Mototrip MONGOLIA 2018

   Necelý měsíc před plánovaným odjezdem zavolal Pavel, zda se stihnou vyřídit víza. Chce jet s námi.
Sestava je tedy následující: já na osvědčeném Varaderu,  Pavel na V- Stromu a Kamil s Petrem na GS 1200.
Balení je trochu složitější, protože bereme sebou pneu, Heidenau  Scout K 60, které přezujeme po cestě. Já přikládám ještě spojkovou sadu a destičky, Gska vezou elektronické součástky nutné k oživení imobilizéru.
    7. května 2018
   Den D nastal a po nezbytném focení na autobusové zastávce v naší obci upalujeme směr Kroměříž. Ve Valašském Meziříčí dokoupíme poslední proviant a to hlavně chléb ze soukromé pekárny. Následuje poslední české jídlo v motorestu  Zavadilka. Slovensko doslova prolétneme a stavíme až v Dukelském průsmyku. Po prohlídce bojové techniky a památníku pokračujeme Polskem. Když za městem Sanok začnou hezký serpentiny, začne zároveň pršet. To nás ovšem neodradí a za Přemyšlem celkem bez problému překonáme hranice na Ukrajinu. Průtrž mračen nás uvězní na pumpě a pozdě v noci bereme nocleh v motelu Gostiničnij  Dvir.
   Ráno Pavel zjišťuje celkem silné opotřebení gum a je nutno naplánovat výměnu. S tou pomůže náš kámoš  Maksim z Kyjeva. Posílá mi kontakt na pneuservis, ve kterém telefonicky  domluví  přezutí.  Musíme sebou hodit, abychom to stihli do zavíračky. To se podaří a Pavel urychleně demontuje kola na přezutí. Maksim nás pozval k sobě domů, což z časových důvodů s díky odmítáme. Padá rozhodnutí kempovat v nedalekém lese, do kterého nikým nepozorováni vjedeme a užíváme si stanování uprostřed velkého města navzdory drobnému dešti.

  Vstáváme brzy, jelikož chceme projet Kyjev mimo ranní dopravní špičku.  Za městem nás kvalitní dvouproudovka vede mezi nekonečnými lány docela málo obdělávané půdy až před Charkov do městečka Valky. Po vykoupání v jezeře a vynikající rybě míříme na ruské hranice. Na dohled od nich jsme zastaveni ukrajinskou policií. Odvádí nás na fízlárnu, každého do jiné místnosti a následuje dýchání do přístroje. Policajt zaklepe na klávesnici a všichni máme 0, 33. Po asi dvouhodinovém a hlavně nepříjemném dohadování,  jsme nakonec propuštěni. Holt ve vyjednávání s UK policajty máme dlouhou praxi. Přechod hranic do Ruska se protahuje, oficír snad hodinu zkoumá můj pas,  asi jestli nejsem špion. Do Bělgorodu  přijíždíme po tmě a zázemí nacházíme v hotelu Amaks. Na přilehlé hlavní třídě se začínají houfovat davy lidí. Společně sledujeme velkolepý ohňostroj k výročí osvobození od nacismu.

     Do Volgogradu už to není daleko a zanedlouho vidíme nejslavnější siluetu města - monumentální sochu Matka Kurgaň. Parkujeme kousek od ní, procházíme celý park i Síň padlých. Před panoramatickým muzeem stalingradské bitvy nás oslovují místní motorkáři a domlouvají nám VIP lístky do muzea. Rozepisovat se o ruských muzeálních expozicích nebudu, to je třeba vidět osobně. Popojedeme za město a  bereme první gastinici. V nedalekém obchodě nás udiví prodej čepovaného piva. Stačí vybrat značku a množství, a pivo je důmyslným výčepem stočeno do nové PET lahve. 

Po ranní údržbě pokračujeme vstříc Uralskému pohoří. Mineme Ufu a azyl nacházíme na ubytovně,  která si říká hotel.

     První ranní zastávka je kvůli focení na hranici Evropy a Asie, která prochází pohořím Ural. Potom lehce pobloudíme v Čeljabinsku a už nás vítá nekonečná Sibiř. Letos se tady zima trochu protáhla, asi o 2 měsíce. Proto zde v květnu panuje březnové počasí. Fouká boční vítr a my jedeme celou dobu v náklonu a proti větru. Stanovat se nám tedy nechce a tak uléháme v gastinici asi 80 km před městem Išim. 

    Další den opět kvůli chladu jedeme ve všech vrstvách oblečení. Klepeme kosu  na pumpě a domorodci z nás  mají srandu. Povídám jim: " zděs cholodno" a oni: "nět, prijdi v zimoj".  V Omsku jako první navštívíme hokejovou halu místního klubu Avantgard. Až k ledové ploše nás však nepustí, tak fotíme alespoň vestibul.  Největší portrét má samozřejmě  náš Jaroušek.  Máme v plánu přezout gumy a objíždíme pneuservisy, na které jsme dostali tip od Maksima z Kyjeva. Až ve třetím pneuservisu nám vyjdou vstříc a za pár chvil je přezuto. Shánět vyvažovačku na motorku je tady zbytečné a nezbývá než pokračovat s nevyváženými pneumatikami. Za městem nás čeká opět sibiřská realita. Mráz leze do bot a s velkou radostí kupujeme pravé ruské plstěné ponožky. V noci teplota padá pod bod mrazu. 

  Koušeme další kilometry až do Novosibirsku. Ve městě padá sníh s deštěm a tak zastávka na hrázi ohromné přehrady na řece Ob nestojí za  nic. 100 km před Barnaul, vysvitne slunko a my v pohodě dojedeme do luxusního resortu na okraji města. Máme tady telefonicky zamluvené 2 pokoje. Jenomže jsem při volání trochu popletl číslovky a cenu za pokoj jsem přeložil špatně. 7 000 RUB se nám  za pokoj dát nechce a míříme do města Barnaul. U mostu přes řeku Ob se ptáme místního " bajkera" na ubytování. Dlouho někam volá a pak jedeme za ním přes celé město  půl hodiny v zácpě a spojky našich motorek naříkají a jejich majitelé nadávají. Uprostřed sídliště v podzemním krytu, má jeho kámoš truhlářskou dílnu a parkují tam motorky. Bydlet můžeme 300 m odsud, ale neteče tam voda. Nám se to nepozdává. Ani parking  a už vůbec ne  spaní, tak daleko od mašin. Rozloučíme se a poděkujeme. Po hlavním průtahu jsme za pár minut zpátky u mostu a za nedlouho máme ubytování v gastinici s hlídaným parkingem. Celkem hektický den zakončíme ve stylové hospodě  Požárka. Ceny mírné, obsluha vzorná.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE