Fichtli na Grossglockner a do Benátek

Den 1.

Naše cesta začala 29. srpna 2016. Radek za mnou do Telče přijel kolem desáté hodiny. Po příjezdu začalo poprchávat, tak jsme se ještě schovali do garáže, dobalil jsem se a vzali jsme si pláštěnku. Za menšího deště jsme vyrazili směr Dačice, Slavonice, Dobersberg.

            Po přejetí hranic jsme zajeli k první pumpě, natankovali a jelikož jsme si nevezli žádnou zásobu oleje do benzínu, tak jsme chtěli koupit 2 litry oleje, chlapík na pumpě, že za ně chce 24 Euro (650kč), tak jsme vzali jenom jednu lahev a přemýšleli, jak to vyřešit s olejem, rozhodli jsme se vrátit do Slavonic (10km) a koupit zásobu českého oleje M2T, který je levnější a otestovaný. Zabalili jsme 3 litry M2T (270kč) a vyrazili zpět do Rakouska a jeli směr Weitra. Pokračovali jsme směr Linz, tam jsme nechtěně vjeli do centra, a tak jsme byli nuceni se proplétat městem, všemožnými uličkami a šíleným provozem, na semaforech a v kolonách to pinckům moc nesvědčí, tak jsme chtěli co nejrychleji vypadnout, přitom si nás někteří prohlíželi a my se modlili, aby se nám zrovna před nima nic nepokazilo. Zastavujeme na odlehlejším místě, po kouknutí do mapy vidíme, že mám loužičku pod Fichtlem, byla to porucha v karburátoru a to prasklý plovák, měníme za jiný a znovu jedeme, ještě že mi Radek před odjezdem připomněl ať si ho vezmu. Po ujetí pár metrů jsme vjeli na obrovskej most v Linzi co vede přes řeku a dál se vymotávali z města ven na Marchtrenk a přitom jsme se porozhlíželi kde by jsme přespali, nocleh jsme našli za vesnicí mezi polem kukuřice a velkou hromadou dřeva. Za první den jsme společně urazili 259 km.

Den 2.

            Po probuzení, zabalení a naložení všech věcí  jsme vyrazili směr Vocklabruck, cestou můj pionýr začal ztrácet výkon, po ujetí asi 40 km už byla moje rychlost neúnosná, zastavili jsme a začali jsme zkoumat příčinu tak nízkého výkonu motoru. První zjištění bylo vynechávání při vysokých otáčkách. Podezření přišlo na předstih a odtrh, po nastavení se problém nevyřešil, a tak jsme se pustili do výměny indukční cívky, protože byla slabá jiskra, furt nic. Poté kondenzátor a kladívko. Po výměně kladívka pincek jel jak má a dále jsme pokračovali bez problémů. Projeli jsme městem Salzburg a uviděli první vrcholky Alp.

          Během dne jsme potkali partu Čechů na velkých mašinách, kteří měli stejný cíl, ale nestejné cestovní tempo. Pak chlapík, který jel proti nám na Africe a zdravil, otočil se, prohodil s Radkem pár slov za jízdy, popřál šťastnou cestu a jel dál.

            Jezero Zell am See jsme okoukli jen narychlo a jeli dál hledat místo na přespání. To jsme našli v nádherné vesnici Niedernsill u jedné rodiny, která nás poslala do osady s nádherným výhledem do údolí a ještě jsme každý dostali pivo Kaiser. Osada byla vybavená, záchod, posezení s přístřeškem, ohniště a tekoucí, pitná voda.

            Za tento den jsme ujeli 208 km protože nás zdržela oprava zapalování.

Den 3.

            Ráno nás vzbudili rakouské mamky s dětmi, které si přišli hrát na naše tábořiště. I přesto jsme napsali děkovný  dopis, sbalili jsme se, vhodili dopis do schránky a jeli si koupit něco na snídani, Fechli jeli dobře, tak jsme konečně chtěli vyjet na ten nejvetší kopec Grossglockner. Sice jsme si vybrali delší cestu přes 5,2 km dlouhý Felbertauern tunel, ale určitě jsme nelitovali, protože v alpách bylo na co koukat.

 

            Na jedničku jsme směřovali k vrcholu a užívali jsme si to, nádherná krajina a krásné počasí.

      

Po zastavení u budky kde se platí vstup jsme zjistili, že jsme dojeli k Lucknerhausu. Musíme koukat víc do mapy. Otočili jsme to, sjížděli dolů a jeli k druhé straně nejvyšší hory Rakouska. Alespoň sjezd do Lienzu byl z kopce skoro pořád tak jsme jeli bez motoru a užívali si každou serpentýnu. Dojeli jsme do města a tam si vyhledali správnou trasu na vyhlídku na horu.  Před vrcholem byla brána, ve které jsme museli každý zaplatit 18,5 eura za vjezd.

 Opět naše rychlost začala klesat až na průměrnou 20 km/h. Při potkávání motorkářů a dalších

 

cestovatelů jsme získávali obdiv a povzbuzení od kolem jedoucích, ti zvedali palce, mávali nebo troubili. Při chlazení motoru u nás zastavil starší pár z Čech, pán povídal jak se vyboural s manželkou a jak z toho má do teď revma, když jezdil v zimě. Při dalším zastavení jsem zjistil, že se mi horkem od motoru povolilo pár šroubů a hlava se teplotními rozdíly začala povolovat, vše jsem dotáhl a

 

pokračovali jsme ve výstupu. Těsně pod Glockner hausem jsme se už museli párkrát odstrčit, bylo cítit, že se pionýrům tolik nechce, jak jsme byli vysoko. Na vrcholu jsme zaparkovali mezi ostatní velké mašiny a šli jsme si prohlédnout vyhlídku na horu. Naše motorky získávaly obdiv, lidé si je fotili a divili se jak sem ty stroje dokázali vyjet a to ani neví kam ještě mají v plánu dojet. Pokochali jsme se, udělali fotky a dali jsme se na parádní sjezd dolů, na kterej se Radek hodně těšil.

            Už při výjezdu mi přestali svítit světla, ve městě jsem zastavil že se na ně podívám a za chvilku u nás zastavila parta Ukrajinců na obrovských Harleykách a ptali se co se stalo a jestli

 

nepotřebujeme pomoc. Tak jsme odpověděli že je problém s elektrikou, ale že prvně najdeme nocleh a podíváme se na to ráno. Na to se Radka jeden z nich zeptal, kde plánujeme spát a kam jedeme dál. Přišel s novým Iphonem a říkal tady ve vesnici je hotel. Řekli jsme mu, že spíme ve stanu a že jedeme do Itálie do Benátek, řekli, že do itálie zítra jedou taky. Rozloučili jsme se, chlapi nás pomalu předjeli a my se vydali najít místo na stan. Sjeli jsme z hlavního tahu a jeli do hyry, tam jsme se bavili na uzké cestičce a chlápek co zrovna vyjel s autem od baráku se nás zeptal, co tu hledáme, tak jsme mu řekli, že šláfnplac a on Oky, das ist majn fíld a ukázal na louku pod jeho domem, ukázal kde můžem postavit stan, tak jsme mu řelkli: Ja supr, dankešn. A začli stavět.

Dnes 233 km. Ráno je v plánu údržba a směr Itálie a Benátky.

Den 4.

            Ráno jsme provedli údržbu strojů, vše jsme dotáhli, namazali, opravil jsem si světla, byla vadná světelná cívka, kterou jsem měl náhradní tak jsem jí vyměnil a natáhl si drát přímo na žárovku a už to svítilo. Zbalili jsme věci a jeli se nasnídat a natankovat.

            Vyrazili jsme směr hranice. Těsně před hranicemi Radkovi fouklo těsnění mezi karburátorem a kolínkem, projevilo se to vysokými otáčkami. Zastavili jsme vyměnili těsnění a pokračovali jsme dál. Za hranicemi jsme si chtěli koupit mapu, ale byla drahá, náhodou na zdi benzínky byla mapa celý Itálie, tak jsme si ji nafotili na mobil a jelo se dál.

            Cesta vedla po hlavní silnici a stále jsme se drželi směr Benátky, jeli jsme 120 km bez zastavení až ke konci naší dlouhé jízdy začal můj pionýr vynechávat v nízkých otáčkách, až se úplně zastavil, když jsme chtěli natankovat, byla velice malá jiskra. Pincka jsem dotáhl na parkoviště a dali jsme se do oprav.

            Oprava se nám nedařila, vyměnili jsme vše, byli jsme už v koncích, zkusili jsme nastavovat vše možné ale bez výsledku. Rozhodli jsme se, že zkusíme najít servis, že by nám tam třeba mohli pomoci, Radek odjel ho hledat. Po nějakém čase se vrátil a za ním přijela dodávka s Italem, který prý mě má s motorkou odvést do servisu, naložili jsme motorku a jeli asi 1 km do servisu, když to ital v servise (spíš jen prodejna motorek) viděl a řekli jsme mu, že problém je v elektrice, tak se začal drbat na hlavě, že si neví rady, nakonec jsme chlapíkovi s dodávkou poděkovali, že se na to ještě zkusíme mrknout sami. Motorku jsme vyložili, Radek mě odtlačil na odlehlejší parkoviště, kde jsme se utábořili. Radek odjel nakoupit pití a jídlo. Když přijel, řekl, že to bude nějáká p*čovina, že na to musíme přijít a nebyl daleko od pravdy, sedl k pinckovi, dal svou novou náhradní svíčku a fechtl naskočil jak nic, projel ho a vše bylo v pořádku, problém byl ve špatných svíčkách,  i přesto, že jsem dával svoji fungl novou NGK, tak pincek nejel, prostě vadný kus. Po tomto jsem Radkovi slíbil, že si koupím tričko od Marka Slobodníka s nápisem "Je to vo sviečkách" a už ho mám doma. Šťastni, že to jede a můžeme pokračovat v cestě, jsme si dali pivo a šli spát.

Za dnešní den jsme ujeli jen 164 km.

Den 5.

            Ráno jsme pobalili věci a vyrazili směr Benátky, předpokládaná doba byla že by nám cesta mohla zabrat 2,5 hodiny. Jeli jsme dál, ale opět můj pionýr začal kuckat v nízkých otáčkách a vynechávat. Tentokrát jsme problém odhalili rychle, vysokou teplotou a suchem v Itálii se více práší a chybí mi přepážka mezi řetězem a zapalováním a tak se prach dostává na vačku a obrušuje pretinax na kladívku a zmenšuje se odtrh. Vyměnili jsme svíčku, nastavili odtrh, mezi tím nás viděl starší ital, který nám chtěl pomoct, ale když viděl, že jsme to spravili, tak nám řekl jestli si nechceme umýt ruce, ale my už se viděli u moře :D

      

 

      Po příjezdu do Benátek jsme nemohli najít místo na zaparkování, parkoviště na kraji města bylo přeplněné, tak jsme se domluvili že jeden bude hlídat motorky s věcmi a druhý se půjde projít po městě. Radek šel první, když přišel, říkal, že je to zajímavý město, ale hodně špinavý, v uličkách je

 

dost žebráků a na turistech se dost okatě snaží vydělat na každém rohu. Například mosty mají naschvál schody, aby turisti měli přenášení kufrů složitější, ale za jedno Euro vám ital zavazadlo přenese. Já si prošel město, udělal pár fotek, koupil suvenýr domů a vydal jsem se zpět k motorkám a Radkovi. 

            Rozhodli jsme se, že plánovanou trasu domů přes Švýcarsko odložíme kvůli problémům s mojí motorkou, která každých cca 150 km oddělá svíčku a nechtěli jsme to riskovat. Cestu zpět do Rakouska pojedeme stejnou trasou.

Dnes jsme ujeli 270 km, nocleh jsme si našli za vesnici pod skálou, kde byl stůl s lavičkami.

Den 6.

            Po probuzení jsme provedli klasickou údržbu, dopnutí řetězu, namazání, dotáhnutí všech šroubů. Sbalili jsme se a vyrazili směr Dolomity a hranice. Cesta pokračovala bez problémů, dokud jsme se nerozdělili a ztratili. Radek měl menší náskok a chtěl si nandat rukavice, mávl ať nezastavuju, bylo to v táhlém kopečku já měl rychlost, ale Radek to z benzínky na trojku neroztáhl a já si udělal náskok, poté byla Y křižovatka a do místa kam jsme měli namířeno se dalo jet oběma cestama, já myslel, že správná cesta je do leva,(přes vesnici) tak jsem se jí vydal a po pár metrech jsem si řek, že na Radka počkám, Radek ale jel doprava, protože cesta byla frekventovanější, jel asi 5 km, pak se vrátil na benzínku, na místo kde jsme se viděli naposled a doufal, že to napadne i mě. Bohužel si Radek nevyřídil rooming, tak jsme si nemohli ani zavolat. Hledali jsme se, ptal jsem se lidí, jestli Radka neviděli a pokračoval směrem kam jsme chtěli jet, jestli náhodou nejel jinudy a nesetkáme se někde. Radek si na benzíncealespoň prohlídl pár pěkných aut.  Naštěstí mi Radek napsal smsku od Italky, že je na benzínce, otočil jsme se a vydal jsem se za ním, potkal jsem ho za nějakých 10 km jel mi naproti, protože jsem ho popsal jedné rakouské rodince, pokud ho cestou uvidí,ať mu řeknou, že čekám před Toblachem u jezera a oni ho na té benzínce, kde Radek čekal opravdu potkali a řekli mu to, takže jsme se potkali na půli cesty od sebe. Otočili jsme se a jeli jsme dál směr hranice, zastavili jsme se u nádherného jezera v Dolomitech, kde jsme se umyli, osvěžili a jeli do Rakouska.

            V Lienzu jsme si mysleli že budeme moc jet okolo Grossglockneru, ale v půlce sety tam jsme zjistili že by jsme museli zase platit za průjezd mýto každý 18,5 eura, tak jsme se otočili a jeli zpět do Lienzu a zas trasou kterou jsme přijeli, tam jsme bohužel museli za průjezd tunelem zaplatit 10 euro každý. A jeli dál směr Mittersill.

            Místo na spaní jsme si našli nad městečkem na louce, která byla chvíli před posečením, byla sobota, tak jsme si říkali, že v neděli rakušané chodí do kostela, tak že nás nikdo "nesprdne".

 

Za dnešní den jsme zdolali 307 km.

Den 7.

            Vzbudili jsme se, provedli tradiční ranní rituál, vyčistit zuby, poladit mašiny, deník…. A vydali jsme se směr domov. Trasu jsme si naplánovali pře Gmund kde přejdeme hranice do Česka a pojedeme směr Třeboň a domů.

            Cesta pokračovala bezproblémově, do té chvíle, než v podjezdu Radek chytl hřebík a bouchlo mu zadní kolo. Naštěstí se mu nic nestalo, vytlačil motorku na kraj silnice a dali jsme se do výměny duše.

Radek si vyndával duši a já si mezitím vyměnil sekundární kolečko abych jel stejně rychle jako Radek, dal jsem si tam 12ti zub. Potom jsem pomohl vyměnit duši, ale při montáži, jak Radek chvátal, tak ji procvak, tak duše musela jít opět ven zalepit a opět namontovat. Nafoukli jsme ji, ale duše začala na jedné straně plášť vytlačovat ven z ráfku, mysleli jsme si že si to sedne, ale bohužel po pár metrech se plášť vyzul. Opět jsme ho nasadili nafoukli, projel to na opuštěné cyklostezce, vše se zdálo v pohodě,  tak jsme se vydali  na cestu.

V Lienzu jsme blbě odbočili a tak jsme si upravili trasu abychom se už nemuseli vracet. Nocleh jsme si našli na kopci kousek od silnice, ale když jsme viděli , jak je v dáli černo, tak jsme stan posunuli níž, mimo dosah stromů.  Za dnešek ujeto 285 km.

Den 8.

            V noci nás probudila silná bouřka, ale ráno už nepršelo. Rychle jsme se sbalili a vydali jsme se k domovu.  Po pár kilometrech se Radkovi opět vyzula guma, zjistili jsme, že je problém v duši, která dělala v jednom místě bouli, tak jsme tam dali mojí, vše jsme smontovali a bylo to v cajku.

            Hranice jsme překročili v Třeboni. Projeli jsme městem a jeli domů směr Jindřichův Hradec. Fechtli šlapali, akorát jsme měli opět černé mraky v zádech, bohužel jsme jim neujeli a když přišli neměli jsme se zrovna kam schovat, pláštěnky jsme sice měli, ale všechno nechytly a zbytek jsme měli durch, pak před Kunžakem se Radkovi smýkl plášť a urval ventilek. To už bylo opravdu k nasrání, jediná duše, která byla, byla ta vadná, tak Radek doufal, že vydrží alespoň domů, zmákli jsme ji tam dát rychle, jak už jsme to měli natrénovyný a touha být doma v teple a suchu nás taky pěkně poháněla. Při výměně se u nás zastavil kluk, zběratel pionýrů, popovídali jsme si, mezitím jsme vše smontovali, dobalili a mohli pokračovat k vytouženému domovu. Dojeli jsme do Mrákotína kde se naše cesty rozdělil, já jsem jel domů a Radek se rozhodl, že přespí u babičky v Telči. Rozloučili jsme se a jeli jsme každý svou cestou.

            Za dnešní den jsme ujeli 267 km.

Celkově jsem ujel 1993 km za 8 dní a Radek 2070 km za necelých 9 dní.

Někdo by si řekl co jsme měli za cestu problémů a poruch, ale i přesto pro nás cesta byla velkým zážitkem a dobrodružstvím a jsme rádi, že jsme tuto cestu zrealizovali a někam se podívali a máme zas o jednu vzpomínku v životě navíc.

Protože Radka baví natáčet a tvořit  videa, tak naše trable, cestování i šťastné chvilky jsou shrnuté ve filmu, který sem přikládám, od generální opravy motoru, cesty na Grossglockner, do Benátek a domů.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE