Okruh Tureckem 2021

Opouštím Turecko - 18.den, středa

Před odjezdem na poslední nákup pro kilovku čaje jako suvenýr a tradá z Istanbulu! Provoz byl na místní poměry přijatelný. Komplikace byla, že jsem vyrazil na rezervu, která je u mě maximálně na 70 km, a po 50-ti km jsem pořád nepotkal pumpu. Podle map měla být na dálnici, po které jsem jel, právě na 70-tém kilometru. Radši jsem tedy sjel do nejbližšího města natankovat, ale i tak to bylo o fous - do mé 16 l nádrže jsem nalil 16,1 l benzinu. Na hranicích bylo odbavení mnohem jednodušší, než při vjezdu.

V Bulharsku před Sofií jsem odbočil z dálnice asi 50 km do kopců k jezeru. Je to pěkné místo, hotel Kamelot je tamní areál pro lépe situované.

Přes bulharské hory - 19.den, čtvrtek

Nabídka jídla k snídani byla poněkud slabší, ale personál byl příjemný a příroda krásná. Jen snad nějakým vyhraněným estétům bych návštěvu nedoporučil. Přítomnost vycpaného krokodýla, imitace antických sloupů a dřevěného obkladu ve stylu horské salaše v jednom prostoru by nemuseli přežít ve zdraví.

Cestou k srbské hranici jsem projížděl kolem nádherného pole slunečnic. Kousek před přechodem jsem se zastavil u památníku vojákům z II. světové války. Na to, jak byl velký (významný ?), tak byl v překvapivě dezolátním stavu, ale celý kraj tady je viditelně chudý. Hraniční přechod měl horský charakter, s narovnanou zásobou dřeva na zimu. Na obou stranách mně zkontrolovali stejný kufr. Byl tam zámek na disk což je slušný kus železa, a na dotaz co to mám v pouzdře jsem odpověděl že zámek - „lock“. Ale podle rekce celníka než jsem mu to ukázal, myslím že slyšel „Glock“ - značka pistole. Přespal jsem opět v Niš v hotelu, kde jsem byl už cestou sem.

Zastávka na noc v Budapešti a domů - 20. a 21. den, pátek a sobota

Dnešní přejezd je jen dálniční. Na přechodu do Maďarska byla šílená fronta aut, která se hýbala jen pomalu. Chvíli jsem spořádaně čekal na konci, když přijeli na velkém géesu dva Poláci, kluk s holkou. A že „jedem“, takže jsem s nimi pronikl úspěšně tak do půlky předzávorové zácpy. I tak to ještě trvalo, než jsme se dostali za závoru a k nákupu 10-ti denní elektronické dálniční známky za 7 EUR.

V Budapešti jsem bydlel v samostatném pokoji v čínském hostelu „U tří koček“. Je to v centru asi 1,5 km od Svatoštěpánského dómu, v pěkném secesním městském paláci. V centru večer bylo hodně živo, zahrádky venku plné, celé to vypadalo jako jedna velká hospoda. Poslední den jedu přes Slovensko s malou zastávkou na Moravě a odpoledne jsem doma v Praze.

Co říct k Turecku na závěr? Mně se tam na výletě líbilo.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE