sumoto_leden



Výlet do Itálie - přes Rakousko a na supersportu

Letošní rok byl a je z hlediska dovolené poněkud omezen tím, že v mém okolí se všem rodí děti a tudíž mají jiné starosti než řešit, kam na výlet. Takže jsem se rozhodl, že se prostě seberu, sednu na stroj a navštívím dva kamarády, kteří už tři roky žijí v Padově v Itálii.

Kapitoly článku

V pátek před odjezdem jsem se už v práci nemohl dočkat, seděl jsem jak na trní a musel dohánět poslední resty. Nicméně přežil jsem to, večer si připravil brašny, utřídil v hlavě plán cesty a šel jsem se pořádně prospat. Jenže znáte to. Ráno jsem byl už poměrně brzo vzhůru. Natěšenej, ale trochu v obavách z toho, jestli podniknout tenhle výlet sám a ještě na supersportu neni spíš taktrochu "špatnej nápad" :-) Ale nakonec to byl výbornej nápad!!!

Cestu do Padovi jsem měl naplánovanou na tři dny, protože z naprosto pochopitelných důvodů a pohodlí na "ninjovi" jsem se zas nechtěl šikanovat moc.                                                                     

Den první:

Hned ráno mi udělalo radost počasí. Byl krásný letní den a na nebi ani mráček, což věštilo pěkný vedro. Takže plný očekávání jsem si dobalil poslední věci, nasoukal se do hadrů a vyrazil.             Cesta na Budějovice je stará známá, takže ubíhala rychle a holka ještě před hranicema a Dolním Dvořištěm dostala trochu za uši. Jelikož jsem měl zabukovaný nocleh v Berchtesgadenu tak hlavním cílem byly jezera v čele s Attersee. Úsek od hranic přes Freistadt, Bad Leonfelden, Leonding (kolem Linzu), Marchtrenk až do Welsu byl celkem nuda, ale bral jsem to tak trochu jako "nutný přejezd".

Od Welsu už pak začínala pěkná krajina a jezera, na která jsem se těšil. Hned u prvního Traunsee jsem byl poměrně uvařenej, takže jsem si našel kemp, kde bylo občerstvení, krásně střižený trávník na poležení a možnost nechat motorku v dohledu. Pak kafe, sváča a vyrazit na Attersee, kde jsem si probrouzdal malé přístavní městečko a udělal pár fotek. 

Cestou do Berchtesgadenu jsem pak ještě míjel Mondsee, Wolfgangsee a Fuschlsee. Vybral jsem si opravdu pěknou cestu po březích, kde se otevíraly opravdu krásné pohledy z jedné strany a skály ze strany druhé. Takže spokojenost a kochačka.                                                                      

Nicméně do Berchtesgadenu to byl ještě kus a bylo už skoro sedum hodin, když jsem za Fuschlsee míjel bokem stojící malý žlutý hrádek a bylo na čase to trochu popohnat. V cíli jsem si pak u paní domácí domluvil snídani na ráno, naházel věci na pokoj a zašel ještě na kus žvance a jedno točený do města.                                  

Najeto: 340 km

 Den druhý

Oproti předešlému dni jsem se probudil do sychravého počasí. Poprchalo, oblohá slitá v jeden velký mrak, takže to vypadalo na dlouhodobý problém. Nebylo teda na co vyčkávat. Snídaně, pobalit obléknout do nepromoku a vyrazit. Počasí mi nabouralo harmonogram, protože jsem hned brzy ráno chtěl z Berchtesgadenu vyrazit na Eagles Nest (Orlí hnízdo) a pak až ten slavný Großglockner. Jenže déšť pořádně zesílil, takže zredukování plánů a Eagles Nest někdy příště.      

Ještě před odjezdem jsem musel navigaci s powerbankou balit do potravinářské fólie. Holt krizová situace se musí řešit operativně (a teď se do mě pusťtě, jaká je to prasárna :-D).                               

Cesta přes Zell am See byla nepříjemná. Lilo jako z konve, rukavice a boty jsem měl pěkně nacucané vodou, ale doufam jsem podle předpovědi, že odpoledne by se mělo vyčasit. V Zell am See jsem si musel dát po obědě ještě kafe, ale pak se začala obloha protrhávat a nebylo co řešit, jedu na ten slavný Großglockner. Po přečtení pár cestopisů jsem byl ale v očekávání, protože půlka lidí tvrdí, že už by tam v životě nejela, druhá opak. Takže jsem si chtěl udělat obrázek sám a udělal jsem dobře. Byla sice neděle, ale dopolední "hnusné" počasí udělalo své. Takže nikde nikdo. Neblahá stránka věci byly přibližně dva, tři stupně, které byly nahoře a které mi v mokrých rukavicích pěkně kroutily zmrzlé prsty. 

Nicméně po projetí celé štráse můžu konstatovat, že mi to za to stálo. Kdyby tam bylo hodně lidí, asi bych z toho nic neměl. Takhle jsem si užil v rámci možností výhledy, místní zajímavosti a zatáčky.

Zrovna ideální počasí ale opravdu nebylo, takže občas zastavit jako "japonský turista", cvaknout fotku, nahoře sváča a byl jsem rád, když jsem sjel do údolí do Heiligenblutu a trochu se ještě spravil kafem před další cestou. Opět už čas poměrně poskočil a s vidinou ještě asi hodnky a kus cesty jsem vyrazil vstříc vesnici Mauthen, kde jsem měl zařízený nocleh. Tady bych chtěl vyzdvihnout krásné vracečky, které jsem si musel dát dvakrát tam a zpátky za vesnicí Oberdrauburg. Chvíli jsem se sice trápil za nějakým golfem, ale nakonec se mi ho podařilo předjet. Takže závěr dne byl super a šel jsem spát s dobrým pocitem.                                                                                          Najeto: 213 km

Den třetí:

Že mají rakušáci počasí, jako na houpačce, o tom jsem se přesvědčil další den. Bylo prozměnu krásně a už ráno svítilo slunce, což mi hnalo krev do žil :-) Přejezd do Itálie byl se spoustou zatáčet, zákrut a prostě pěkná cesta se sjezdem dlouhým udolím řeky na Tolmezzo. Předemnou se nahromadilo pár cestovních endur, takže jsem se s nimi chvíli svezl. Přecijen jet celou cestu sám zas není úplně ono. Za Tolmezzem jsem se ale oddělil a pokračoval na Bibione samostatně. V Bibione jsem chtěl na pár hodin rozhodit kopyta a vykoupat se v moři. Bylo pondělí, takže pláž nebyla úplně plná a prostě jsem se chvíli zrelaxoval. Musím ale podotknout, že nasoukat se pak v tom pařáku zpátky do hadrů byla záležitost, kterou jsem nechtěl protahovat. Takže frk frk a vyrazil jsem směr cíl PADOVA. Přijel jsem navečer, v lednici se chladilo pivko, takže do neděle jsem tu zakotvil a užil si i trochu té kultury ve Venezii, Lago di Ganda a samozřejmě Padově. Najeto: 318 km

 

Uteklo to jako voda. Po těch Aperolech, pizzách a těstovinách se mi bude stejskat :-) Na druhou stranu třetí třetina dovolené teprve začínala a tak byl čas zvednout kotvy. Rozhodnutí jak cestovat zpátky jsem řešil operativně a jelikož Orlí Hnízdo nevyšlo cestou dolu, naplánoval jsem ho cestou nahoru :-)

Den čtvrtý:

Ze začátku cesty bylo třeba se vymotat z Padovi, což nakonec nebylo tak těžké a cesta začala ubíhat směrem na Trento svižně. Jelikož byla neděle a nádrž byla před Trentem na nule, trochu jsem se pral s automatem na čerpačce. Dopadlo to tak, že jsem na pumpě nechal 5 euro navíc, protože ten systém automatu jsem viděl prvněv životě. No odjížděl jsem trochu rozhořčen. Ale pocity naštvanosti uklidňoval pohled vpřed na vykukující hory. 

Takže jsem projel Trento a přes Bolzano jsem se řítil vstříc Brennerskému průsmyku. Panoramata byly všude, ale občas to kazily práce na silnici a všemožný omezení. Motorkek začalo přibývat, tak jsme se společně proplétali k cíli, kterým byl v mém případě Fulpmes před Innsbruckem. S uzavírkami byla i ta cesta, cca 320 km náročná, takže jsem po příjezdu ulovil něco k večeři a šel brzo do pelechu. Druhý den mě totiž čekalo Orlí hnízdo a Königssee.                                                

Najeto: 320 km

Den pátý:

Jaké bylo mé překvapení, když jsem ráno rozlepil oko a venku lilo :-( Prostě zakletá oblast. No nic, vyrazil jsem na snídani, nechvátal jsem a počasí se začalo umoudřovat. Oblékl jsem nepromok a šlápl do pedálů. Kilometry přibývaly, mraky ubývaly a když jsem dorazil na parkoviště pod Orlím Hnízdem, bylo krásně. Takže jsem si koupil lístek na autobus, užil si dvacetiminutovou cestu busem k výtahu a pak jsem si užil ten výhled. Na tu dopolední bídu a déšť myslím počasí nakonec vyšlo na jedničku. 

Pak jsem sjel ještě na Königssee a to už se den začal chýlit pomalu ke konci. Ještě jsem měl přibližně hodinku cesty před sebou. Takže rychlá svačina a vyrazil jsem směrem Krispl složit hlavu.                        

Najeto: 230 km

Den šestý a poslední:

Poslední den jsem se rozhodl nehrotit a jen jet a užít si jinou krajinu dokud to ještě jde. Takže jsem se rozjel směr Wolfgangsee, Attersee a pak nahoru na Passau, kde jsem si dal obligátní kávu, zákusek a pokračoval přes Šumavu, Vimperk, Strakonice a Zvíkov zpátky domů.

Shnutí:

Bylo to super!! Jednoznačně musím říct, že tohohle výletu nelituji. Spoustu jsem toho viděl, projel a poznal hodně (pro mě) nových míst. Tyhle zážitky už mi nikdo nevezme. Proto už přemýšlím, kam příště a to ikdyby zas nebyly žádní kolegové na cestu. Takže snad už jen bonmot závěrem:              

Bylo to krásné, veselé a hravé a určitě pojedu zas a znovu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (22x):
Motokatalog.cz


TOPlist