Nízké a Vysoké Tatry na 125 ccm (2010)

Po zážitcích z cest po Česku jsem chtěl navštívit některou z cizích zemí. Volba padla na Slovensko, což je výborný začátek – téměř stejné ceny, relativně blízko, jazyk. Když už Slovensko, tak Tatry. Teď už jen sehnat někoho kdo pojede se mnou…Zkusil jsem to navrhnout 2 spolužákům a mohli jsme začít s domlouváním termínu. Cestu jsme absolvovali v tomto složení: Já (Honda CBR125r), Petr (MZ 250), Pepa (Yuki 125 RS), Jirka (Yamaha WR125 R).

Nízké a Vysoké Tatry na 125 ccm (2010)

Kapitoly článku

1. den (15.7.2010) Zruč n. S. - Havl. Brod - Prostějov - Přerov - Valašské Meziříčí - Žilina - Bobrovec (444 km)

Odjezd byl naplánovaném na 8 hodinu 15. července 2010 ze Zruče n.S. Ve skutečnosti vyrážíme kolem 8*30. Jelikož jsme si chtěli prohlédnout i Nízké Tatry, cíl byl jasný, ubytovat se někde poblíž Liptovského Mikuláše. Zvolili jsme cestu přes Havlíčkův Brod, Žďár n.S., Bystřice n. Pern., Prostějov, Přerov, Valašské Meziříčí, Žilina….Velice mile nás překvapila kvalita silnici, kdy až na pár drobných úseků, byla perfektní. Po častých zastávkách ze začátku cesty, se domlouváme, že budeme stavět pouze pro benzín, jelikož čas příjezdu na navigaci se nimi neúprosně oddaluje. Počasí si z nás také dělá legraci. Polojasno až zataženo, žádnej hic, ideální podmínky pro cestování. Pokud jedeme ani kapka deště, ale jen co stavíme začíná mrholit. U Boskovic zastavujeme pro benzín a to už slyšíme bouřku a obloha nevypadá také nejlépe. Jedeme dál, ale před Prostějovem začíná pršet, zastavuji a domlouváme se co dál. Pokračujeme, ale po chvíli přidává a tak zastavujeme v zastávce, do které se vejdeme všichni i s motorkami. Po 10 minutách je po dešti a tak pokračujeme. Na vrchu Beskyd telefonujeme domů a stane se první „nehoda“ naštěstí i poslední. Telefonuji a najednou slyším ránu, otočím se a Pepova motorka leží na zemi. Naštěstí stál u ní, takže ji lehce položil na zem. Pomáháme mu ji zvednout. Navigace hlásí ještě 120 km do cíle, proto pokračujeme. Ještě fotka na opuštěných hranicích. Po silnici E 442. Najednou opět začíná pršet, jedeme do toho, proto hledám vhodné místo na zastavení. Moc jich zde není, vidím zastávku, proto chci zastavit. Brzdím poměrně prudce, proto mi podjíždí přední kolo, okamžitě pouštím brzdu a naštěstí jsem to ustál. V zastávce už jsou dva motorkáři, jeden z nich Čech na nějaké starší Jawě. Proto hledáme jinou zastávku. 
Po čtvrt hodince pokračujeme dál. Už dlouho jedu na rezervu, i když mám spočítáno, že na místo dojedu, pocit nejistoty mě nutí natankovat kousek za Ružomberokem. 9,1 l (nádrž 10l).Počítám spotřebu – krásných 2,25l/100km. V okolí Liptovského Mikuláše jsme měli vyhledaných pár ubytování, ale nic jsme si nerezervovali pro případ změny termínu. Přijíždíme v 20*30 do Bobrovce do místního Sportpenzionu, bohužel plno. Jdeme projet vesnici, co kde je. Nacházíme několik privátů, u každého jsou však zaparkované auta cizinců, proto se ani neptáme. Najednou si nás všimne mladá pani se psem a ptá se jestli nehledáme ubytování. Nabízí nám 2 místnosti s kuchyní a koupelnou. Ještě tam nikdo nebyl, jelikož musí koupit vybavení. Bez ledničky se obejdeme, vařič nám koupil manžel druhý den. Za 7€/noc/osoba výborné ubytování, které přišlo včas. Motorky si můžeme nechávat ve stodole, což je výhoda, jelikož je nemusíme přikrývat plachtou
.

2. den (16.7.2010) - Demänovská ľadová jeskyni, Chopok, Projížďka

Ráno vstáváme bez budíku. Dneska máme v plánu navštívit Demänovskou ľadovou jeskyni a podívat se na Chopok (2024 m.n.m.) – druhou nejvyšší horu Nízkých Tater. Jdeme si pro snídani do obchodu. Vyrážíme po 9. hodině. Chceme stihnout prohlídku jeskyně v 10:00. Přijíždíme na parkoviště u ní. 2,5€ za motorku!!! No už jsme tady. Za focení v jeskyni poplatek 10€, tolik ty fotky mít nemusím. Když, ale pak vidím, že si to nikdo nekoupil, a i přes upozornění průvodce na začátku, se fotí, tak mne mrzí, že jsem si ten foťák nevzal. Proto kupuji alespoň pohledku. Jeskyně je na kopci, po namáhavém stoupání je to šok. V jeskyni je kolem 0°C. Ledová výzdoba je nádherná. Pokračujeme dál a 10 km přijíždíme na parkoviště pod Chopokem, alespoň to je zadarmo. Lanovky vedou do asi 1800 m. Potom následuje pěší výstup. Nikdy jsem si nemyslel, že 200 výškových metrů bude tak náročných. Je pravda, že džíny nejsou zrovna nejlepší oblečení. I přes mlhový opar je zde opravdu krásně. Na večer se chci jet projet do hor (po silnici 584 k obci Huty) a pak se vykoupat. Petrovi se na projížďku nechce a tak ho necháváme u přehrady. Vyjížďka se však docela protáhla a tak už se koupat nejdeme, ale stála opravdu za to. Večer navštěvujeme místní hospodu, kde mají na výběr 4 druhy piva. Samozřejmě jsme museli všechny ochutnat.

3. den (17.7.2010) - Štrbské pleso, Predne Solisko

Dneska chceme vidět Štrbské Pleso a dostat se na horu Predné Solisko. Po příjezdu na Štrbské pleso nás vítají všude cedule Zákaz parkování mimo parkoviště a všude placené parkoviště. Po zkušenosti ze včera jedeme stále dál. Najednou je zde plácek vysypanej pískem, jako parkoviště zrovna nevypadá, ale stojí zde auta jak slovenská tak cizí, proto parkujeme zde. Děláme pár fotek u jezera, když si všimneme půjčovny lodí. 16€ za loď. Jdeme do toho. Po projížďce po jezeře směřujeme k lanovce. Bylo polojasno, ale rozhodně to nevypadalo na bouřku! Od horní stanice lanovky je to k vrcholu ještě 300 výškových metrů. I když to bylo včera náročné, jdeme nahoru. Jedním slovem nádhera. Sluníčko doslova pálí. Z ničeho nic se začíná na protějším kopci zatahovat. Stejnak už jsme se chystali dolů. Po cestě jsme potkali Japonce, kteří se nás ptali jak je to ještě daleko. Z ničeho nic slyším ránu jak nikdy v životě a na pravé straně vidím jak blesk prásknul do kopce, kde jsme byli, maximálně 50 m od nás. Myslím, že jsme udělali rekord v rychlosti sestupu z tohohle kopce :-) Když jsme přišli dolů, lanovka byla zastavená. Do kopců naproti práská jeden blesk za druhým. Při čekání na lanovce jsme se skamarádili se zmíněnými Japonci. Citelně se ochlazuje a tak jsem rád za mikinu, kterou jsem má s sebou. Po přibližně 45 minutách, kdy bouře alespoň trochu ubrala se lanovka rozjela. Zatím neprší, ale to se mění a než dojdeme k motorkám jsme úplně mokří. Schováváme se pod most. Měli jsme v plánu jet ještě na východ, podívat se na Gerlachovský, Lomnický štít a další. Když téměř přestává pršet vyrážíme domů. Cestou usycháme. Večer navštěvujeme místní pizzérii a slovenskou diskotéku

4. den - projížďka po ,,Tatranský magistrále" (silnice č. 537)

Po probuzení zjišťujeme, že prší, tak zůstáváme v posteli. Plány na výstup na Kriváň (2494 m.n.m.), tentokrát bez lanovky, se ruší. Kolem poledne přestává, ale stejně je mlhavo, proto se nic nemění. Petr se ale rozhodl, že tam půjde, i když sám. Nenechal si to rozmluvit a tak jsme ho jeli alespoň doprovodit. Pod vrcholem byl prý pěkný výhled, ale přímo na vrcholu byla mlha. Při cestě zpátky jsme se stavili na nějaké malé skalce a nakoupili na večeři a cestu domů. Večer trochu balíme a naposledy jdeme na slovenské pivko.

5. den - cesta domů


Ráno vyrážíme okolo 8h. Na Slovensku je krásně, ale žádný hic. Zastavujeme ještě v Národním parku Malá Fatra – naučný chodník Štefanová. Nádherná příroda, ale čím dál tím obtížnější terén nám v motobotech a oblečení nedovolil jít daleko, a tak pokračujeme v cestě. Při výjezdu do Beskyd je mlha a na léto hodně chladno. Domů měníme trasu. Jedeme na Olomouc, Mohelnici, Litomyšl, Vysoké Mýto, Chrudim, Čáslav. Někam k Olomouci, kde obědváme, je typicky anglické počasí – mlhavo, vlhko a místy mrholí. Kvůli urychlení využíváme R35 Olomouc-Mohelnice. Její označení R mi přijde vůči D1 nespravedlivé! Domů přijíždíme kolem 20h.

Závěrem

Naštěstí jsme nemuseli řešit žádnou nehodu, ani závadu, a tak jsme si mohli naší první motodovolenou v zahraničí užít. Najezdili jsme cca 1250km. Moje průměrná spotřeba byla okolo 2,3l/100km. Tatry jsou tak rozsáhlé, že nejdou zvládnout najednou, proto už vím, že bych se tam chtěl do budoucna vrátit. Tentokrát ale spíše na východ.


Můj dojem ze Slovenska

Za těch 5 dnů co jsem strávil na Slovensku jsem snad viděl více policajtů než v Čechách za rok. A těch co měří, tohle platí dvakrát. Je napínavý sledovat slovenský řidiče. Jeden jede 70, druhý ho začne předjíždět 80. Jedou vedle sebe a až když se blíží auto v protisměru tak tam hodí myšku. Ještě jedna příhoda, která se sice stala v ČR, ale řidičem byl Slovák. Zastavíme na přechodě, on nás předjel v plný rychlosti a troubil jak blázen. Nechci domyslet, kdyby ta maminka s kočárkem byla už uprostřed silnice. Slováci mi všichni přišli takový neochotní a jak kdyby nás moc rádi neviděli. Je to, ale jen můj dojem, každému může přijít stejná věc jinak, nebo jsme jen „neměli štěstí“ na ty správný lidi.

Více fotek najdete zde:

petrk888.rajce.idnes.cz/Slovensko_15.-19.7.2010_-_Chopok%2C_Strbske_pleso%2C_Predne_Solisko%2C_Mala_Fatra/

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.53
Známkováno: 17x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist