Germánie 2022

Normálně jezdím na motodovolenou na 2 týdny v kuse. Letos jsem to ale musel půlnout (první týden v květnu, druhý v srpnu ), neb,  žijeme v době moderní a pokročilé a synek si našel děvče. Vlastně spíše online-girl, čipera jeden. Seznámili se na internetu, tedy,  v životě se fyzicky neviděli. Není z vedlejší vesnice, jak by se dalo čekat, ale z vedlejšího kontinentu. No a tak jsem musel dlouho, dlouho dopředu naplánovanou motodovolenou  letos rozdělit na dva jednotlivé týdny, abychom se stihli v době letních prázdnin, kdy jsem měl brázdit na mopedu silnice exotických destinací,  dopravit do Denveru, políbit ono děvče na čelo ( synkovi je teprve 14...), krátce pojezdit po Rocky Mountains a zase zpátky do Evropy.

Týden není zase až tak dlouhá doba a tak jsem si řekl, že pojedu jenom po Německu a i když si mnozí mohou myslet, že jet na motorce do Němec je zaprděnej vopruz, musím protestovat. Není!  Nic se vám tady sice nestane, nikdo po vás neháže kameny, nepíchnete, nepotkáte u cesty medvědy, policie nebere úplatky a musíte jezdit alespoň trochu předpisově...to "faktor řádného dobrodružství"  přiblíží nule, ale je to pohoda. 

Květen. Vyjíždím až pozdě odpoledne, včera jsme slavili ženiny narozeniny a musel jsem to nejprve zmetabolizovat. Cílem je Romatische Strasse, úsek od Füssenu na hranici s Rakouskem přes Augsburg do Würzburgu. 450 km vedlejšími silnicemi, samý kostelík, stará městečka, krása jak z pohlednic. Ten název je zasloužený. Projedu kolem skalního masívu Divokého Keisera na Insbruck a na Garmiš a zase na rakouskou stranu, kde se snažím najít nocleh. Nějak mi nefunguje Booking v mobilu a tak musím objiždět jeden hotel za druhým, ale všude je plno...už je i tma a díky pozdnímu jaru i dost chladno....nakonec najdu volnou postel až v Reute. Je už dost pozdě,  tak mi hostinský dává slevu, ještě 2 piva a na kutě. 

Po snídani vyrazím do hor naproti Zugspitze tůrou na Cuburger Hütte. Postavil ji alpinistický klub z Coburgu (Coburg je daleko odsud, je tam velký hrad a staré město, před pár týdny jsem tam byl se ženou na víkend) v roce 1901. 

 Dlouhá tůra na víc nežli půlku dne, chata je ve skoro dvou tisících a leží tam ještě sníh, dolní jezero pod chatou je už roztáté, horní Dračí jezero o asi 250 metrů výše je ještě zamrzlé. Je kásně, modré nebe a pohled na protější masív Zugspitze je impozantní....

Ale čas tlačí, po návratu jedu rychle zpět do Reute. Nad údolím před městem je vysutá lávka přes údolí a zřícenina hradu Ehrenberg. A hic. Krátká procházka a jede se dál na Füssen, který vynechávám. Byl jsem tu loni s rodinou, foto je z té doby. Hezké město s hradem a  starým městem, ale hlavně pár kilometrů odtud jsou bavorské královské zámky. Je to sice dost natěsno kvůli davům turistů, ale Neuschwanstein je jenom jeden.

Odbočím na Kempten, kde jsem ješte nikdy nebyl. Typické, bavorské, podalpské městečko, kostelíky, modrobílé stožáry, hospůdky s venkovním posezením, děcka se ráchaj v kašnách, příjemná procházka. Rozchodil jsem booking a tak spím kousek od Füssenu ve venkovské hospodě. 

Ráno je zataženo. Krátká zastávka ve Steingadenu v nádherném kostelíku z 12 století a pak, už za deště, unesco kostel Wieskirche. Rokoková paráda jak z pohlednice, celým jménem - Poutní kostel bičovaného Spasitele na Wies, hm...

Navlékám další vrstvy nepromoku a jedu dál. Cesta je dobře značená, zabloudit se nedá. Zastávka v Rothenbuchu a Altenstadtu v basilice Sv. Michala z 13 století. Landsbergem jenom projedu, loni tady byla ta rodinná dovolená, ale jinak je to hezké městečko ležící na řece Lech, malé historické centrum, kterému nechybí bavorská malebnost. Alpy by měly být vidět na jihu, kdyby nechcalo, ale okolní krajina je už jenom takové lehce zvlněné předhůří. Jedu po vedlejších silnicích a až na tu vodu ze zhora, pohoda. Krátká zastávka v Klosterlechfeldu kde je krásný kostel a okolo Agsburgu na Fridberg. Hezké na Romantische straße je, že vede téměř jenom po vedlejších silnicích, na každé křižovatce je uzatatel "tudy", žádné problémy s ubytováním a vůbec s ničím...kvůli těm kostelům - já jsem bezvěrec, ale libí se mi sakrální památky a těch je tu požehnaně...

internet  :  romantischestrasse.de

Friedberg je malé městečko se zámkem a hrázděnými domy, všechno opravené, čisté a uklizené, radost pohledět. Přestalo pršet. Krátká zastávka v kostele v Rainu a pak už hledám ubytko v Donauwörthu, kde ješte jednou nepěkně zmoknu tak, že se to ani v nepromoku nedá. Sedím hodinu na pumpě a srkám kapučíno. Večer už ani nejdu do města, to si prohlídnu až po snídani a dlouhém rozhovoru s paní hateliérovou, která je s manželem taky motorkářka, takže probereme motorky, ceny benzínu, coronu, všechno stojí za houby, ale hlavně že nám chutná. Je hezky a cesta se klikatí směrem na severozápad na hrad Harburg. Krátká prohlídka, pěkné, i městečko pod hradem má svoje kouzlo. 

Odtud krátce opouštím Romantische Strasse a odbočím na Wemding, malé historické městečko, a poutní kostel Maria Brünnlein - basilica minor. To je titul, který udílí papež mimořádným církevním památkám a pak už Nördlingen. Město unesco, zachovalý věnec hradeb kolem celého centra, katedrála, krása.

Ve věži kostela postavili kadibudku a dokonce defibrilátor do ní dali. To asi kdyby vám zvýšený nitrobřišní tlak při tlačení způsobil arytmii, nebo co....

Wallersteinem jenom projíždím a stavím až v Dinkelsbühlu. V průvodci píšou, že je to nejkrásnější město jižního Německa. O tom se dá samozřejmě polemizovat, ale město je to pěkný, jeden kostel vedle druhýho, staré opevnění, paráda...Kousek odsud je Feuchtwangen s jeho kostely, římským divadlem a franckým národopisným muzeem, ve kterém zjištuji, že i zde žili lidé, kteří si uměli života užít... 

Vrcholem dne je ale Rothenburg ob der Tauber. Zachovalé historické město ze 13 století s  kompletním opevněním a historickým jádrem. Něco jako naš Krumlov, ale větší.

Courám tady celé odpoledne a pak, navečer projiždím malebným údolím řeky Tauber na sever, sem tam zastavím kvůli kostelům a v jedné vesnici ( je tu muzeum náprstků) se se mnou dá do hovoru místní jezeďák. Dozvím se o obci během 30 minut úplně všechno. Že tu mají harley klub, jaké mají ve vesnici spolky, co dělají hasiči, a na závěr ještě šťastnou cestu vynšuju. Jako z knihy od Boženy Němcové. Údolí je šťavnatě zelené, vesnice s hrázděnými baráky, cesta se prijemně vlní podél  řeky, prostě radost.... 

Je už pozdě k večeru, takže více méně Weikersheimem jenom projedu a stavím až na nocleh v Bad Mergentheimu, historickém městečku  se starým jádrem a zámkem. Druhý den je zase krásně, cesta se příjemně klikatí vedlejšími cestami a první zastávka je Taubersbischofsheim. Procházka, kostel, hrázděné baráky a opevnění. Pokračuji okrskou ke klášteru Bronnach. Je tu nejen krásný kostel, ale i muzeum a ta cesta podel Tauber je pro motorku ideální. Krásné místo, které stojí za návštěvu. Po prohlídce zase odbočuji z Romantische Strasse a jedu kolem Mohanu na Rüdenau. Tady je největší německá palírna whisky. Ač vypadám dost opotřebovaně a nevoním po fialkách, provedou mě. Můžu se kouknout do kádí, kde to kvasí, sáhnout si na všechno a všechno ochutnat. Palírna St. Kilian. Toudle čerpací hadicí se stáčí destilát do dřevěných sudů a pak musí nápoj alespoň 3 roky zrát...

https://www.stkiliandistillers.com

Stejnou cestou se vracím podél Mohanu na Wertheim. Je pozdě odpoledne a pěkné vedro. Na kopci nad historickým centrem je červený hrad, dole ve městě červené kostely. Stavebním materiálem tu byl červený lokální pískovec. Pojedete - li kolem, zastavte se. 

Dneska spím ve Frunkfurtu. Sehnat hotel není snadné, je tu jakýsi fotbalový zápas, město je narvané, všude vožralové, co chčijou na chodníky, všude bordel a lomoz, prostě "radost" pohledět. Ráno jedu podél Mohanu k Rýnu a při tankování zjišťuji, že cena za litr vyskočila přes noc o 20 centů, to je ale milé překvapení... Projedu Wiesbadenem, ale nějak se mi dost dlouho nedaří trefit pobřežní silnici okolo Rýna na Koblenc. Objížďky, zavřené mosty a při 3 kolečku kolem Rüdesheimu, kde je objížďka obzvláště špatně značená, na mě jdou chmury. Navíc je tu v mnoha obcích jenom 30 km rychlost, takže nežli projedete městysem, máte k důchodu mnohem blíže, místní důchodci nejsou žádní závodníci a tak se cestovní rychlost v obci ustálí na 16 km/h. Šílené. Ale cesta kolem Rýna mezi Wiesbadenem a Koblencí je unikum. Na obou stranách řeky je nepřeberné množství kostelů, hradů a zřícenin v koncentraci, kterou jen tak někde nevidíte. Ale v Koblenci jsem - i když jsem si dneska přivstal - po 150 km až ve 2 odpoledne. 

Dělám logistické rozhodnutí, moc jsem toho dnes ještě nenajel a to jsem chtěl přes Koblenc na Eifel směrem k belgické hranici, ale jsou 2 odpoledne a já se skoro nehnul z místa. To se ale nedá stihnout, todle to, pojedu - li dál, nestihnu se vrátit včas domů a do práce. Takže to otáčím a jedu na jih k domovu. Je to bratru dohromady 850 km. Na dálnici benzín za 2,5 eura, hic 41 stupňů a poslední třetinu cesty prší, ale alespoň se ochladilo. Tím uzavírám první týden na motorce, další bude v srpnu po návratu z Ameriky. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE