Jarní pohlazení - Korsika 2013

Nejhorší období pro českého motoráře není podzim, ani zima, ale předjaří a blížící se samotné jaro, protože už to je na spadnutí ale ne a ne spadnout

Jarní pohlazení - Korsika 2013

Kapitoly článku

     Nejhorší období pro českého motoráře není podzim, ani zima, ale předjaří a blížící se samotné jaro, protože už to je na spadnutí ale ne a ne spadnout. Obzvláště pak letošní čekání, fakt nemělo konce. Každý rok si proto nekonečné odříkání zkracujeme jarním probuzením v teplých krajích Evropy. Letos padla volba na Korsiku a 19. dubna. Jeli jsme celkem 3 posádky, dvě ze severozápadu a jedna ze středních Čech. Sraz byl v pátek 11,00 ve Strakonicích na Benzině. Plán dne – dojet někam k Innsbrucku, tam v okolí najít nocleh a další den ráno vyrazit do Livorna. Počítali jsme, že počasí nebude nic moc a taky nebylo celou cestu Rakouskem vytrvale prší a teplota se pohybuje kolem 4 stupňů. Hledáme ubytování v Berchstesgadenu, kde jsme měli tip na pension Auerwit, ale máme smůlu, v penzionu je dovolená. Protože neustále prší a už je večer neděláme drahoty a berem sporthotel v Halenbad za €30,-/os. a jdeme se osušit a ohřát.

Sobota 20.4.

     Ráno v sobotu 20. 4. nás opět budí déšť a den je jak přes kopírák s tím včerejším. Vyrážíme směr Innsbruck a po „staré“
stoupáme k Brenneru. Nahoře je, tak jako každoročně v tomto období, spousta sněhu a teplota se pohybuje kolem 1st.C. Jenže za Brennerem nás nečekalo sluníčko a teplo jako v minulých výpravách, ale dál valila voda až na konec Lago di Garda. Tam konečně pršet přestalo, ale za to foukal silný boční vítr. Do Livorna přijíždíme v 19,00 a kupujeme lístky na neděli, odjezd v 8,00 hod. Cena lístku 2os/1moto/1cesta - €134,-. Venku potkáváme Němce a ptáme se, jestli mají nějakej kemp nebo tak, ale oni mají koupené lístky s kajutami a přespávají rovnou na lodi, která tam mimochodem již stojí. No nic, jedem do kempu Miramare, který jsme měli vytipovaný z domova a za €44,- komplet pro všechny jdeme spát. Původně jsme si chtěli postavit stany, ale protože je před sezonou, zabavujeme předstan u jednoho prázdného karavanu a tam bez zbytečného vybalování přenocujme.
 
    

Neděle 21.4.

Přijíždíme přesně na sedmou do přístavu a pěkně po motorkářskučesku jedem rovnou dopředu před poslušně čekající kolonu ostatních motoristů. Trumfli nás jenom dva Švýcaři s obytnýma autama, kteří se vydali rovnou k nakládací rampě, ale právě včas, neboť nakládka začíná. Přesně v 7,59 loď vyplouvá a nabírá kurz Bastia-Korsika. Do Bastie připlouváme ve 12,00 a vítá nás pořádná sprška z pěkně zatažené oblohy. Už začínáme mít vážné obavy, že tu vodu táhnem s sebou a že se jí letos asi jen tak nezbavíme. Po chvilce naštěstí přestává pršet a my se vydáváme po pobřeží k jihu, najít ubytování. Asi 45km od Bastie zajíždíme do kempu Calamare. Je před sezonou, většina kempů má ještě zavřeno, ale téměř všude už někdo je, takže s ubytováním nejsou větší problémy. V kempu nás příjemná paní nechává za € 30,- pro všechny. Stavíme stany a dáváme siestu prokládanou dešťovými přeháňkami.
      
         

Pondělí 22.4

Ráno konečně neprší a svítí slunko. Dáváme snídani sušíme stany a kolem 11,00 hod, vyrážíme přes vnitrozemí k západnímu pobřeží, cíl CALVI. Cestou zase prší a my si zašpiníme naše pracně včera umyté motorky. V Calvi nabíráme směr na jih a jedeme podél pobřeží tou pravou korsickou klikaticí kde střídáme dvojku s trojkou a levou s pravou. Zhruba do 50ti kilometrech jsme byli dokonale vyšťavený a protože už bylo 17,00 hod, sjeli jsme z kopců až ke břehu moře, kde měl být velkou cedulí u hlavní silnice avizovaný kemp PLAGE  DE GRADELLE. Kemp tam sice byl, ale měl zavřeno a nikde ani noha. Naštěstí byl zamčený nezamčený, tak jsme to riskli a ubytovali se na vlastní pěst. Ono to spíš bylo tábořiště než kemp, ale tekla voda a to nám stačilo. Rozbalili jsme tábor, dali nějakou potravu a najednou kde se vzal, tu se vzal, přiřítil se malý Fiat 500, z něj se vyhrnul hromotluk, asi majitel a šel na nás. Chvilku z něj šla hrůza, ale byl to klam, domluvili jsme, že přenocujem a ráno zase zamknem nezamknem. Chlápek si dal  ločka Ríšovy slivovice, naskočil do Fiata a zase odfrčel. Později ještě přijely dvě Francouzky a celé se to opakovalo u nich.
         
       

Úterý 23.4.

Ráno domlouváme další trasu – želví ZOO- Ajjacio-Napoleonův pomník. Cestou po pobřeží jsme se pokochali nádhernou scenérií pirátského ostrova, jeho zátok a lagun, kde jen a jen vyplout plachetnice s vlajkou se zkříženými hnáty. Občas jsme zastavili, abychom ty nejhezčí pohledy zachytili pro naše nejbližší doma. Počasí bylo opět na střídačku, chvilku déšť, chvilku slunko. Do želvího ZOO jsme dorazili kolem jedné odpolko. Vstup je za €10,-/os, ale stojí za to. Jsou zde pohromadě skoro všechny želví druhy včetně vodních. Po prohlídce ZOO jsme na parkovišti potkali dva české motoráře a po předání informací a zkušeností, jsme od nich dostali tip na pěkný kemp v Ajjaciu a taky radu, abychom se v žádném případě nepokoušeli ujet Korsickým motopolicajtům kdyby se nás pokoušeli zastavit, protože je viděli v akci a prej piloti z MOTO GP jsou jen slabý odvar od Korsických policemanů. OK, rozloučili jsme se s krajany a vyrazili do rodiště nejslavnějšího Korsičana – Napoleona Bonaparte. V Ajjaciu jsme našli doporučený kemp LES MIMOSAS, rozbalili tábor a vyrazili na prohlídku města. Bylo už ale docela pozdě, takže jsme došli k pobřežní kolonádě a po pár nezdařených pokusech nalézt pomník a rodný dům Bonaparta, jsme to pro dnešek vzdali a nechali akci na zítra. Cestou do kempu jsme dali pizzu v místní pizzerii a byla úplně jiná než měla být, prostě pizza patří do Itálie.          
     

Středa 24.4.

Ráno jsme pobalili a vyrazili na motkách hledat pomník podle navigace. To jsem ale netušil, že jsem si  doma , nevím proč, dal do navigace jiné souřadnice a dojeli jsme na nějaké sídliště a kde nic tu nic. Ríša se ptal plynulou čechofrancouzštinou místní obyvatelky a ta mu zhruba nastínila, kde by to asi mělo být. Nakonec jsme pomník našli, je kousek od pobřeží, ale my ho hledali z druhé strany. Korsičani, ačkoli moc jazyky neznají, jsou velice milí a ochotní a pořád se pěkně usmívají. Pomník je majestátný a budí respekt, též se nám podařilo, nají t rodný dům Napoleona, ve kterém dnes sídlí Napoleonovo muzeum.  

     A pokračujeme dál po pobřeží až do Bonifaccia, nejjižnějšímu cípu Korsiky. Opět se nám podařil najít kemp přímo ve městě a jako v předchozích dnech střídavě prší a svítí slunko. Večer vyrážíme do přístavu a jsme odloveni místním naháněčem na výlety po moři, po chvíli zdráhání nám nabízí výraznou slevu z původních €17,50,-/os na €10,-/os. Berem a děláme dobře neboť Bonifaccio je město postavené na útesech a pohled z moře je dech beroucí.  Projeli jsme dračí jeskyní, pirátskou lagunou, minuli napoleonovu jeskyni a na obzoru viděli obrysy nedaleké Sardinie. Po výletu loďkou se pokoušíme navštívit restauraci a dát si něco místního, ale jazykový problém a vysoké ceny na menu nás opět odrazují. Jdeme do konzumu, kupujeme pár piv, chleba a jdeme si uvařit z vlastních zásob, stejně je někdo musí sníst. Méďové si navíc kupují brambory a tatarku, holt labužníci.

      

25.4. Čtvrtek

Cíl dne Anglické vodopády a město Corte. Jedeme po východním pobřeží, které je oproti západnímu, co se týče scenérie a zátok s útesy, celkem nudné. Od jihu k severu je propojeno silnicí táhnoucí se podél moře, protínající nespočet městeček a obydlí. Na pobřeží je množství kempů, lepších i horších. Zajímavé je, že na západním pobřeží jsou kempy všechny už otevřené a není problém se ubytovat, tak na východě začíná sezona až prvního května a přestože obsluha je již na místě, o obsazení turisty nemají zájem. Dorazili jsme do města Ghisonaccia a po krátké poradě se rozhodli zakempovat dřív. K Anglickým vodopádům se vydáme nalehko, je to asi 60 kilometrů ve vnitrozemí. Corte vypouštíme a necháváme na zítra. K vodopádům vyrážíme po silnici č D69 a ta stojí opravdu za to. Šplhá se přes vysoké pohoří opravdu, ale opravdu nádhernou přírodou. Povrch, ostatně jako u většiny místních silnic, je bezchybný, akorát je potřeba dávat pozor na kravince, kterých je tu dost a pěkně to po nich klouže. K anglickým vodopádům je to z parkoviště asi ještě 2 km přes kopec, na kterém je zřícenina hradu, potom podle sluchu kousek listnatým lesíkem, přes dvoje lavinové pole z kamení a jste tam. Samotné vodopády jsou opět úžasné. Voda se valí z hor do malých jezírek a mizí v hluboké nížině. Prostě nádhera. Méďa si tradičně hodil kámen do vody, ochutnali jsme křišťálově čistou vodu z jezírka a kochali se tou krásou. Cestou z Bonifaccia jsme také vyzkoušeli, jak se dělá geocaching(Kešky). Dostali jsme od kamarádů z Čech souřadnice, kde by se jako měla nacházet keška. Po chvilce hledání v dané lokalitě, díky Medvědovu pátracímu instinktu a bystrým zrakům naší omladiny, jsme kešku opravdu našli. Zapsali jsme se do seznamu hledačů a dali do krabičky pro ostatní, samolepku + lodní lístky z loňska Janov-Palermo. Po návratu z výletu na vodopádech, jsme se pokusili o válečnou poradu, jak naložíme se zbytkem dní, ale než jsme se pořádně domluvili, přepili jsme zdravý rozum rumem a slivovicí, takže plán zatím není.

Pátek 26.4.

Ráno prší, všechno je mokré, nemůžeme balit. Domlouváme tedy v klidu, kam pojedeme. Corte – Eifelův most a pokusíme se dobýt nejvyšší horu Korsiky Monte Cinto. Záhy přestává pršet a vysvitne slunko.  Posušíme zabalíme a valíme směr Corte. Jedeme po hlavní N200, takže pouze mírné táhlé zatáčky prokládané rovinkami. V Corte nacházíme železniční most slavného pana stavitele Eifela, nafotíme a protože je hezky a hory nad námi odhalují vrcholky vyrážíme dobýt Monte Cinto.
           

     Opět dobrý nápad. Počasí nádherné, cesta nejprve nádherným údolím podél říčky postupně stoupá do hor, až přechází v úzkou horskou klikatici vedoucí borovicovým lesem. Po převýšení zbytků lesa se vyšplháme skoro pod vrchol na obrovské parkoviště s horským hotelem. Tam je konečná, na vrchol se musí pěšky, ale je to výlet na další den a pro zkušené horské mototuristy. To my nejsme, tak se alespoň kocháme pohledem jak do údolí, tak na vrcholky hor. Pouštíme se zpět do nížin a jedem směr Bastia. Kousek před před Bastií zastavujeme u jedné z restaurací a pokoušíme opět osud a místní speciality. Číšnice byla úplně mimo a kromě francouzštiny neuměla ani jedno cizí slovo. Na pomoc jí přispěchal pravděpodobně majitel restaurace a rukama nohama nám nabídl jediné jídlo, které měli na jídelníčku. No tak to tedy risknem a objednali jsme. Jednalo se o obložený talíř krájenými sušenými salámy tipu pršut a jamon, prokládané ovčími a kozími sýry. Pojedli jsme, zaplatili a dorazili do Bastie a přístavu, abychom zakoupili na zítra ráno zpáteční lístky na pevninu.

     Ceny lístků jsou zajímavé a pro suchozemce nepochopitelné. Za cestu z Livorna jsme dali € 134/2os+moto, Češi, které jsme potkali u želví ZOO platili €160/2os+moto, a cesta zpátky  nás stála €120/2os+moto.  Shodli jsme se, že ceny tvoří asi podle počasí nebo tak nějak. Popojeli jsme do 11km vzdáleného kempíku, rozbalili tábor a šli splnit poslední Korsickou povinnost a to vykoupat se v moři. Tentokrát to byla síla i pro nás čehuny, kteří se zpravidla zjara koupají jako jediní exoti ve všech mořích Evropy. Tak studené to tedy ještě nikdy nebylo, ale povinnost je povinnost a bez moře by to prostě nešlo. Po večeři z vlastních zdrojů spřádáme plán zpáteční cesty do Čech. Domlouváme návštěvu šikmé věži v Pise, návštěvu závodního okruhu v Imole a návrat přes Slovinsko – přírodní rezervaci Triglav. Domluveno, jdeme spát.

Sobota 27. 4.

Od 5,00 prší, balíme všechno mokré bo v 7,45 máme být v přístavu. V Bastii už jen mírně poprchává, Méďa s Ríšou narychlo dokupují dárky a najíždíme na trajekt. Obloha je zatažená až černá. V 8,39 loď odplouvá směr Livorno. Celou plavbu je moře potažené nízkými tmavými mraky a mlhovinou, ale neprší. V 12,30 jsme v Livornu a sotva vyjedeme z lodě, začíná vytrvale pršet. A prší i v Pise, prší celou cestu skoro až do Imoly. Pokusili jsme se déšť ignorovat s tím, že snad přejde, ale bylo to fakt jako naschvál. Po zhruba 200km jsme byli už dost promoklý, tak jsme dali nepromoky a co se nestalo? Přestalo pršet! To je na bednu, přesně obráceně. Zbytek cesty do kempu v Raveně jsme pro jistotu jeli v nepromokách i když svítilo slunko.
     Domů jsme už pak jeli podle plánu, do Slovinska nám přijel naproti kamarád „Chorche Pane“ s dcerou a společně jsme pak dorazili někdy v úterý 30. 4. ve zdraví až domů.
Závěrem: 
- Celkem jsme urazili 3960 km
-  Plánovaný rozpočet €1000,-/2os+moto jsme překročili asi o €150,-
- Přesto, že jsme vyjeli poměrně brzy (19. 4.), bylo chladno a dost pršelo (hlavně ČR,   Rakousko), bylo toto vyváženo malým počtem turistů na ostrově, kde nám místní potvrdili, že v sezoně je tu k nehnutí, takže spousta těch krásných míst a silniček jsou narvány auty motorkami, cyklisty a požitek z jízdy se rovná infarktovému hororu. Korsika je nádherný ostrov a místní obyvatelstvo je přátelské, milé, ochotné a pořád se usmívají.
- Korsičané si nepotřebují udržovat „vysokou životní úroveň jako my“ a proto ctí neděli jako den, kdy se nedělá a mají všude i v supermarketech zavřeno!
Účastníci výletu:  Sršáň + malej Sršáň – Yamaha FJR 1300
                                Medvěd + Ágnes – Triumph Explorer XC
                                Ríša + 0  - Yamaha XJR 1300

Napsal dne 05.05.2013 Sršáň

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.58
Známkováno: 12x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist