla. První letěly blinkry a baterka, jelikož motorka ji k jízdě nepotřebuje a tak odpadla otravná údržba a pár kilo váhy. Pak přišel přední blatník z Pionýra a z chromovaného drátu jeho elegantní vzpěra, blatník byl přizvednut na enduro styl, byly zakoupeny východoněmecké drapáky Pneumant, výfukové koleno bylo rozřezáno a opět posvařováno za účelem vedení horem. Původní tlumič výfuku byl vzadu uříznut (měl tvar "torpédo" jako třeba Jawka kývačka), otvor zavařen destičkou a jako pokračování byla přivařena chormovaná roura od vysavače Eta. Bylo nutné vytvořit nové úchyty v oblasti pod sedlem a na válci, jelikož původně výfuk vedl spodem pod stupačkami. Kryt výfuku je důvěrně znám z novějších generací. Dále byla instalována řidítka s hrazdičkou a molitanovou ochranou hrazdičky (či spíše zubů:-). Hrazda ale zakryla výhled na tachometr, takže ten byl přesunut do kelímku od bůhvíčeho a namontován zboku na kryt světla. Původní umístění tachometru, spínací skříňky a kontrolky neutrálu (která bez baterky samozřejmě nefunguje ale stejně není potřeba:-) je zakryto hliníkovou destičkou. Originální páky na řidítkách byly opatřeny gumami z kombinaček pro lepší úchop. Při jednom výletu do Sassnitz v tehdejší NDR byl koupen nosič na Mzetu, který byl uchycen na zadní blatník. Dále byla doplněna zadní zástěrka. V dobách, kdy již pro mě okolní svět nebyl jen směsicí barev a zvuků, byly po dalším výletu do NDR nahrazeny původní přední třecí (!!) tlumiče za tlumené olejem. Dále byly provedeny další drobnější úpravy, např. výměna lankového ovládání zadní brzdy, které se vyvlíkávalo, za táhlo z ČZ. Pak nadešla doba, kdy jsem poprvé vzal za plyn tohoto vibrátoru a vyrazil do krajiny. Od té doby byl stroj spíše opotřebováván než opečováván ne příliš šetrným lítáním v jablečných sadech (super terén:-) a všude kde to šlo. Před několika lety pak bylo nutno dát stroj znovu dohromady. Byl rozebrán, odvezen z chalupy do místa trvalého bydliště a přes zimu byly provedeny potřebné práce. Jelikož modro-bílý lak už byl značně popraskaný, bylo rozhodnuto o přestříkání. Všechny barevné díly tedy byly obroušeny (většinou jsem to dělal ve vaně, takže jsem pak vylezl celej modrej:-), odmaštěny, promáčklá nádrž a nalomený blatník srovnány, vykytovány, byla nanesena základovka ve spreji, a pak v nějakém Baumaxu či kde byly zvoleny budoucí barvy (spreje na auta). Vše jsem pak stříkal sám a celkem se mi to povedlo, až na pár průstřiků. Byly instalovány nové zadní tlumiče z Jawy 90, červeně stříknuté, a přidány další červené doplňky. Přední světlo kryje králičí pletivo, stříklé načerno. Bylo nově čalouněno a potaženo sedlo, neboť původní výplň se rozpadla na prášek. Zadní světlo, jež se postupem času taky rozpadlo, bylo nahrazeno světlem z Renaulta 8, kde byla uříznutá část pro blinkr a vzniklý otvor zakryt průhledným plastem a celé světlo namontováno svisle, takže skrz tento průhledný plast je osvětlována SPZtka, původní odrazka byla oškrábána od stříbrné barvy a pod ní přišla žárovka brzdovky. Centrální stojan se zubem času rozlomil, byl instalován policajt, ale ne úplně ideálně, takže motorka dost "leží" na boku. Na pravém bočním krytu motoru je ve vytvořeném otvoru instalována mřížka (původem z Felicie, kde byla vedle mlhovky ve spoileru a po bouračce u nás před domem zde zůstala ležet), pod kterou se skrývá sání do filtru od karba. Technicky stroj drží, žádné větší poruchy nevykazuje, jen bylo nutno vyměnit spojkové lamely. Výhodou tohoto stroje je dost společných dílů s modernějšími Elektroniky/Endury. Jsou to např. celá kola, brzdy, spojkové lamely, atd. Motor z nového Síma by šel namontovat i do tohoto rámu, jen je potřeba mít spešl hlavu úchytem na rám (nový to tak už nemá), kterou mám doma, kdyby náhodou tento motor umřel. Jeho instalací by sice přibyl výkon a 1 kvalt, ale zmizel by originální vzhled a zvuk. Motorku běžně honím tak na 60 km/h a při zálehu a drcení plynu i 75 ale to jsou jen údaje lehce zmateného tachometru takže těžko říci, kolik to je opravdu. Cena nákupu byla zmíněna výše, ceny dalších úprav jsou těžko odhadnutelné, jelikož probíhaly kontinuálně v průběhu těch skoro 40-ti let. Mášu bychom ani za nic neprodali, je to už hodně srdeční vztah a u táty samozřejmě ještě víc. Navíc pro popojíždění po krajině v okolí chalupy pod Krkonošema je naprosto ideální, zkratky terénem jsou potěšením a na polykání kilometrů jsou tu jiní adepti.

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)