Kolečko GG, Garda, Timmelsjoch

Nebe opět bez mráčku, takže cesta krása. Je sobota, provoz poměrně slabší. V Meranu se stavujeme v nějakém Sparu či co, a kupujeme opět něco na zub. Poté, co necháváme Merano za sebou, se cesta začíná zvedat a klikatit. Také motorkářů přibylo. Nedá mi to, a musím se zase začít kochat. Stavím, abych udělal nějaké fotky, Jardovi se nechce zážitek z krouhání zatáček přerušovat a tak říká, že se potkáme nahoře. Opět si plnými doušky vychutnáváme to, co nás všechny na motorce tak baví. Jen škoda, že některé zatáčky jsou moc krátké a ostré, prostě vracáky. Cestou nahoru potkávám v protisměru mj. 4 Ferrari a 4 Porsche. Prostě nejen motorkáři si rádi užívají takový kus krásného asfaltu a super jízdu. 

Nahoře se s Jardou opět setkáváme, a opět proběhne nějaké focení a kochačka. Pak už odjezd k mýtu a malebnými rakouskými vesničkami uprostřed ötztalských alp. Čím níž jedeme, tím je větší vedro. Asi 30 stupňů. Na jedné pumpě stavíme, kupujeme kromě paliva i řádně vychlazený radler a s kalhotama u kolen na větračku odpočíváme.

Dnes máme v plánu kempovat u Chiemsee a tak dále projíždíme Rakousko a přejíždíme do Německa. Chládeček alpských údolí je pryč, a každá přestávka nás dokáže pěkně rozehřát. Kousek před koncem dnešní etapy přistavujeme u Netta a nakupujeme dnešní proviant. Pak už jen hledání volného kempu. Je zhruba půl sedmé, recepce zavírá v 7. Kemp je plný, naštěstí se najde místo akorát na naše dva stany. Během cesty mi 2 x cukne motorka za jízdy, jako když vynechá zapalování – vyděsím se co to mohlo být.

Stavíme stany, a pak jedu jen tak v kraťasech dokoupit ještě něco k pití. Po návratu si jdu ještě zaplavat v jezeře. Jarda už to dal před chvílí. Voda je super. Nevaroval mně ale před komáry. Je jich tady tolik, že mně to nutí plavat téměř pořád pod hladinou. Po zaplavání pak z vody utíkám neustále se oplácávaje při jejich odhánění. Zdatně nám pak celý večer sekundují i při dohánění splnění denního pitného režimu.

Vedle stanů jsou zaparkovány karavany, mezi nimiž máme stát i naše motorky. Bába z jednoho z nich upozorňuje, že motorky tady nemůžou stát, ale mají parkovat někde vzadu v kempu. Jdu tam mrknout, ale vůbec se mi to nelíbí. Jarda si dává motku až ke stanu s tím, ať ho bába nesere, jinak jí to tady ráno pořádně protůruje. Já nechávám motku stát mezi karavany, což bába německy komentuje něčím ve stylu schrecklicher fremder.

Ráno je opět celkem vydatná rosa, jen o trochu slabší než na Zell am See, naštěstí ale ranní sluníčko svítí přímo na stany, a protože recepce otvírá až v 9, je dost času na to, aby proschly. Je čas udělat nějaké fotky a pečlivě zabalit. Do kempu přijíždí dodávka s čerstvým pečivem, takže je zajištěna i čerstvá snídaně. Něco pojíme, balíme stany, pak jdu zaplatit kempovné za oba 32 eur, a vyrážíme.

Zapínám navigaci a ta nás hned ze startu vede prvních 20 km skutečným venkovem. Naštěstí ale nebloudíme a za chvíli se dostáváme k hlavnímu tahu. Motorka mi mezitím 1 cukne, jako včera. Opět mě to vyděsí. Nejvíce ale, když se zastaví úplně. Zničehonic se rozsvítí kontrolka imobilizéru a hned i vstřiku a zapalování. Říkám si a je to v prdeli. Motorku dotlačím zpět k blízké 100 m vzdálené pumpě. Jarda mi jí drží rovně, kontroluju hladinu oleje. Ta je v pohodě. Přemýšlím, zda není problém s palivem, jestli jsem někde nenatankoval nějakou sračku. Protože pokud ne, může to být cokoliv... zapalování, vstřikovací jednotka, imobilizér..., což by byl větší průser než špatné palivo. Zkouším nastartovat, motorka šlape v pohodě. Protůruju a vše se zdá být O.K.

Pokračujeme tedy dál a to až do Altöttingu, kde se plánujeme rozdělit. Jarda to chce vzít na Budějky, já mám v plánu jet přes Folmavu. Cestou děláme běžné pauzy, a pak dojíždíme až na odpočívadlo u Altöttingu, kde jsme byli už před 4 dny. Dáváme pauzu a pouštíme se do řeči s pauzu konajícím kamioňákem z Čech. Pak se s Jardou rozloučíme a já vyrážím sám a modlím se, ať mně motka dostane alespoň do Čech. Sem tam cukne a zazlobí, a tak se snažím natáhnout jízdu a eliminovat pauzy. Zjišťuji, že když držím pohodové cestovní tempo 100-110 km/h bez prudké akcelerace, jede holka jak má. Pořád přemýšlím, čím to může být. Cesta nicméně utíká, a tak kolem druhé odpolední tankuju už v Plzni, kde si dávám rovněž lehký oběd a píšu Jardovi, že už jsem skoro doma. Odpojuji navigaci a po známých cestách dorážím kolem čtvrté odpolední domů.

Přijedu až ke garáži, mašinu nechávám vychladnout, pak jí vydrbu do čista a chci nastartovat a zajet do garáže. Ani neškytla – dokonce se nerozsvítily ani kontrolky. Do garáže jí tedy zatlačím, a první co je, koukám po baterce. Je úplně vybitá. Vše ostatní po dalším průzkumu shledávám v pořádku. Po dobití baterie jede holka zase jako dřív. Problémy posledního cestovního dne tedy způsobilo nízké napětí, kdy altík nestíhal dobíjet a telefon nonstop připojený na nabíječce dorazil vyšťavenou baterii.

Počasí nám přálo, výlet v pohodě, a věřte mi, až na to, jak mně motorka cestou zpět vystrašila, stálo to za to. Okamžitě bych se vydal na cestu znova. Nicméně teď bude potřeba si chvíli počkat na další sezónu. Každopádně se na ty kopečky na jih od Čech ještě určitě zajedu podívat. A tomu, kdo tam ještě nebyl, radím, neseď a jeď taky.         

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE