Rumunsko 2022

Náš letošní trip byl ve stínu naší svatby. Před měsícem jsme si řekli ANO, ale než jsme k tomuto bodu došli, byla to fůra plánování, zvažování, zařizování, atd. Vše ale proběhlo podle plánu a tak jsme začali plánovat Rumunsko.

Do Rumunska nás lákala historie spojená s Drákulou, příroda a fakt, že jsme o téhle zemi slyšeli spoustu „zaručených“ informací, ale chtěli jsme si je ověřit na vlastní kůži.

V dnešní době není problém vyhledat informace o věcech, které vás zajímají. Bylo toho ale docela dost, takže se začalo škrtat, až zůstalo několik bodů, které jsme chtěli za 7 dní poznat- navštívit. Výhodou je, že z Prahy do Košic jede auto vlak, kdy v Praze naložíte stroj a po noční jízdě v lůžkovém kupé ráno vystoupíte v Košicích. Paráda. Kus cesty po republice tedy nemusíte ( pokud nechcete) projíždět v sedle a šetříte energii. Náš problém je v tom, že vlak nakládá pouze v Praze a my jsme z Ostravy. Takže cesta do Prahy a cesta do Košic je skoro stejně dlouhá. Česko a Slovensko je bez dálniční známky pro motorky. Maďaři ale chtějí uhradit vinietu-naštěstí je i týdenní a není drahá. A co Rumunsko? Prý tam není velká sít dálnic a tak pro jistotu zpoplatňují všechny silnice. Motorky bez poplatků.

Na Varana jsme dali vlajku-ať všichni ví kdo jsme, taky kameru- abychom pak viděli, co jsme projeli. Nemáme zanedbaný stroj, proto jen letmá kontrola a hlavně: Kdo maže ten jede- myšleno řetěz. Tento trip jsme si chtěli pohodově užít, tak uvidíme, jak to dopadne. Nabaleno, natankováno? Jedeme!

1.den

Naše rozhodnutí bylo jasné: první den dojet do Rumunska. Cca 600km nás dělilo od města Oradea, kde jsme chtěli přespat. Jelikož jsme si nechali přešít sedlo a dát tam gelovou vložku, mohlo by vše klapnout. Ani v tom top křesle, židli,..atd, nevydržíte skoro nehybně sedět třeba 3 hodiny. Proto jsme si naplánovali více zastávek pro osobní komfort. Po překročení hranic se Slovenskem, se dostavuje cestovatelský pocit, že už nejsme v Česku. Super. U Žiliny opravují silnici- paráda. Asi po půlhodinovém popojíždění, jsem opět mohl zařadit vyšší rychlost než 3. Před Popradem se začali pyšně „naparovat“ Tatry a díky skvělému počasí je po očku sleduji s respektem. Gabka nespí a sleduje v plné síle (informace ověřená interkomem). Košice- Prešov-Maďarsko. Maďarsko je podle pohledu z dálnice jedná velká placka. Kolem silnice jsou pole kukuřice, slunečnice,… Budou vůbec jedlé? Někde zastavujeme a opět zjišťujeme, že stromy tady jsou nedostatkovým zbožím, BO najít stín je problém. Přes booking zajišťujeme první nocleh. Podmínka parkování je prioritní. Zajištěno, zaplaceno, zadána adresa do navigace a jedem. Na hranicích důležitě kontroluje pas kouřící napudrovaná celnice. Vjíždíme na území Rumunska, kde chceme strávit cca 7 dní. Parkování na dvoře penziónu, pokoj pohodový i s balkonem. Jediné, co v tomto městě chceme vidět je ………. Úkol dne splněn.

2.den

Po snídani a ranní kávě vyrážíme směr Salima Turda.

Jsou to obří solné doly, kde se už netěží a tak je skvělé, že se zde můžete za poplatek zastavit a zjistit, co všechno skrývají útroby země. Z horního ochozu zjišťujeme, že je zde ruské kolo, kulečníkové a pingpongové stoly a soustu jiných aktivit. Proč to tady cpou? Asi proto, že je zde „slaný“ vzduch, který prospívá dýchání a když tady decentně sportuješ, dýcháš intenzivněji-dobrý ne? Z horního patra nechápeš, jaká hloubka či jaká plocha tady je. Sešli jsme z této výšky asi o 20 patrech dolů. Neskutečná plocha (fotbalové hřiště?), kde kdysi byla sůl. Došli jsme k okraji a přes zábradlí koukáme dolů a nechápeme: Hluboko pod námi je solné jezírko s ostrovy, kde si můžeš půjčit lodičku a vesele se projet. Masakr. No nic- fáráme po svých a po schodech vzhůru- nahoru napovrch.

Další zastávka Sighisoara.

Rodiště Drákuly, staré město, historické centrum. Rumuni jezdí jak chtějí či spíše jak potřebují. Jednosměrka? Žádný problém. Klidně tak vjedou, protože tam prostě potřebují jet. Jezdí vpravo i vlevo, jak se jim to zrovna hodí. Zaparkujeme a jdeme zkoumat. Nádherně starobylé místo. Menší Český Krumlov. Není vyumělkovaný- je suprovně autentický. Na náměstí je podium a na něm nějaká kapela hraje hard rock skladbu, ale textu nerozumíme, BO rumunský text. To kvůli nám WELCOME MUSIC? Ne, jsou to každoroční oslavy. Takže náměstí je plné, lidí jako much. Přesto jsme viděli rodný dům Drákuly, strážní věž, kostel, prošli náměstí a dali si rumunský gulasz. Raději odjíždíme, náměstí se začíná naplňovat rumuny a přesto, že jsme nic neupili, jim prostě nerozumíme.

Když přijedeme na další místo Rasnov, tak zjišťujeme, že pro veřejnost je zavřeno. Tož paráda. Ale neřešíme neřešitelné, zabukujeme nocleh, zaplatíme a jedeme směr Racos. Navigace neznala ulici pouze tu vesničku. Projíždíme lesem, polní cestou, přes pustou krajinou. Přijedeme tam kolem 21:00. Penzion nenajdeš. Koukám do mobilu a mám jeden zmeškaný hovor. Volám tam a je mi sděleno: na Bookingu došlo k chybě, nemáme žádné volné pokoje, sorry. To že jsme poslední kilometry jeli v nepromocích, protože začalo pršet, nebylo nic proti uvědomění si, že jsme v Transylvánii- kraji Drákuly, je večer, nemáme kde spát, prší a všude tma a nikde ani živáčka. Zařadím pomyslnou zpátečku a jedeme někam do civilizace. Cestou zpět nám přes cestu lesem proběhla liška, což pocitově umocnilo situaci a místo dění. Po asi půlhodině narážíme na motel. Zastavujeme a máme štěstí. Máme volný pokoj. Ufff. Na recepci mají pivko a tak desítka vleze se, pak ještě jedna. Dobrou.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE