Nepál 2011

V závěrečném dílu se cestovatelé na motorkách konečně dostávají do cíle svého putování, do Nepálu.

Nepál 2011

Kapitoly článku

Těsně před malým hraničním přechodem v Banbasse ještě párkrát pobloudíme a dostáváme všechny možné nepřesné informace o tom, jestli je přechod otevřen či nikoli. Úsměvná hranice, která nám připomíná jednu pohádku, je otevřena a čile na ní lidé přecházejí sem a tam a pod bedlivým dohledem a kolem nastavených rukou zcela evidentně zkorumpovaných celníků si pronášejí, co se jim zachce.
Po dvou hodinách konečně stojíme v Nepálu a s radostí zjišťujeme, že do Káthmándú (1350 m.n.m.) je to pouho pouhých 630 km. První dojmy jsou skvělé, protože je podstatně menší provoz a všude se rozprostírá spousty zeleně a stromů. Nepálský venkov sice působí chudším dojmem, ale za to je mnohem čistší a upravenější než sousední Indie.
Naší první větší zastávkou se stává městečko Pokhara, které leží u břehu jezera Phewa a je považováno za perlu Nepálu. Ubytujeme se v „lake side“ čtvrti a po dlouhé době zase potkáváme turisty z celého světa. Zajdeme si na masáž, dopřejeme si vymožeností 21. století, dobře se najíme a už plánujme kudy do hor co nejblíže k osmitisícovkám.
Rozhodnutí padá na východ slunce z kopce Sarangkot (1592 m.n.m.), který leží severně od jezera, a odkud je krásný výhled do okolí a na osmitisícovky Annapurnu a Dhaulagiri. Problém je že už 14 dní nejsou kvůli velké oblačnosti vidět, a tak doufáme, že budeme mít štěstí a podaří se nám je alespoň na chvíli po ránu zahlédnout.
Na druhý den vstáváme již ve 4.15 a za chvíli odjíždíme od hotelu, ale hvězdy vidět nejsou. Před námi je asi hodinka jízdy spojená s nočním off – roadem až na vrchol Sarangkotu. Na vrcholu nacházíme hezké místo a netrpělivě čekáme na rozednění. Kolem 6. hodiny se nám naskytne fascinující pohled na Annapurnu I 8091 m.n.m., Dhaulagiri 8167 m.n.m., majestátný štít Machhapuchhre 6997 m.n.m. a Annapurnu IV 7525 m.n.m. Za chviličku je ještě začne nádherně žlutě osvětlovat vycházející slunce a je den. Seděli jsme tam oněměni až do 9.30, když se od východu začala valit oblačnost. Měli jsme kliku, 14 dní nejsou vidět a my přijedeme a máme je jak na dlani!
Pomalu začínáme počítat zbývající dny a rozhodujeme se pro návštěvu největšího národního parku Royal Chitwan, který je pod ochranou UNESCO. Park o rozloze 1000 km2, kde ve volné přírodě mimo jiné žijí i tygři bengálští, indičtí nosorožci a sloni a je možno potkat i levharty a medvědy, nás opravdu láká.
Ale je plný turistů a komerčně se tu nabízejí jízdy na slonech a vyjížďky za domestikovanými nosorožci, které nás zas až tolik neberou. Chceme něco jiného než většina a odlišit se od normálních turistů a zažít ještě nějaké dobrodružství, a proto si domlouváme ubytováni ve věži daleko od civilizace uprostřed džungle bez elektřiny s průvodcem a zároveň kuchařem. Z věže tu a tam ještě před setměním pozorujeme zvěř a posléze prožíváme nádhernou noc, kdy při svitu měsíce posloucháme neuvěřitelné zvuky džungle, zvuky divočiny.
Před námi je poslední úsek cesty asi 170 km do Káthmándú. Jedeme pomalu, cestu si užíváme a kocháme se venkovem a pohledem na lidi a okolí. Při jízdě si vybíráme ty nejchudší děti z chýší a rozdáváme jim všechny polévky i konzervy a jiné dobroty co nám ještě z cesty zbyly. Naší pozornosti neunikne ani venkovská svatba, a tak jdeme omrknout dívky v zástupu před nevěstiným domem, které čekají na příjezd ženicha.
Je krásné počasí okolo 35 °C a po krátké koupačce v křišťálově čisté řece zdoláváme naše poslední sedlo ve výšce 2 500 m.n.m. a jsme jen pár km před Káthmándú.
Do města přijíždíme už za tmy a v hustém provozu se v centru ztrácíme, asi po hodině se přes vysílačky svoláváme do vyhlášené čtvrti Thamel, která je určena především turistům. Přesně 50. den v sedle motorky a jsme konečně v cíli naší cesty a tachometr ukazuje 13 665 km.
Zbývá nejdůležitější úkol, a to najít spolehlivou spediční službu, která nám za rozumné peníze vyveze motorky do Evropy a nejlépe do Prahy. Celkem rychle nacházíme firmu, která se tváří, že vše zařídí za dobrou cenu, kterou máme už ověřenou z domova a motorky dopraví letecky až na Ruzyň, a tak dodáváme rozměry na výrobu přepravních beden.
Máme tři dny čas a tak navštěvujeme všechny nejdůležitější památky, které jsou v Káthmándú přímo povinnost vidět. Jedním z míst je i pohřebiště Pashupatinath, kde na pohřebních ghátech po celý den spalují mrtvoly, které když na hranici dohoří tak jejich popel smetou do řeky Bagmátí. Všude je cítit nepříjemný nasládlý kouř a vidět, jak na vás přistává poletující popílek z ožehlých těl mrtvol, asi taky nebude zážitek pro každého.
Při odchodu z pohřebiště se naše životy protínají s životem mladé ženy s amputovanou levou rukou v zápěstí, kterou má zavázanou špinavým obvazem plným krve. Na obou nohách a pravé ruce má gangrénu a na zemi ji leží asi dvouleté nahé zanedbané dítě, které je částečně přikryté její sukní. Jen tak tam sedí ani nežebrá a jen tak tam prostě je. Přemýšlím nad jejím osudem a dívám se jí do jejich hlubokých očí a krátce přemýšlím, kde jsem naposledy spatřil tak beznadějně odevzdaný a vyhořelý pohled člověka a rychle si vzpomínám na raněné a přeživší, které jsem viděl bezprostředně po ničivé prosincové vlně tsunami na Sri Lance roku 2004.
Chceme toho stihnout co nejvíc a kupujeme si tzv. Mountain Flights a sedáme do dvoumotorového turbovrtulového letounu Beechcraft 1900 a s čely přilepenými na okénkách si letíme prohlédnout „střechu světa“ až k vrcholu Mt. Everestu 8848 m.n.m. Jedná se o krátký asi 50minutový let, kdy prolétáme kolem majestátně tyčících se horských hřebenů sedmi sedmitisícovek a šesti osmitisícovek.
Nezapomínáme ani na naše nejbližší a na zakoupení nezbytných suvenýrů a dárků. A samozřejmě je také čas oslavit náš příjezd do cíle. Vyhledáváme nejproslulejší bar a rázem se ocitneme v Tom & Jerry pub. K našemu velkému potěšení se zde potkáváme s našimi skvělými horolezci v čele s Radkem Jarošem a jeho dcerou Andreou, kteří čekají na „permit „ na Larkya Peak 6010 m.n.m.
Kluci jsou strašně fajn, hodně si povídáme o horách a proflámujeme s nimi dvě noci a v pubu zanecháváme neodmyslitelně českou stopu.
Poslední den trávíme v Air cargo budově připravováním motorek na cestu a proclením nákladu. Protože Nepálci nikam nepospíchají, zabere nám to skoro celý den, ale v podvečer je vše hotovo a bedny jsou vycleny a připraveny na cestu. Večer jdeme zaplatit cargo, když se dozvídáme, že nastal malý problém ve smyslu, že cena se nebude odvíjet od kilogramu, ale rozměrem přepravované bedny. Jinými slovy cena bude o téměř 100% vyšší … mají nás v šachu a nám ráno letí letadlo domů. Dostat v Nepálu od jakékoli spediční firmy předem přepravní podmínky nebo přepravní smlouvu je téměř nemožné, a proto si nevyčítáme žádnou chybu, a i když se už z Čech snažíme vyjednat přepravu sami nakonec platíme požadovanou sumu spedici v Káthmándú a po měsíci se dočkáme nepoškozených beden v Mnichově…
Shodujeme se, že ani tato malá kaňka na závěr nám nemůže pokazit zatím naši životní cestu a krásné zážitky a dobrodružství, s kterými jsme se na cestě potkali.

Epilog

To, co obvykle jezdíme jen prstem po mapě, jsme měli možnost projet a vidět na vlastní oči. Pozorovali jsme přitom, jak se průběžně mění ráz krajiny a podnebí, a také tváře a náboženství lidí.
Setkávali jsme s obrovskou chudobou i viděli obrovské statky bohatství a děti z louže pít ... To co my dnes v Evropě považujeme za samozřejmost, již po pár tisícich kilometrech na východ zdaleka není a na dlouho nebude samozřejmostí pro všechny.
Poděkování patří našim tolerantním manželkám, přítelkyním a milenkám a všem přátelům, kteří nám drželi palce, že to ve zdraví zvládneme. Za technickou podporu a zapůjčení náhradních dílů společnosti Car Servis s.r.o Praha 3
Tento cestopis vznikl na základě mého deníku, kam jsem si převážně noc co noc zapisoval zážitky, se kterými jsme se na cestě po dobu 55 dní potkávali …

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 37x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist