BMW R1200GS a cesta kolem Balkánu

Krátký report o loňském, ne zrovna povedeném výletu kolem Balkánu.

BMW R1200GS a cesta kolem Balkánu

Kapitoly článku

Po předloňském velmi vydařeném výletu do Maroka (30 dní, 10 000 km) jsme s přítulkyní pro loňský srpen naplánovali výlet kolem Balkánu. Plán byl projet Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Řecko, Makedonii, Kosovo, Albánii, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu, Srbsko, Chorvatsko, Slovinsko a Rakousko, celkem tedy 15 zemí, přibližně 6500 km za 3 týdny cesty.  Před cestou jsem provedl běžnou údržbu motorky a z preventivních důvodů jsem vyměnil i baterii. Vzal jsem rovnou jeden z nejdražších modelů, Yuasa YTX-14H.

Den před odjezdem zjišťuji, že motorka má propadlou technickou kontrolu. Půl hodiny před zavíračkou tedy jedu s naloženou motorkou na místní STK. Motorka bez problémů prochází a osazenstvo mi přeje šťastnou cestu. Sotva dostanu štempl do TP a chci odjet domů, motorka nestartuje. Zkouším naloženou motorku roztlačit, ale nedaří se. Dva dny stará baterka, kterou jsem po koupi plně nabil je mrtvá. Jdu tedy usmívající se pány na STK poprosit, aby mě nastartovali kabelem a jedu domů. Volám do obchodu, kde jsem baterii koupil a domlouvám si, že zítra cestou přes Prahu se stavím a budou mít pro mě připravenou náhradní baterii.

Další den ráno dávám do motorky starou baterii a s přítelkyní vyrážíme směr Istanbul.  V Praze se zastavujeme v obchodu a předáváme novou mrtvou baterku. Prodavač jí otestuje, a protože místo deklarovaných 240A přístroj ukazuje jen 40A, reklamace se uznává a v obchodě mi připraví jiný kus. Nechávám ho otestovat, přístroj tentokrát ukazuje 14A.  Zjištění, že celá série baterií, kterou tam mají je vadná, způsobí v obchodě docela průvan. Nechávám si tedy připravit jedinou kompatibilní baterii od jiného výrobce, kterou tam mají, nejlevnější model od Exide za méně než polovinu ceny Yuasy. Při otestování přístroj místo deklarovaných 200A ukazuje dokonce 250A a motorka chytá na první škrtnutí. Je už skoro večer a tak ten den dojíždíme jen na Moravu.

Celý další den leje jako z konve a při teplotě kolem 6°C dorážíme do Košic. Projíždíme kolem sídliště Luník IX a obdivujeme místní architekturu. Domy jsou zničené jako později v Bosně, akorát že tady nebyla válka. Porušuji dopravní předpisy, neboť i když jsem v obci, netroufám si vzhledem ke složení místního obyvatelstva přibrzdit na méně než 80 km/h. Ubytujeme se v útulném penzionu nedaleko odsud. Majitel se nad námi slituje, dostáváme láhev vína a sušíme promočené nepromokavé oblečení v jeho suché sauně.

Další den vyrážíme přes Maďarsko do Rumunska. Od motoru se občas ozve nepříjemné kovové zacinkání a tak nechávám motorku další den zkontrolovat v Rumunské Oradei, kde je jeden za dvou autorizovaných servisů BMW v celém Rumunsku. Za celé 3 hodiny tůrování, připojení motorky na počítač i testovací jízdě s mechanikem se nic špatného z motoru neozve a tak se domlouváme, že pojedeme dál a pokud budu problémy, zastavíme v dalším servisu v Bukurešti. Protože se závada neprojevila, mechanik říká, že nemusíme ani nic platit a má u nás velkou poklonu. Takové chování jsme v Rumunsku zažili poprvé a naposled.
Vyrážíme přes hory dál na východ a kromě slavné Transfagarašské silnice se vyhýbáme hlavním tahům.  V turistických průvodcích jsou upozornění na volně pobíhající nebezpečné směčky psů. Čekal jsem tlupy krvežíznivých vlkodavů, útočících i na rozjetou motorku. Psů bylo všude plno, ale byli to jen neškodní malí ořechové, kteří si netroufli se přiblížit na víc než pár metrů a při zadupání brali čáru.  Krajina je nádherná. Bohužel od motoru už jdou zvuky, jako kdyby do něj někdo tloukl kladivem. Pomalým tempem dojíždíme do Bukureště. Šéf místního BMW servisu poslechne zvuk a určí, že je pravděpodobně vadný jeden z rozvodových řetězů. Je pondělí a servisman slibuje, že motorku ve středu rozeberou, zjistí co je špatně a do pátku by to mělo být spravené. Ubytujeme se v útulném kempu hned za rohem od servisu. Máme den volna a jdeme zatím navštívit místní zoo. Vstupné v přepočtu 20 Kč odpovídá sortimentu vystavených zvířat.  Ve středu jedeme motorku předat do servisu, ale hlavní šéf je pryč a ujímá se nás jeho poskok. První informace je, že motorka nebude v žádném případě v pátek ale nejdříve příští týden v úterý.
Co se dá dělat, necháváme motorku v servisu a jedeme na víkend vlakem k moři do letoviska Costinesti. Vlak má 3 hodiny zpoždění a během cesty nabere další 3. Stejně tak je to cestou zpátky. Podle jízdního řádu vlak odjíždí 10:53, ale kdyby tam bylo, že jede někdy v pondělí odpoledne, vyšlo by to nastejno. Nikdo se ale nerozčiluje, místní jsou asi zvyklí a po příjezdu vlaku celé nástupiště zatleská. Po návratu do servisu vidím rozpůlenou motorku a poskok hlásí, že objevili závadu: Prasklá vodící lišta rozvodového řetězu v levém válci. Oznámí mi předběžnou cenu opravy a musím si dát sklenici studené vody. Když je motor venku, rovnou nechám vyměnit i talíř spojky, která už to má skoro za sebou, protože jeho cena je v porovnání se zbytkem téměř zanedbatelná. Poskok oznamuje, že oprava nebude v úterý ale nejdříve ve středu a že zavolá, až dorazí všechny potřebné díly. 
Během volna jsme důkladně prozkoumali Bukurešť. Určitě doporučuji návštěvu Ceausescova paláce, nyní budovy parlamentu. Megalomanská stavba bývalého diktátora je po Pentagonu druhou největší budovou na světě, větší i než Cheopsova pyramida v Egyptě. Při cestování taxíky je třeba počítat s tím, že taxikáři mají cinknuté taxametry a počítají kolem dvojnásobku skutečnosti. 2km podle GPS z kempu do BMW servisu byly taxíkem téměř 4 km. Při ceně kolem 5 Kč / km a bez nástupní taxy je to ale jedno.  Nejvíc mě dojal srdceryvný příběh taxikáře, který nás vezl z nádraží do kempu. Při cestě vyprávěl o tom, jak ostatní taxikáři podvádějí, ale on má doma ženu a děti a jezdí poctivě. Samozřejmě počítadlo mu letělo ještě o polovinu rychleji než u ostatních. MHD není o moc lepší volbou, při kontrole lístku po nás revizoři chtěli pokutu, i když lístek byl v pořádku.
Oprava se postupně posouvá ze středy na čtvrtek, pak na páteční ráno, a když odpoledne začnu vyhrožovat, že zavolám až do Mnichova, protože v té díře nebudu kvůli jejich neschopnosti trávit další víkend, motorka je v pátek večer, o týden později než mi bylo prvně slíbeno, hotová, za cenu přesahující v přepočtu 23 000 Kč. Poskok za celou tu dobu nezavolal ani jednou, i když jsme si to několikrát explicitně domluvili. Celou dobu budil jeho přístup dojem, že jsme mu u té nejzadnější části těla a vypadal, že ani neví proč se rozčilujeme. Jako bonus na faktuře nalézám i díly, o kterých mi tvrdili, že jsou v pořádku a není třeba je měnit. Neměl jsem moc na výběr, dát motorku do nějakého rumunského garáž-servisu, tak jsme jeli domu vlakem.

V Rumunsku jsme neplánovaně strávili 11 dní a čas dovolené se chýlí ke konci. Z itineráře proto mizí Turecko a Řecko a po přejetí Bulharských hranic jedeme rovnou směr Makedonie. Je strašné vedro, teploměr ukazuje 42°C ve stínu. Ve městě Kumanovo jsme při hledání kempu zabloudili do místní muslimské čtvrti. Při optání na cestu se lidé raději bez pozdravu otáčeli a z jejich výrazů bylo jasné, že nejsme vítáni. Nebyl to příjemný zážitek. Kemp samozřejmě existoval jen na mapě a tak pokračujeme až téměř do Skopje, kde vidíme odbočku na kemp a od jeho šéfa se dozvídáme, že je to jediný kemp v Makedonii a tomu taky odpovídala cena 23E za noc. Nebylo moc na výběr. Z Makedonie přijíždíme na Kosovské hranice, kde se dozvídáme, že naše zelená karta tam neplatí a je třeba kvůli těm 60 km vyřídit pojištění za 15 Eur. Po příjezdu nás vítají ve vesnicích pomalované zdi s vlajkami EU a děkovnými nápisy za pomoc s osvobozením. O pár vesnic dál jsou Srbské vlajky, kostely a nápisy, že Kosovo patří Srbsku. Přejedeme hory a v každé vesnici jsou zase mešity a Albánské vlajky.  Vjíždíme do Albánie. Hraniční město Kukéš je velká špinavá díra, ve které nemají ani asfalt, natož dopravní značení. GPS Albánii nezná a postupně zjišťujeme, že silnice, které jsou v mapě, ve skutečnosti neexistují a naopak. Jediné, v čem se mapa shoduje se skutečností, je dálnice spojující východ a západ země. Míříme na Černohorské hranice a hlavní cesta značená v mapě tlustou červenou čárou je místy polňačka bez asfaltu. Projetí vyhlídkové cesty, na mapě značené tenkou bílou čárou proto rovnou vzdáváme.
V Černé hoře je opět fungující civilizace a z Podgoricy jedeme nádherným kaňonem na severovýchod k Srbské hranici. Z motoru se opět občas ozve kovové zacinkání. V městě Bajina Bašta přejíždíme Bosenské hranice a jedeme přes Srebrenici do města Zvornik. V každé vesnici je černá pamětní deska se jmény obětí války a ve Srebrenici snad kilometr dlouhý hřbitov. Nádherná krajina dovolí jen těžko chápat hrůzy, jaké se zde před pár lety děly.

Přejíždíme Chorvatské hranice, a protože nás už velmi tlačí čas, letíme po dálnici přes Záhřeb na Slovinské hranice. Před hranicí to v motoru opět bouchá, jako kdyby mlel z posledního. Projíždíme Slovinsko a v Rakousku ještě zastavujeme na noc ve Vídni.

Hned po návratu odstrojím motorku a jedu do pražského BMW reklamovat opravu. Mechanik se projede a řekne, že s motorem nic není, takže reklamaci na opravu motoru nemůžou přijmout. Zvuk prý vychází ze svodu těsně za válcem a sundání a zkontrolování svodů pak stojí 4000 a nové svody kolem 40 000. Vedle mě se pán zase bezmocně dohaduje, že po tom co motorka prošla jejich servisem mu nefunguje ukazatel paliva, který předtím fungoval. Taky měl smůlu. Ujišťuji mechanika, že to je naposled, co jsem byl v originálním servisu, ještě jednou prokleju rumunské mechaniky a motorku dávám do osvědčeného servisu v Kralupech. Tam se dozvídám, že trubka, která kousek za výstupem z válců spojuje oba svody, je dvojitá a vnitřek trubky byl uvolněný. Trubku navrtali, vnitřek přivařili a i s novými zadními destičkami to vyšlo na 3000 Kč a odpoledne práce. Motorka od té doby šlape zase jako hodinky. Ukázal jsem jim prasklou vodící lištu a bylo mi řečeno, že kdyby to takhle prasklo za jízdy tak by byl motor pravděpodobně KO a určitě bych s tím neujel ještě 1000 km do servisu.  V Rumunsku pravděpodobně rozebrali motor, nic nenašli, tak liště trochu kladivem pomohli, aby si mohli naúčtovat práci za rozebrání motoru a ještě mi tvrdili, že za to může vytahaný rozvodový řetěz, který údajně přeměřovali a preventivně taky vyměnili. Motorka má najeto jen 70 000 km a problémy s rozvodovým řetězem řešili v servisu prý jen jednou, a to u motorky, která měla najeto skoro 3x tolik.

Výlet se tedy moc nevydařil, i s opravou vyšel na dvojnásobek plánované částky a kvůli 11 dnům  zdržení v Rumunsku jsme museli zrušit návštěvu Turecka a Řecka. Problémy ale občas k cestování patří a kdo se bojí, nesmí do lesa. Cesta to nebyla první a rozhodně ne poslední.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.36
Známkováno: 25x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist