Třemi státy ale Slovenskem obzvlášť

No pane jo rok s rokem se sešel a já zase vyrážím na motodovču. Pro tento rok padla volba na Slovensko kde a/jsem už byl  - před 47 lety ,b/ domluvím se ,c/ podívám se na Duklu a taky do Budapešti kterou jsem loni nestihl.

Pro tentokrát mě netrápily problémy s motkou , Hilda byla cajk a taky jsem na ní něco najezdil a taky jedna změna nastala  - nejel  jsem s baťohem čili s babou ale jeli jsme dvě mašiny s kámarádem a kolegou Liborem. (Ono dva chlapi je přece jenom lepší…) No v únoru jsem začal plánovat trasy,kam a jak,shánět ubytko a tak podobně. Nicméně vše se dařilo a tak na konci června jsem si mohl říct ok vše hotovo a jedem. No a jelo se…..

1.den Praha – Křelov (u Olomóca) 244 km

Na první den jsem si naplánoval hlavně včas vyjet a v klidu dojet. Ráno ještě zaskočím do práce,předám kolegovi auto a pokyny co a jak za mé nepřítomnosti a v půl dvanáctý si pomalu šíbuju věci do garáže a nabaluju Hildu krámama který nepotřebuju ale jakmile je nemám tak potřeba budou. Sotva skončím je tady Libor se Sůzou a tak rovnou vyrážíme. Zamítli jsme D1  a tak pojedeme přes K.Horu na Litomyšl a pak dál po „staré“ do Olomóca. Ještě v Měcholupech mě padá z helmy komunikace (udrbl jsem si jí sám) ale Libor obětavě zastavuje a za troubení Tatry jí sbírá. Jinak cesta celkem ubíhá,jen Uhříněves a Říčany jsou (jako vždy) rozkopané a plné kolon. Nakonec se po 30 minutách vymotáme a jedeme přes Mukařov dále na K.Horu. První pauzu dáváme v Bečvárech na pumpě,kafe,cigáro a jede se dál. V K.Hoře nás vystraší auto co odbočí ke zmrzlině,pak zastaví a chce couvat ale objedeme to a drtíc nadávky v zubech se řítíme dál na Čáslav kde dáváme oběd v motorestu před H.Městcem. Je docela hic a tak se jede co to dá,Libor vždycky najede před auta a interkomem mě navádí jestli můžu přes ně nebo ne – Hilda má přece jenom menší akceleraci než ten jeho peklostroj. Cesta docela jde,a po chvíli se napojujeme na silnici Hradec – Brno. Naštěstí většina aut jede v protisměru a ty co jedou s náma jsou slušně vychovaný čili uhýbají.. Jenže ouha,u Vysokého Mýta se i naše stroje hlásí že mají hlad. Jediná pumpa je ucpaná ale nakonec natankujeme a dáváme drink na ochlazení a uklidnění.Zase do sedel  a pokračujeme směr Třebová a Olomouc. Pomalu se hlásí trochu únava ale to už najíždíme na dálnici směr Olomouc a po chvilce sjíždíme na Křelov kde nacházíme penzión kde spíme. Majitel sice není  přítomen ale na zavolání přijede.(nahlásil jsem mu příjezd v 19.00 – nečekal jsem že to půjde tak rychle). S úlevou svlékáme propocené hadry a po sprše a kafi se pídíme po večeři. Ouha nikde nic ale po 800m narážíme na hotel kde se posilňujeme. Sedí tam parta slovenských motorkářů co jedou na HD sraz do Prahy….tak po jídle se šineme zpět do penziónu kde oba padáme do postelí. První den za náma…..

Nocleh  - penzion Květinová  720Kč za pokoj (bez snídaně)

2.den Křelov – Trstěná 263 km

No dobrý ráno. Vstáváme brzy (7.00) a po kafi a cigáru (ach ty kuřáci) vyrážíme via Globus protože Libor si nevzal nabíječku a nabíjet komunikace,mobily a jiné vymoženosti z jedné je na dlouho. No kupujeme,já i cigára a jedem přes Olomouc směr Slovač.Kousek po dálnici a pak už hups a jede se po okreskách a tak. V Hranicích zdravím kasárna kde jsem strávil 6 let a pokračujeme na Val.Meziříčí kde tankujeme mašiny a v motorestu i sebe. Jako vždy se nacpeme jak cikánské igelitky a tak ztěžka jedeme k hranici. No a hups a je to tady…. Už jsme jinde. No nicméně cesta je skoro nová a nijak frekventovaná a tak přichází ke slovu heslo „zábava“ což značí že Libor jede zatáčky jak ďas a já se ho ani trochu nesnažím dohonit a jedu si jak chci…. Nic méně si najdeme čas na zastávku na sýr u nějaké salaše. V Bytče se vyhýbáme dálnici a dáváme si první kafe za Eura….Žilinu tak nějak mineme a pokračujeme po státovce na Čadcu kde se opět noříme do lesů po nějaké okresce. Přes Bystricu a Oravskou Lesnou pokračujeme směr Orava. Fakt je že silnice je cajk a auta jsou dobře vychovná – uhýbají pokud to jde….no a tak se nám jede jako po másle. Okolo 16.00 dorážíme k vybraným kempům ale ouha,jsou nacpané a ani nijak hezké…. No chvíli sháníme něco okolo a pak se nám povede sehnat si ubytko v Trstené v hotelu Roháč. Je to za 25E za pokoj se snídaní což docela jde a tak padá jednomyslné rozhodnutí jet tam. Sjedeme okolo hráze a za chvíli už jsme na náměstí  u hotelu. Zaparkujeme motky na dvoře a jdeme se ubydlet. Po koupeli a převlečení jdeme na prohlídku města – no na rovinu chcípl tam pes…..Nakonec se zase nacpeme v hotelové restauraci a při lahvince vína sedíme na terase až do noci. Padám do postele znaven a zítra nás čekají Tatry…..

Ubytování  - h.Roháč 25E /pokoj se snídaní

3.den Trstěná  - Stará Lesná 98 km

Po základu dne – snídani pomalu nastrojujeme mašiny a chystáme se vyjet do druhého státu naší jízdy – do Polska. Dneska máme fakt krátkou a pohodovou etapu do Staré Lesné  čili se nikam nespěchá. Projíždíme Trstěnou a než se nadějeme dostaneme se přes přechod Suchá hora do Polska. Odbočujeme na Zakopané a to se už před náma pomalu vynořují štíty Vysokých tater. Jenomže frézuje se silnice a tak víc než kráse hor věnujeme civění na silnici. Hory vychutnáme při malé pauze na kafi. No a hurá do sedel. Projíždíme Zakopané které je plné turistů. Na kraji města je spousta parkovišť  - pochopitelně placených – a parkovištní pasáci (jako že dohazovači aut) se snaží nalákat co nejvíce klientů tím že je zastavují,tvrdí že se dál nesmí atd. No na nás si nepřijdou. Projedem město a odbočujeme na Tatranskou javorinu,přidává se k nám brněnské GS a tak jedeme ve třech. No a je tady „zábava“,kroutím s Hildou co to dá, brňák má s sebou batoh a tak se nepřidává. No hezká cesta nahoru – dolů – vlevo – vpravo trvá až za  hranici a ještě kousek dál. Paráda. Přes Ždiar to natahujeme na Spišskou Bělou kde sháníme pumpu,chceme  doplnit  stroje a taky dotankovat sebe. Protože hotýlek se nám otevře až v 14.00 popojíždíme po okolí a nakonec jedeme na oběd do blízké vísky. Terasa je jako všude kde se nekouří  plná maminek a dětí ale urveme stůl a dáváme si vytoužené halušky. Bašta. Počasí se nám nějak kaboní,nad Tatrou sa aj blýská ale zatím nic. Po jídle se nasádlíme (zase jsem narvanej jak žralok) na mašiny a jedem se ubytovat. Hotýlek otevřen,fasujeme klíče a platíme. Po obědě na nás padá spánek a tak si po sprše dáváme lehké dřímnutí. Po probuzení špekulujeme nad mapou kudy tudy na Duklu a kudy tudy na Lomničák. No nic dáváme si kafe z vlastních zdrojů, zbavujeme částečně motorky hmyzu,to samé i helmy. Nakonec jdeme na večeři spojenou s malou procházkou po vesnici (zase tady chcípl pes) a pak se pokouším Libora porazit v kulábru což se mě zhusta nedaří. Nakonec si pouštíme na telefonu film při kterém oba usínáme….další den za náma

Ubytování  - h.Tatrania  110E za 3 dny se snídaní.

4.den Výlet na Duklu 353 km

V noci padala z nebe voda což je znát na vlahém ránu s výhledem na tatranské kopce a mokrých motorkách. Paráda. Ale dneska nás čeká výlet do historie do míst bojů 1.čs.armádního sboru. Po snídani sedáme na motky a vyrážíme směr východ. Pro zpestření nejedeme po dálnici ale na Starú Ľubovňu,Bardejov a tak dále. Je docela chladno a hezky se jede. Slovenští řidiči pokud to jde uhýbají a tak nám cesta rychle utíká. Silnice je opravená a nová a tak celkový dojem z cesty kazí jen přibývající cikánské osady které jsou asi z předminulého století……a taky jejich obyvatelé prodávající u silnice obrovité koše hub. Ale zastavit se prý nedoporučuje……Cesta ubíhá a za chvíli jsme v lázeňském městě Bardejov a pokračujeme dál na východ na Svidník a Vyšný Komárnik.  Ve Svidníku míjíme rychle muzeum – zastavíme se na zpáteční cestě a okolo dvou tanků pokračujeme dál k hranici k Dukle.Parkujeme na velikém parkovišti (zcela prázdném) a po extempore s zapomenutým telefonem na motce jdeme památník navštívit.

Z Wikipedie : Karpatsko-dukelská operace byla útočná operace sovětských a československých vojsk v jihovýchodním Polsku a na severovýchodním Slovensku na podzim roku 1944, která měla spojit povstalecké síly slovenského národního povstání se sovětskými armádami. Po potlačení povstání německými jednotkami a přechodu povstaleckých jednotek na partyzánský způsob boje ztratila svoje opodstatnění a byla ukončena. Hlavní vojenský plán, se kterým počítalo vojenské ústředí a organizátoři Slovenského národního povstání předpokládal, že dvě východoslovenské divize, držící asi 100km frontu mezi německými jednotkami v oblastech severovýchodního Slovenska, otevřou Karpatské průsmyky a povstalecká armáda soustředěná na středním Slovensku bude toto území ve spolupráci s partyzánskými oddíly bránit až do příchodu Sovětské armády. Tento plán byl schválen jak československou exilovou vládou v Londýně, tak i exilovým vedením KSČ v Moskvě. Prodiskutován byl i s velením sovětských vojsk. Povstání však vypuklo předčasně, když ani jedna ze stran nebyla na ozbrojený boj důsledně připravená. 8. září 1944 v 6.40 začala operace mohutnou raketovou, dělostřeleckou a minometnou přípravou. Z důvodu prozrazení začátku operace ale projektily dopadaly většinou do prázdného prostoru, neboť německé velení stáhlo jednotky do druhého obranného pásma. Po palebné přípravě v 8.40 vyrazila vojska 38. armády se značnou podporou letectva do útoku a úspěšně překonala první (vyklizené) pásmo německé obrany, přičemž však nebyla schopna dobýt Krosno za pochodu, ale byla ho nucena obejít. To se později ukázalo jako problém, neboť tím zůstaly zablokovány komunikace nutné pro další postup sovětských jednotek. Po zdlouhavých několikadenních bojích se sovětským a československým jednotkám podařilo vyvrátit i druhé pásmo německé obrany a obsadit město Dukla. 1. československý armádní sbor od 10. září 1944 vybojoval velmi těžké boje o kótu 534, dominantu německé obrany u města Dukla. Tyto boje vrcholily 20. září. Od 13. září začal mezerou v německé obraně postupovat do německého týlu 1. gardový jezdecký sbor. Jeho úlohou bylo postoupit ve směru na Zborov a Bardejov, odkud měl dále rozvíjet ofenzivní činnost směrem na Starou Ľubovňu. Německé jednotky se zachytily na dalším obranném pásmu 6 km jižně od průsmyku a opíraly svou obranu o vrchy Javira a Obšar. Další útoky na tuto linii obrany se jim podařilo odrážet. Velení 38. armády proto rozhodlo přenést úder jihovýchodně od průsmyku ve směru cesty Kapišová – Svidník. Odtud se jednotky 67. střeleckého sboru s podporou tanků pokusily prorazit k hlavní komunikaci směřující z Dukelského průsmyku. Právě zde se v údolí potoka Kapišovka mezi obcemi Nižná Pisaná a Kapišová od 25. do 27. října 1944 odehrály nejtvrdší boje celé operace. Německá obrana se tu opírala o kopcovitý terén, který byl v té době důsledkem deště těžko schůdný. Obě strany v krvavých bojích vedených za nepříznivého podzimního počasí utrpěly těžké ztráty. Sovětským jednotkám se nepodařilo výrazněji postoupit.

Právě v té době se německým vojskům podařilo potlačit povstaleckou armádu na středním Slovensku. Proto se velení 1. ukrajinského frontu rozhodlo Karpatsko-dukelskou operaci zastavit. Československé a sovětské jednotky přešly 28. října 1944 do dočasné obrany.

No i z tohoto úryvku si lze jasně představit jaká to asi tady musela být jatka. No a proto mě zarazilo v jakém stavu památník je. Hřbitov pravda upraven jakžtakž ale jinak to vypadá jako kdybychom zklouzli o 20 let zpět. Památník je špinavý,orezlý stejně jako i tank a kanóny co stojí naproti. Jedeme se podívat na věž gen.Svobody. Tam je to trochu lepší,exponáty jsou pod střechou ale na věži zase vše omšelé,panoramatická mapa je jen jedna a skoro bez vysvětlivek….no nevím. Po obědě se jedeme podívat na Kapišovou na Údolí smrti a tam je to samé v modrém. Jediná údržba je že se asi tanky dvakrát za 10 let napatlají barvou. Muzeum ve Svidníku se spíše zaobírá 1.sv.válkou a operacemi které na těchto místech taky probíhaly a taky trochu tou druhou. Líbila se mě skrytá expozice o tom jak Slováci za války kolaborovali….expozice venku je spíš skládka šrotu než expozice,navíc to vše stojí na druhé straně louky u muzea mezi panelákama. No myslím si že dodneška bratia bojují s tím dilematem že bojovali na druhé straně fronty a nějak neví kam patří. Od nás  - viz VTM Lešany  - by se měli co naučit.

No tak kulturu máme za s sebou a je čas jet zase domu. Jedem po nové silnici na Prešov,tím bez ztráty kytičky projíždíme a pokračujeme po staré silnici mimo dálnici na Poprad.Po levici zdravíme Spišský hrad kam se pujdeme podívat v pondělí a po malém zdržení v Levoči (kulturní slavnosti) už sjíždíme na novou silnici a po pár minutách parkujeme u naší hospůdky. Dáváme jídlo a kecáme s manželama z Brna co jsou taky na dovolené……Po jídle kupujeme flašku vína a jedem na chalupu. Večer sedíme u stolku,čučíme na Tatry a plánujeme kam tam zítra pojedeme.

5.den Výlet do Tater – 3km

Po snídani sedáme výjimečně na lehko jen s helmama na motky a popojíždíme těch pár km do Tatranské Lomnice.Po chvilkovém bloudění nalézáme velké a hlavně poloprázdné parkoviště (je zdarma a tak je nutno dojet brzy) a u pokladny zjišťujeme kam se necháme vyvést. Nasedáme na novou kabinkovou lanovku která nás veze na první stanici Štart.Kocháme se vzrůstajícím panoramatem a než se nadějeme přestupujeme na už trochu starší kousek kabinkovky na Skalnaté pleso. Tam už jsou ty panoramata lepší a taky si připadáme jako v letadle. Před náma se tyčí masiv Lomničáku a já tiše doufám že se nám nějak povede se tam dostat. Nakonec nás kabinka vysype na Skalnatém plese a my čučíme na tu nádheru. Dohlednost je úžasná,je vidět až snad do Prahy. Pomalu obcházíme Skalnaté pleso ,koukáme po okolí a i po Lomničáku kam se posunuje kabinka.Štít je tu a tam vidět,nebo ho halí mlha.Po posezení na kamenech u observatoře si dáváme kafe na terase u lanovky a nakonec se rozhodujeme vyjet ještě výš až na Lomnické sedlo. Lístky na štít jsou ale až v 18.00 a to se nám zase čekat nechce.Usedáme na sedačku a ta nás veze výš a výš. No a ono se nám ochlazuje…..však jsme taky přes 2000 m.n.m. Nakonec slézáme ze sedačky a bereme to směr Lomnická veža. Je to kraťoučká procházka ale my sedíme a čučíme. Ukazuju Liborovi Téryho chatu,Baranie rohy atd. Nakonec nahoře strávíme skoro 4 hodiny v němém úžasu nad krásou těchto hor.Nakonec se necháváme svést zase dolů do Lomnice . Libor kupuje nějaké dárky a pak se přesouváme na bobovou dráhu. No to tam zase pustili dva pitomce. Kupujeme si každý 5 jízd a s výkřikem : „Kdo brzdí je srab“ se pokoušíme o rychlostní rekord. Pravda v některých zatáčkách jsem měl pocity pilota stíhačky při manévrovém souboji. Cestou zpátky k motorkám se ještě pokouším ukecat Libora na lanový park ale nakonec jsem poslán do háje a že se jede domu.Libor ještě sjede do krámu pro brambůrky,flašku a jdeme se najíst do místní restaurace. Nakonec sedíme a vstřebáváme dnešní zážitky……No a zítra zase přesun.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE