globalmoto_unor




Zanella - motocykly pro jihoamerické pampy

Málo je známé, že se v jihoamerické Argentině také vyrábějí motocykly. Nejdříve to byla značka Tehuelche, která ale vyráběla maloobjemové motocykly jen v letech 1958 až 1962. V roce 1948 ale byla jako partnerská společnost v oboru metalurgie založena společnost Zanella. Zpočátku se věnovala výrobě příslušenství a náhradních dílů pro automobily Fiat a Peugeot, ale začala se také poohlížet po dvoukolových vozidlech. Její volba padla na, v Evropě populární, motorové kolo Ducati Cucciolo, které začala vyrábět z některých dílů dovezených z Itálie, zbytek pak vyráběla sama v továrně v Caseros nedaleko Buenos Aires...

Kapitoly článku

Vlastní motocyklová výroba byla zahájena v roce 1957. Společnost získala licenci k výrobě italských motocyklů Ceccato s motory 50 až 200 ccm. Už samotný vznik jejich motorů je zajímavý, proto se na chvilku vrátíme do země jejich původu. Ještě jako student na polytechnickém institutu v Boloni začal jistý Fabio Taglioni pracovat na konstrukci závodního motoru s objemem 75 ccm a rozvodem DOHC, po dokončení studia začal pracovat pro značku Ceccato. Ano, byl to ten známý a slavný "dr. T.", pozdější šéfkonstruktér firmy Ducati, autor řady motocyklů od Marianny 100 ccm až po velkoobjemové stroje s desmodromickým rozvodem. Sám Taglioni o tom říká: „Pracoval jsem pro dvě různé společnosti, než jsem přešel k Ducati. Navrhl jsem dvouvačkový motor 75 ccm, který byl ale příliš těžký, a tak byl změněn na jednovačkový. Použil se několikrát pro Giro d´Italia, pro Milano-Taranto a mnoho dalších závodů pod značkou Ceccato. Tento motor byl moje navštívenka k hraběti Bosellimu u Mondialu. Hledal mladého inženýra s jistou zkušeností. Já jsem mu řekl, že nemám moc zkušeností, ale ukázal jsem mu dokončený motor a řekl, že to je to, co můžu nabídnout. On řekl: „Já se nezajímám o motor, ale o vás. Protože pracuji s motory 125 ccm a výš, mohu vám pomoci ho prodat, jestli je to to, na čem chcete dělat. Já ale o něj nemám zájem.“ Ve skutečnosti mi pomohl ho prodat Ceccatu. Nechal mě kvůli úpravám motoru jít k Ceccatu, abych potom dva roky do roku 1954 pracoval pro Mondial, než jsem se spojil s Ducati.“

   

Závodní Ceccato 100 cmz roku 1956

S tímto, a od něj odvozenými motory Ceccato, začala stavět své motocykly s vlastními rámy i Zanella, a to s velkým úspěchem. V určité době byl prodej motocyklů s motory Ceccato dokonce větší v Argentině než v Itálii. Na nádrži byl emblém Zanella-Ceccato. Devět procent motocyklů bylo prodáno v Argentině, zbytek v okolních zemích a společnost Standard Atlantic Corporation of Miami je začala v roce 1961 dovážet i do USA. Od tohoto roku Zanella vyráběla vlastní motory a také stroje 50 ccm s technikou odvozenou od Ceccata. Důležitými exportními trhy pro Zanellu byly také Brazílie, Chile, Kuba, Uruguay a některé země v Africe.

V roce 1960 už bylo v továrně v Caseros vyráběno osmdesát procent potřebných součástí k motocyklům a v březnu téhož roku byl postaven první motocykl Zanella 100, pro který byly v Argentině vyrobeny všechny díly. V květnu se potom objevila první motokára vyrobená u Zanelly, byla to současně i první motokára vyrobená v Argentině. O dva roky později byla zahájena výroba mopedů Zanella 50 ccm. V sedmdesátých letech přišly na trh nové modely Sapucai 125 a Surumpio 200. Sapucai byl silniční motocykl, model Surumpio byl určen pro cross-country. Jak vypadal první z nich? Sapucai měl čtyřdobý jednoválec objemu 125 ccm, silně připomínající italskou Minarelli, s pětistupňovou převodovkou a vynikal spolehlivostí. Oba modely byly ve výrobě v letech 1975 až 1977. Potom je nahradily modely Chacarera a Andina se stejným určením, tedy Andina na silnici a Chacarera na off-road.

Zanella SurumpioZanella Surumpio

V sedmdesátých letech také vznikla spolupráce mezi firmami Zanella a Piaggio, jejímž výsledkem byla nová koncepce mopedů pro Argentinu. Tato spolupráce byla založena na sjednocení italského designu a argentinské výroby. V té době byl motor z typů 125 ccm používán také pro motokáry. Byl ovšem upraven na vyšší výkon, dostal jiné písty, pístní kroužky Yamaha, elektronické zapalování Motoplat, jiné převody a nový výfukový systém. Převodovka byla dostatečně robustní a snesla přeřazování i ve vysokých otáčkách, jak je nutné při jízdě na motokáře. Motokárové motory v této podobě se vyráběly až do poloviny osmdesátých let.

Zanella 50 V1Zanella 50 V1

K podstatné změně došlo na začátku devadesátých let. Od roku 1990 pracovala Zanella v joint venture spolupráci s Yamahou a logicky v té době také používala motory Yamaha. Nové modely Axis 90 a DT 125cc se vyráběly v novém závodě v provincii Córdoba. Tato aliance byla po mnoho let velmi silná, to ovšem skončilo v roce 1999. Od té doby továrna úzce spolupracuje s italskou fabrikou Minarelli. Ke smutné události došlo v roce 2002. V důsledku argentinské měnové krize se Juan Zanella rozhodl ukončit všechny svoje aktivity. Už předtím ale v roce 1999 převzal vedení společnosti ing. Walter Steiner a ten zahájil radikální změnu ve vedení a marketingu firmy, čímž společnost Zanella vrátil na první místo na argentinském motocyklovém trhu. Pod jeho vedením má dnes společnost více než 600 zaměstnanců soustředěných ve čtyřech výrobních závodech a ve dvou distribučních centrech. Kromě motocyklů a skútrů vyrábí Zanella také motorové čtyřkolky a lehké nákladní automobily. Angažuje se také ve výrobě motocyklových přileb včetně integrálních a vyrábí i přenosné motorové generátory.

Průřez historií značky

V loňském roce Zanella získala prodejem 140 000 motocyklů a skútrů dvacetiprocentní podíl na argentinském trhu. Pro letošní rok odhaduje, respektive chce dosáhnout prodej až 200 000 jednotek. Vrátí se také ke stavbě motocyklů v "duchu" Ceccato z doby svého začátku, ale se všemi moderními prvky. O tom, že Zanela myslí i na budoucnost a snížení škodlivých exhalací, svědčí i její pokusy s pohonem motorů na plyn CNG. CNG je zkratka anglického výrazu Compressed Natural Gas, tj. stlačený zemní plyn, z 96 až 98% jde o metan. Nejde ale o žádnou převratnou novinku. Zemní plyn byl jako palivo do motorových vozidel používán už ve třicátých, čtyřicátých a padesátých letech 20. století. Většímu rozšíření však tehdy bránila omezená dostupnost zdrojů. Jak to tedy bylo s pokusy pohonu na CNG u motocyklů Zanella? Na počátku byla dohoda mezi italskou společností a firmou Ecopos, výrobcem unikátního zařízení pro CNG schváleného v Argentině pro tento typ vozidel. Prezentace prvního modelu byla v březnu 2009 a majitel domácí firmy Gometal S. A., která vyvinula zařízení Ecopos, pan Luciano Iezzi vkládal do tohoto projektu velké naděje. Nákup Ecoposu se měl zaplatit za necelé pololetí, a tak věřil, že bude veřejností vřele přijtý. Ovšem veřejnost byla, jak to bývá obvyklé u velkých novinek, skeptická, a tak se počet zájemců pohyboval jenom v desítkách. Motocykly Zanella mají oficiální souhlas k používání CNG v jihoamerické zemi, ale mají ho i Honda a Motomel. Argentinská zkušenost bude sloužit jako podpora pro použití techniky Ecopos v sousedních zemích. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

A jaké jsou dnes vlastně motocykly Zanella? Povíme si jen o několika z nich, protože celkem v nabídce najdeme přes čtyřicet různých modelů. Nejsilnějším modelem je Zanella RZ7i. Má čtyřdobý čtyřventilový jednoválec objemu 652 kubíků o výkonu 49 koní, maximální krouticí moment je 60 Nm. Motor je chlazený kapalinou, převodovka pětistupňová, startér má elektrický, kola jsou 17palcová, přední vidlice je moderní USD. Kotoučové brzdy jsou vpředu i vzadu a dodává je renomovaný Nissin, pneumatik jsou pak italské Pirelli. Maximální rychlost stroje je 185 km/h při udávané spotřebě 4 litrů/100 km.

Nejprodávanějším modelem firmy je model ZB 110 Z1, který se vyrábí ve třech variantách a továrna ho řadí do kategorie Cub (pro začátečníky). Jednou z nich je model Automática. Má čtyřdobý jednoválec objemu 107 ccm o výkonu 6,7 koně, který je chlazený vzduchem. Jak název napovídá, převodovka je automatická, maximální rychlost je 85 km/h a udávaná spotřeba 1,6 litru/100 km. Přední kolo má 17 palců, zadní 14 palců a obě brzdy jsou bubnové a přední vidlice je teleskopická. Druhá varianta označovaná jako ZB 110 Z1 Basis má sice stejný motor, ale s mírně zvýšeným výkonem 7,2 koně a převodovka je jenom poloautomatická. Přes zvýšený výkon je ale udávaná maximální rychlost jen 75 km/h. Ostatní údaje jsou stejné. Třetí variantou je model ZB 110 Z1 Full. Má motor stejného výkonu jako předcházející varianta včetně nejvyšší rychlosti. Liší se sice automatickou, ale jen čtyřstupňovou převodovkou, má elektrický startér ale i nožní startovací páku, přední brzda je kotoučová a zadní bubnová. Ostatní údaje jsou stejné.

Z modelů enduro je nejvýkonnější model ZR 250 LT. Má vzduchem chlazený čtyřdobý jednoválec objemu 229 ccm a výkonu 17 koní. Převodovka je pětistupňová, má elektrický startér i startovací páku, přední kolo v teleskopické vidlici má rozměr 19 palců, zadní 17palcové pak tlumí systém Monoshock, obě brzdy jsou kotoučové a dosahuje rychlosti až 125 km/h.

Z řady modelů označovaných továrnou jako custom je nejvýkonnější typ Zanella Patagonian Eagle 350 Chopper, ten se liší především svým motorem. Má kapalinou chlazený čtyřdobý paralelní dvouválec se dvěma karburátory o objemu 320 ccm a výkonu 25 koní. Dále disponuje pětistupňovou převodovkou, elektrickým startérem, předním 21palcovým a zadním 18palcovým kolem, dvojitou přední kotoučovou brzdou a zadní brzdou s jedním kotoučem. Maximální rychlost má hodnotu 130 km/h a udávaná spotřeba je 3,5 litru/100 km.

Nemůžeme zapomenout ani na zvláštní model Zanella Hot 90 Shot s estetickým vzhledem podobným malé Hondě Monkey. Jeho kompaktní design a velikost z něho dělají agilní, ideální stroj pro ty, kteří hledají svůj první motocykl. Díky zasouvatelným řídítkům a jejich rozměrům je možné jej přepravovat v kufru auta a brát ho s sebou na daleký výlet. Je vybaven motorem OHC o objemu 86 ccm a čtyřstupňovou poloautomatickou převodovkou.

Na závěr si ještě povíme něco o motocyklech Zanella vyrobených "v duchu" modelu Ceccato. První z nich, model Zanella Ceccato 250 X, je vybaven olejem chlazeným jednoválcem objemu 223 ccm o výkonu 16 koní. Má šestistupňovou převodovku a elektrický startér, dosahuje rychlosti 145 km/h a výrobce udává spotřebu 1,8 litru/100 km. Obě kola mají 17 palců, na předním najdeme dvojitou 270mm kotoučovou brzdu a na zadním jednokotoučovou, všechny jsou dvoupístkové. Přední vidlice je obrácená hydraulická 37 mm, zadní typu Monoshock. Inteligentní systém osvětlení nabízí delší životnost, vyšší efektivitu a úsporu energie.

    

Nepřipomíná vám to něco?

Druhý model Zanella Ceccato V 250 I se od předchozího značně odlišuje. Má vidlicový dvouválcový motor objemu 249 ccm chlazený vzduchem, s výkonem 18,1 koně a maximálním krouticím momentem 15,5 Nm. Převodovka je jenom pětistupňová, elektrický startér doplňuje i startovací páka. Značka uvádí maximální rychlost 130 km/h a průměrnou spotřebu 2,9 litru na 100 km. 

Společnost se aktuálně připravovala k účasti na 1. ročníku Mezinárodní výstavy motocyklů v Argentině, která se konala od 25. do 28. října v budově La Rural v Buenos Aires a kde představila nejnovější výrobky. V letošním roce slaví Zanella sedmdesáté výročí založení od roku 1948, za tuto dobu let vyrobila těžko uvěřitelných 2 400 000 vozidel.

Jako mnoho dalších motocyklových továren se i Zanella věnovala motocyklovému sportu. Z celkem 500 postavených závodních strojů Taglioniho jich bylo hodně úspěšných právě v Argentině a také byly úspěšné závodní stroje ve třídách 125 a 175 ccm. Závody jako „Seia Hora“, „300 Milas“, „Premio Alpi“ a další byly velmi populární. V argentinských třídách 100 a 125 ccm získali argentinští jezdci Zanella Ceccato D'arminio, Galelli a Tamburri mnoho vítězství a mistrovských titulů. Po zrušení nejmenších závodních tříd přešli jezdci Zanelly na japonské stroje. V sezóně 1963 se Zanella dokonce odvážila vstoupit do závodů mistrovství světa při domácí GP Argentiny ve třídě 125 ccm a její jezdci si vůbec nevedli špatně. Alberto Gómez obsadil čtvrté místo a Juan Carlos Salatino dojel hned za ním na 5. místě. V celkové klasifikaci mistrovství světa jim to vyneslo dělené 14. a 17. místo. V soutěži značek obsadila Zanella 5. místo, o které se dělila s britskou značkou EMC.

Informace o redaktorovi

Jaroslav Červený - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 18 Kč od 6 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
kuchta50 přispěl 3 Kč
alpel přispěl 3 Kč
eMnatřetí přispěl 3 Kč
pernik92 přispěl 3 Kč
masi přispěl 3 Kč
marafzs600 přispěl 3 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist