BMW One Eight „C“ – Olověné saně od Paula Yaffe
Text: Dominik Valášek | Zdroj: BMW Motorrad | Zveřejněno: 19.1.2024 | Zobrazeno: 5 492x
Přestavby vždycky patřily ke kultuře cruiserů a BMW zarputile pracuje na tom, aby tato kultura nebyla spojována výhradně se stroji amerických značek. Jejich nástrojem je model R 18, který se právě dočkal další z řady oficiálně zaštítěných přestaveb. Jde o bagger od stavitele Paula Yaffeho s estetikou hot-rod a „olověných saní“ s názvem R One Eight „C“.
Kapitoly článku
Paul Yeffe se svým týmem není na scéně profesionálních amerických stavitelů žádným nováčkem. Držitel nesčetného množství ocenění, jehož výtvory se objevily i na televizních kanálech Discovery channel a History channel, má vlastní značku Bagger Nation a v roce 2015 byl uveden do Sturgis Hall of Fame.
V rámci příprav absolvoval Paul dohromady něco přes 10 000 kilometrů na R 18 Transcontinental, tedy na stroji, ze kterého stavba vychází. Směřování celého projektu bylo jasné od začátku – půjde o klasický bagger (tedy o cruiser se zadními bočními kufry) s obřím předním kolem a siluetou „olověných saní“. Termín „Lead Sled“ se používá nejčastěji ve spojitosti s úpravami vozů Mercury Eight z padesátých let. Prostě vysoký robustní předek, postupně se snižující až k nizounké špičaté zádi, kterou opticky vláčí za sebou.
Onen vysoký předek propůjčuje stroji kolo o průměru 26 palců, vyfrézované z jednoho kusu hliníku. Na něm je potom obutá 180 milimetrů široká přední guma. Aby se kolo téhle velikosti na motorku vešlo, nějak vypadalo a hlavně aby stavba pořád fungovala jako motorka, musela být přepracována a protažena přední část rámu. Změnil se úhel krku řízení a samozřejmě i vyúhlování na míru udělaných brýlí.
Změnami prošlo taky vše okolo. Původní kapotáž byla rozřezána na několik částí a znovu spojena, aby světlo svítilo dopředu, a aby lépe zapadala nad přední kolo a jeho ručně vyráběný přední blatník. Mezeru mezi kolem a motorem pak opticky vyplňuje velký „klín“ táhnoucí se až k nádrži, objímající horní část rámu a skrývající olejový chladič. Nová jsou taky řídítka Yaffe Monkey Bars.
Vzadu zůstala zachována původní víka bočních kufrů s vestavěnými reproduktory. Paulovi se jejich řešení líbilo, tak je přesadil na novou protaženou skořepinu na každé straně. Skořepiny obou kufrů mají stejný profil s protaženým zadním blatníkem, vyrobeným z druhého kusu originálu z R 18. Aby zůstal design zádi plynoucí za motorkou čistý, byla zadní světla přesunuta pod profil blatníku a přímo do blatníku – tak jak se to dělá u automobilových hot-rodů – se schovala taky SPZ.
Rozšířené kryty pod sedlem – kromě toho že kopírují siluetu do boku čnících výfuků – ukrývají taky podstatný prvek, kterým je pneumatické zadní odpružení s nastavitelnou světlou výškou. Aniž by to bylo vidět na první pohled, nachází se v bezprostřední blízkosti kufrů kompresor, měchy, zásobníky vzduchu a samozřejmě veškeré vedení a řídící elektronika. Zmíněné výfuky pochopitelně přišly o katalyzátory, nejsou to však jen holé trubky. Nově nainstalované tlumiče poskytují přesně takový protitlak, aby motor fungoval bez ztráty výkonu. Při pohledu na „megafonové“ koncovky je ovšem docela jasné, že žádný tichošlápek to nebude.
Po stránce estetiky zvolil Paul se svým týmem jednoduchý přístup „Hlavně to nepřepálit“. Motorka tak odívá hluboký černý lak doplněný jen rudým sedlem, linkou na kapotáži a brzdiči předních kotoučů. V kombinaci s černými víky na vytrčených obřích válcích motoru to vypadá vlastně dost elegantně.
Stavba R One Eight „C“ je od začátku do konce motorka v americkém stylu, který se nemusí každému líbit. Spousta motorkářů ale prostě musí uznat, že bagger se siluetou „olověných saní“ má prostě něco do sebe. Jen na tu praktičnost bych raději moc nekoukal.