husqvarna_svartpilen_801_2




Přestavba: Honda CM400T BratStyle

Již delší dobu jsem pokukoval po stavbách ve stylu Cafe racer, hrozně se mi líbily a obdivoval jsem ty, kteří něco takového dokážou postavit. Postupně jsem objevoval všechny možné styly a nakonec mi k srdci o něco víc přirostl BratStyle.

Mnozí z vás určitě  znají ten pocit, kdy po něčem toužíte a říkáte si: jednou se do toho taky pustím. No a u mě ten zlom přišel na konci léta 2013, kdy jsem se odvahou a bez zkušeností rozhodl přestavět svojí první motorku.

Podařilo se mi zakoupit na první pohled zachovalou Hondu CM 400 T z roku 1982, ovšem na druhý pohled už to tak slavné nebylo. Můj původní záměr byl takový, že půjde jen o lehké kosmetické úpravy, kdy se nebude nic dělat s rámem ani motorem a že všechno bude easy. To se velmi rychle ukázalo jako nesmysl a nakonec stejně došlo na kompletní rozebrání.
A tak jsme se do toho s bratrem pustili.
Jelikož jsme se stavbami neměli žádné zkušenosti, tak se vše upravovalo, tvořilo a dokupovalo tak něj za pochodu.
Po odstrojení zadní části bylo v první řadě třeba upravit rám pod sedačkou a poté jsme vytvořili provizorní sedačku. Pak přišla na řadu elektrika, ta mi dala hodně zabrat. Začalo to jedním “úžasným” vakem, který byl přichycený před nádrží, a v něm byla schovaná polovina kabeláže. Ta navíc byla tak nesmyslně pospojovaná, že na motorce toho fungovala polovina a to ani nemluvím o záhadných drátech, které vedly napříč celou motorkou a na jejich začátcích a koncích nebylo nic připojené. Podle manuálu se mi podařilo zapojit skoro vše správně a na zbytek jsem požádal o pomoc kamaráda, který je vystudovaný elektrikář a s jeho pomocí se dílo podařilo na jedničku.
Když byla elektrika kompletní a všechny kabely pečlivě označeny, tak jsme mohli elektriku sundat a začít rozebírat. Když jsme odmontovali brýle, tak se na nás vysypaly ložiska z krku řízení, takže bylo nutné objednat ložiska nová. Opravdu zážitek bylo čištění asi 30 let starého bordelu z rámu. Po dvou víkendech broušení přišel na řadu další kamarád, tentokrát zámečník, kterého jsem poprosil o navaření rozpěry a nových úchytů na sedlo a spínací skříňku, kterou jsem umístil pod sedačku.
Veškerého lakování se zhostil bratr. Začalo se rámem a já mezi tím rozebral, vyčistil a připravil na lakování motor. Na ten jsme zvolili matnou černou, aby motorka působila mohutnějším dojmem.
Konečně se mohla začít skládat motorka dohromady, což už byla mnohem větší zábava. Honda dostala nízká a široká řídítka pro lepší ovladatelnost, zkrátil a snížil se původní přední blatník a místo airboxu přišly sportovní filtry. Později bylo ještě nutné vymyslet nový držák na baterku. Ještě jsem pořídil nové blinkry a přední i zadní světlo. Původní dva budíky jsem vyměnil za jeden, přišlo mi to stylovější. Ten bylo třeba objednat z Německa, protože u nás nebyl k dostání přesně takový, jaký jsem chtěl.
Práce šla pěkně od ruky, dokud nedošlo zase na elektriku. Původní opravený svazek kabelů jsem připevnil na rám a postupně začal měnit drát po drátu za nový, až nakonec zůstal jen hlavní svazek a vše ostatní bylo nové. Původní elektrika byla zakrytá bočními plasty, které už na výsledné stavbě nejsou a tak byl trochu oříšek kam všechny ty kabely schovat. Pár víkendů jsem se s tím trápil, ale podařilo se mi všechny kabely poskládat do světla, pod nádrž a sedačku tak, že ve výsledku nejsou ani vidět.
Tvar sedačky zásadně ovlivňuje celkový vzhled motorky a tak jsem si na ní chtěl dát záležet.
Záměr byl takový, aby se na ní nouzově poskládali dva cestující, ale aby to zase nevypadalo jako rovná lavice. Na výrobu jsem použil silnější hliníkový plech a vytvaroval ho podle tvaru rámu a vyztužil nízkým jeklem, aby se sedačka neprohýbala. Jako výplň dobře posloužila navrstvená karimatka. Pak už jen stačilo domluvit se s čalouníkem na mojí představě a za dva týdny byla sedačka na světě.
Barvu nádrže a předního blatníku jsem zvolil kaštanově hnědou perleť a nechal si vyrobit logo Honda v retro stylu. Nakonec už jen zbývalo nalakovat kola, výfuky a dodělat pár drobností a pak hurá na technickou.
Stavba trvala od podzimu do jara a montování v ledové garáži nebylo úplně ideální. Naštěstí byla mírná zima, tak se to dalo vydržet a radost z výsledku za to rozhodně stála.
Nicméně chvíli po dokončení jsem tvrdil, že to je moje první a poslední stavba. Po nějaké době se mi to rozleželo v hlavě a opět plánuji nový projekt.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (79x):
Motokatalog.cz



TOPlist