Rumunsko 2022

5.den

Směr Alba Julia, malá Olomouc. Opravdu to připomíná hanácké město. Má i více náměstí, domky, architektura. Na mostě lhářů si raději žádné otázky nepokládáme 😊

Dalším cílem k poznávání je hrad Corvin.

V tomto hradě byl vězněn Drákula, zde údajně přišel o svou soudnost a stal se krutým. Přecházíme vstupní most, vcházíme dovnitř a tají se nám dech. Ten hrad je neskutečně zajímavý. Stroze vybaven, mnoho zákoutí, historek, pověr, výhledů, ochozů a komnat.

Když jsme vyšli ven, asi si dokážeme představit dobu, kdy tady byl Drákula vězněm a asi by se zde zbláznil i kdokoliv jiný. Krutost tady byla asi na denním pořádku. Ale nádhera. My se ubytovali v suprovním penzionu a varan si chrochtal pod přístřeškem. Pokud tam budete mít cestu, vřele doporučuji: CAMERE DE INCHIRIAT CARPATI. 

Pivko na to :-)

6.den

Pohoří Banát.

Na něm je několik českých vesnic, kde se přistěhovali před cca 150 léty češi, kterým bylo nabídnuto osídlit pohraničí. Sliby-chyby, ale přesto tady zůstali. www.banat.cz Je jich tady několik a my si vybrali Rovensko. Pokud se chcete vrátit o pár desítek let zpět, doporučuji. Cesta je tam ale zapeklitá. Úzka, lesy, polem, nahoru- dolů, samá díra, šotolina,.. no nechápeme. Přijíždíme do vesničky na náměstíčko, kde nás vítají česky hovořící krajané. Jediný obchod a restaurace bez židlí ( sedí se venku nebo v přístavku) otevřený od 08:00 do 10:00 a pak od 17:00 do 22:00. Chcete chleba? den předem objednat. Lidé jsou pohodoví, hovoří česky. Stálých obyvatel cca 70, z toho cca 60 starších 70 let. Mladí utíkají a nejvíce se vracejí do čech. Pak tady jezdí na měsíční dovolené za rodiči.

Obyvatelé mají krávy- na mlíko, sýr, smetanu. Slepice pro vajíčka, prase pro maso. Brambory a jinou zeleninu vozí pojízdná prodejna 2x týdně. „kde je ubytujem“? Myšleno nás. Dali nám klíče od roubenky, která byla kompletně vybavená včetně soc.zázemí a kuchyně.

Nádherný výhled, venkovní posezení, bazén napájený dešťovou vodou. Super na druhou. Vrátili jsme se do restaurace na pokec.

7.den

Procházka vesnicí,

pokec s místními obyvateli. Rádi vzpomínají. Koukáme, jak babičky a dědečkové jsou pořád aktívně činní. Vedou kravku na pastvu, řežou dřevo, opravují plot.

Je vidět, že je zde těžký život a nebudu nic komentovat, dokonce ani své pocity, snad jen řeknu, že tento region je krásný ale těžký.

Balíme, obkroužíme náměstí a fičíme do prvního města našeho tripu Oradea. Vracíme se zpět do civilizace, ubytujeme se, dáváme véču a pivko.

8.den

Je tady cesta zpět, cca 600km k domovu. Opouštíme Rumunsko, po celní kontrole projedeme „plochým“ Maďarskem, přijíždíme na Slovensko. Zdravím nás Tatry a uzavírka u Žiliny. Parádní pařáček jak od slunce, tak od motoru a silnice. Krok sun krok k domovu. Zastavujeme na jedné čerpačce mezi Žilinou a Čadcou. Dáme kafe a ejhle: NEJDE NASTARTOVAT. Co se děje??? Asi přehřáto. Po chvilce pořád nic. Ty vogo, co teď? Spásná myšlenka. Jsme mírně z kopce, zkusíme to roztlačit. Nápad za všechny peníze. Ono to chytlo!!! Nasedáme a na jeden zátah po dlouhém tripu zastavujeme před garáží. Konečně doma. Co motorka a starty? Druhý den detekuji úplně vybitou baterku. Ještě že tak. Takže byl to trip se vším všudy. Byli jsme v dole, byli jsme i na hoře, byli jsme v zámku i na hradě, ve městě i na vesnici, jeli jsme jak přes hory, tak i po rovině, potkali jsme jak lidi, tak i krávy a dokonce i medvědy a lišku.

Závěrem:

Při cestě Rumunskem čekejte cokoli. Krávy na cestě-ideálně v zatáčce, kamení na cestě, všudypřítomní hladoví psi, parkující a zastavující auta kdekoliv a kdykoliv, docela slušná sít dálnic (oproti těm naším), cesty bez bilboardů a někdy i bez dopravního značení. Lidi jsme potkali pohodové, komunikativní, ochotné, vstřícné. Cítili jsme, že jsme v civilizované Evropě. V městech se žije jako ve městě, vesnice si na nic nehraje, lidi jsou takovi, jací jsou a na nic si nehrají. Nebo to hráli tak dobře, že jsme to nepoznali. Za GAMIRO všem fakt doporučujeme.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE