Podvozek K-Tech z krabice na trať

Ještě donedávna jsem si říkal, že laděné pérování je vyloženě záležitostí profi střelců a pro normální smrtelníky nemá sebemenší smysl. Teď už vím, že jsem pěkně sekl, protože hobbíkům pomůže naprosto stejně jako rychlým profi jezdcům, ne-li víc. Mašina najednou lépe zatáčí, lépe filtruje nerovnosti a do rukou neposílá tolik rázů jako se sériovým podvozkem, který je nastaven na jakýsi váhový a výkonnostní průměr.

Podvozek K-Tech z krabice na trať

Kapitoly článku

Proto jsem se rozhodl vyzkoušet podvozek K-tech, který je ušit přímo na míru konkrétního jezdce. Velikou roli hraje váha jezdce, jeho výkonnost a pochopitelně zaměření. Pojďme se mrknout, jak to chodí krok po kroku, když se rozhodnete svojí mašinu osadit podvozkem osobním nastavením.

Celý proces začíná u objednávkového formuláře na webových stránkách firmy Motonet.cz. Je důležité vyplnit, jestli chcete podvozek pro silniční či terénní motocykl a dále specifikovat vaše zaměření, jezdeckou úroveň a v neposlední řadě vaši hmotnost. My se v tomto článku zaměříme na offroadové mašiny a „figurantem“ bude motokrosová KTM 250 SX-F.
V první řadě je potřeba určit, zda jezdíte na úrovni hobby jezdce, nebo jste pekelně rychlý profík či naopak v sedle offroadové mašiny teprve začínáte. Víc než důležité je udat, kolik vážíte bez kompletní výstroje. Dále pak, jestli jezdíte převážně klasický motokros, superkros a nebo crosscoutry či enduro. Poté přichází řada na sedlané nářadí, takže je potřeba vyplnit značku motocyklu, typ a modelový rok. Krom toho je důležité uvést, zda-li je podvozek už nějaký ten pátek v provozu a nebo se jedná o fungl nový ještě nejetý. V případě silničních strojů se specifikuje jestli jezdíte v běžném silničním provozu, brousíte slidery na okruhu nebo závodíte na přírodních okruzích jako třeba Michal INDI Dokoupil. Ten s podvozkem K-Tech absolvoval letošní Isle of Man TT. Když už jsme u silničářů, je potřeba zmínit také Fabiena Foreta z hradeckého tým Intermoto, který také jede podvozek K-Tech. V českém motokrosovém mistráku používá tuto značku Vojtěch Brumla.
Na základě těchto údajů se vyhodnocuje, co pro vás a váš motocykl je nejlepším řešením. K tomu poslouží tabulky, které jasně říkají, jaké komponenty je potřeba připravit pro další montáž. Okamžitě je také vidět, jakým směrem se charakteristika podvozku bude ubírat. Váha jezdce určuje tvrdost pružin, takže pokud vážíte více, než je universální tuhost daného typu stroje, bude se přitvrzovat a naopak. Velkou roli v tom pochopitelně hraje vaše výkonnost. V offroadovém světě pochopitelně platí, že profíci a rychlí střelci mají pružiny tvrdší než o něco pomalejší hobbíci a je jasné, že profesionální motokrosaři na mezinárodní úrovni dostanou pružiny tvrdší než enduro jezdci. Tyto údaje postačí k vypracování cenové nabídky, a pak už je jen na vás, jestli se pro podvozek K-Tech rozhodnete a dohodne se samotná montáž. Na nabídkovém formuláři přesně vidíte rozepsané všechny položky za materiál a práci. Když jste s nabídkou spokojeni, stačí nabídku odsouhlasit a počkat na potvrzení a informaci o možném termínu montáže. Poté se nabízí možnost tlumiče poslat či odvézt na nejbližší pobočku firmy Motopoint, ovšem nabízí se i možnost odvézt celou motorku osobně, tak jak jsem to udělal já.
V případě mé motokrosové KTM se dávají měkčí pružiny, a to ze dvou důvodů. Jednak jezdím na úrovni hobby, a pak vážím 68 kg bez výstroje. To je dáno tabulkou přímo z fabriky, která vše jasně určí a nedává sebemenší prostor jakémukoliv experimentování firmě, která motocykl pérováním osazuje. Pokud by tomu bylo naopak, veškerý vývoj a výzkum anglické „laboratoře“ by přišel v niveč. Osobně jsem se do fabriky nepodíval, ale od kluků co tam byli jsem slyšel, že je to taková malá NASA a jeden by pomalu nevěřil, že se zabývají „jenom“ pérováním motocyklů. Kromě výměny pružin dochází také repasi tlumičů, kdy se mění gufera, stírací kroužky, vodící a kluzná pouzdra a samozřejmě olej. Je zajímavé sledovat vypouštění starého oleje, protože leckdy už ani nejde poznat, že ta páchnoucí a téměř nekapalná „břečka“ měla s olejem vůbec někdy něco do činění. Poté mechanici začínají tlumiče skládat a jak jsem se na vlastní oči mohl přesvědčit, je to opravdu hodinářská práce, kdy má všechno svůj čas a přesné místo. Jakmile je poskládáno přichází na řadu plnění tlumičů olejem. Zní to poměrně jednoduše, ale samotný proces není úplnou brnkačkou, což dokazuje i napětí v dílně. Nejdříve se totiž musí dokonale vysát veškerý vzduch a v tlumiči vytvořit vakuum. Poté přichází čas samotného plnění tlumiče olejem.
Mechanici mi přiznali, že čas od času se plnění nemusí stoprocentně podařit a fáze se musí chtě nechtě opakovat. Zjistí se to propružením tlumičů „na sucho“, kdy je potřeba sledovat, zda tlumič funguje plynule po celé délce zdvihů.
Je-li všechno v pořádku, jde se do samotného finále a pérování se montuje zpátky na motorku. V tu chvíli je nutné naklikat pérování do set-upu určeného výrobcem. Na řadu přichází další důležitá fáze, kdy se nastavuje zadní tlumič. Měří se vždy stejné body, například od vrchní hrany kyvné vidlice k hraně blatníku. Najít se dají i další body. Je nutné si změřit vzdálenost bez jezdce na stojánku, kdy se zadní kolo nedotýká země, pak mašinu pustit na zem a opět změřit. Do třetice se měří propružení s jezdcem v sedle s nohami na stupačkách. Rozdíl měření musí být stejný, jako uvádí výrobce K-Tech, takže pokud napoprvé nesedne, je nutné doladit utažením či povolením pružiny. V tu chvíli je všechno hotové a může se vyrazit na trať. Jelikož na mašině dělali dva mechanici, celý proces montáže podvozku K-Tech s osobním nastavením trval zhruba čtyři hodiny. Pokud je v režii pouze jednoho mechanika, je potřeba počítat s dobou osmi hodin.
Na ten okamžik jsem byl dost zvědav, nicméně musím přiznat, že jsem měl trošku obavy, jestli pérování nebude moc měkké a jestli bude lepší, než sériové „wépéčka“, které fungovaly velice dobře. První metry hned napovídají, že je motorka pocitově o něco měkčí, a proto jsem zvědav, jak si povede v rychlejším tempu. Jak brzy zjišťuji, mašina mnohem lépe zatáčí. Zrovna tak lépe filtruje rozbité úseky trati a neposílá tolik nárazů do rukou. Díky tomu tak rychle nepociťuji únavu a hlavně předloktí zůstává delší dobu čerstvé. Popravdě, to jsem od podvozku K-Tech očekával, ale že bude rozdíl až tak výrazný, to jsem nečekal.
Na trati dochází i na lavici a několik divokých doskoků. Na předku se párkrát dostávám na dorazy, takže se nejprve snažím lépe korigovat dopady a přistávat s mašinou o něco lépe. Nakonec však dochází na 3 kliknutí nahoře, což se jeví jako dobré řešení. Mašina je na dopadech mnohem lepší a na dorazy se podívá jen zřídka kdy. Líbí se mi také lepší trakce zadního kola, protože tolik neposkakuje a pěkně rýsuje terén trati. Proto jsou výjezdy mnohem jistější a není tolik krizovek, jako dříve. Podvozek K-Tech mě přesvědčil, že pérování na míru má smysl a určitě není výsostí pouze profi jezdců. Hobbíkům totiž pomůže jakbysmet, protože s ním pravděpodobně trošíčku zrychlí. Co je ale ještě důležitější, to je fakt, že na motorce zůstanou déle čerství, a proto budou schopni jet v tempu od prvního až do posledního kola závodu či tréninku.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.20
Známkováno: 10x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist