Rakousko & Julské Alpy

28.5.2013 - Kranjska Gora (Slovinsko) - Český Krumlov (ČR)

Předposlední den našeho výletu jsme chtěli procestovat Rakousko zpět a zůstat na noc v Krumlově. V plánu bylo nějaké to české pivko, zhodnocení výletu a následně odjezd do svých domovin v Praze, respektive v Kroměříži.

Ráno se ale Filip budí s teplotou a bolestí v krku a uvažuje o tom, že už se mnou Krumlov nepojede. Že to vezme po dálnici přes Vídeň do Kroměříže přímo, aby byl co nejdřív v posteli. Mě to dvakrát netěší. Nechce se mi končit výlet takto nešťastně a přidává se další obava, jak se bez navigace dostanu do Krumlova. Filip se ale definitivně rozhoduje jet domů a tak jsem v tom sám za sebe. Je možnost jet po dálnici na Salzburg a Linz, jenže chci si ještě užít Alpy, tak na google maps hledám mimodálniční variantu. Na benzince u Klagenfurtu se loučíme, ještě se chvíli bavíme přes intercom, ale signál se ztrácí a definitivně si přejeme šťastnou cestu. Samozřejmě, že hned po minutě opustím dálnici na špatném sjezdu a začíná komedie s hledáním správné cesty. Vytáhnout mobil, najít trasu, dát mobil pod slídu tankvaku, projet kritickou odbočku, ujistit se, že následujících třicet kilometrů nebude nutné odbočit, vypnout mobil, aby se nevybil (12V zásuvku budu teprve montovat, žeano) a jet. Pak zase na další odbočce to samé cvičení.

Silnice č. 114

Z Klagenfurtu směřuju na sever po silnici S37. Nechápu značení, semtam se číslo silnice mění, takže co chvíli zastavuju a ověřuju si, že jedu správným směrem. Možná se zbytečně stresuju, ale je to holt moje první větší samostatná cesta a já mám pocit, že cestuju minimálně v Etiopii a ne v Rakousku. Zelenáč, no. Daří se mi ale odbočovat správně, takže přes Friesach a Scheifling se dostávám až k odbočce na silnici č. 114 a tam už se nedá ztratit - pár desítek kilometrů a přímo na dálnici směr Linz. Mezi vesničkami Sankt Johann am Tauern a Hohentauern si užívám nově asfaltovanou silnici s mírnýma zatáčkama. A pak taky sjezd do městečka Trieben. Ten už leží u dálnice na Linz, takže najíždím a cedule mě dovedou až do Česka.

Rozhoduju se, jestli dojet až do Prahy. Hodinky ukazují asi půl páté. Nakonec vítězí moje vrozená opatrnost, protože představa dalších skoro dvouset kilometrů do Prahy v podvečer nechci riskovat, přece jenom, zkušenosti chybí a únava je poměrně velká. Nakonec zůstávám v Penzionu Krumlov, v příjemné hospodě Barbakán si dávám pivko a pstruha a bilancuju sám.

Následující den ráno vyrážím směr Praha, na západ Čech se ženou mraky, tak pospíchám. Déšt mě zastihne až na Pražském okruhu. Píšeme si průběžně s Filipem, dostal antibiotika a leží doma s angínou. Aspoň je na co vzpomínat. Každopádně výlet povedený a doufám, že Grossglockner a Dolomity na sebe nenechají dlouho čekat...

Moje společnice.

Ujeto: Kranjska Gora - Český Krumlov - 400 km (+ následující den - Praha 175 km).

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE