Rally Praha Dolomity 2016 (samozřejmě přes Grossglockner)

Cestopis s jasným poselstvím - ač se průběh cesty neodehrává podle očekávaných představ, skvělé žážitky přijdou...vždy :) Léto je tu, čas sbalit se vyrazit!

Rally Praha Dolomity 2016 (samozřejmě přes Grossglockner)

Kapitoly článku

Rakousko

Asi netřeba vysvětlovat, proč právě Italské Dolomity. Kdo už tam svou motorku vzal, ten ví. Kdo nevzal, alespoň tuší (kdo vůbec netuší, doporučuji číst dále – ostatním to spíše nedoporučuji, neb se jedná o mou spisovatelskou premiéru a je zde více než velká pravděpodobnost, že se tím pouze okradete o drahocenný čas, který byste mohli věnovat raději motorce, partnerovi, nebo dětem (nebo jiné radosti).

Proč (ne)pokračovat ve čtení? Na téma Rakouska a Itálie už toho bylo napsáno mnoho, nicméně věřím, že jsme na naší cestě objevili silnice, které rozhodně stojí za to a o kterých (vzhledem minimálnímu výskytu dalších motorkářů) moc lidí neví. Přesný plán cesty nijak rozepisovat nebudu, plán je totiž výborná věc, ale jak se říká, člověk míní, počasí, uzavírky, čas, špatné odbočení atd. mění…:)

Jak už to tak bývá, přes počáteční zainteresovanost několika jedinců, jsme nakonec vyrazili pouze dva, v sestavě Michal (Triumph Street Triple) a já (Martin, Honda Hornet). To se nakonec ukázalo jako velice praktický počet. Především kvůli ubytování, které jsme vždy zařizovali na poslední chvíli, cca 3 hodiny předem. (DOPORUČUJI aplikaci BOOKING.COM - skvělá věc, zadáte svou polohu a zobrazí se vám mapa, na které vidíte nejen zařízení s požadovanou ubytovací kapacitou, ale rovnou také cenu - takto jsme nikdy nebydleli více než za 25 EUR na hlavu, se snídaní…:)

Hned v úvodu cesty se utvrzuji v tom, že jedu s člověkem, na které ho je spolehnutí – spolehlivě vždy přijede pozdě. Setkáváme se na Benzině u Benešova, odkud jsme plánovali co nejrychlejší přímý přesun na hranice. Jak už jsem ale psal, člověk míní, první prázdninová sobota a tomu odpovídající provoz mění. Vydáváme se přes Vlašim, Pelhřimov a Jindřichův Hradec na hraniční přechod v Nové Bystřici. První zajímavou zastávkou měla být pověstná jezera Traunsee a Attersee. Přes nepřízeň počasí a reálnou možnost se dešti vyhnout, za předpokladu, že na jezera nepojedeme, jsem si je, jakožto milovník veškerých vodních ploch, vydupal. První den na cestě, máme skvělou náladu, užíváme si každý kilometr, přece není možné, abychom zmokli! Je to možné. Za ty čtyři dny to bohužel není poprvé ani naposled, co měl Michal pravdu. Jelikož jedeme low cost a také low bagáž, nepromoky nemáme. Začíná průtrž mračen a plán zní jasně, schovat se pod střechu první pumpy, na kterou narazíme. Štěstí nám bylo nakloněno a ani ne po kilometru narážíme na pumpu! Pumpu, co NEMÁ střechu..Oba jsme se shodli, že pumpu bez střechy jsme v životě neviděli a určitě už ani neuvidíme…. Víc jich na světě prostě není a my jsme v zoufalé situaci museli potkat zrovna tu jedinou! Ukryti v nedaleké autobusové zastávce čekajíce na odeznění deště jsme pak stihli probrat všechny nespravedlnosti světa (především to, že nemám holku). Více o nespravedlnostech světa na www.procdoprdeleporadprsi.cz . Po cca dvou hodinách konečně přestává pršet a jelikož je už skoro sedm hodin, vydáváme se hledat ubytování (booking jsme používali až od druhého dne, právě po zkušenosti z tohoto dne). Neuplynulo ani 5 minut co jsme opustili náš ukryt, a opět prší, potřeba najít co nejrychleji ubytování narůstá. První Gasthof plno, druhý plno, třetí plno,…čtvrtý volno! Za 120 EUR!…Jedeme dál, mokřejší už stejně být nemůžeme. Na pátý pokus už to klaplo za 70 EUR a jdeme spát.

 

Ráno začíná vydatnou snídaní, kdybych to měl rozepsat, stal by se z tohoto cestopisu gastropis – Michal usoudil, že když už jsme s ubytováním cca 10 EUR na hlavu nad plánovaný rozpočet, musíme těch 10 EUR projíst při snídani. Vyrážíme směr Zell am See, odkud už je to jen pár km pod legendární Grossglockner. Přichází moment, kdy má Michal opět pravdu, když říká „myslíš, že má cenu dávat 25 EUR za výjezd někam, kde nejspíš (kvůli opět báječnému počasí) nic neuvidíme?“ já bez špetky zaváhání „Má!“ Michal na mě kouká tónem, který se mi ani trošku nelíbí a rezignovaně vytahuje 25 E, dostává památeční nálepku a už se řítíme nahoru. Grossglockner musí být zajisté nádherný! Když je viditelnost lepší než cca 4 metry,…což je viditelnost, které jsme dosáhli hned za první zatáčkou. – slíbil jsem, že odteď má Michal právo veta na každé mé rozhodnutí :)

 

Rakouska už máme plné zuby a tak se vydáváme co nejrychlejší cestou směr Tolmezzo do sluncem zalité Itálie. 

Itálie

Z Tolmezza po SS52 směr Forni di Sopra a poté SS51 směr Belluno. Opětovná nepřízeň počasí a hustý provoz nás donutili zkrátit si cestu do Falcade, kde jsme si bookli ubytování, přes Forno di Zoldo, kde jsme si bookli ubytování. To bylo konečně mé první dobré rozhodnutí tohoto výletu! Bylo to krásné!… Dojíždíme do Falcade, v našem pensionu si dáváme nejhorší italské těstoviny, co jsme kdy jedli a v hlavě se nám začíná rodit revoluční myšlenka na koupi pensionu, kde se budeme o lidi starat tak, aby neměli pocit, že se je snažíme okrást. Čas jít spát, ještě kontrolujeme předpověď počasí na zítra, bingo! Zítra nás čeká sluníčko! Hodíme z okna oko na motorky, ty vypadají pod přístřeškem také spokojeně a usínáme.

Probouzíme se, hodíme z okna oko na motorky a motorky nevidíme!!! Ne, nikdo nám je neukradl, jen je prostě opět mlha jak?..Jak to říci slušně… v prdeli! Co jsme komu udělali? Nějaká msta za hříchy minulosti? Já ale nikdy nic tak špatnýho neudělal, a Michal odpřisáhnul, že také ne. Shodli jsme se, že nám bůh deště zřejmě závidí naší krásu. Oblékáme naše promoky a vyrážíme na cestu směr Cavalese, Bolzano, Merano, Brenner. Velice doporučuji silnici SP98 směr Verano mezi Bolzanem a Meranem – Krásný povrch (ale to v Itálii všude), minimum ostrých vraceček, jen se to hezky vlní a provoz minimální. Touto dobou už nám konečně kolem poledne začíná svítit sluníčko a super počasí nám vydrží až do konce – náš počínající pesimismus se mění v čirou radost a konečně poznáváme, zač jsou toho Dolomity. Krása střídá nádheru a my si užíváme každý kilometr.

 

Fotek moc nemáme, první dva dny nebylo co fotit kvůli dešti a když už bylo pěkně a mohli jsme naplno jet, tak jsme si raději užívali jízdu a výhledy místo stavění a tahání zrcadlovky - Krásu těchto míst objektiv stejně nezachytí, to se musí vidět :) Asi nikdo, kdo se vydává do Itálie, by neměl vynechat silnici SS44 směrem na Brenner – střed pneumatiky tuto silnici velice uvítá, protože si náramně odpočine.

 

Závěrečný den je už spíše tranzitní, a jelikož nás čeká nějakých 700km, tak jedeme poměrně přímo. Nicméně na jedné silnici jsme se dostali do absolutního motorkářského blaha. Tu nejlepší jízdu jsme si užili v moment, kdy jsme předpokládali, že to nejlepší už máme dávno za sebou. Silnice 119 z  Greinu na Weitru. Kdo rád jezdí kolínko, tak tady se vyřádí.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.56
Známkováno: 18x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist