Slovensko - Vysoké Tatry na Jawě 350 se sidecarem Velorex 560 – září 2012.

Tak to konečně přišlo. Výlet na pár dní, směr Vysoké Tatry. Již loni jsme si řekli s Mirisem, že pokavad tu sajdu děláme, tak ji otestujeme někam dál. Buď k moři, nebo na hory. No a padla volba hory, ale až nyní – o rok později…

Slovensko - Vysoké Tatry na Jawě 350 se sidecarem Velorex 560 – září 2012.

Kapitoly článku

     Vše začalo  2 dny před plánovanou kratší dovolenou a to přípravou stroje, věcí, co s sebou a kam to dát. Tedy 2 stany, 2 spacáky, 2 karimatky, 2 tašky s hadrama atd. Dále peníze, ty zítra vyměníme v Tescu bez poplatku = 50 éček a 120 zlotých. Další jsou doklady = platné občanky, řidičák, techničák, pojistka, STK… , počkat, STK ? Jdu se mrknou a trochu mě zamrazilo, STK je 2 měsíce propadlá …
Hned volám do Jičína, kdy mě vezmou – prý zítra v poledne.
     Další den tedy výměna peněz, nákup pití, chleba, zavináče a slaninu máme od kámoše z oslavy 40cetin. STK je OK. Naředíme 12 litrů benzínu 1:40 s olejem Q8 a něco málo strojíme na mašinu (pršipláště, kanystr, stan, karimatky, spacáky, zřacák a tankvak - uvezem to ?).
     

Startovní den

Plánovaný výjezd směr Žamberk a Pastviny. Ráno ještě frčím na mopedu nechat zatavit do fólie cedulku s náčrtem trasy cesty , kterou přilepujeme na sajdu. V 10 hodin nakládáme další bagáž na stroj, pak každý domů na oběd a ve 13 hodin máme vytoužený odjezd – už aby to bylo.
     Startujeme, fotíme, vyjíždíme. Stroj se šíleně naklání při každém brždění či průjezdem zatáčkou, houpe se to jak pan Lórenc ve filmu , je to hrůza. Miris se snaží vyvažovat, co mu tělo stačí a tak pomalu se rozjíždíme na cestovní rychlost – 50, 60, 65 ,, 60 km/hod.-směr Hradec Králové. Kilometry začínají pomalu naskakovat a konečně si uvědomuji, že již jedeme, je to tady, je to super a valíme dál. Podél silnice suší seno, o kus dále orají pole, každá polní činnost má svoji vůni a ta se mísí s pocitem svobody a již spadlým břemenem nejistých příprav a sledování počasí, našeho zdraví, rodiny a všech těch nejistot . Prostě vidíme, že to vychází a vše funguje, jak má, jen se občas na sebe koukneme a spokojeně kývneme hlavou – jó, jedeme!!
     Ženeme to klidným tempem na Hradec, pak na Žamberk a pak do Pastvin. Cestou si dáváme malé zastávky, asi vždy po 60ti kilometrech (kontrola stroje, báglů, benzínu a pití). Na Pastvinách voláme kamaráda, má tam chalupu. No a že prý je mimo, ale ženu s rodiči tam má a ať se tam tedy stavíme a třeba i zůstaneme do rána. Tak jo, chalupu jsme našli, kafe jsme také dostali a tak jsme se zapovídali,  až slunko již zacházelo. No ale kamaráda žena je tak „ukecená“, že jsme nakonec radši sjeli dolů do kempu „Šlechtův palouk“, kde je přeci jen větší klid a hlavně naprostá svoboda všech výletníků. Miris staví stany a já už za tmy jedu přes hráz k pumpě natankovat, ať ráno vyjíždíme dříve. Zapisuji kilometry a tankování – dnes najeto 150 km.
    

Druhý den

Ráno balíme stany a platíme za nocleh (2 stany, moto, poplatky, 2x sprcha = 300 Kč). Jedem dál, směr Ostrava. Tož ale dálka to je, znovu dáváme po 60 km přestávky a pomalu ukrajujeme z plánované trasy. Vše šlape, jak má a jen vrtošivé myšlenky se tu a tam při různých zvucích od stroje či vozovky přikrádají, do mysli, co když se něco semele, něco porouchá, jestlipak máme dost dílů na případné opravy, jestlipak pro nás přijedou až takhle daleko s károu???
     Jsme na daném místě v Ostravě – Dolině, po dvou okružních jízdách sídlištěm vidíme kámošku Mirise, jak nás už vyhlíží, tož ahoj ahoj….Po kafču a moc dobrém obědě valíme ďalej – směr Čadca a cíl v Zakopaném. No to ale zjišťujeme, že již dnes nedojedem a tak zastavujeme u Jablůnkova na malou poradu a změnu dnešního cíle. Během krátkého žvanění přijeli 3 chlapíci na endurech a že prý jsó od tuna a valí z Ukrajiny. Tož prý dobře tam bylo a radí nám levný kemp kósek od tuna – kemp pod viaduktem á 160 Kč za oba – supr. Dnes najeto 260 km.
    

Třetí den

Brzo vstáváme, kosa jak v Rusku + 3 st. – hrůza, ale rychle k pumpě na kafe a tankovat. Po mírném zahřátí těla valíme dál. Čadca, Námestovo, Trstená, Černý Dunajec a konečně Zakopané. Zde jsme původně chtěli nocovat ze včera, no co, ale tak si aspoň dáme nějaké teplé jídlo. Zastavujeme u restaurace Goralski Dworek a poručíme 2x polévku a pečená žebra + cola = 70 zlotých, ale super jsme se najedli. Trochu odpočíváme a sledujeme 1 horu před námi a na ní je kříž. Je to krásný pohled, takové  v podhůří Krkonoš nemáme, tu mají hodně větší kopce a strmé skalnaté hory – proto jsme sem ale jeli, abychom si dovedli představit ta slova Vysoké Tatry.
     No nic, mažeme dál. Řádně se oblékláme na chladnější přejezd přes Tatransku Javorinu a Ždiar. Tankujeme v Zakopaném kousek za hospodou u hlavní silnice a pak rychle pryč – je mi vedro, nějak jsem to s tím strojením přepísknul, no a plus ten oběd v břiše … uf, uf. Tedy jedeme, ale po asi 300 m fronta aut, co to je? Radíme se s Mirisem, že jako tady přece neskejsnem do jara a že na motorce se dá všude kolem to přeci objet. Tak to střihneme boční cestou, ta po 500 m končí a my musíme zpět do té fronty na konec. Ve frontě jsme se posouvali asi hodinu na konec Zakopaného – hrůza, hrůza. Po sklidnění Mirisem jedeme dále kopcem hore a užíváme pohledů na úžasné hory + příjemné zdravení kolegů motorkářů, kteří zdraví vším, co mají volné – rukou, nohou i rukou a nohou zároveň, dokonce jeden zvedl obě ruce naráz a dal palce nahoru – to povzbudí, tož i Miris po každém větším pozdravení více zabere při vyklánění do té pravé ošidné zatáčky, to pak fičíme jako o závodech. Též jsme se naučili lépe uvázat bagáž  – vše více směrem na sajdu a je to znát – méně se to kolíbe a můžeme bezpečně a rychleji pokračovat dál.
     Trochu pociťujeme únavu při projíždění cíle v půli trasy (Ždiar) a tak dohadujeme změnu k rychlejšímu dosažení kempu u Liptovské Mary. Pojedeme místo na Tatranskou Lomnici na Poprad a pak přímo po E50 do kempu. Cestou projíždíme malou osadu „Rakúsy“ a trochu zvolňujeme, bo to je dětí u silnice… Tož ti sú ale špinaví, ti si asi hrály na hromadě uhlí. No zvedáme tmavé štíty na helmách a hned se na sebe s Mirisem podíváme. „Sakra“ a pomalu tahám za plyn a bič a pryč. Byla to taková osada, jak u nás na Semilsku zvaná „Kolonka“, ale dobře jsme projeli a děcka nám mávaly, jak by štěstí měly plná vrecka. Tak a ďalej, silnice , cesta , Tatry , louky , pastviny , Tatry , Tatry , všude samé Tatry...
  Poprad, poprvé dálnice a fičíme to i přes 70 km/hod až jsme za chvíli v Mikuláši a hledáme kemp Liptovská Mara. Už se smráká, ale našli jsme ho a po zjištění, co stojí chatka (48 éček) rozkládáme opět stany. Pouštíme rádio, dobíjíme telefony, žvaníme a sledujeme okolí. Dnes najeto 327 km.
    

Čtvrtý den

Ráno skládáme stany a náhodně přišla paní středních let na kus řeči , že prý mají támhle obytňák a jak se nám jezdí se sajdou a od kud jsme a že oni kočují už týden atp. , ale na závěr se k nám vyzývavě předklonila a říká : " Toho obytňáka chtěl muj mužskej , bejt to na mě , je dovolená úplně jinak ! " ...  
    Platíme kemp (13,4 éček za oba) a mastíme to směr Ružomberok a Martin. Tam mám krizi těla, mysl je dobrá, ale tělo je v křeči, přeci jen nejsem zvyklej dlouho sedět. To ale řeší Miris, říká, já jsem zvyklej sedět, ale můžeme si dát malou pauzu a pak se uvidí. Po energetickém nápoji + výborné slanině od Páti volám domů, jak a co, či je vše OK. No tak po půl hodině mého trucování jedeme dál. Za Martinem tankujeme a zjisťuji, že jsem redy a můžeme zase zostra mazat směr Krkonoše. Občas na sebe něco houkneme za jízdy, ale málokdy si rozumíme, páč třinda jde ve svých 45 letech trochu hlučněji a tak je toho rachotu a hučení dost a dost. Na pokec je dobré stát na křižovatce, či pomalu projíždět kruháčem, či na přechodu , tam se dá požvanit a komentovat chodce, tedy spíše chodkyně ... Jedeme a jedeme, míjíme Žilinu, Bitču, směr Rožnov, Valašské Meziříčí, Olomouc, Mohelnice. U Mohelnice tankujeme a bavíme se s pošťákem, tož příjemný povídání o motorkách a všem kolem ( protože málo kdo nejezdil na zetce ,či jawce  a vzpomínaj co se přihodilo a co a jak na pangejtu , či v autobusové zastávce opravovali , dokavad to zase trochu nejelo... :) ).
   Nasedáme a jedeme dál. Zjišťuji, jak mašina znatelně ožila, pálíme to jako o život, Mohelničákem nahoru za 3 a v pohodě, no a to máme tak v plné náloži aj s nama přes 400 kilo. Asi dobrý benzín, či že by ten hustší olej do benálu ? ( polosynťák už došel... ) prostě paráda. Jedeme 75km/hod. a letíme stále blíže k našemu kraji. Moravská Třebová, Svitavy, Litomyšl,,, ani nevíme kde, ale najednou cedule – Hradec Králové 150 km. Koukli jsme na sebe a Miris zařval „jo to dnes ještě dáme“. Zastavujeme jen po 60 km na nejnutnější potřeby a sledujeme slunko, tušíme, že dnes ještě dáme pívo v místní - naší hospodě „Na Klepandě“ a pak vana a postel a doma.
     Přijíždíme k hospodě a padáme na brady únavou, s blahodárným pocitem štěstí, že jsme to s Jawou zvládli a dóbro došli. Dnes najeto pro nás rekordních 440 km, celkem 1187 km a spotřebováno 65 l benzínu. Co závěrem? Děkujeme těm, co nám dobře poradili, ba i těm, co nám za úplatu posloužili a hlavní co jsme měli, je štěstí, že se nic nesemlelo, neporouchalo a Jawa má prostě svoje kouzlo, kde štěstí ve zdárném dosažení cíle i možná smůla a případné poruchy mají své místo.
PS:   Rok 2013 - plánujeme podzimní výlet s Jawou na Koločavu a bude nás víc ! Ale cestopis už nikdy , ale  fakt  nikdy já NEPÍŠU !!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 21x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist