Evropou na sever, na jih a na východ

Ve 14,00 vyrážim z Horní Stropnice v plánu mám jet směr Kaplice, Dolní Dvořiště a Salzburg, tam někde sjet z dálnice a nocovat u některýho z jezer v kempu a ráno pokračovat na Grossglockner. Ještě u některý pumpy koupit dálniční známku na motku, takže stavim v Kaplici kde mi ji ochotně za 250 Kč prodaj. Hodim ji do tankbagu, že ji pak nalepim a jedu. Pak mi dochází, že byla asi nějak drahá na Netu sem čet, že stojí 4,5 E a taky na ní mám auto. Přejedu hranice a u první pumpy v A stavim a ptám se jestli maj „autobahn karte na motku“ paní že jo a že je za 4,3 E a je na ní motka a má taky jinak odlepování to dá rozum. Takže ji zas koupim, nalepim a jedu dál. No sem zkrátka vůl vyhodil sem 250 Kč. Až pojedu zpátky nalepim tu autovou obsluze v Kaplici na čelo. Ale je to moje chyba. A jak si tak přemejšlim jestli sem teda vůl nebo jo, zjišťuju že jo, protože sem přejel všechny odbočky k jezerum a sem v Salzburg. Zastavim u pumpy a civim do mapy a vim, že vracet se nebudu a tak buď pojedu do D k jezeru Chiemsee a ráno dolů na Grossglockner nebo pojedu směrem na Grossglockner a budu hledat ubytko po cestě a je tam taky jezero Zeller See, kde jistě něco bude. Víc se mi líbí „nebo“ takže dál po dálnici ze Salzburg na Villach. Sou tu různý zúžení takže kolony, ale spíš v protivce, takže dobrý. Před Bischofshofen uhnu z dálnice na St Johann im Pongau, Schwarzach, Taxenbach a tam před sebou zahlídnu český značky na motkách, takže se je snažim dohnat. Hezky za to tahaj, tak mám co dělat. Předjíždim jedno auto a traktor a najednou houkačka, ale taková, že sem se málem .. strašně lek. Čumim co se děje ale nic nevidim!? Vidim a slyšim. Dole ve stráni pod silnicí jede vlak a znovu zahoukal! Takže mi odjeli a já dojel k jezeru a říkal si, že to nějak zvládnu a hledal kemp nebo „ Zimmer Frei“, ale jak jedu vidim, že sou ti češi zaparkovaný ve městě a ještě sedí na motkách. Tak jsem zajel k nim, ptám se co a jak a dostávám tip na penzión Elizabeth, kde jsou ubytování oni. Ještě se ptám na Grossglockner a oni, že tam jedou zítra ráno. Penzión mi naťukal do navigace, kterou mám, ale moc s ní zacházet neumim, že maj asi volno a na Grossglockner můžu jet s nima zítra, má být ještě lepší počasí. Souhlasím, jedu a nacházím penzion, paní je příjemná snaží se mluvit, ale já jsem jak Fučík. Jen „ Bitte Zimmerfrei a wievel eine Persone.“ Říká, že 25 E což je sice dost, ale tady je to asi dobrý, tak souhlas a bydlím. Je 19,00. Krátká procházka po ubytování, ještě máznout řetěz a přikrejt motku plachtou, něco zkrmit, sprcha, dopsat deník, kouknout do mapy co zejtra a spát. Ještě dva plechový Kozly. Nebo tři. 

Dobré ráno vstávám brzo jako vždy, nějaká hygoška balim věci kontroluju motku. V 8,00 je snídaně která je v ceně je dobrá tak fajn. A pak jedem. Jedu s novými známými, jede to dobře rychle sme se vymotali z města a už jsme u vstupní brány do parku. Vstup ( vjezd ) je za 18 E a za to můžu jezdit po celým parku celej den. Tak vzhůru na Grossglockner jak si myslim. Větší kopec jsem ještě neviděl, natož abych ho vyjel na motorce. Někteří šílenci ho jedou na kolech. Aut i motorek je plno všichni jedou nahoru. Výhledy z odpočívadel jsou prostě nádherný dělám i nějaký fotky. Pro chlapa z úpatí Železných hor jsou tyhle hory fascinující. A na těch svahách, co bych se na nich neudržel, se normálně pasou „milky“, akorát že nejsou fialový, takže v televizi kecaj. Stoupáme nahoru začíná se mi skoro točit hlava. Pod vrcholem je větší P říkám si tak sem tady, ale omyl ještě se jede nahoru po takový uzoučký kostkovaný silničce že je to fakt vo hubu musí se opatrně hlavně když se potká auto proti. Ale už sme nahoře. Ten výhled je fantazie. Parknem motky, dem nahoru na vyhlídku a zíráme na okolí. Zajímavý: člověk vždycky vyleze někam nahoru a pak zas čumí dolu.

Je mi trochu chladnějc a já bych rád někam do tepla. A protože sem se právě rozhod pro koupel v moři a tudíž cestu do Itálie „někam“, civim znova do mapy co dál. Po cestě sem viděl odbočku na Villach což je asi řešení, přejedou se Alpy a sem v I a pak najít kemp u moře. Loučím se teda s českými kolegy a pouštím se za dalším dobrodružstvím směr I. Při cestě přes Alpy sem ocenil služby navigace. Táhla mě cestou o který nejspíš vědí jen domorodci, takže zase úžasný výhledy, takže zase kochací cesta. Takový serpentiny co sem dnes projel, sem myslel, že ani nejsou. Už jich začínám mít trochu dost, ale pak se mi to začíná líbit a to je znamení, že bych měl přibrzdit, sem si nějak moc jistej.

Přitom vyjet ze silnice je šmitec. Dolů je třeba 50 metrů sráz nebo víc. Cesta mě dovede dolů, projedu pár vesniček, tankuju a pořád je na co se dívat. Hory sou krásný. Ujedu kus, zase tankuju, trochu si odpočinu a do sedla. Zas do vrchu, zas serpentiny jak kráva a pak přechod do I. Plockenpass 1362 metrů.
Těsně před vrcholem potkám v protivce na odpočivadle asi 6 jawiček s pávama za sebou. Tak přesně na takový motce mí rodiče sjeli taky kousek Evropy. Zajedu k nim. Sou to kluci a jedna holka odněkud od Svitav. Zdravíme se, ptaj se jestli jedu do I. Říkaj, že je tam hnusně, draho a špinavý moře. No, odradit se nedám. Oni byli úplně na severu, já teda sjedu trochu níž. Zírám do mapy a ejhle, Bibione. Je to rozhodnutý, jen tam dojet. Jedu I, pořád je na co koukat. Jedu pořád směr Villach a pak zadám Tolmezzo pak Latizana a odtamtud je do Bibione asi 20 km. Neznám systém vjezdu na dálnici a už je to tady! Přijíždím k závoře a nikde nikdo čumim jak péro a nic. Za mnou auto, nervózní Talián a já pořád nic. Tak mu uhejbám je to tak tak, on musí kousek couvnout, najede znovu závora se zvedne on projede a já zase nevím nic. Takže musí mít na autě něco co já nemám, když se závora zvedla.
Odněkud se vynoří nějakej chlápek a drčí něco taliánsky a podle výrazu to pochvala nebude. Tak sakra jak se tam vůbec najíždí. Za mnou teď stojí autobus, ten se vedle nevejde a já to vzdávám, odpichuju se nohama, couvám, v autobuse se šklebjej a já bych se hanbou propad.
No žádná panika, musim se otočit a pojedu po nedálnicích. V navi zaškrtnu (náhodně to najdu) „bez dálnic“ a jedu. Tahá mě to teda po všech čertech, každý městečko si projedu centrem, ale nespěchám a něco vidim. Zajedu k pumpě, hned je tam kluk a už se mě ptá jestli plnou. Je dost opatrnej, aby něco neškráb nebo nepřelil tak dávám malý dýško. Platí se venku přímo jemu. Snad to není jako „vrchní prchni“. Jedu dál a sem v Bibione a začíná anabáze hledání kempu. Přijel sem na obr P. A co teď? Zjišťuju, že na navi se daj v bodech POI zadat kempy oni vyskočí, je tam adresa, zkusim zadat trasu už to počítá a můžu jet. Říká mi to, že za 1,3 km tak jedu, pak říká jste na místě, ale kemp nikde. No co zkusim další. Je horko jak v pekle, jedu na 1 mezi lidma, myslim, že po pěší zóně a tečou ze mě čůrky potu. Paráda. Přijedu na druhou adresu a nic. To je už horší. Já jsem uvařenej. Motka pouští větrák jak o závod. Začíná to bejt vážný. Tak třetí kemp. Je kde má bejt, ale zas nebere na jednu noc. Dostávám letáček, že za kousek je další a tam to klapne.
Jedu podle mapky tady se má odbočit je tam sice cedule private S. Tereza, ale zajedu tam a sakra rychle točim zpátky. Zajel jsem někam ke klášteru, je tu samá jeptiška a zrovna maj modlení. Chuděry asi koukaly, když jsem je s motkou obkroužil a plnej pryč. Je nám s motkou oběma šílený horko a já začínám mít zaječí úmysly. Ještě chvilku a … nacházím kemp.
Před bránou stojí motka s pražskou RZ ptám se holky jak to vypadá, říká že manžel zařizuje ubyt. na jednu noc a že to asi dopadne. Letím tam a jo. Já jen těch svých pár slov, je mi hanba, ale nějak to domluvim. Slibuju si, že se něco vážně naučim. Bezva. Dostávám kartičku, pokyny co a jak a určenou část, kde si můžu postavit stan. Zajíždím teda k pražákům, jestli můžu vedle, oni že jo, tak si dávám vařenýho Kozla, stavim stan a volám domů Evče.
Jdem k moři, s úlevou se kácim do malých vln a chladim se a rochnim a rochnim.Pak dám sprchu a s pražákama dost dlouho kecáme o cestování. Oni toho mají projetýho spoustu a sou docela fajn. Pak končíme debatu a už bydlim ve stanu a hned spim. Plány na zejtra nechám na zejtra. Dobrou.

Budim se brzy ráno a je mi nějaká zima. Tak jen na východ a vyčistim zubáky a ještě si zalezu do spacáku. Dopisuju deník a přemejšlím, že ještě skočím do moře, do sprchy a čágo Italiáno! Možná zkusim ty jezera u Salzburg. Tak teda jdu k moři. Na mě je to dlouho a na téměř všechny ostatní je to brzy. Takže na pláži skoro nikdo není a sou tady mušličky, který tu včera nebyly. Asi je vždycky přes den vysbíraj všichni ti, co myslí na svoje blízké. Já taky myslim a už se mi stejská.  Když se vrátím od moře, Pražáci už mají skoro zbaleno, tak se do toho dám taky. Oni jedou ještě někam k Venézia, do dalšího kempu a teprv pak domů. Moc se mi líbí, že jezdí spolu. Tak třeba jednou?
Loučím se s Ivem a Janou, přejeme si vzájemně hodně cest a km bez nehod. Sem na to zase sám a vyrážím k domovu. Mimochodem Jano: cos mě nazvala vlkem samotářem vozim nalepenou samolepku vlka na plexi.
Sem rozhodnutej, že zvládnu tu dálnici, tak po dobalení a zaplacení a vymotání se z města mířím na A10.
Jak jednoduchý! Je třeba najet tam kde se vydávají lístky a to je označený „ Billet“, tam se najede vyzvedne se lístek, který automaticky vyleze a už sem na dálnici. A já včera najel do pruhu ozn „Telepas“ jenže ten je pro ty, co maj v autě krabičku asi jako kamiony na placení mýta. Kdybych se pořádně podíval a přemejšlel!
Myslel sem, že D dálnice jsou divočina, ale to sem ještě nejel po I silnicích a dálnicích. Tam jezdí stylem kdo se kam vejde tam jede a čím rychlejc tim líp! A největší divoši sou na skůtrech. Zprava, zleva, silnice i chodník všechno jedno.
Dneska je zas horko jak v peci. Teče ze mě pot asi až do bot, mám pocit, že začínaj „čvachtat“. Jedu směr Villach potom Salzburg .Je vedro skoro chcípu, tak volim. Buď až domů, nebo zkusit kemp u některýho z jezer. Vyhrává kemp, tak teda dolů z dálnice a hledat. Sou tady výborný silnice, hezký zatáčky a hlavně nikde nikdo, tak si parádně užívám jízdu. Je šílený horko je čas najít kemp nedá se nic dělat. Za nějakou dobu najdu ubyt za 11 E. Domluva na recepci nic moc. Paní je nepříjemná, když holt nešprechtim, tak sem asi póvl.
Jem u jezera Wolfgang See. Stavim stan, máznu řetěz, přikreju motku plachtou a jdu do vody albo zdochnu. Po cestě zaslechnu češtinu, proti jdou dva chlápci s kočkama (dvounohýma) po boku, tak se zeptám kam tu chodí na pivko. Jeden mi povídá: „ti prodám za tři Éčka plechovkový“. Holky se chichtaj, je to fakt velkej borec. Jen zakroutim hlavou. Debil!
A už sem u vody je studenější, ale mě to neva. Pořádně se proplavu, vylezu, pak ještě jednou a je mi fajn. Je tu takovej obchůdek maj tam lahváče, tak si dám a je mi ještě líp. Zalezu na chvilku do stanu, ale spát se mi ještě nechce, tak se vydám na prochandu. Bos. Protože nemám žádný pantofle, vůbec mě nenapadlo, že bych je potřeboval. Neva. Dojdu až k hospodě a tam už na zahrádce sedí velkej borec s doprovodem a lemtá pivo z plechu. Já si dám točený a je dobrý, tak u jednoho nezůstanu.
Zaplatim a pomalu se loudám do stanu. Je tu hezky a sou tu dost češi, ale stačí. Nedám sprchu (nemám drobný E), naberu si vodu na zejtra, hupnu do stanu dopíšu deník a spim.

Je ráno, večer sem usnul u psaní, tak to dorazim, spáchám hygošku a je čas začít balit jen počkám na sluníčko až osuší rosu ze stanu a z plachty. Přes noc sem měl nocležníka, obr komára. Nevycuc mě a teď je asi nasranej, tak hrozně bzučí.
Je 8,00. Balim, stan dosušim doma.
Trochu to tu ještě projedu, je tu hezky a pak už směr Linz, Dolní Dvořiště, Kaplice a Horní Stropnice. Najedu na dálnici a valim dom, ať to odsejpá, těšim se na holky a chcem jít na koupálko.
Kvaltuju, už moc na nic nekoukám, ještě na hranicích natankuju u ONO za cenu co se mi asi zdá. 29,90 Kč. Víc než plnou tam nedám, jedu a už sem skoro doma. Nějak sem zapomněl na kaplickou pumpu vrátit tu autovou známku.
A je 10,30 a sem doma. Vítám se s holkama a dem na to koupaliště, voda je studená a pivo taky a Evča je krásná a Emmča roztomilá a já šťastnej.

najeto 1.340,- km
Alpy – nádhera
v A dobrý silnice jezdí se tam slušně
v A dražší benzín
v A neochota v kempu na recepci
v I jezdí jak divoši
v I dražší benzin ochotná obsluha natankuje
v I v Bibione v kempu na recepci v poho


A co dál? Mám ještě tejden dov tak kam? Myslim, že pojedu přes „někudy“ na Šíravu na SK za mym spolužákem a kamarádem Cypryánem.

Po o se rozloučim s holkama a skáču do sedla. Projedu si v Českých Budějovicích tu „svou křižovatku“ odkud mě málem najaře odvezli na poslední štreku. Pořád mi leze mráz po zádech.
Dneska dojedu jen domů, abych kouk na mamku, která se mi stará o pejsky a pár slepic. Všechno je v poho, tak zaskočim na pár piv a her kulečníku, povykládám zážitky, dozvim se, že sem blázen a můžu jít v klidu spát.
Tak kudy pojedu?

Tentokrát vyjíždim dýl pořád ještě nemám jasnou trasu, ale nějak to dopadne, pojedu kam se mi otočí řidítka. Jedu směrem na Havlíčkův Brod a pořád přemejšlim a je to asi divný, ale fakt nevim kudy pojedu. Napadá mě nakouknout na Balaton, anebo zůstat na jihu Moravy, trochu to tam projet a třeba zakotvit někde u vody.
Stavim teda v obci Krátká ves, dám si něco k baště, vyndám mapu a plánuju. Volám Cyprovi, že přijedu tak ve středu. Domluveno. Volá mi zpět jesli mám pas. Mám, takže to mě ta UA letos asi nemine. Taky se ptám čím se vlastně platí v H a jasný, že forintama, který nemám. Tak to začíná bejt jasný zkusim tu Moravu. Dojídám dobrej oběd a pokračuju na Havl Brod pak Jihlava a Znojmo. Po cestě mám Vranovskou přehradu, tak že tam kouknu ale ouha. Placený P, placená pláž samej Vietnamec s potřebnym zbožim, tak si dám pito v restauraci a ani neudělám fotku a mizim. Jedu dolů na Slup, tam je vodní mlýn, je to národní památka a je to hezký. Poblíž u Jarošovic je nějaká voda, tak že bych se vykoupal, ale není tam odnikud příjezd, všude zákazy, tak jedu dál na Pasohlávky. Tam sem v 17,30 bez problému se ubytuju, (rozumí mi a já jim) a placu je dost. Chvilku projíždim a hledám místo, který by se mi líbilo, pak vyberu, rychle postavim stan a letim do vody. Je teplá jak chc...,tak se osvěžim ve sprše, kde teče ledovka. 

Zalezu si do stanu dopisuju deník a zrovna přijel pár motkařů na BMW 1150. Postavili stan, dali plechovkový, mírně se chytli a teď spolu nemluví. Tak na pokec nejdu, vyrazim někam na dvě. Koukám pořád na Pálavský vrchy a celou dobu přemejšlim, jestli se na ně dá nějak vyjet. Tak program na zejtra je. Dobrou.

Je ráno vstávám až po 7,00 píše mi Evča, že už pilně sbírá borůvky. A já se válim v kempu. Tak mě to nějak zamrzí, musim ty moje holky taky někam vzít. No, jdu na zubáky, východ a do sprchy. Sprcha dobrý! Sežrala 20,- a teče úplně ledová. Sbalim stan, startuju a jedu zkusit ty kopce. Tak kopce se nekonaj, což mě taky mělo napadnout když je spravují ochranáři. Všude zákazy, tak jen cvaknu nějakou fotku a jedu někam k pumpě a pro kus žvance. Stavim ve Valticích, natankuju ještě za český něco slupnu a můžu jet dál. Je už zas děsný horko, tak vlítnu na dálnici a pálim na Bratislavu kde točim na Komárno. Chci vidět vodu. Gabčíkovo. Jedu pořád okolo, ale nějak nevim kudy k vodě. V Šamoríně už je to k nevydržení, úplně ze mě leje, točim doprava na polňačku nějak tam „čuchám“ vodu. Správně. Přehoupnu mohutnou hráz a sem tam. Parkuju motku hned u sjezdu strhám ze sebe hadry a letim do vody. Je studená, ale pro mě akorát. Trochu zaplavu a pak jen stojim po krk ve vodě a chladim se. To je teda úleva a za pět dvanáct, málem sem se uvařil.Je to obrovský vodní dílo a jezděj, totiž plujou, tu dost velký lodě, nákladní i pro turisty. 

Schovám motku pod přístřešek, máznu řetěz, hodim věci do opravdu skromně zařízenýho pokoje a jdu schlastnout pár teplých piv. Ještě zavolám Evče. Majitel je hovornej, tak mi vypráví a ukazuje kopce, který vyjel na „kurva ostrom endure“. Nakonec hezkej večer i to pivo se vylepšilo. Ale je čas, ráno chci jet brzo. Dobrú noc.

Vyskakuju, rychle východ, hygoška a do sedla. Je 6,30. Ještě foto. Takže na Lučenec, Rimavská Sobota, Tornala, Rožňava a zas už začíná bejt jak v peci. Koukám na každou vodu, ale nemá cenu stavět i když se vykoupu, než se zas navleču je to to samý.
Stavim až u Hrhovských rybníků, dám sváču a nakukuju přes plot na kolegy rybáře, pak se osmělim, jdu dál a dám se do řeči. Sou vstřícný, ochotně povídaj a že si mám vzít motku a objet si rybníky, že pěšky je to daleko. Tak jo. Udělám alpince fotku u rybníka, co má bejt největší na SK. 190 ha. Maj tam hezký hospodářství a šlape jim to. Jeden děda se ptá, kolik že motka vytáhne. Odpověď, že 170 ho viditelně rozladila. Málo.
No, je čas jet dál. Známou cestou přes Košice směr Michalovce a v obci Trhoviště doprava a za chvilku sem ve vesničce Důbravka u Cypra. Je 13,30. Sprcha a přemáchat hadry, už se to nedá. Něco sníme a jak sem správně tušil, honem na Ukrajinu. Jedem autem, protože je 36 °C. Bez hadrů jezdit nechci. My co za sebou máme „crash“, víme, že to bolí i v nich, natož bez. No co, aspoň se povezu a budu koukat kolem. Na Vyšné Nemecké. Cypro ukazuje, co a jak se vyplní, je to divný, ale zvládnout se to dá. Azbuku sem úplně nezapomněl. SK celníci v poho, UA celníkum je třeba vložit do pasu 5 hřiven, což je půl E, na pasový kontr a dalších 5 na kontr vozidla. Když dáš, sou v klidu. Když nedáš řekne „daj na kávu“. Když nedáš, odstaví tě vedle a je na pár hodin vystaráno. Cypro zkušeně dal, takže jedem na Užgorod. 

Hlavní silnice dobrý. Relativně. Jak ale zajedem někam bokem je to tankodrom na Jeepa, což máme, tak vidim město ze všech stran. Město plný rozporů.
Nádherný kulturní památky, všude zeleň a život na ulicích na plný obrátky. Obchody narvaný zbožím a ceny tak poloviční než u nás. A všude okolo neskutečně hubený, hezký holky.
A hned vedle zas bordel všude na zemi, domy otlučený a na chodníku seděj lidi, který je lepší obejít.
Auta jezděj, hodně BMW, Audi a taky žiguli, moskviče a ..něco.
Zajdem na pivo na zahrádku u hezký hospůdky, pak shánim WC , najdu a zírám a čůrám a prchám a hlavně nedejchám. No berou to jinak.
Sme tam už celý odpo a navečer, tak je čas vyrazit zpátky. Cypro je nákupčí vyloženě ho to baví a má v hlavě všechny výhodný koupě. Mě to teda moc neba, sem trochu nerv, ale neřídim, tak mlčim. Na hranicích sme znovu obdarovali UA celníky, takže jen zběžná kontrola. Zpátky přes hranice se nesmí vézt nic živočišnýho původu, takže já sem vlastně pašerák, protože sem si koupil kus sýra, malou klobásu a nějakou zeleninu. Zelenina nevadí, ale klobásu a sýr musim ujesť(nakousnout) nakazuje Cypro, jinak nás SK celníci nepustí. A opravdu se jim to nelíbilo a byli dost důležitý.
Jedem na Šíravu, kde má Cypro chatu, skočíme se najíst a napojit a chvilku kecáme a pak už spim. 

Je ráno dám krátkou prochandu a co dál. Dneska si asi udělám volnej den. Navrhuju, že půjdem okolo přehrady, budem se koupat a zkrátka se flákat. Přijato, ale jedem autem. Takže celej den jezdíme a chodíme okolo vody, část přehrady je rezervace, kam se nesmí, takže tam nás to zajímá nejvíc. Je tu moc hezky voda je průhledná až na dno. To já od našich rybníků neznám. Taky spousta různýho ptactva. Zajdem se kouknout k výpusti, tam cikáni vesele chytaj v zákazu. 

Ráno fakt vyskakuju v 5,00, než se umeju a zbalim sou všichni vzhůru a mám na stole snídani a svačinu. Chvilku klábosíme, ale já musim jet, abych využil raní chládek a po cestě se nepek. Je 5,35 a já jedu směr Košice, Poprad na dálnici.
Směrem na Špišská Nová Ves se jede pěknou silnicí, hezký zatáčky fakt dobrý, ale z krajiny nemám nic, začíná se dělat mlha. A už je jak mlíko. Jede se blbě, pak úplně blbě a pak skoro vůbec jen krokem. Musim dávat bacha, cikáni tu prodávaj houby, tak radši nezastavovat a taky žádnýho nepřejet. Nahoře se mlha trochu rozplynula a takový cikánský ležení sem snad ještě neviděl. To je fakt síla, to se musí vidět.
A je Poprad a dálnice, kouknu na Tatry a jedu a začíná zase horko. V Makově zkrmim sváču od paní Cypryánový.
Nějak mě bolí zadek, asi ta tříska z lavičky z pod Grossglockner. Nějak to už musim dojet, ale přestává to bejt zábava a já se těšim domů. Je pátek a jak potkávám motorkáře, řikám si: oni jedou na motorkovou dovču a já už končim. A padne na mě nějaká nostalgie a je mi líto, že už končim. Bolest dávno nevnímam a jedu a přemejšlim kam příště. A najednou sem v Hlinsku, stavim u penzionu Zlatá studna, dám si oběd a domů to mám jen kousek.
Je 14,40 a sem doma.
Zejtra beru plechovku a jedu pro holky do Stropnice, už se na ně moc těšim na obě.
Strávil sem 12 dní v sedle motorky, viděl sem spoustu zajímavejch věcí, krásnou přírodu, moře, hory a sem spokojenej a šťastnej, že sem to nevzdal a znova se posadil do sedla za řidítka. Nádhera.