Džauy v Alpách

Aneb, jak otcové od rodin vyrazili na svých Jawách, starších než-li oni, do Alp.

Džauy v Alpách

Kapitoly článku

Než jsme vyjeli

Skoro rok už v garáži povstává z popela moje Jawa 350/360 (panelka). Od první chvíle, co jsem na ní začal makat, mám v plánu, že s ní vyrazím na dovolenou. Musím dodat, že mojí velkou inspirací jsou mí kamarádi Petr a Renáta, kteří na kývačkách už v Alpách byli dvakrát a kluci z DOMO MOTO, tímto srdečně zdravím. Peťušák doma dokončoval svoji Jawu 250 / 590 (sportka) a byl první, komu jsem svůj plán řekl. Původně to mělo být na jih do Francie. Poprosil jsem Peťušáka, jestli by se nezeptal Bavora, co na to řekne? Bavor má doma krásnou Jawu 250 / 559 (kývačka) a aby těch Jaw nebylo moc, tak jsme se zeptali také Enrsta – Suzuki VS 1400 Intruder, zrovna ji koupil. Všechny jsem poprosil, aby si to zatím nechali pro sebe. A oni se podle toho zachovali. Za čtrnáct dní to věděl úplně každý. Nutno dodat, že to nakonec bylo dobře. Dostali jsme spoustu cenných rad, zjistili jsme, že jsme poslední motorkáři, kteří nebyli na GG, proto nakonec jedeme do Alp a hlavně se k nám přidal další člen výpravy, Elo se svou Suzuki VS 1400 Intruder. Trasa je zhruba naplánovaná, hlavní body našeho zájmu odsouhlaseny, ubytování měníme hlasováním z kempu na penzion a termín odjezdu domlouváme na sobotu 29.6. Zbývá tedy jen dokončit motorku, objednat výbavu u Louise a najezdit nějaké km – vychytat mouchy, všechno seřídit a zaběhat trochu motor po výbrusu a výměně všech ložisek.

Den první

Je sobota ráno, 29. června. Startuji, Jawa jede chvíli na jeden válec. Po přidání plynu se rozjede i ten druhý, vyrážím k Peťušákovi a Ernstovi. U Peťušáka čeká kolega Martin, už předem se nabídl, že nás doprovodí kus cesty po ČR se svým Fordem Transit. Všichni se přesouváme do Chlebičova, kde čekají Bavor a Elo. Tam se dozvím, že Elo včera měnil olej v Intruderovi a když utahoval výpustný šroub, tak to přehnal a do půlnoci s Bavorem lepili prasklý blok motoru. Konečně vyrážíme směr Opava, Šternberk, Mohelnice, Mor. Třebová, Svitavy, Polička, Hlinsko, Pelhřimov – tady se loučíme s Martinem, který nám s Transitem až do teď skvěle kryl záda. Cestu si neskutečně užíváme, konečně jsme se dočkali. Rozdáváme úsměvy na všechny strany, zdravíme ostatní motorkáře, slepený blok Intruderu drží a my pokračujeme na J. Hradec, Třeboň, Č. Budějovice, Kamenný Újezd. Tady máme domluven nocleh u Peťušákova kamaráda Tomáše. Po té, co jsme sundali „brnění“, ustájili mašiny, byla Grilovačka. U piva jsme zhodnotili dnešní den, vzpomněli na Martina – jak to za námi skvěle ucpal Transitem a trochu jsme změnili trasu pro zítřek. Tomáš nám nabídl, že nás zavede zítra na vyhlídku nad Lipnem. Domluvili jsme se, že Tomáš za námi dorazí do Rakouska o den později a tím se naše výprava rozrostla o dalšího člena a jeho BMW F650 Dakar. Dnes ujeto 375 km.


Den druhý

Po skvělé snídani, kterou nám připravila Tomášova manželka, vyrážíme směrem na Č. Krumlov, Rožmberk, Vyšší Brod. Tady točíme k Lipnu a Tomáš nás vede po krásné asfaltce lesem na Vítkův Kámen nad Lipnem. Motorky necháváme asi 300 m od zříceniny, na které byla vybudována rozhledna. Následovala klasická kochačka pohledem na Lipno. Chtě nechtě se však naše pohledy stáčely na druhou stranu do Rakouska. Proto, do sedel a zpátky na předem naplánovanou trasu, ať do tmy stihneme dorazit do městečka Lofer. Ve Vyšším Brodě jsme dali rychlý oběd a rozloučili se s Tomášem. Pokračujeme směrem na Rakousko přes Studánky. U cedule Republik Österreich byli kolem projíždějící Gertrudy a Hlemuti svědky focení, jako kdybychom přinejmenším překračovali rovník nebo severní polární kruh. Dál je trasa plánovaná na Bad Leonfelden, Linz, Wels, Gmunden, Bad Ischl, St. Gilgen. Projíždíme první tunely a fotíme se u nádherných jezer. Na benzínce v Gmundenu si Elo zkusil objednat Turka. Normálka česky na Gertrudu vybalil, že si dá Turka, po chvíli ticha dostal presso jako zytek zájezdu za 2 a půl Eura a odchod! Před Salzburgem uhýbáme směrem na Faistenau a pokračujeme na Hallein. Tady vyjíždíme kopec na Obersalzberk z rakouské strany a jsme v Německu. Pokračujeme do Berchtesgadenu, Ramsau a kolem nádherně modrozelené říčky Saalach zpět do Rakouska až do městečka Lofer, kde máme zajištěno v penzionu Lintner ubytování na čtyři dny. Nocleh se snídaní 28 Euro. Celou cestu jede první Bavor, který má na kývačce 12V Vape, zásuvku a navigaci. Před Loferem jdu do vedení, že jako vím kudy tudy. Vím, že to je doprava. Dávám pravou a zbytek mne následuje, v tu ránu se cesta mění na pěší zónu, naštěstí už prázdnou. Tak jsem nechtě zařídil, že obyvatelé a hosté v městečku Lofer mohli slyšet Elovy laďáky pěkně v klidu večer u televize. Dnes ujeto 365 km. Do penzionu jsme dorazili kolem osmé večer, jdu ověřit, že rezervace platí. Na recepci s panem majitelem domlouvám, že se zítra rozrosteme o jednoho člena. Přichází paní majitelka a ještě než ji stihnu pozdravit, tak to za mě zařídil Elo. S báglama přes rameno prošel hlavním chodem a pěkně nahlas a slušně ji pozdravil – Morgen. Paní s pusou od ucha k uchu mizí, od té chvíle už jsme ji neviděli. Po večeři z vlastních zásob jsme vyrazili na pivo. V neděli v 10 večer byla otevřená jediná hospoda, tak jsme rakouskou ekonomiku podpořili každý 2. pivy a natěšení na zítřejší GG šli spát.

Den třetí

Ráno bylo počasí jako z katalogu. Po opulentní snídani v penzionu, jsme vyleštili mašiny, my, co ho máme, jsme namazali řetěz a vyrazili přes Zell am See na Grossglockner. Dnes je v plánu zdolat tuto Mekku všech motorkářů a užít si neskutečnou krásu a atmosféru této vysokohorské silnice. Edelweisspitze, Hochtor, vyhlídka císaře Franze Josefa. Popisovat zde GG je nošení dříví do lesa, a protože už tam všichni byli, tak toho nechám. Cesta zpět je přes Lienz, Matrei in Osttirol, Felbertauenrtunnel do Mittersill, Zell am See, Lofer. Cestou z Lienzu do Matrei jsme sledovali cedule s nějakou informací ohledně tunelu. Až jsme u jedné zastavili a pořádně jsme si přečetli – tunel je zavřený. Po poradě, bylo odhlasováno, že pokračujeme dál – motorky přece projedou všude. Naše rozhodnutí nezměnila ani Gertruda na benzince 20 km před tunelem, která nám říkala – Tunnel ist gespert, Tunnel ist total zu! Mažeme dál až k tunelu. Najednou omezení rychlosti postupně až na 20 a přes cestu plot. Z boudy vedle silnice vylezl Helmut se salámem v ruce a s úsměvem nám začal vykládat to samé, co Gertruda na benzínce a dal nám brožurku o opravě tunelu, která končí až bůh ví kdy. Další pecku nám sdělila baba z navigace, a sice že to na penzion máme nějakých 350 km po silnici, protože GG se na noc zavírá. Naštěstí byly v brožuře i o objízdné trasy a nejkratší možností bylo vrátit se do Lienzu a pak přes Oberverllach do Mallnitz. Tam naložit motorky na vlak, nechat se převézt tunelem do Bad Gastein a pak už pokračovat po cestě do Zell am See a Loferu. Do Mallnitz jsme dorazili před osmou, vlak jede za hodinu. Čekání si krátíme večeří v nádražním bufetu, diskutujeme na téma motorka ve vlaku. Konečně přijíždí vlak, zvedá se závora, platíme 9 éček za motorku a po nájezdové rampě se dostáváme na vagony. Pozorujeme zaměstnance dráhy, jak upevňují naše motorky, a všichni jsme nervózní. My z toho, jestli se mašiny nepřevrátí, když bude vlak drncat a oni jsou nervózní z nás. Odcházíme sednout si do vagonu. Než jsme vyjeli, nenapadlo Ela nic lepšího, než zavolat své ženě a říct jí, že sedí ve vlaku. Co se asi odehrává na druhé straně v hlavě ustarané manželky, jejíž manžel a otec jejich dětí odjel před dvěma dny na motorce a teď v 9 večer jí volá z rakouského vlaku, ve kterém jede prý i jeho motorka? Propuknul neskutečný řehot, který samozřejmě slyšela v telefonu a který nechápala. Dodatečně se jí chceme touto cestou omluvit, to se fakt nedalo vydržet. Po vyjetí z vagonu nás čekalo už „jen“ 85 km v noci při světle panelek a kývaček, z toho polovina v pořádné bouřce. Na penzion jsme dorazili za minutu půlnoc. Ještě před námi dorazil podle plánu Tomáš. Dnes najeto 396 km.

Den čtvrtý

Dnes je na programu odpočinkový den s výletem do Berchtesgadenu na jezero Königsee. Tomáš jede na Grossglockner a už ví, že přes tunel se nemá vracet. My vyrážíme skoro v poledne. Po příjezdu do Berchtesgadenu parkujeme u jezera a kupujeme si zpáteční jízdenku na projížďku lodí ke kostelu svatého Bartoloměje. Je teplo, jezero je nádherné a projížďka lodí byla příjemná změna. Vypočítáváme, který z prostředků hromadné dopravy na naší moto dovolené asi neužijeme, když nás ještě čeká zítra kousek cesty autobusem na orlí hnízdo. Zůstává jen letadlo, tramvaj a lanovka. Po návratu na penzion vyrážíme všichni do městečka, kde se koná slavnost. Trochu jsme jim zvedli průměr z jednoho piva za celý večer, u kterého většina Helmutů seděla. Des najeto 95 km.

Den pátý

Opět to mažeme do Berchtesgadenu, tento krát necháváme motorky na parkovišti na Obersalzbergu, kupujeme si zpáteční jízdenku na autobus, který nás zaveze až nahoru na parkoviště ke vchodu do tunelu vedoucího do nitra hory k výtahu na Kehlsteinhaus (Orlí hnízdo). Ještě než vyjedeme výtahem nahoru, rezervujeme si čas pro zpáteční jízdu. Počasí máme krásné a nemusíme spěchat. Prohlédneme si celou budovu a kocháme se nádhernými výhledy na okolní kopce. Dáme si pivo a je čas sjet výtahem k autobusu. Autobusy, stejnou cestou jakou přijely, zase všechny návštěvníky odvezou zpátky dolů na parkoviště v Obersalzbergu. Tam jdeme na prohlídku Dokumentačního střediska a projdeme i několik chodeb bunkrů, kterými je Obersalzberg doslova prošpikovaný. Když jsme se chystali k odjezdu z Obersalzbergu, prošla kolem nás jedna Anglická rodinka a se zaujetím si prohlížela naše exotické stroje. To by nebylo nic, na co bychom nebyli za těch pár dnů zvyklí. Skoro na každé zastávce se objevil nadšenec, který naše Jawy nahlas obdivoval a měl pár otázek. Tentokrát se bledé, anglické dítě zeptalo svých bledých, anglických rodičů, co že to jsou za motorky? Odpověď přišla překvapivě od maminky. Pohledem na nádrž okamžitě získala dítětem požadovanou informaci a pronesla – Džaua. Asi je vám jasné, na čem od té chvíle jezdím a proč se cestopis jmenuje tak blbě. Poté jsme si na doporučení zajeli na pozdní oběd do penzionu Auerwirt kousek od Obersalzbergu a s plným břichem jsme na Džauách vyrazili naposled do Loferu. Dnes najeto 118 km.

Den šestý

Naposled v malé jídelně stylového a velice příjemného penzionu Lintner. Opravdu se nám mezi těmi parohy na stěnách líbilo a samozřejmě jsme si dělali srandu, jestli nám o dovolené někomu nenarostly. Sbaleno, zaplaceno, vyrážíme směrem Zell am See, Radstadt, Wagrain, Liezen, Hieflau, Wildalpen až do Mitterbachu u Mariazell. Cesta je opět naplánovaná mimo dálnice. Užíváme si dopravní zácpy, kolony a bezohledné řidiče. I v Rakousku je potkáte, ovšem na značce mají CZ. Asi 200 m před koncem tunelu ve Schwarzachu im Pongau Bavorovi zhasínají světla, jedu za ním a okamžitě mi došlo, co se stalo. Přidávám plyn, a když jsem vedle něj, dává mi znamení, že mu to nejede. Vidím, že za tunelem se zprava připojuje další silnice, tahám za plyn, abych mu dal znamení, jestli nic nejede. Setrvačností se dostal z tunelu, naštěstí nic nejelo a padesát metrů za tunelem zůstáváme všichni stát. Byla to jen přepálená pojistka. Měli jsme štěstí, ten tunel byl dlouhý 3 kilometry! Po pár minutách frčíme dál. Cesta kolem Wildalpen vede nádhernou přírodou, provoz je minimální, jen kvalita asfaltu připomíná ten český. Konečně nacházíme Volenter Gästehaus. Ubytování se snídaní 24 Euro na osobu, příjemné, čisté. Majitelé pocházejí z Maďarska a ještě než jsme dali nohy ze stupaček, už jsme měli každý v ruce štamprli slivovice. Elo, ohodnotil kvalitu destilátu, podle majitele, asi nejvíc pozitivně a tak dostal ještě jednu, my ne. Hold, líná huba… S majitelem jsme seděli asi do jedenácti, bylo o čem povídat. Je to bývalý závodník na motorových člunech. Dnes najeto 320 km.


Den sedmý

Po dobré maďarské snídani se zastavujeme v poutním místě Mariazell, prohlídka basiliky a focení, které nám zprostředkoval rakouský policista. Zrovna kolem nikdo jiný nebyl po ruce a zbytek zájezdu hecoval – to nedáš, toho se nezeptáš! Dal jsem to a dál nás čekala cesta Dolním Rakouskem. Projíždíme Melk a užíváme si cestu kolem Dunaje až do Krems an der Donau, odbočujeme na Horn, Laa an der Thaya, Mikulov a konečně Lednice, kde máme domluveno ubytování u mého spolužáka Romana. Občas nám sprchne a na řadu přišly i nepromoky. Za zmínku stojí rakouské třešně, na které jsme od rána koukali, až to Bavor nevydržel a zastavil. Nikdo jsme se nezlobili a jako jeden muž jsme začali škodit rakouskému soukromému zemědělství. Po té, co jsme spořádali asi kilo nebo dvě nezdaněných třešní, jsme měli o důvod víc opustit destinaci a vyhledat přístřeší kamaráda Romana v Lednici. Překročení hranice signalizoval nejen povrch vozovky, ale i nepřátelské chování jiných účastníků silničního provozu. Možná je to zapříčiněno faktem, že mají o pár koleček navíc. Jisté je, že po 5. dnech v Rakousku a Německu jsme si na to museli zvykat. Roman se svojí ženou nás hostili stejně dobře jako před pár dny Tomáš se svou ženou. Zase jsme grilovali a vzpomínali na to, co nás potkalo. Dnes najeto 283 km.Den osmý, den poslední.
Po smaženici z asi 30. vajec, kterou Terezka připravila, se loučíme nejen s Romanem a Terezkou, ale také s Tomášem. Má to na opačnou stranu. My jedeme nejkratší cestou domů. Kolem Kyjova jsme v protisměru potkali dva kluky na Jawách, jeden nám věnoval příliš mnoho pozornosti a doplatil na to pomačkaným plechem a rozbitým světlem. Po ujištění, že jiná než materiální škoda nevznikla, pokračujeme na Kroměříž, kolem Přerova a Lipníku nad Bečvou, Fulnek, Opava a konečně, Chlebičov. Po rozloučení se rozjíždíme každý domů. Dnes najeto 205 km. Dohromady 2157 km a to nepočítám tu cestu vlakem.
Až na jednu přepálenou pojistku na Bavorově 250. a jednu žárovku předního světla na mojí 350., šlapaly mašiny bez problémů. Všichni jsme se vrátili spokojení, unavení a zdraví. A pokud to dobře dopadne, vyrazíme letos znovu. Tentokráte do italských Dolomit.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 24x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist