Nepál 2011

Po přejezdu nejsevernější části Indie a jen řídce obydleného Ladakhu se pomalu dostáváme zpět do vnitrozemí a pokračujeme nejkratší možnou cestou k východním hranicím Nepálu. Naše cesta vede jihovýchodně směr Dillí přes města Kullu, Chandigarh, Ambala, Dehradun a poutní město Haridwar , které leží na posvátné řece Ganze.
S přibývajícími kilometry o sobě dává vědět na rozmlácených silnicích pověstná indická doprava, která svým provozem patří mezi nejhustší na světě.
Chvilku nám trvá, než se dopravě přizpůsobíme, ale není to úplně jednoduché. Je to jízda bez pravidel a vytlačování se ze silnice. Při jízdě není mnoho času se kochat životem okolo silnic.
Člověk musí být na jízdu maximálně soustředěn, aby nedošlo k nějaké kolizi. Musíme se proplétat mezi nekončícími kolonami aut, náklaďáků, autobusů, motorek, lidí na kole, oslíků s kárkami, tuk – tuků a všude se motajících krav a buvolů. I přesto, že jedeme opatrně, k malým kontaktům a nárazům do nás, převážně v kolonách, dojde.
Všichni mají na svých dopravních prostředcích sklopená zrcátka - jinak by totiž o ně brzo přišli - a tak jediným signálem, kdy o sobě dávají jeden druhému vědět, je troubení.
Orientace a nalezení správného výjezdu převážně ve městech, která jsou velice špatně značená, je taky pěkný oříšek. Na rady GPS rychle zapomeňte, protože jsou k ničemu. Cestu nám také občas znepříjemňovala pověstná indická kuchyně, která přes naši veškerou ostražitost o sobě taky dala občas vědět, a tak tu a tam se objevila nevolnost v malé či velké podobě.
Noc co noc přespáváme většinou v zablešených dírách plných švábů a bordelu, ve špinavém povlečení a ne zrovna za nízké ceny. To se změní až v poutním městě v Haridwaru, kde jsou stovky hotelů pro poutníky z celé Indie a my si dopřáváme fajn hotel i s bazénem. Proti původnímu plánu se zdržíme ve městě dva dny a jdeme se podívat na očistný rituál na řece Ganga, který v nás zanechává nezapomenutelný zážitek na celý život. Haridwar je jedno z nejsvětějších míst v Indii a jedno ze čtyř měst, kde se koná 4 x za 12 let tzv. Kumbh Mela, což je největší hinduistický svátek na světě.
Nikdy bychom nevěřili, jaké úžasné představení bude pozorovat desetitisíce pestrobarevných poutníků při prožívání a provádění svého očistného rituálu. Tohle město při cestě po Indii rozhodně nesmíte vynechat.
Ani my nemůžeme odolat této posvátně špinavé stoce plné odpadu a bordelu, která by po našem požití jisto jistě znamenala dlouhodobou hospitalizaci, a jdeme tedy alespoň ze sebe smýt naše malé hříchy.
Čas běží a my s hlavou plnou zážitků pokračujeme směrem k nepálské hranici a pomalu začínáme hodnotit 2973 km ujetých po Indii. Říká se, že tuto zemi, kde v současnosti žije asi miliarda dvěstědvacet milionů lidí, si buď zamiluješ, anebo ji nenávidíš. Myslím, že takhle s odstupem času pro mě platí to první. Ale přiznám se, občas na cestě v provozu, když jsem i několikrát za den skončil vytlačený mimo silnici, jsem spíše myslel na to druhé…

Závěrečný díl cesty za týden.