Bylo nás tři a nahlédli jsme do Rumunska

O zimních víkendech roku 2009 jsme s mým bratrem jedné stopy po již dvou námi absolvovaných motovýletech do ciziny (2007 – Rakousko, Německo a 2008 – Chorvatsko) začali plánovat kam letos. Volba padla na Rumunsko. Dva měsíce před odjezdem jsme čirou náhodou kápli na nám dosud neznámého motorkáře z Domažlicka, takže nakonec jsme vyráželi v této sestavě: já Varadero XL1000V, Jirka BMW 1200GS a Jarda BMW 1200 GS Adventure.

Bylo nás tři a nahlédli jsme do Rumunska

Kapitoly článku

Den první

   Je 13.6.2009. Sraz v 8:30 u mně. Jelikož jsme s Jirkou z jedné vesnice nedaleko Plzně, tak jsme si mohli trochu přispat. Jarda k nám jel až od Domažlic, tak holt vstával dřív. V 9:00 bylo zaveleno do sedel a vyrážíme přes Tábor, Jihlavu na Znojmo.Ve Znojmě na SHELLce doplnění V-Poweru, zakoupení dálniční známky do Rakous, pokec s pěknou obsluhou a dál směr Hatě. Rakousko jsme projeli ve svižném tempu přes Wien na Nickelsdorf. Doposud byla cesta jaksi nezáživná. To se změnilo vjezdem do Maďarska. Tato země pro mě byla neznámá, a tak jsem byl mile překvapen kvalitou asfaltu a množstvím luxusních zatáček, na čemž jsme se všichni shodli. Naše trasa vedla z hranic směrem na Gyor a dál přes Veszprém k Balatonu, kde jsme v Siofoku vzali penzion. Po hygieně a domácích řízcích jsme vyrazili k rybníku na pivko. Volba byla mezi Kozlem a Staropramenem. Kozla pijeme doma, tak vyhrál Staropramen a k němu jako chuťovka langoš. Ve 22:00 jdeme spát. Máme za sebou 624 km.

Den druhý

   Vstáváme opět do nádherného dne. Očista, snídaně z vlastních zásob, rozloučení s panem domácím a vyrážíme dál na Tamási,Szekszárd,Baja,Szeged a hraniční přechod Nagylak, kde konečně vjíždíme do Rumunska. Měli jsme o této zemi přečteno hodně cestopisů, dostalo se nám také několika rad od kamionkářů (např. mít sebou drobné bankovky na případné úplatky), ale hlavně nám hodně lidí říkalo že nás okradou (že se vrátíme nazí a bez motorek). Všechno špatně. Jediné kde nás okradli bylo hned za hranicema ve směnárně. Paninka si nějak spletla kurz, a místo 4,20 lei za euro nám dala 3,20. No kdo to moh vědět. Z hranic jedeme na Arad a dál na Timisoara. Tato města jsme si vychutnali pěkně centrem, což je docela zážitek. Ještě že Jirka je kamioňák, a že ho takovéhle situace nerozhodí. Mimochodem nás celou cestu vedl, takže já s Jardou jsme se mohli kochat. Dál jsme pokračovali na Detu a Oravitu. Před Oravitou nás donutili suché nádrže natankovat u nějaké vesnické pumpy. To bylo jediné místo, kde po nás chtěli platit hotově. Jinak na všech námi navštívených pumpách brali karty. Z Oravity už to byl jenom kousek do Svaté Heleny. Tam nám padl do oka penzion přímo v křižovatce s venkovní terasou. Po dohodě s Maruškou a Ferdou o ubytování jsme ještě před vybalením zasedli na terasu a zchladili se výborným pivem. Mezitím nám Maruška připravila k večeři lahůdkovou nudlovku a ještě lepší opečené brambory s jakoby čevapčičím, které se skládalo ze třech druhů masa. Večer byl stráven u piva, místních kořalek, a seznámením s místními, ale hlavně s Pepou (sedmnáctiletý synovec Marušky a Ferdy), který nám slíbil zítřejší prohlídku okolí. Jdeme spát ani nevím kdy lehce opivněni. V tělech máme 590 km. 

Den třetí

   Po snídani která byla stejně kvalitní jako večeře naložil Jarda na své BMW Pepu a ten nás protáhl po okolí. První zastávka byla u Pepi na střední škole, kde jak tvrdil se stačí jenom nahlásit. Vskutku. Byl tam asi tak 15 minut. Druhá byla u Dunaje v nějaké štole o které nám ten kluk zapomněl říct, že je asi kilometr dlouhá. Bejval bych si vzal baterku. No nic. Holt příště. Bylo nekřesťanské horko, tak Pepa domluvil za 15 éček motorovou loďku, a že se pojedem vykoupat na ostrov, který se nachází v tomto širokém místě Dunaje. Je nutné mít loďku, protože Dunaj je jako celé Rumunsko při břehu zahnojen petkama a jiným sajrajtem. Pet lahve a psi vás provází všude. Po asi tak hodině, kterou majitel lodě strávil sháněním povolení u místních ochránců zákona sme vyrazili na ostrov
Koupání supr, voda čistá a teplá. Po návratu nám byl majitelem bárky za místní valuty prodán sumec a došlo na platbu za loď. Ten lump si vzpomněl, že chce 15 E za jednoho. Došlo na slovní výměnu, přičemž i jeho otec, jak nám Pepa překládal ho označil za vola. Nakonec zaplatil každej z nás 10 E, nasraný sme vzali sumce a vyrazili ho odvézt na penzion. Sumce si vzala Maruška do kuchyně a já s Jardou a Pepou nabral směr Gerník. Jirka byl uštván, a tak se zůstal válet na pokoji. Zas tak o moc nepřišel. Z celkových 26 km bylo asi tak 15 totálně rozmlácenou cestou plnou prachu. V Gerníku jsme pokecali s paní hostinskou, projeli vesnici a vyrazili druhou stranou zpátky do Svaté Heleny. To bylo asi tak jenom 7 km rozmlácený cesty k Dunaji a zbytek asfalt. K večeři byl sumec na zelenině (opět špička) nějaké to pivo a alou do pelechu. Ráno nás čeká další porce kilometrů. Dnes vyhlídkových 97 km.
 

Den čtvrtý

   Ráno zabalit, snídaně, Maruška nám dala na přilepšenou půllitránek domácí slivovičky, výměna tel. kontaktů s Pepou, rozloučit a mažeme dál při Dunaji na Orsovu, Caransebes, Hateg, Petrosani až do Voineasy. Na cestě někde při Dunaji se vyhýbáme želvě, která má krunýř odhadem 25cm velký. Za Orsovou opouštíme Dunaj a točíme směrem do hor. Na krávy, koně, psi už sme zvyklí, ale teď k tomu přibyli ještě ovce. Někde v horách, ani nevím kde přesně to bylo nás opět čekala terénní vložka v délce asi tak 40. 
Jarda zjišťuje, že nejlepší offroadové auto je Dacia. Jízda v těchto podmínkách je jen o zvyku. Letím po silnici mezi dírama 120, na zadním kole mi visí maník s Vectrou aby mě nakonec stejně udělal. Cesta vedla jak jinak než nádherným pohořím a zavedla nás až k apartnímu hotelu. Po zjištění, že by nás noc vyšla na 1000 kč. kolegové navrhli, že si postavíme stan. Zaplať bůh jsem je přesvědčil, že najdeme penzion, poněvadž v noci pršelo. Nepoděkovali mi!!! Penzion jsme našli ve Voinease. Domácí vlastnil dvě nádrže a v nich pstruhy. 
Vedle stála udírna. Ta představa, že budeme mít k večeři rybu zhasla poté, co obdržel peníze za nocleh a od té doby jsme ho už neviděli.Měl pěknou dceru. Pojedli jsme z vlastních konzerv, dali plechovkové a šli spát. Dnes 420 km.   

Den pátý

   Obloha je lehce zatažená, silnice mokré, ale to se všechno změní než stačíme posnídat a zabalit. Vyrážíme. Při první zastávce nás přijde navštívit jeden z tisíců psů. Je to fešák. Půl těla hladkosrstý a druhá půlka jako když kopne do drnu. Jedeme směrem na Ramnicu Valce, Pitesti a Curtea de Arge. A tady to začíná. Vjíždíme do Fagarašských hor. Stavíme pod hradem pana Drákuly. Jirka se při pohledu nahoru dobrovolně hlásí jako stráž u motorek a já s Jardou na sebe bereme kraťasy a vyrážíme vstříc údajně 1200 schodů. Moc toho ze sídla nezůstalo. Dáváme si 1200 dolů, chválíme Jirku za dobré hlídání, oblékáme se do gala a zas dál. Fagarašské kopce a silnice jsou nezapomenutelné. Přejeli jsme vrchol a vzali penzion skoro v údolí někde u Arpasu de Jos. Klasika. Večeře, plechovky a spát. Dnes kochacích 240 km. 

Den šestý

   Provedeme ranní rituál a jedem. Po E68, ve Voile doleva na Sighisoaru, Miercuera Ciuc, Gheorgheni, Poiana Teiului až do Chiril. Cestou byla k vidění opět nádherná příroda. Nejhorší pohled z celého zájezdu se mi ale naskytl na dvoře penzionu. Vše vyřešil křížový šroubovák. Kolo stále drží. Šlo to jen skrz maso. Dnes 412 km. 

Den sedmý a osmý

   Tyto dva dny byly věnovány návratu do našich rodišť. Takže jen ve zkratce. Z Chirilu na hraniční přechod u Satu Mare do Maďarska. Nejkratší cestou na Slovensko přes přechod Kráľ a za Lučencem ubytovna v obci Divín. 655 km. Zatažené ráno, snídaně a razíme směrem Zvolen, Trenčín Starý Hrozenkov. Po 50 km co jsme opustili Divín oblékáme poprvé nepromoky, a ty svlékáme až na čáře. Z Hrozenkova za doprovodu zatažené oblohy po D1 a D5 k rodinám. 631 km. 

Závěrem

   Rumunsko je země plná petek, psů, koňských a kravských povozů,rozbitých silnic a kostelů, ale hlavně přírody, kterou stojí za to vidět. A pěkných holek. Náš plán je navštívit tuto zemi i příští rok. Zájezd proběhl bezstarostně (až na ten vrut) ve slunečném počasí při teplotách okolo 30 stupňů. Jo a nezdělali jsme ani korunu na úplatky.Tak čauky v sedlech: Jirka-Jirka-Jarda.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.61
Známkováno: 18x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist