Slovensko 2017

6 dní v sedle - západní, střední a severní Slovensko

Slovensko 2017

Kapitoly článku

Plán byl:

Malá Fatra, Velká Fatra, Slovenský ráj, Nízké a Vysoké Tatry, Spiš + jsme počítali, že může přijít něco mimo plán podle aktuální situace. To všechno s ubytováním a stravováním po penzionech a reštikách, v kufrech jenom pití a malá svačinka. Cestování já s batůžkem manželkou.

1.den

Start před polednem z Dvora Králové. První etapa do Jablunkova. Cestou jsme se zastavili na Trojmezí – zajímavém místě, kde se potkávají hranice Česka, Slovenska a Polska. Motorku jsme nechali v Jaworzynce v PL, protože pěšky to je odtud na Trojmezí (polsky Tro’jstyk) pouze 15 minut. Druhá možnost je zajet do Hrčavy ve směru z ČR, ale odtud to je 2km pěšky. Na místě jsme spáchali fotky hraničních sloupů, sebe samých + oddych v 35°C vedru. Je tu možnost občerstvení u stánku za pohodové ceny. Potom jsme se vydali hledat ubytování. Víkendy jsou obvykle v cenově přístupných zařízeních obsazené, tady navíc probíhala slavnost. Volné místo jsme našli až v Penzionu na Kamyncu. Přes vyšší cenu (aspoň nám se zdála) se nám dostalo perfektního ubytování s luxusní snídaní s velkou nabídkou. Navíc kolik sníš, tolik sníš. Ubytování vřele doporučuji, naprostá spokojenost. 347km.

2.den

Od rána jsme po celý den jeli v dešti, tudíž nepromoky využity na 100%. Nepromok je skvělý pomocník, ale když ho máte na sobě celý den a je mokrý jak zvenčí, tak zevnitř (potem a vysráženou vodou), tak byste ho nejradši zahodili. Navíc odér zmoklého psa je potom pro okolí taky požitek. Ale plán je plán a je potřeba se ho držet. Dalším bodem byla Stará Bystrica, která se pyšní Slovenským orlojem a pěkným náměstím. My jsme měli veliké štěstí, že jsme chytli polední odbíjení. Naše štěstí však netrvalo dlouho, protože jak jsme zjistili, každou hodinu je odbíjení stejné. Dál opět v dešti jsme pokračovali do Bojnice na zámek přes Fačkovské sedlo. Cestou se objevilo slunce a my šli aspoň na chvilku z nepromoků a stavili se na oběd na Salaši Kl´ak. Restaurace dobově vybavena, obsluha v tradičním oblečení, krásný výhled, výborné jídlo. Doporučení. Dál opět v nepromokách. Několik km pod salaší v nenápadné zatáčce směrem dál na Bojnici je pramen řeky Nitry. Konečně jsme dorazili do Bojnice. Naskytl se nám pohled na jeden z nejhezčích slovenských zámků.

Parking pouze za 1€ - je potřeba zajet na horní parkoviště, kde jsme u ochotného výběrčího nechali i helmy a promáchané rukavice. Do zámku jsme se nedostali, bo fronta dlouhá několik desítek metrů. I přes to stojí okolí za podívanou, například lípa, která pamatuje 700 let, park s rybníčkem a želvami, most plný visacích zámků, …. . Po té opět hurá deštěm na konečnou a to přes sedlo Malý Šturec do Harmance. Tady pozor – spousta zatáček, ale už se tady vyválelo mnoho motorkářů. Hned první zatáčka a ustřelilo nám kolo. Kdybych si před tím neodskočil na wecko, mohlo to dopadnout špatně. Klika, ustáli jsme to. Jsou tam vyjeté koleje, silnice je kluzká a v našem případě i hustý déšť. Protože jsem vůdčí typ, tak jsem vedl kolonu aut přes celé sedlo. Jel jsem hoodně opatrně. V Harmanci je technická zajímavost – elektrárna poháněná vodním kolem. A potom už na ubytování do Koliby u sv. Krištofa. Hospoda super – pojmutá jako ohromná salaš s ohromným ohništěm uprostřed a obsluha opět v dobových krojích. Ubytování bylo taky v pohodě. 220 km.

3.den

Do 10:00 jsme čekali, jestli přestane konečně lejt. Slitoval se nad námi a vypnul to. Konečně.  Do Bánské Bystrice do Lidlu pro snídani a po ní do Španie Doliny, což je vesnice na samém kopci. Tady je pěkný kostel se zajímavým schodištěm, ale hlavně je to místo, kde se těžila měď.

Jsou zde štoly, do některé se i dostanete. Je tu i Banický orloj, který údajně funguje, ale jenom 4x za den. Další směr byl hrad Lupča. Smůla, je pondělí a je jako v ČR zavřeno. Snad příště. Jedeme dál – cíl úzkokolejka Čierny Balog. Mašinkáři si přijdou na své. Dá se projít celé nádraží, nakouknout do depa, muzea, i vás svezou. My měli jiné plány - najít ubytování u Dobšínské ľadové jaskyně. Cestou potkáváme nádherný Chmarošský kamenný viadukt z roku 1933.

O pár kilometrů dál se zastavujeme u pramene Hronu. Dáváme se tady do řeči se slovenským motorkářem, který jel vyvenčit funglovku baworáka. Dal nám užitečné rady a my jeli dál hledat nocleh. Skončili jsme ve Slovenském ráji v penzionu Šafrán v obci Stratená. Ubytování na poslední chvíli bez možnosti výběru, ale docela dobrý. 164km.

4.den

Snídaně u stánku na parkingu u Dobšínské ľadové jaskyně, přilby možno nechat u bodrého člověka na informacích. Následuje krpál do kopce ke vchodu jeskyně. Nahoře můžeme ždímat trika. Vyplatí se přijít o chvíli dřív, aspoň před vstupem do zamrzlé jeskyně člověk trochu vychladne a uschne. Z jeskyně jsme byli unešeni. Ledová nádhera. Doporučujeme. Odtud se dostáváme přes sedlo Grajnár k dalšímu cíli – Spišskému hradu. Nádherná majestátní zřícenina hradu je vidět už z dálky.

 

Lepší je jet na obec Žehra, není potřeba tolik šlapat pěšky. Parking těsně před pokladnou, tzn.grátis vedle silnice. Na hrad pár metrů. Oblečení necháváme u ochotného chlapíka v informacích na hradě. Průvodkyně, mladá holčina, poutavě vyprávěla o historii i současnosti hradu. Žádné strohé letopočty a k nim jména, která zapomenete dřív, než je dořekne. Dáváme za jedna jí i celému hradu. Super, stojí za návštěvu. Nasedáme na stroj a mažeme směr Stará Ľubovňa na hrad, kde byly uloženy polské korunovační klenoty. K vidění jsou jejich kopie. Originály neexistují, prý si z nich Poláci udělali zlotý. Hned pod hradem je skanzen, kam už poslední prohlídku nestíháme. A dál už jedeme do Kežmaroku, kde jsme si ráno dohodli ubytování hned vedle hradu u náměstí ve Vecchio Mercato – restaurant/penzion. Ubytovává nás velmi ochotná paní majitelka. Dáváme po horkém dni sprchu a jdeme na jídlo. Orgasmus na talíři. Vynikající italská kuchyně, kterou jsem zalil tradičním nápojem slováků českým pivem. Tohle je ubytování i restaurace, kam by se chtěl člověk zase vrátit. 165km

5.den

Den začínáme snídaní, kdy po včerejší zkušenosti s večeří se na ní přímo těšíme. Nezklamali. Vše vynikající + ochota = doporučení všem. Balíme a už v tak velkém horku valíme do Tatranské Lomnice. V 10:00 je vyprodaná kabinka na Lomnický štít, což nám po zjištění ceny (46€ na osobu) zase tolik nevadilo. Vyjeli jsme si na Skalnaté pleso, pochodily, pofotili a sjeli zpátky na parking (ten tu je přímo u lanovky a je bezplatný).

Další cesta vedla do Dämenovské ladové jaskyně. Co se ledu týká, tak je to hodně slabý odvárek Dobšínské jeskyně. Tady spíš uvidíte ohromné prostory, ledu pomálu. Ale i tak jsou tyhle jeskyně pěkný. Cestu do jeskyně si můžete zpestřit pohledem na Chopok. Dál frčíme do Ružomberoku do motelu Ranč, kde jsme měli poslední nocleh. Ještě stíháme koupání v nádrži Hrabovské dolině. Motel se starším zařízením , rozvrzané postele, poloha motelu u hlavního tahu a stovky kamionů celou noc - za stejné peníze jsme bydleli už o několik tříd líp. Asi bychom si příště vybrali ubytování jinde. 148km

6.den

Předpověď počasí je špatná, dnes je poslední den, kdy nebude pršet. Rozhodli jsme se o návratu domů se zastávkou na pltích ve Strečně. A dobře jsme udělali. Vedro k zalknutí, motorka ukazuje 32°C. Oblečení jsme si nechali v pokladně. Pltě bylo příjemné zpestření. Bylo to zábavné a pltiar celou dobu vtipně vypravoval o plavení dřeva, o hradech, které cestou potkáváte a o všem, co s tím souvisí.  390km

Celkem ujeto 1434km

Kdyby přálo počasí, asi by se nechalo stihnout víc – to jsme původně měli i v plánu. Ale i tak to byla krásná projížďka horskými úseky, slovenským rájem. Poznatky:

v každé hospodě mají české pivo a občas i slovenské.

v každé hospodě potkáte minimálně 2 Čechy

v některých hospodách vůbec nemají namontované chlazení u točeného piva

potkávali jsme ochotný a příjemný lidi.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.21
Známkováno: 19x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist