globalmoto_unor




BMW R 100 od Honzy Kubaščíka

Nedávno nám do mailu přistála zpráva od Honzy, že si prý postavil další motorku. Po Hondě CX500 se rozhodl pro větší objem a sáhl pro oblíbený zdroj k úpravě – klasické BMW. Jak dopadla přestavba R 100, vám opět popíše svými vlastními slovy.

Kapitoly článku

BMW R100, to je vysněný boxer. Motor, ze kterého trčí válce, až ti jdou oči kolem. Litrový objem, který konečně trochu pojede. Takový je plán. Sice asi bude zastáncům originálních strojů podle katalogu trnem v oku, ale nebudeme ho stavět pro ně. Hledám pouze R100, modelově je mi to celkem jedno, protože jsem ji ještě ani neměl v rukou. Hlavní je ten obsah a nejlépe, ať je v originálu bez polokapoty, aby po přestavbě nebyla zásadní změna designu. Cesta nás vede do Tábora, kde má pán hned několik brambor ve studené dílně (a kromě nich taky pár BMW. pozn. red. :)). Základ je koupit funkční motor a ne zajíce v pytli. Takové totiž byly dvě poslední motorky a stačilo. Stovka po přemlouvání chytá, zkušební jízda probíhá v břečkách sněhu a bláta, ale udělala na mě takový dojem, že nešlo odolat. Stíhám poslední podzimní jízdy v německém mysliveckém kabátě, abych navštívil motorkářku babičku v domově seniorů. Nemá ráda Němce, tak musím opatrně. Přijde mi, že v originálu je Airhead celkem mohutný, není to ale špatné, jen je delší, než jsem zvyklý a těžší i na ovladatelnost. Mýty o pohybu motorky do strany při stoupajících otáčkách se potvrzují a trochu se to hádá, takže sladím bez manometru bohatost a volnoběh. Celkem to jde, ale našel jsem prasklou šoupátkovou membránu v pravém karbci. Tím končí sezóna a konečně začíná to, na co se těším.

Motorka jde hned na „stůl“ vyrobený z fošen a desek na kolečkách. Pojízdný poctivý masiv. Znáte tu vůni nové motorky? I když je to pořád jen motorka, každá má svoji specifickou vůni. Jde z ní dolů všechno, tak aby zůstal jen motor v rámu, nádrž, aby byla na kolech a mohl jsem začít kreslit. Nacházím postupně jeden problém za druhým, ale má 40 let, takže nic nepředvídatelného. Návrhy tužkou na papír jsou jako vždy něčím, co v závěru vypadá trochu jinak. Jde především o podsedlák. Volím průměr trubek 22mm, trochu silnější oproti originálu. Daří se naohýbat pomocí elektrické ohýbačky Rems a celá výroba včetně úchytů tlumičů a sedla trvá asi tři dny. Stejně jako u předchozích projektů volím úchyty sedla zespodu rámu na nýtovací matice. Samotné sedlo potom tvoří hliníkový plech tloušťky 3mm, polypropylenový spodek pro spony čalounění a PU pěna dotvarovaná podle představy. Dobře se brousí, ale bez odpadu a špíny to nejde. Polotovar putuje rychle na nějakou dobu k paní čalounici. Musím vypíchnout její přístup a ochotu konzultovat detaily a postup, jak danou věc vyřešit a jaké vybrat materiály. Další důležitou věcí, co se týče geometrie a tvaru stavby, je výška předních tlumičů. Na německém fóru jsem našel odkaz na firmy, co se zabývají snížením těchto vidlic, ale nakonec od nich beru pouze progresivní pružiny a podložky. Volím variantu mínus 100 mm. Kluzáky následně upravuje soustružník, kterému prošlo rukama také třeba víko nádrže, převodovky, prodloužení blinkrů a všechny malé komponenty, které sice nejsou vidět, ale bez nich to nejde. Poslední věcí a hlavní dominantou motorky je nádrž, která ale musí zůstat origo.

  

Tvary jsou tedy jasné. Teď může jít z rámu všechno dolů, velké díly jako samotný rám, kyvka, kola a brýle jdou do komaxitu. Potom jde na řadu motor. Z jeklů vyrábím jednoduchý stojan na kolečkách pro lepší otáčení a manipulaci. Celková kontrola motoru je nezbytná, vše je jak má být, jen tlaková zkouška těsnosti ventilů v Ostravě odhalila vůli na výfukových vodítkách. Motor tedy dostal komplet nové těsnění, komplet novou spojku a s velkou dávkou trpělivosti nový lak a úpravu žeber. Na zadní část motoru nad převodovku ještě naladit z Ebay koupený laminátový kryt, do kterého vybrousím emblém BMW jako na nádrži. Drobnější díly jako brzdové třmeny očistit, přetěsnit a nalakovat. Po návratu komponentů z lakovny začíná konečně čistá práce. Přední brzdovou pumpu spojenou s ovladačem ruším, nahradí ji jiná z Yamahy. Ovladač je pouze na pravé straně, trochu mi na něm chybí ikony, ale na to si člověk časem zvykne a přepíná bez přemýšlení. Řídítka 830 mm a klemy Twenty zajistí vzpřímenější posed než na cafe raceru, je to pohodlné a dobře se s nimi mašina vede. Kokpit nakonec doladí budíky KOSO. Sedlo je po delší době zpět na svém místě, konečně si na ni můžu sednout. A povím vám, jen pro ten pocit to stojí za to. K sedlu vyrábím z modelářské hlíny tvar krovky, ta pak putuje na 3D scan a kamarád tiskne výrobek. Jen chudák kvůli tiskárně, která jede nonstop, ani nespí. Vytištěná krovka vypadá dobře, jen se neobejde bez dorovnání tmelem a potom i s nádrží a předním blatníkem míří na lak. Nemohu taky nezmínit kamaráda na laseru. Posílám mu skicu pro vypálení emblémů na nádrž, pár různých úchytů a například táhla pro přepákování zadní brzdy. To mi dalo trochu zabrat, ale napodruhé funguje.

Teď přichází na řadu nákup trubek, výroba výfukových svodů a přírub. Na pásovce nařezané zkosené trubky tloušťky 1 mm jdou tigem vařit dobře, ale oproti 2mm stěně se to v závěru pokroutí asi o 3 čísla a musí se to celé dotvarovat v přípravku. Koncovky dle představy sedí na vyrobených redukcích a pružinách. Zbývá doplnit pár věcí a mezi nimi zapojit elektriku. S tou mi musí pomoci kámoš Martin. Je to profík, kterému to myslí a vyřeší asi cokoliv. Já jen dokončím bypass alternátoru od EME, jelikož po zásahu do elektriky bez něj motorka nedobíjí. Původně byl na motorce externí upravený altík z bůhvíčeho a nejen, že byly kvůli němu udělané díry do krytů motoru pro řemen, ale ani nefungoval. Přístup firmy EME, která svůj výrobek posílala ze zámoří, si zaslouží pozornost. Zaslali za 16 tisíc nový, který bohužel ani za delší dobu nedorazil. Ihned po dotazu, zda nemají možnost lépe vystopovat, kde se nachází, zaslali nový s tím, že původní zásilku mám odmítnout a ta se vrátí snad zpět k nim. Do týdne byl doma. Z elektriky ještě zbývá originál přední světlo a nové blinkry, kde zadní obsahují i obrysovky a brzdu. Poslední věcí je baterka Motobatt uložená pod motorem v nerezovém pouzdře.

Vše je na místě, první start probíhá za účasti přes rameno přihlížejících sousedů, kteří nejsou zrovna příznivci litrových dvouválců s otevřeným sáním a výfukem. Trochu si zezačátku zastřílí, což je moje vina způsobená chybou v montáži karburátorů. Ale když je vše jak má být, je to velká paráda. Jede to brutálně. Co bych mohl napsat na závěr? Že se na ní hluboce podepsala přítelkyně Verča a že bych ji bez ní, její podpory a společnosti v garáži asi ani nedokončil. Mnoho designu a věcí je z její hlavy a za to jsem jí vděčný. A pokud také máte v plánu stavět, tak to udělejte. Projet se potom na vlastní motorce za to stojí.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (15x):



TOPlist