Nordkapp 22
Text: mich29 | Zveřejněno: 24.11.2022 | Zobrazeno: 17 671x
Pobaltím a Finskem nahoru, Norskem a Dánskem dolů.
Kapitoly článku
Nordkapp 2022 aneb Jak mě Frankie vzal na sever.
S Frantou se známe asi pět let a poslední dva roky pořád otravoval, že Nordkapp…. Tak to letos vyšlo. Na jaře jsem koupil ve výprodeji zimní rukavice, v akcích průběžně nakupoval sušená jídla a sušená masa a Ježíšek mi nadělil plynový vařič. Zbývalo už jen doladit termín. Na podzim byla dohodnuta druhá půlka června. A jak už to tak bývá, moje pracovní a Frankieho rodinné povinnosti posunuly termín o měsíc dozadu. V únoru jsme zakoupili lístky na trajekt do Helsinek a pevné datum, místo a čas odjezdu bylo stanoveno. Už není cesty zpět…
Den 1. (pátek 15. 7. 22) ujeto 530 km
Původní plán byl jít ráno ještě do roboty a v poledne vyrazit. Ale včera jsem to protáhl, dodělal vše, co měl a tak mám dlouhé ráno ke klidnému dobalení a na srazu s Frantou budu včas. Na smluvenou benzínku dorážím o 10 minut před stanoveným časem… a Frankie už tam dávno čeká. Příště musím přijet alespoň den předem, abych byl první…. Pokračujeme dál do Polska, proti svému přesvědčení po dálnici…. to musí bavit. Na jedné z benzínek potkáváme „olomoučáky“. Dva páry, taky na Nordkapp. Dojíždíme kousíček před Varšavu a bereme levné ubytko na privátu uprostřed polí. Večer posedíme na terase a mini pokojíček na jedno přespání stačí (dvoják za 21E).
Den 2. (sobota 16. 7. 2022) ujeto 720 km
Ráno vyjíždíme zavčas, okolí ještě chrní, tak jim děláme motory bublavý budíček. Jediná dnešní zastávka je Hora křížů, kousíček za Šiauliai. Je to poutní místo, dobře značené z hlavní silnice, kde sloužil mši i papež Jan Pavel II. Po čtvrthodinové zastávce pokračujeme dál, směr Riga. Ubytování bereme těsně před Rigou, stranou od hlavní silnice v Hostelu Sili v Mežciems. Možná bývalý internát přestavěný na „dělnickou“ ubytovnu. Zařízení moderní, čisté, klid, kuchyň jak třípokojáč v Praze, motky za plotem pod kamerami a supr ochotná recepční…(dvoják za 27E).
Den 3. (neděle 17. 7. 2022) ujeto 370 km
Po ránu návštěva Rigy – historického centra. Podle průvodců to má být super unikát….ano, je zde vícero starých staveb, hezky opravených…. podle mého ale propagace převyšuje skutečnost. Centrum projité dvakrát dokola do hodiny. Pokračujeme na Tallinn. Tak nějak si představuju cesty na nekonečných sovětských pláních. Silnice nás vyvádí z města, vlevo břízky, vpravo břízky, dva dny jízdy rovně a pak odbočte…. nebýt naší zvídavosti a odklonu od hlavní cesty, ani bychom nenavštívili pláž nebo sámošku v nějaké dědince. Kromě globálního zboží v regálech a platebního terminálu jsme si připomněli sedmdesátá léta….
A nesmím zapomenout na návštěvu automuzea u Loomse, přímo u E67. Asi třicítka napucovaných aut ze sovětské éry nám dala zavzpomínat na časy dávno minulé. Ale těch 8E vstupného, to bylo víc než dost…
Odpoledne dorážíme do Tallinnu. Chceme vyzkoušet příjezd na trajekt, vše je dobře značeno, takže i navzdory všem opravám vozovek je vše OK. Ověřujeme naše rezervace, nakoupíme pár pochutin v sámošce a jdeme bydlet. Máme zase hostel, EHE - dělnickou ubytovnu na periferii. Opět všude kamery, čisto, ochotná recepční, moto za plotem. Zařízení sice už něco pamatuje, ale na pár noclehů stačí bohatě (dvoják za 32E). Frankie zjišťuje, že nemá vložku do kalhot a díky počasí posledních dní je lehce nervózní… řešení je na světě: ráno si koupí šusťáky, které použije jako nefuk/nemok vložku. Trajekt je bookován na poledne, takže času bude dost.