Na motorce do Alp, Provence a na Azurové pobřeží

Čtvrtý den

Duration 12 hour 46 min 47 sec
Total distance 359.943 km
Average speed 28 km/h
Maximun Speed 136 km/h
Highest altitude 2222 m
Lowest altitude 36 m 
 
Cesta byla doslova famózní. Opuštěnou horskou krajinou při teplotách několika stupňů nad nulou jsme mířili pryč z Itálie, na přechod do Francie přes Malý Saint Bernard pass. Zejména cesta dolů z hory byla pěkná. Po jižní stráni se šněrovala cesta skrze nízké lesíky, teplíčkem k městečkům Sééz a Villard, kde jsme si zaslouženě dali brzký oběd.
S plnými pupky jsme nastartovali koně směrem k Val d Isére. Projeli jsme tímto příjemným turistickým střediskem s tím že právě za ním si užijeme jednu z nejhezčích cest. K našemu (a nejen našemu) překvapení jsme po nedlouhém stoupání nad Val d´ Isére potkali skupinku motorkářů, kteří narazili na sníh přes cestu. Mezi nimi byl i jeden motorkář + batůžek z Brna, který se marně pokoušel dojet dál než za první zatáčku.

Když to položil potřetí, tak to vzdal a pomalu se vrátil na pevný asfalt. Na chvíli jsme se posadili a lehce demotivováni jsme přemýšleli jak dál. Nejkratší objížďka byla přes 200km, protože skrze národní park de la Vanoise vede jen jedna jediná cesta. Několik minut jsme ještě poslouchali motorky jakýchsi dvou Italů, kteří trápili jednu svou LC8 a druhý Transalpa přes sněhové plotny. Bez drapáků ani ránu, a tak jsme i zpoza zatáčky slyšeli jak s tím každou chvíli křápli. Dospěli jsme k rozhodnutí že budeme muset přeplánovat celý zbytek dne a i den následující. Vrátili jsme se do Val d Isére, kde jsme zjistili že jiná cesta opravdu není. Dost nás to mrzelo, protože tahle cesta je jeden z nejhezčích úseků v rámci La Route des Grandes Alpes (Velké alpské cesty) a my o ní přišli.                                                               
Motorky jsme ubytovali v uzavřené stodole vedle hotelu a s bagáží jsme se táhli za majitelem hotelu. Již při vstupu do hotelu mě začala jímat hrůza a to jsem ještě nevěděl co nás čeká. Jak hrozně vypadal hotel v přízemí, 2x tak hrozně vypadaly pokoje v patře. Pokoj vypadal jako turistická ubytovna poslední kategorie. Dvě postele přes které byl přehozen přehoz, pod nímž bylo cosi jako deka. Tedy, dek tam bylo několik, ale zřejmě odstupňované podle stáří. Živě jsem si dokázal představit že v té spodní spala ještě Napoleonova armáda. Nakonec jsme na tyto přehozy roztáhli spacáky a že budeme spát radši v nich, než v tomto „ložním prádle“. V rohu místnosti stálo staré umyvadlo na které jsem se bál sáhnout. Podlaha pokrytá linem viděla hadr naposledy před několika lety a vrchol tomu dala sprcha, která byla k mému velkému úžasu společná na celé patro, jedna jediná na 14 pokojů (teoreticky až 28 lidí).Ve sprše lezla plíseň úplně všude. Ještě nikdy jsem neviděl že by plíseň žila i na kohoutku, ale tady se jí dařilo velmi dobře.Možná vám budu připadat jak alkoholik, ale tady to fakt něco chtělo, jinak bych fakt neusnul. Navštívili jsme „hotelovou restauraci“. Dali jsme si večeři ve formě bohatého výběru francouzských sýrů a zapili to koňakem. Je potřeba říct, že jsme se ho fakt nebáli a během hoďky jsme chrupli lahvinku. I pan majitel se divil jak nám to pěkně jde a ptal se, jestli jsme z Ruska. Ve chvíli kdy jsme byli s Matoušem, jak dělo, usínalo se dobře a spali jsme sladce až do rána ;-) 

Pátý den

Duration 12 hour 39 min 32 sec
Total distance 169.02 km
Average speed 13 km/h
Maximun Speed 129 km/h
Highest altitude509 m
Lowest altitude-91 m

Ráno nás přivítalo pěkným počasím. Cesta na jih byla čím dál tím hezčí. Provence začínala být vidět na každém rohu, stejně jako architektura a flóra. Náš další cíl byl Pont du Gard. Cesta ubíhala v pohodičce a tento známý akvadukt jsme již nedočkavě vyhlíželi. Motorky měly parkování zdarma a tak jsme je uložili poblíž dalších několika strojů parkujících pod nízkými stromy. Ten den bylo již takové teplo, že jsme ho absolvovali s kevlarovými riflemi. Nechtělo se nám ovšem šlapat dálku ke akvaduktu v motorkářských botách. Nakonec jsme vsadili vše na jedinou kartu a boty dali na sedačku, přikryli páteřákem a bundou a celé to chytili gumicukem. S foťákem na krku a s přilbou v ruce jsme se vydali vstříc vstupnímu vestibulu, kde se před sluníčkem ukrývalo několik desítek turistů. S naší špatnou francouzštinou (znalost nula) jsem se zeptal anglicky na pokladně jaké se platí vstupné. Jakýsi snědší echt-Francouz, původem asi z Maroka či jiné podivné francouzské kolonie mi anglicky odvětil že „vzhledem k tomu že máte přilby, máte vstupné zdarma. Motorkáři neplatí“. 
    Velmi potěšeni touto informací jsme prošli dál a mířili k akvaduktu. Stále jsme očekávali nějaký bod, kde se budou kontrolovat vstupenky a ten jaksi … nepřišel. Zjistili jsme že jsme byli za debily, protože u Pont du Gard neplatí nikdo :-D
Les Baux de Provence je zřícenina prastaré pevnosti, která leží na náhorní planině stolové hory několik kilometrů jižně od Avignonu. Její historie sahá až do šestého tisíciletí před naším letopočtem. Asi kolem 2000 př.n.l. obsadili pevnost Keltové. Během tisíců let se vystřídalo ve vlastnictví několik rodin a lordů. Ve středověku zde sídlilo panstvo, které kontrolovalo rozsáhlá území čítající na 80 měst. Pevnost byla mnohokrát dobývána a byla v podstatě jen jedinkrát dobyta. Její strategická poloha umožňovala ostřelovat dobyvatele obrovskými katapulty, které dokázaly vrhat až 300kg těžké kameny na 800 metrů daleko. Součástí pevnosti byla i vydlážděná plošina, která sloužila k zachytávání dešťové vody. Pevnost měla na náhorní planině skromná políčka a živočišné farmy, takže vyhladovět pevnost obléháním bylo velmi obtížné. Motorky jsme nechali na parkovacím místě pro motorky (parkování zdarma) a opět jen s přilbami v ruce jsme zamířili do městečka v podhradí. Je tam vše. Ačkoliv má město jen 22 obyvatel, dostalo status města, o což se zasloužil markýz Grimaldi v roce 1642. Pátý den jsme zakončili sjezdem do městečka Maussane les Alpilles, asi 5 kilometrů daleko od Les Baux, kde jsme rozbili stan v luxusním pětihvězdičkovém kempu.  Večer jsme strávili ve společnosti dobrého jižně francouzského jídla a vína. Po návratu do kempu jsme byli nuceni dotlačit motorky ke stanu bez motoru, protože byla vyhlášena večerka. Spalo se moc pěkně a klidně. 

Šestý den

Duration 9 hour 30 min 48 sec
Total distance 278.707 km
Average speed 29 km/h
Maximun Speed 120 km/h
Highest altitude 1200 m
Lowest altitude-87 m

Přiblížili jsme se ke kaňonu Verdon. Již z dálky vás upoutá blankytně modrá barva vody. Kaňon končí v jezeře na jehož pobřeží je spousta kempů a hotýlků. Všude samý turista. V ústí kaňonu se dá půjčit lodička nebo šlapadlo a můžete plout proti proudu do kaňonu. Ten je ovšem velmi rozsáhlý, takže každému plaváčkovi obvykle dojde po pár kilometrech pára. O to víc si ho můžete vychutnat v sedle motorky. Cesta kolem dokola má více než 80 km. V ideálním případě se vyplatí se ubytovat u jezera a objet si kaňon celý. A třeba dvakrát a nebo sejít někde dolů k vodě. My jsme ho projeli po jižní straně a mířili dolů na Montferat. Nutno říci že tu je dost hustá doprava. Jednak je tu spousta motorkářů a také aut. Já i Matouš jsme si během průjezdu zažili každý svou krizovku. A vždy za tím stálo osobní auto (v Matoušově případě dodávka). Řidiči plechovek se nechávají unášet rychlými zatáčkami a jaksi opomíjejí, že v nich nejsou sami. Naštěstí vše dobře dopadlo. Protože jsem byl v kaňonu před dvěma lety, tak tentokrát jsem si ho projel a méně jsem fotil. Matouš fotil na každém rohu a proto jsem jel až na konec kaňonu a dal si něco dobrého ve vyhlášené motorkářské hospodě „na půl cesty“ mezi jižní a severní polovinou kaňonu. 
Jížní cesta je bohužel krátká. Je dlouhá asi 1/3 celkové trasy kolem kaňonu, takže kdo budete mít víc času, fakt si to objeďte celý. Stojí to vážně za to. S nastraženým foťákem jsem čekal, až Matouš pojede kolem, že mu udělám nějakou akční fotku. Akční byla až moc. Matouš profrčel kolem, jedním okem zahlédl že stojím a tak zastavil také. Takovým způsobem že zabrzdil a ještě téměř za jízdy z motorky elegantně vystoupil, přičemž se mu Guzzinka skácela na zem :-D S připraveným foťákem jsem ho hned zvěčnil. „Co mě kurva fotíš? Dělej, pojď mě pomoct to zvednout a nefoť pyčo“ Měl jsem z toho celý pěkný zbytek dne . Poznámka Matouše: pláču pokaždé když to čtu :-(Směrem od kaňonu Verdon na jih se vám krajina doslova mění před očima. Zem je sušší, rostlinstvo je menší a je cítit klasické středomořské klima. Příjezd do Sainte Maxime ze severu je jako příjezd do jiného světa. Kdo tam nebyl neuvěří. Já byl na vše připraven, protože cestu mezi Sainte Maxime a Saint Tropez jsem jel již potřetí. Zato Matouš těžce litoval že nezapnul kameru. Nebylo kdy a nebylo jak. Pražák by tvrdil že doprava tam kolabuje, ale jižní francouzi jsou úplně v poho. Kolony aut kam oko dohlédne. Auta se posouvají krokem a po středové čáře jezdí oběma směry stovky a tisíce motorek a většinou skůtrů. Na křižovatkách se auta předjíždí zleva i zprava a místama to vypadá jak na křižovatce v Hanoji.

Informace o redaktorovi

Dušan Hájek - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE