Na motocyklech zahradou Anglie 25. West Kent Run 30. 7. – 4. 8. 2009

V letošním roce se opět po čase několik členů Veteran Car Clubu České Budějovice rozhodlo vydat do ostrovního království. Naši pozornost přilákal již pětadvacátý ročník vynikajícího podniku pro historické motocykly pořádaný v západním Kentu. Sto mil zahradou Anglie a pět dní motocyklové dovolené znělo opravdu lákavě.

Na motocyklech zahradou Anglie 25. West Kent Run 30. 7. – 4. 8. 2009

Celé setkání začínalo totiž již ve čtvrtek příjezdem prvních účastníků a pokračovalo různými akcemi až do pondělí následujícího týdne. Během rozhodování o tom, jaké stroje s sebou do Británie vezmeme, jsme vyšli z tradičního přísloví o dříví a lese, a tak volba padla na české značky. Výjimku tvořil jen Horex 600 Honzy Buřiče. Petr Sojka naložil Jawu 350 OHV,
jeho syn Michal zvolil spolehlivou Jawu Robot, Alena Buřičová řídila svou ČZ 100 a František Štěch ml. ČZ 175 Speciál. Dohromady vcelku reprezentativní výběr z předválečné československé motocyklové produkce doplněný o Horexe se sytým zvukem čtyřtaktu. Naši sedmičlennou výpravu tvořil ještě Jan Buřič ml. a Luboš Pixa.
Celkem nezáživnou cestu přes Německo, cíp Holandska a Belgii do francouzského
přístavu Calais nám vynahradila prohlídka tohoto malebného přímořského města a velmi zajímavá noční cesta trajektem. Prakticky po celou dobu plavby jsme si užívali na palubě zážitek pro vnitrozemské národy tolik vzácný. Ještě v noci ze středy na čtvrtek jsme dorazili do místa konání srazu – karmelitánského opatství Friars na okraji kentské vesničky Aylesford. Klášterní pozemky se doslova přes noc proměnily v kemp a motocyklové depo, v němž byly k vidění motocykly z prvních dekád 20. století, stejně jako poměrně moderní stroje z nedávné současnosti. Účastníci se sjížděli z různých koutů Evropy. Převážná většina byla domácích, sledována velmi těsně početnými Holanďany a Němci, dokonce dorazil i jeden účastník ze Švédska

Celý čtvrtek jsme tedy strávili budováním našeho klubového stanu a pozorováním sjíždějících se motocyklů. Odpoledne jsme na motocyklech objeli kemp vedeni Petrem Sojkou, který vezl naši klubovou vlajku. Během dne se k nám připojil náš dlouholetý přítel John Mitchell, který již deset let pravidelně navštěvuje naši jihočeskou soutěž historických vozidel – Křivonosku. Hned po večerním grilování a několika pintách na dobrou noc jsme se rozešli do svých stanů, poněvadž následující den jsme si rezervovali pro návštěvu nedalekého Londýna. Kromě tradičních turistických „povinností“ jsme na závěr naší
návštěvy britského hlavního města navštívili křižník Belfast, kotvící poblíž známého Tower bridge. To už jsme ale spěchali zpět do kempu, neboť nás čekala večerní prezidentská
recepce, která otvírala oficiální víkendový program. Příjemně nás překvapila česká vlajka umístěná ve společenském stanu i zájem starostky Aylesfordu o setkání s námi.
Kromě bezpočtu společenských vyjížděk (tzv. social runů) byl hlavní událostí celého
víkendu sobotní okruh, jehož kratší verze měřila 70 a delší 100 mil. Rozhodli jsme se
jednomyslně pro delší trasu. Nálada před startem byla výborná a pohled na téměř 500 motocyklů seřazených na startovním poli byl potěšením pro oko každého motocyklového
fanouška. Trasa vedla po opravdu venkovských silničkách, míjeli jsme mnoho malebných vesniček nejrůznějších jmen. Zřejmě nejznámějším místem, kudy vedla trasa, byl Rochester, kde pro nás organizátoři zařídili průjezd přímo mezi tamním hradem a katedrálou. Na cestě na nás čekala přestávka na kávu, oběd a čaj o páté po návratu do Friars. Po obědě bylo možné navštívit depo soukromých parních mašinek, sbírku historických automobilů Beam a dokonce bylo možné se na krátké kolejové trati svézt parním minivlakem. 

Krajina po cestě střídala své scenérie od pastvin až po hluboké lesy. Někdy se dokonce větve stromů nad našimi hlavami spojily a vytvořily tak ze silnice dokonale potemnělý tunel. Po návratu a obligátním čaji jsme si odpočinuli, abychom načerpali síly na večerní společenský večer s tancem. Vynikající tečka za vynikajícím dnem! 
V neděli jsme přesunuli náš klubový stan do tzv. „aleje klubů“ a vystavili před ním naše motocykly. Celá operace vzbudila nemalý zájem všech účastníků i návštěvníků, neboť jsme v šesti lidech stěhovali celý velký stan vcelku. Alena jako jediná žena výpravy se ochotně ujala důležité funkce navigátorky. Někteří se našemu originálnímu řešení smáli, jiní tleskali
a někteří zase kroutili hlavou. Několik lidí se dokonce připojilo k našemu průvodu a nechali nad sebou chvíli nést celou tu věc, někteří projížděli skrz pohybující se stan na motocyklech, všichni jsme si však užili hodně legrace. Příjemný den mezi motocykly se rozběhl. Kromě návštěvy různých klubových stánků bylo možné objevit zajímavé věci na motocyklové burze. 

V odpoledních hodinách se konala vtipná jízda zručnosti, v níž jsme se na okamžik 
změnili v rytíře na motocyklech. Bylo totiž třeba za jízdy srazit dřevcem nebezpečného
červeného draka, podjet nízko nastavenou laťku a vykonat ještě různé jiné jezdecké dovednosti. V neděli večer se také naše skupina rozdělila. Franta Štěch zamířil s Johnem Mitchellem na sever, aby si prohlédl Stonehenge a Avebury, zbytek výpravy setrval v kempu a následující den se vydal na návštěvu závodního okruhu v Brooklands, který by se dal s trochou nadsázky nazvat svatostánkem rychlosti. Je možné tu obdivovat všechny možné lidmi stvořené aparáty sloužící pravidla k překonání jeho vlastních fyzických limitů – bicyklem počínaje a letadly konče. Nás zajímali pochopitelně nejvíce motocykly a automobily. Přivítali jsme proto možnost se za pouhou libru svézt po části okruhu i do známého „Testing hill“ v jakési kopii závodního automobilu. Řidiči poskytující tuto službu „zážitkuchtivým“ návštěvníkům jsou opravdoví nadšenci, a tak byl náš zážitek z rychlosti na Brooklands opravdu intenzivní. Na celém místě je fascinující právě skutečnost, že motocyklovou a automobilovou historii je zde možné nejen vidět, ale i slyšet a cítit.
V úterý už nás čekala jen cesta do Doveru, ale jelikož byl náš trajekt až pozdě v noci, vydali jsme se cestou ještě do historických doků v Chathamu zhlédnout mimo jiné historickou plachetnici HMS Gannet z roku 1878. Vlastně se nám nikomu z Anglie ani nechtělo. Čas je však neúprosný ve svém běhu a běží stejně jako našim motocyklům, tak nám, a tak bylo nutné dát ostrovnímu království sbohem a vrátit se opět domů. Víme však, že dokud to bude možné, budou se naše cesty příležitostně znovu vracet do zahrady Anglie, tam, kde vůni vřesu občas vystřídá vůně benzínu a spáleného
oleje.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.09
Známkováno: 11x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist