Tour de France 2008

13.července byla neděle a pršelo jak z konve.Pohled z okna ani předpověď nevěstili nic dobrýho,což se stává,ale pro jízdu na motocyklu to prosím není nic moc.

Tour de France 2008
13.července měl Garden Gang ve složení Pan a Paní Drahošovi+suzuki 800 inruder, Drak&Had+fzs 600 a xvs 650 s chemikem, pyrotechnikem Matesem, vyrazit na dlouhou cestu. Cíl naší dovolený, slunnou Francii si už pět dní užívali Vašek s Dankou kterým je na motorce zima,tak jeli autem. Ale venku tak leje… Leje a leje,začínám mít strach že to může být na dlouho, tak volám Chavimu s Matesem že asi chca nechca,budeme muset vyrazit. Řešíme několik možností, nakonec vítězí návrh koupit nepromoky a vyjet co nejdřív. Díky internetu zjišťujeme že ceny nepromoků u nás jsou nesmyslný a je rozhodnuto vyrazit do nedalekých Drážďan. Zbaběle jedeme autem, hustým deštěm do Němec. V POLU sice mají dobré ceny, ale taky v neděli zavřeno, chacha. Vracíme se zpátky a voláme kámošovi, co má barák nedaleko hranic a dálnice, Domlouváme mejdan a nocleh. Na devátou ráno chceme být v POLU, nakoupit a urychleně vyrazit.

V jedenáct dorážíme do POLA kupujeme nepromoky a hurá domu. Balím fungl nepromoky do válce a ještě netuším že je po celou cestu nevyndám. Taky dobře. Start je z Bíliny, přijíždějí Drahošáci s Matesem. Odjezd se opět odkládá, Chavimu dře gumu nějakej šroub a Matesovi
nejdou blinkry. Vyrážíme až kolem 17hod., šroub už nedře a blinkry pořád nesvítěj.  Bereme to na Cheb, dnešní cíl je dojet co nejdál, V Německu díky špatnýmu značení na opravovaný dálnici, si zajíždíme a místo na Francii míříme na Holandsko…no tam je taky fajn. Při jednom z tankování se dáváme do řeči s Japoncem na neuvěřitelnym Harleji. Cestu má naplánovanou kolem světa a blatník motorky popsanej jazykama zemí kterýma projel. Chce od nás něco česky,tak mu píšeme na blatník že je dost dobrej. Chce vědět co to znamená a když odjíždí, mává nám a volá“doooost dobréééj“.
Za tmy to zařezáváme u benzínky, je tu pěkná louka a záchody nonstop. Ráno si všímám Matesova zádního ráfku zadělaného od oleje. Zřejmě netěsní simerink v kardanu. A pak že jsou kardany bezůdržbový. Valíme to po dálnici, Mates má pěkně naolejovanou zadní gumu, naštěstí jedeme většinou rovně, což se zas nelíbilo mojí gumě jak se později ukázalo. Míjíme Freiburg a dorážíme do Délementu ve Švýcarsku. Matesovi kardan teče víc. Ptám se týpka v autodílně, kde by se to dalo opravit. Posílá mě na druhej konec města. Nacházíme Honda servis, simerink nemaj nicméně nám dávají mapku a posílají do Yamahy v asi 20km vzdáleném Moutieru. Hoši v yamaze jsou ochotní ale simerink taky nemají. Nevzdávají to a vedoucí volá nejdříve do dalšího servisu Yamahy,potom svoji dceru,která mluví super anglicky(ještě že máme sebou Draka Lénu,jinak by nám to bylo stejně prd platný) a ta nám sděluje, že v Sursee součástku mají a pokud budeme chtít, ještě dnes to opraví. Pochopitelně chceme, ale opět si zajíždíme 50km, stejnou cestou se vracíme takže 100km.  Po cestě do Sursee Mates přehlídne policistu v šedé uniformě, řídícího dopravu a vjede do křižovatky přes zjevný signál „stůj“Policajt Matese vzteklými gesty žene pryč a ten poté tvrdí že si myslel že je to popelář. Během hodiny!  je kardan v cajku a otáčíme zpět na Francii. Opět za tmy jsme pořad ve Švajcu u jezera de Joux. Drahošáci jdou sehnat vodu, já a Mates hledáme skrovné místo na nocleh. Díky pokročilé době rychle vybíráme kousek na místním fotbalovém hřišti. Vracíme se pro Drahošáky a Lénu, kterou najdeme v družném anglickém brebentění s fousatým chlápkem v dodávce. Nepovolujeme jí nasednout a odjet s ním do jeho milionářské vily a tak nám alespoň ukazuje krásný místo na nocleh, přímo u vody a s ohništěm. Probíhá noční koupel, Chavi používá AXE a je neodolatelnej po celej zbytek dovolený. Usínáme pod širákem u ohně jak kdo padl. Ráno nás budí kapky,nastává zběsilé balení, ale než stačím vytáhnout nepromok je po dešti. Drahošáci je však pro jistotu oblékají, už nezaprší, ale vzhledem k nadmořské výšce, Pavka překřtí nepromok na neprofuk. Opouštíme Švýcarsko po nádherných horských, kroucených silničkách a my muži se smějeme do přileb, konečně řádná projížďka. Přichází SMS od Venci, přesouvají se do Carcassonne, moc pěkně, takže to máme opět dál. Hltáme kilometry a taky kruhový objezdy, míjíme jeden a než stačíme zařadit vyšší kvalt než 4, je tu další. Míjíme Valence a v rámci rychlejšího přesunu najíždíme na dálnici. Fouká dost nepříjemnej vítr, zjišťujeme že na motorce se dá plachtit, zajímavé.

Nakloníte motorku proti bočnímu větru a tradáá jedete co to dá, pozor jen při předjíždění kamionů na silný turbulence. Na jedný z benzínek si pochvalujem francouzský řidiče,jak jsou v pohodě a že nikde žádný bouračky. Nasedáme a 500 metrů za pumpou vidíme v protisměru auto na střeše. Že nedržíme hubu, řikám si. Začíná se stmívat, před Montpellier sjíždíme z Hajveje a hledáme nocleh. Problém, nacházíme se ve vinařský oblasti, všude vinice, nikde kousek volnýho trávníku pro unavený pocestný. Zkoušíme najít kemp podle mapy. Byl zrušen před rokem. Kolem půl jedenáctý v noci jsem již tak unaven že zapomínám Lenku na náměstí nějakého městečka. Naštěstí na prvním kruháči si uvědomuju že je motorka nějaká lehká. Vracím se zpět a obdržím vyčítavej pohled a pár facek. Máme toho všichni dost. Chavi navrhuje spát uprostřed kruháče, zamítnuto! Nakonec nacházíme krásnej kus trávníku u nějakého opuštěného parkoviště. Rychlá káva a hurá do spacáku. Naštěstí usínám dřív než Chavi a jeho dieslovej agregát v krku. Budí nás déšť, ale co to,jakoby pršelo v intervalech. Vysoukám hlavu ze spacáku a vidím Matesa nahýho běhat s ešusem po trávníku. Nijak zvlášť mě to nepřekvapuje, Mates byl vždycky divnej. Aha! Tak neprší, ale ze zemně se vysunuli nějaký postřikovače a kropěj co jim přijde do cesty, takže nás. Mates se je snaží přikrejt ešusama…tak proto… Zadařilo se oslavujeme nahýho Matese a opět usínáme. ZRADA!  stříká na nás další skupina postřikovačů, tentokrát z druhý strany. Pavka se přikrejvá plachtou na motorku a nechává si dál zdát o kruhových objezdech. Hrabu se zase ze spacího pytle a přemisťuju ešusy. Do rána je klid.Sušíme věci a razíme k moři.
Pátej den dovolený provází nechutný vedro. Ve Frontignanu skáčeme do moře, ale dlouho nás to nebaví. Dneska chceme dorazit do Carcassonne za Vencou a Dankou. Z Frontignanu přejíždíme po úzké šíji do Agde. Několika kilometrovou pláž lemují karavany. Připomíná mi to nějakej lepší uprchlickej tábor. Na jedný z benzínek si Chavi prohlíží moji zadní gumu a nachází plátno. Míříme do Beziers najít nějakej pneuservis. Ptáme se několika místních,brebentěj půl hodiny a nakonec nás pošlou někam do Bhútánu. Naštěstí míjíme Yamaha servis(už zase). Pneu mi mění během půl hodiny, stojí mě to 220 euro. Vlastně nestojí. Terminál nechce vzít Léně naši společnou kartu,zachraňuje nás Mates a nechává si vyluxovat konto. K večeru konečně dorážíme do Carcassonne, hledáváme se s Dankou a Václavem. Platíme 16 éček za dva lidi, stan a motorku v moc příjemným kempu s bazénem a barem. Kopeme velkou díru a zahrabáváme do ní motorky,nechceme je nějakou dobu ani vidět!  Ve vytoužený sprše zjišťujeme že to bezva opálení je ve skutečnosti špína a že vlasy jí dokážou pojmout taktéž velké množství. Házíme se tedy do gala a vyrážíme do největšího hradního města v Evropě, Carcassonne na večeři. Vzdálenost zhruba čtyři kilometry urážíme pěšky, nádhera, skoro jsme zapomněli chodit.  Je krásnej večer, jsme vykoupaný a nesedíme na motorce, tudíž jsme krapet rozjívený a děláme bordel. Vybíráme jednu z asi stovky restaurací a obědnáváme večeři. Jak se později ukáže trefili jsme neomylně tu nejdražší s nepomalejší obsluhou. Všichni se těšíme na pravou francouzkou specialitu,t ak ani neřešíme jídelníček pouze ve francouzštině. Teď již vím že La cannare, není kanárek nýbrž kachna, což si dal Chavi a že cassulet jsou fazole s klobásou, což si dali Danka s Lénou a že to co jsem si dal já s Vencou ani nedokážu vyslovit, ale 16 € za sedm kousíčků masa a hromádku opečenejch brambor nás drobet překvapilo.
No nic jsme na dovolený. Při placení jsme vrchnímu řádně vynadali, ovšem česky a s úsměvem, takže si to asi k srdci moc nevzal. Procházíme dál úzkýma uličkama, všude obchůdky s lákadlama na turisty, nejlepší jsou ty s různýma dobrotama, takže místo suvenýru na památku si raději nacpeme břicha.  Vracíme se do kempu a ve stanech upadáme do kómatu. V noci mě budí neuvěřitelný zvuky ze stanu za námi. Spí tam blonďatej Holanďan a Chavi proti němu zlehka oddychuje. Bohužel ve stanu je tma a nenacházím žádnou zbraň s kterou bych ho mohl zavraždit. Chystám se na něj s holýma rukama, ale naštěstí únava vítězí a usínám.  Sobota je dnem naprostého odpočinku, takže většinu strávíme u bazénu, což většině později připomene loupající se kůže. Večer vyrážíme opět do města, tentokrát nacházíme výbornou hospůdku s přijatelnými cenami. Pivo na přání dokonce dostávám v tupláku, což ostatní turisty, kromě německých přivádí v úžas.
V kempu zjišťuju že Holanďan je pryč, čímž si zachránil život.  Ráno se s námi loučí Venca s Dankou a odjíždějí domů. Odpoledne balíme, vykopeme motorky a taktéž odjíždíme.  Na mapě nacházíme poměrně blízko se nacházející se jezero, Lac de Salagon a k večeru k němu dorážíme. Pro mě osobně jedno z nejhezčích míst za celou cestu.Krajina s rudou hlínou a nízkými stromy mi trochu připomíná Afriku.
Jezero je naprosto průzračné, neváháme a po převaření z něj pijeme vodu. Rozbíjíme tábor na břehu vedle místních rybářů. Jsou to širokodaleko jediný lidi. Přicházejí k nám a zřejmě nám něco nabízejí. Nevíme co, ale přijímáme. Domnívám se že by to mohla být ryba a sbíhají se mi sliny. Nakonec se ukáže že nám dávají kameny na ohniště, jelikož žádnou rybu zatím nechytili. A tak to zůstalo až do našeho odjezdu. Ráno se loučíme s krásným krajem a zatoužíme po moři.
Odpoledne k němu dojíždíme v Palavasu. Voda je studená a všude mraky lidí, takže nás to baví ještě míň než ve Frontignanu. Balíme a za chvilku jsme opět na dálnici. Míříme na Kaňon Du Verdon. Dnes ho ale zřejmě nestihneme, tak u města Tourves sjíždíme a podle mapy hledáme kemp. Opět ho nenacházíme. Vybíráme si místečko nedaleko silnice. Oheň, večeře,kávička a hurá do hajan. Sen o dršťkový polívce mi přeruší zvuk motoru. Mžourám na hodinky, jsou asi dvě hodiny. Zastavuje u nás auto s týpkama v uniformách. Sdělují nám že jsme na soukromém pozemku a máme jej okamžitě opustit. Na jakýkoliv pokus o domluvu nereagujou. Balíme,velmi zvolna, Chavi jde sekuriťáky natočit s kamerou. Na jeho prosbu „plís,uno foto bojs“ se chlapíci nepochopitelně naštvou a dávají nám ultimátum, pět minut.Chavi odmítá a bojuje za deset minut. Odjíždíme za dvacet minut a po kilometru zapadneme na malé odpočívadlo. Holky na ten kousek ani nevylezli ze spacáků, takže jenom padají z motorek a okamžitě usínají.
Dnes je úterý 22. července 2008,poznamenávám do cestovního deníku a rádi bychom navštívili známej Kaňon Du Verdon. Nakonec se to nepovede, jelikož před malou obcí Quinson přejíždíme řeku Verdon a ta nám okamžitě učaruje. Smaragdově zelená a naprosto průzračná voda se strmými bílými skalami nám dává zapomenout na Kaňon je rozhodnuto strávit zbytek dne zde. Na břehu nacházíme půjčovnu všemožných plavidel a za 60eur se naloďujeme na pětimístný elektromotorový člun.
Vybaveni svačinou,vařičem a nezbytnou kávou si užíváme tříhodinovou projížďku. Střídáme se poctivě u kormidla a na zpáteční cestě kotvíme u malé jeskyně nad našimi hlavami. Mates nachází jakýsi červený jíl a natírá si celé tělo. Vypadá jako Australský domorodec a nechává se fotit lidmi z okolních plavidel. Malým překvapením pak je že to z něj nejde dolů, smějeme se mu a stejně tak se mu za pár dní smějí v práci, neboť mu vzhled domorodce zůstal. Večer si dáváme v příjemné restauraci, na terase přímo nad řekou výbornou večeři,lepší pizzu jsem nejedl, pár piv a dobrou noc. 
Posledním naším cílem ve Francii jsou vodopády Cascade du Herisson, čeká nás celodenní cesta přes horský vrcholy a Briancon na jejímž konci si pleteme směr, vodopády dnes nebudou. Spíme na pumpě kdesi u Oyonaxu.Rozsáhlej bezvadnej park připomíná spíš kemp než benzínovou pumpu, takže nocleh je luxusní. Druhý den si prohlížíme vodopády Cascade du Herisson, jenž tvoří několik vodopádů na jednom toku. Bohužel není moc vody, takže to není takový úžo jaký jsme čekali.
Tak a míříme domů. Za zmínku stojí snad jen Matesův ztracenej lísteček na dálnici, kde po něm chtěla paní v budce asi 27euro, jinak neotevře závoru. Naštěstí Mates použil svůj šarm, podpořený napuchlým rtem po bodnutí vosou a s úsměvem Angeliny Jolie si vydobyl volnou cestu.
Poslední noc jsme opět strávili v Německu na pumpě. Večer jsme si neodpustili malou zakončovací oslavu a připili si šestnácti stupňovým Dánským pivem z benzínky což nás ve spojení s únavou mírně zmazalo. V pátek nekonečná Německá dálnice(nová guma pláče)a odpoledne už Tatarák v Mostě. Doma jsem vyndal z brašny nepromoky a hodil je do skříně, třeba se budou někdy hodit.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 3x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist