Grand Canaria v prosinci

Jelikož se na nás v létě kamarádi vyprdli a výletík do Andorry nebo alespoň k Lago di Garda na motorkách padnul, tak jsme se s mojí dražší polovičkou ke konci roku utrhli a vyrazili na moto projíždku někam za teplem. Co s týdnem dovolený v prosinci? Kanárský ostrovy byla jasná volba. Mají stabilní klima průměrně s teplotami v rozmezí od 18-25°C zima - léto, navíc ačkoli na úrovni Afriky, patří pořád ke Španělsku (EU), takže mají fungující infrastrukturu.

Po vlastní ose by to bylo nereálný, proto jsme kvůli úspoře času, nervů a nakonec i financí koupili zájezd s ubytováním a transferem z Norimberka na Grand Canaria. Předem jsme objednali v půjcovně Hondu 500 CBX na 4 dny. Chtěl jsem něco lehčího a pohodovýho, nebyla chuť se prát někde s půjčeným BMW. A chtěl jsem si vyzkoušet, jak se bude s touhle hravou motorkou jezdit (předem jsem si jí osahal v prodejně Hondy). Volba to byla správná.

Až do teď jsme vždycky vyjížděli po ose z Česka stylem kam dojedem tam budem, což má své cestovatelské kouzlo. Ale musím přiznat, že ačkoli jsme bydleli v hotelu s polopenzí, bazénem a jinými radostmi, tak celodenní výlety sic s jistým návratem do stejného místa v takovýhle krajině stály rozhodně za to.

Den 1

Nemá cenu popisovat transfer nebo hotel plný německých důchodců. Rovnou pro motorku. V půjčovně udědali menší chybičku a Hondu nám rezervovali až na den pozdějc.. a když jsme tam dorazili, tak si jí zrovna před námi půjčil nějaký manželský pár. Noc nic, nakonec jsme neodešli po svých, ale odjeli na BMW GS650. Nejsem zvyklý na jednovál. Hrozný pekáč. Z nízkých otáček se to sotva sbírá, střední celkem dobrý, při vyšších  odpadávají plasty. Protože jsme tam byli prvni den, tak jsme chtěli prozkoumat městečko Maspalomas, aby jsme pak případně ušetřili cestu někam pěsky. Nic moc zajímavé tam teda není, je to turistická továrna, hotely a apartmány, pláže s lehátky jako všude jinde. Za zmínku stojí snad píšečné duny, kde se dá projet buď na velbloudech nebo se jen tak projít (tekutiny s sebou) nebo maják Faro de Maspalomas. V pozdním odpoledni jsme alespoň zvládli nakouknout do kaňonu řeky Barranco de Fataga. Uchvatná podívaná, takový malý Grand Canyon.

Den 2

Po snídani jsme jeli vyměnit německý jednovál za japonského dvouválce. Hned po rozjetí bylo jasný, že tohle je pohodová motorka a budem si rozumět. A hurá do hor, k Roque Nublo. Jeli jsme z Maspalomas údolím řeky Barranco de Fataga směrem na San Bartolome. Nádherná klikatá cesta vedoucí kaňonem. Vzhledem k tomu, že jsem neměl navigaci, tak jsme jeli podle mapy, co jsme dostali na letišti. Má to svoje kouzlo. Stačí prostě směr, volná cesta, počasí, plná nádrž a trochu orientačních schopností. U oceánu bylo kolem 27 stupňů, sluníčko, paráda. Bylo teda vidět, že v horách se drží takový menší mráček. Vjeli jsme do něj. Mlha, zima, místy viditelnost na 30 metrů.. ale pomalu jsme se bližili k cíli, kde jsme chtěli udělat kratší pěší trek. Jenže minutu po minutě jsme navlhavali a když už jsme dorazili k Roque Nublo, nejenže nebylo nic vidět, ale byli jsme tak promrzlý, ze jsme si udělali pár dřepů a jeli dál. Tejeda, San Francisco, Vega de San Mateo, na mapě to vypadá na pohůdku, v reálu jsme si tam ty serpentýny užívali v mlze a se zimou za nechty. Když jsme konečně po několika hodinách vyjeli z hor směrem k Las Palmas de Grand Canaria, oba jsme byli radi, že můžem oschnout a ohřát se na sluníčku. Cestu zpátky jsme vzali po východním pobřeží, kde je akorát vyprahlá pustina, průmyslové zóny a dálnice.

Den 3

Po přečtení mraků jsme vyrazili na západ podél pobřeží. Bomba! Prosinec a my si to tady štřádujem na paradním asfaltu podél oceánu na motorce. Před Arquineguin jsme začali stoupat do hor po silcici GC-505 k přehradě Soria. Tady v těch zatáčkách na úzkých silničkách se Honda CBX předvedla jako výborně ovladatelná motorka s dostatečným výkonem i ve dvou. U vodní nádrže Soria jsme si udělali pěší procházku. Cesta sice vedla dál, ale prašná a kamenitá na endurko nebo horský kolo a v půjčovně jsme extra podepisovali, že se budem držet na asfaltových cestách. Zajimavý, že do nádrže, kterou využívají pouze zemědělci, už dlouho nepřitekla žádná voda, to bylo vidět na stavu hladiny. Nepršelo od roku 2008.
Dále jsme pokračovali strmým stoupáním po uzounké silničce GC-605 směr Mogan. Několikrát jsem si musel v pravotočivé zatačce šlápnout, holt mi nějak nejdou. Ale ten pohled stál za to. Pomalu jsme kroužili zatáčku za zatáčkou a ukusovali cestu zpátky k ocenánu. Zastavili jsme na čumendu v přístavu Puerto Rico a zas zpátky podél oceanu na hotel.

Den 4

Poslední den, co jsme měli motorku. Hlavní cíl vyhlídka Mirador de Balcon. Známou cestou směr Mogan, dál po silničce GC-200. Cestou jsme u jakéhosi vodopádu zastavili u stánku s ovocem a zeleninou. Když jsme se paní co tam prodavála ptali na pro nás neznáme cosi, tak vždy odpovídala 'fruto, fruto' a ukazovala, že se to dá jíst. Inu musí se zkusit všechno. S nákupem jsme pokračovali dál na severozapád. Tady už byl jasně citelný sopečný původ ostrova, všude černé kameny, písek a prach, po životě ani památky, sem tam nějaká tráva nebo kaktus. Cíl dosažen. Vyhlídka na útesu oceánu, fascinujíci pohled dolů i do nekonečné dálky ocenánu. Dokonce nad mraky byla videt nejvyšší hora Španělska, Pico de Teide na ostrově Tenerifa. Dali jsme si tam svačinku, koupené ovoce, něco bylo dobré něco neutralní a některé kousky byly kyselé jak kapalina v baterce. Nejvíc jsme se prali s takovou 'hruškou', která měla slupku obalenou malýma jehličkama. Později jsme zjistili, že je to plod kaktusu, který rostou všude, i kolem silnice. Celou cestu zpátky mě pak jehličky pekně potrápili, vůbec nešly vyndat z kůže na rukou a pěkně píchaly..  vyndával jsem je z rukou jestě druhý den.

Motorku jsme vrátili, vypili na pláži jestě pár piv a hurá domů. Najedou jsme byli v zimě a šedi v Norimberku před letištěm a to, že jsme včera jezdili na motorce se sluníčkem nad hlavou, bylo jak iluze. Ale stálo to za to, vyrazit mimo sezónu někam za teplem.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE