Poprvé aneb někde se začít musí - Slovensko

Začnu úplně od začátku.
Vždycky mě bavilo kokukat tady na Motorkáře a číst různé cestopisy od lidí, co projeli třeba Rusko nebo Norsko, někteří se dostali až někam do Kyrgyzstánu atd. Říkám si, proč já něco takového neudělám? Důvodu bylo spousta – nemám s kým, nikdy jsem sám nikde nebyl. Podstatnější věc je ta, že jsem neměl řidičák a nikdy na motorce neseděl – ano nesmějte se mi, že jsem blázen . To je docela problém myslím. Motorky se mi vždy líbili, ale mám z nich respekt.
Na přelomu roku 2015 – 2016 jsem se rozhodl, že do toho jdu. Někdy v dubnu jsem se přihlásil, ale moc štěstí mi nepřálo. Zrovna jsem trefil dobu kdy se řidičáky zpřísnili, ale to mě neodradilo. Povedlo se mi to na první pokus, takže první velký důvod proč nikam jet nemůžu, byl pokořen.
Měl jsem tak v hlavě naplánováno, že vyjedu někam v srpnu, ale motorka, která byla dalším bodem k cestě, zatím pořád nebyla.
Absolutně jsem se v tom nevyznal, takže kamarádi, internet, fora, zase kamarádi a je to.  Po upřesnění jak bych chtěl jezdit, moje výška, aby mě to ze startu hned nezabilo vyhrála Yamaha Tenére 660Z.
Našel jsem jednu, jdu se na ní podívat. A sakra to je velké, nikdy se s tím nemůžu rozjet, ani zatočit, to mě zabije. Autoškolácká motorka byla oproti tomu jako odrážedlo. Říkám si, ale prostě na každé motorce se musí dát jet. Nějak to půjde. Kupuju.
Když už mám řidičák i motorku, brána je otevřená. Všichni mi říkají, že jsem blázen.
Nemůžeš jet sám, nikdy jsi na tom pořádně neseděl, nemáš nikoho s sebou, co když se něco pokazí..?
Jestli se mám řídit podle toho, co když se něco stane, nikdy bych se nikam nedostal.

Přichází den odjezdu. Motorka nabalená cca na týden. Začíná tak trochu stres. Co si mám vzít ještě s sebou, jak vlastně najdu každý den kemp. Nějakou mapu v mobilu mám, nářadí nějaké taky, Jednou jsem si zkoušel sundat zadní kolo. Gumu sice ne, ale pohoda jedu! :-D

Připadám si jako borec. Všichni motorkáři v protisměru na mě mávají a já se ženu vstříc dobrodružství. Jedu z Ostravy směrem na Čadca, Malá fatra  a nahoru na Oravskou přehradu do kempu.

Předem jsem si řekl, že nechci jet po dálnicích a rychlostních silnicích. Raději po nějakých dírách a pořádně si to užít. Celý výlet byl tedy v tomto stylu. Fatra je pěkná. Projížděl jsem ty nejzapadlejší ulice, jen tak se člověk dostane ke krásným výhledům. K večeru přijíždím do kempu. Na vrátnici mě směřuje někam dozadu, prý už tam uvidím motorkáře. Zrovna měli nějaký karavan sraz, takže jinde místo nebylo. Banda 10 lidí sedí vedle svých motorek a čumí na mě, jak přijíždím. Ptám se jestli můžu tady kývou, že jo. Takže vybaluju, stavím stan a jdu si na chvíli lehnou. Po chvíli přichází člověk k mojí motorce a prohlíží si ji. Jen co vylezu, spustí na mě polsky, takže jsme si výborně pokecali. Aspoň jsem se dozvěděl, že je Tenere ,,bardzo dobrá“ :-D

Ráno jo plán projet vysoké tatry. Balím věci a jedu směr Liptovský Trnovec - Pribilina a po těch cestičkách až do Tatranské kotliny. Cesta je super. Mám problém projíždět zatáčky rychleji takže jedu pomalu, není kam spěchat. Zastavuji u Štrbského plesa, protože jsem tam nikdy nebyl. Všude je plno. Jedu až dozadu na poslední parkoviště kde mi chlapík řekl, že už má taky plno. Po delším rozhovoru jsem ho ukecal, že motorka přeci není tak velká, takže mi tam za euro umožnil stání. Procházka kolem plesa byla krásná. Stačí si sednout a jen se hodinu dívat do blba. Čistá voda, ryby somrujou rohlíky.. Dobrý čistič hlavy

Koupil jsem něco na jídlo a pokračuju dál. Projel jsem Lomnici i Kotlinu a na mapě jsem si všiml, že je výše ještě trochu něco zeleného, tak tam jedu. Dostal jsem se do Pieninského národního parku. Po projetí jedné vesnice se mi něco nezdálo. Nevadí jedu dál. Projedu druhou, třetí a dojel jsem se do vesnice, která nevím jak se jmenuje, ale byl to zážitek. První dva domy rozbité a plno cikánů. Říkám si, ok takové předměstíčko. Ale to pokračuje dál. Oni tam leželi na cestách všude možně. Ručníky sušili na lavičkách v parku a neviděl jsem tam jednoho bílého člověka. Řadím 3,4, plný plyn a pryč, než mě tady zabijou.

Bylo už odpoledne já jsem byl v nějaké díře, nevěděl, jsem kde mám najít kemp. Vracím se dolů směr Spíšská nová ves.  Zapnul jsem mapy a hledal. Zamotal jsem se někde v poli,, dokonce jsem najel na nějakou turistickou stezku konkrétně červená. Kolem mě chodili turisti s holema a já na naložené motorce předjížděl. Říkal jsem si ,,tady bych asi neměl být“. :-D Otočil jsem to a projel kolem nich ještě jednou zpátky. Nakonec se mi povedlo najít nějaký tábor, takže jsem postavil stan po domluvě tam.

Další den jsem se promotal Nízkýma Tatrama do Demanovské doliny, kde jsem zůstal na noc v kempu ATC BYstrina - doporučuju. Hodně krásné místo. Nebyl tam skoro nikdo. Je to takové kaskádovité, takže jsem si vyjel až pěkně nahoru a postavil stan tam, kde byl nejpěknější výlet. To ticho. Večer po setmění mě přišel zkontrolovat akorát někdo z ostrahy, jestli mám pásek na ruce popřál mi štěstí na cestu a uklidnil mě tím, že tady viděli medvěda před čtrnácti dny a nemají to oplocené.

Ráno jsem vyjížděl pozdě. Projel jsem Velkou fatru dokola, když jsem na jednom parkovišti zjistil, že mi odněkud teče olej. Problém. Dal jsem si hodinu pauzu a zkoumal jsem jak to funguje, co je co a odkud to vlastně teče. Počkal jsem, až to vychladne Motor jsem utřel kapesníky a popojížděl dál a kontroloval. Zjistil jsem, že to prosakuje kolem nějakého šroubu s trubkou nahoře. Bude to asi nějaká olejová pumpa nebo tak něco. No nic kontroluju olej, utírám motor a uvažuju co teď.
Rozhodl jsem se přiblížit zpět k českým hranicím přes strážcovské vrchy směr Trenčín a snad najdu něco kde přespat.

Strážovské vrchy byly super. Zastavil jsem v jedné zatáčce na takovém odpočívadle na kontrolu oleje když v tom slyším nějakou sportovní mašinu jak to valí. Najednou ubírání plynu, podřazení, smyk, motorka ve vzduchu a motorkář za ní. Všude plno prachu a plastů. Ty vole on proletěl 5m ode mě.

Rychle na stojan a běžel jsem za ním. Polák už byl mezitím na nohách. Ptal jsem se ho, jestli nepotřebuje zavolat sanitku. Že prý ne, je v pohodě je mu tu motorku mám pomoct zvednout a zkusit nastartovat. Mezitím přijeli jeho kmoši a už se o to postarali. Pak jen zahodili plasty a jeli dál. Poláci jsou nesmrtelní. Tohle vám moc jistoty ale nedodá, když se před vámi někdo rozbije.

Dojel jsem do Trenčína kde jsem zůstal v kempu. V noci začalo pršet a nepřestalo. Ideální když se večer nepodíváš kde stavíš stan a postavíš ho přímo pod lampu.  Nemůžu přeci pokračovat v takovém liáku. Zůstal jsem tam až do dalšího rána a pak rychle přes hranice směr Pálava.
Projel jsem Vinice, podíval se na zámek Lednice a pokračoval už domu. Před Zlínem byl takový vítr, že jsem nebyl schopný udržet se ve 40km/h na motorce tak jsem to vzdal a čekal do večera, až to přejde. Domů jsem dojel až za tmy. A tímto moje dobrodružství končí.

Takže pro shrnutí.
Bylo to jen trapné Slovensko na kterém vy začínáte.
Pokud to někdo dočetl až do konce, tak děkuji a doufám, že jsem vás zbytečně nepřipravil o čas takovou prkotinou jako je Slovensko.
Byl jsem sám, poprvé na motorce, poprvé za hranicemi, spal jsem ve stanu v kempech. Jídlo jsem nějaké měl, jinak jsem aspoň na oběd chodil. Najel jsem tak do 1500km. Teď už vím co si s sebou příště nebrat, protože jsem potřeboval tak čtvrtinu všeho co jsem měl.
No, zkusil jsem si to, opravím těsnění a příští sezonu chci vyjet určitě někam dál v podobném stylu jako teď. Rumunsko, nebo tak něco. Chtělo byc to někoho s sebou protože tak se fotky dělat nedají. 
Díky

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE