gbox_leden



K Baltu na 125 ccm

Výlety po okolí mě omrzely. Po cestě na Yamaze YBR 125 po zemi České, kdy jsem během 1,5 dne najel 830 km, jsem došel k závěru, že větší dovolená na téhle malé mašince je v jejích i mých silách. Začalo počáteční plánování a vytipovávání zajímavých míst v Polsku – zemi blízké, krásné ale nepoznané.

Kapitoly článku

Pondělí 3.8.

Na takovou expedici ale není dobré jet sám. Po zkušenostech s jízdou s kolegou na silnější motorce, kdy on byl omezen mou „rychlostí“ a já si jízdu neužíval, jsem ocenil možnosti místní databáze a hledal jezdce se stejně silným strojem. Podařilo se a s kolinem jsme se jeden den sešli na neutrální půdě v Lysé nad Labem, abychom hrubě sestavili plán cesty a seznam vybavení. Po čekání na vhodný termín jsme odjeli ze dne na den.
Sešli jsme se v Chrudimi, dali oběd a domluvili dnešní plán – dojet blízko k hranicím s Polskem do zapadlého kempu Kajlovec u Hradce nad Moravicí. Cesta ubíhala svižně s několika kulturními zastávkami v Litomyšli, Mohelnici a Šternberku, kde jsme pojedli v hladovém okně. V Moravské Třebové jsme na pumpě potkali trojici Citroenů Kachen, které po celosvětovém srazu v Mostě vyrazily na cestu po krásách naší Republiky. A také pár ukecaných místních násosků. Do Kajlovce jsme dorazili před 21. hodinou. V místní hospůdce tak pozdě odmítli uvařit večeři a s nevolí natočili každému plasťáka. Museli jsme zůstat venku, ale aspoň jsme poklábosili se staršími jeskyňáři-bunkráky, kteří prozradili, kde se v Polsku skrývají veřejnosti neznámé objekty. 

(Praha) – Chrudim – Litomyšl – Mohelnice – Šternberk – Kajlovec
Ujetá vzdálenost: 245 km, kolin 372 km
Průměrná rychlost: 61 km/h

Úterý 4.8.

Ráno jsme svěží. Čeká nás dlouhá cesta kolem polských hornických velkoměst. Rychlé balení, snídaně a odjezd k místnímu zámku a dále do Opavy, kde obědváme. Ve 13:50 přejíždíme hranici a ve 14:15 už užíváme kolony v Rybniku, které způsobují kruhové objezdy používané ve větších polských městech velice často. Rozmýšlíme se, jestli ji předjet zprava nebo zleva, když kolem nás po chodníku profrčí týpek na polském bratru Simsona. Za Rybnikem začíná pršet a nasazujeme nemoky, které nám vydrží až do Oswiecimi. Parkoviště jsou přeplněná, stejně jako další kruháče. Na prohlídku tábora nejdeme a pokračujeme dál krajinou, která by se jednou mohla stát důlní pánví. Našim cílem je Ojcowski Park Narodowy. Putování nám zpestřuje Nokia navigace svými terénními vložkami, které nejsou pro lehkou motorku problémem. Už se chýlí večer a jeden navigační vtípek nás zavede k hrubé stavbě rodinného domu na kopci uprostřed polí. Naše váhání, zda-li zde přenocovat, rychle končí s přicházejícím deštěm. (N 50 13 34, E 19 49 3). Pro dnešní noc luxusní ubytování pod střechou, spíme na polystyrénových deskách. Trochu nás znervózňuje blízký shluk místních, jestli tu neplánují strávit bujarý večer.

Kajlovec – Opava – Rybnik – Oswiecim – Wola Kalinovska
Ujetá vzdálenost: 212 km
Průměrná rychlost: 48 km/h

Středa 5.8.

Ráno brzy vstáváme, mažeme řetězy a vydáváme se do okouzlujícího údolí lemovaného solitérními i souvislými skalními útvary. Míříme po prašných cestách do Miechowa a po E77 na Kielce. I přesto, že je to frekventovaná silnice, naše cestovní osmdesátka neomezuje rychlejší vozidla, protože díky široké krajnici jedeme jako ve vyhrazeném pruhu. Hledáme místo na oběd, ale nikde žádná restaurace. Končíme na benzínce s gulášem. V dáli se tyčí majestátní trojvěží a nad jednou zatáčkou dominuje replika dřevěného mlýnu. Po chvíli zjišťujeme, že mlýn je součástí skanzenu Muzeum wsi Kieleckiej, který se rozhodneme navštívit. Dále pokračujeme přitahováni třemi vysokými věžemi a přijíždíme pod zříceninu zámku v Checinách, ze které se nám naskytne nádherný výhled na rozlehlé a téměř ploché Polsko. Další krátký přesun je k jeskyni Raj. Jeskyně je zřejmě tak krásná, že bez předchozí rezervace nebo včasného zakoupení vstupenek se do ní nelze dostat. Pokračujeme dál k jezeru Sielpia.
Zastavujeme v hájku u pláže a svačíme. Vytáhneme mapu a hned je u nás podnapilý polák s chutí nám pomoci v plánování cesty. Po chvíli se ho zbavujeme a přijde další návštěva – dva příslušníci nám vysvětlují, že do lesa je zakázáno vjíždět. Prohlížejí naše doklady a navzdory euro-řidičákům tápou v údajích. Ptají se nás odkud, a kam jedeme a nevěří objemu našich motorů. Jen s domluvou vyrážíme dál. Po silnici 726 se jede rychle, téměř nic tu nejezdí, ale zato je pěkně vlnitá, takže máme ze zadků řízky. V jednu chvíli se uprostřed luk změnila na širokou runway. V jedné vesničce si kolin kupuje čerstvé pečivo v pekárně. Objedná si 10 kusů „obyčejných housek“ (bulka zwikla) a dostává plnou igelitku. Jedna bulka váží 100 gramů! To u nás jsme zwiklí na něco jiného. Dojíždíme do Skierniewice. Potkáváme instruktorku motoškoly na YBR. Navigace našla nejbližší kemp 180 km daleko. Přichází k nám mladá maminka a ptá se, jestli nemáme kombinačky. Zámek, kterým má zamčené své a synkovo kolo, se rozbil a nejde odemknout. Za přihlížení místních borců je zámek přestřižen. Za pomoc paní hbitě na navigaci s dotykovým ovládáním ukazuje chatovou osadu skrytou v blízkém lese. Navigujeme se tedy na zadaný bod. Po kilometru jízdy po písečné cestě, kdy už nedáváme valné naděje orientačnímu smyslu hodné paní, přijíždíme do osady Sosenka uprostřed lesa (www.sosenka-kajaki.pl, N 51 59 54, E 20 13 29). Chatka pro 4 se záchodem za 250 Kč. Dnes spíme v peřinách.

Wola Kalinovska – Miechów – Tokarnia – Checiny – Końskie – Skierniewice
Ujetá vzdálenost: 340 km
Průměrná rychlost: 59 km/h

Čtvrtek 6.8.

V 9h odjíždíme zpět do Skierniewice. Na kruháči jede na YBR žák motoškoly a instruktorka za ním v autě. Celé město se hemží malými červenými Toyotami s modrým „L“. Uháníme dál ve slunečném dni k zámku Nieborow – nejkrásnějšímu šlechtickému sídlu v Polsku, které nás moc nenadchlo, je spíš jako větší Kramářova vila. Zanedlouho obdivujeme náměstí v Sochaczewu. Pokračujeme po padesátce přes širokou Wislu do Ciechanowa a hledáme místo na oběd. Hodinu projíždíme městem a nenalézáme žádnou restauraci. Když se zeptáme místních, zaskočeně krčí rameny, až nás nakonec posílají do vysmaženého fastfoodu u hlavní silnice. Jídlo hrozné, prostředí tomu přímo úměrné. Toto město „Čechům“ nedělá dobrou vizitku. V Przasnyszi zjišťujeme, že kolin má extrémně nízký tlak v zadní gumě. Doptáváme se na servis a z jedné prodejny skútrů nás vedou přes město do wulkanizacje gum. Oprava je za půl hodiny. Jedeme do Myszyniece přes Jednorožec, v jehož okolí začíná malebná krajina východního Polska. Husté borové lesy nebo nahodile postavené domky lemují silnice z uježděného písku, po silnici psi vedou stádo krav, babky chodí v černých sukních a v šátku na šedivé hlavě. Není radno hluboko schovávat foťák. Blížíme se k Velkým Mazurským jezerům a je na čase hledat nocleh. U silnice nás šipka vede ke kempu u Mokrého jezera. Po další Sahara vložce přijíždíme do živého kempu u jezera. Z rozdělávání tábora nás vyruší polák našeho věku a dává se s námi do řeči. Nevěřícně se ptá na objem strojů po polštině i anglicky, protože si myslí, že jsme mu nerozuměli. Pak na celý kemp křičí na své kamarády „Hej, oni přijechali na takých malých motorech!“ Dáváme pár pivek, ukecáme výčepní, ať nám ještě udělá pizzu a jdeme spát.

Skierniewice – Nieborów – Łowicz – Płońsk – Ciechanów – Jednorožec – Myszyniec – jez. Mokre
Ujetá vzdálenost: 332 km
Průměrná rychlost: 60 km/h

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (62x):


TOPlist