Pobaltí 2023

Tradicionalista by asi řekl, že jet do Pobaltí přes Francii nesvědčí o přílišné  mentální stabilitě. Zajel jsem si před "velkou cestou" na koncert Red Hott Chilli Peppers a ten organizátoři deponovali - nevím proč - mimo mnou stanovenou trasu. Před kulturním večerem mám jestě 3 dny, tak se to snažím trochu využít a popojíždím přes Bádensko-Wirtembersko. V pátek po službě vyrazím ze Salzburku, kde bydlím na Ulm a až na to, že mi na dálnici došel benzín a následně zkolaboval booking v mobilu, tak spím v předraženém hotelu, se nic zvláštního nestalo. Bydlím v centru Ulmu a večer se jdu podívat na nejvyšší kostelní věž na světě. Na horní vyhlídkovou plošinu vede 768 schodu ( na Svatého Víta je to jen 280 ), gotická katedrála ze 14 století, věž přes 160 metrů - impozantní. V Ulmu je ale i hezké staré centrum, vodní kanály a  hrázděné domy...najeto 350 km.

Na druhý den je ke 30 stupňům, dneska jedu dopoledne jenom kousek na Blautopf. Je to turisticky zavedené městečko kousek od Ulmu s minerály domodra zabarveným jezírkem, klášterem, pravěkým muzeem a v okolí jsou jeskyně, kde se našly flétny staré 40 000 let. Mnohé jeskyně se dají navstívit, ale je hic a jsou to jenom díry v zemi. Ještě k sošce pravěké ženy - doufám že mi potencionální čtenářky odpustí, ale preference pravěkého umělce jsou jasně dané... 

V poledne popojedu na hrad Lichtenstein přilepený na útesu nad údolím. Je to jako z cukrkandlu. Krátká prohlídka a pak cesta přes Schwarzwald k francouzské hranici, 200 km zatáček, lesů a modrého nebe. Spím v Kehlu na německé straně hranice, Francouzi jsou moc drahý. Najeto 300 km.

Druhý den je snad ještě tepleji, moto hadry jsou hnedle durch...Štrasbug je krásné město, gotická katedrála je bohužel zavrěna, ale i zvenčí působí nezapomenutelně. Její stavba začala ve 12 století, je z růžového pískovce a věž má 142 metrů, prohlídka muzea a dalších kostelů, po městě courám celé dopoledne. Uondán vedrem a kulturními zážitky jedu na sever do Parc natrurel regional des Vosges du Nord. Lesy, snesitelnější klima, pískovcové skály...a hrady. Navstěvuji Falkenstein, který, než ho Ludvík XIV vyhodil  do povětří, musel být úctihodný. Pochází z 11 století, ale využíval se až do 30-leté války. Přejedu hranici s Německem a pro úplnost proběhnu hradem Berwartsteinem, který z venčí vypadá mohutně, ale interiér mě zas až tak nedachne a pak už jenom zastávka ve Speyeru v katedrále s krátkou procházkou po městě, kostel vedle kostela, některé jsou vymazlené.

Jakmile opustím zalesněnou oblast, hrozí samovznícení, je to peklo. V tomto regionu dneska nefouká, nejsou tu lesy a silnice jsou rozpálené do běla... teploměr ukazuje večer v 7 hodin 40 stupňů. Bydlím v Ludwigsháfenu na periférii v podivném hotelu, ale nic jiného jsem pod 50 EU nesehnal. Při cestování po Německu se těžko drží denní rozpočet alespoň na 100 EU.  Drahý benzín, drahé hotely...

Dneska motorka odpočívá, jedu dále metrem. Přes den courám po Wormsu s krásnou gotickou katedrálou a velkým židovským hřbitovem, rozhodně stojí za návstěvu. Odpoledne pak uprostřed polí za Mannheimem, tak tak v dojezdu městské hromadné, koncert Redhotů. Jako předskokan je Igy Pop, který sice vypadá, že mu budou muset volat záchranku, ale je mu 76, má nárok. No a Redhoti - běhal mi mráz po zádech, kdo je poslouchá, pochopí...

Na zítra jsou hlášeny bouřky a já chci přes Německo napříč kam až to půjde. Všechno po dálnici, jinak to nejde, nekonečné řady kamionů, zácpy a monotónnost ruší jenom zastávky na pití a doutníček. Až do Frankfurtu nad Odrou se mraky jenom honí, je ale sucho. Postupně se mraky kondenzují, nějak jsem to podcenil a řekl jsem si, že nepromok natáhnu až na dalším odpočívadle, uvízl jsem v zácpě s jedním jízdním pruhem bez krajnice, nedá se zastavit, ani pořádně popojet  a během 5 minut jsem mokrej až na trenky. Přejedu ale až na polskou stranu, tady se platí za nocleh polovic. Po dnešních 750 km a 2 pivech spím jako mimino na ubytovně s Ukrajinci, s jednou se bavím, povídá, že neví, kde jou děti, přišla o domov, je sama a nemá ponětí, co bude dál...

Dneska zase spíš transportní den přes polskou placku, prší od rána, jde pára od úst, takže vynechávám "sekundární" cíle a z motorky slezu až u Malborku, kde ty švestkové mraky konečně rozfouká vítr od pobřeží a dokonce vyleze i slunce. Hrad je neuvěřitelně rozlehlý a to je ho zrekonstruována jenom asi polovina. Vstup na hranici bolesti - 80 zlaťáků/ 25 EU. Klidně by se tady dalo courat celé odpoledne, ale mám zamluvený nocleh v Gdaňsku, tak musim zase popojet. Bydlim v centru a po večerní procházce a 2 pivech na kutě. Najeto 500km. 

Ráno vstávám brzo a jdu ještě do katedrály, včera byla zavřená a pocourám po městě, Neptunova fontána, radnice, až na kopeček ze kterého je vidět pruh moře, to vše doprovázené křikem racků. Hezké, svěží město. Fouká ze severu a i když je jasno, je příjemně. Přejedu Vislu a zastavím krátce u katedrály v Elblagu, která lehla koncem války popelem a trvalo 15 let, než ji znova postavili. Dál jedu pěknou, lesnatou krajinou po pobřeží až do Fronborgu, podobný cihlový hrad, krásný kostel a navíc je to město, kde v 17 století působyl řadu let Koperník, takže je to tu samá významná památka. V tédle posteli jednou Koperník přenocoval, v tédle hospodě si dal buřty s cibulí a na tomhle záchodku...Před sebou mám Kaliningradskou oblast, patřící Rusku a  to musím objet od jihu, do Ruska já nechcu! Oblast Mazurských jezer, hezká krajina, včerejší výchovné nápisy na rychlostních silnicích - "zapni si pásy" ( pane Bože jak? ), "jezdi vpravo" a "odpočiň si" vystřídají jenom značky "pozor losi". Doprava ale teda není moc třeskutá, jsou místa, kde se to pekelně vleče. Navigace v mobilu mi tvrdila, že na těch 400 km potřebuji 6,5 hodiny a moc se nespletla. Začínám chápat, proč po Polsku nejezdí moc mopedistů, buďto se projedete po dálnici a nebo stojíte v zácpě. Je to štreka, ale s večerem jsem na hranici Polsko - Litva, navleču zase nepromok a jedu na Kaunas. 

Ten leží na soutoku dvou řek, historické centrum, podivné zbytky hradu ( postavené podle mě asi tak před 5 lety...). Je tu o hodinu více a po 8 hodině večerní vám neprodají pivo jinde, nežli v hospodě. Bydlím na ubytovně s nějakejma "neevropanama" a když vidím, jak vypadá kuchyně a koupelna, tak nevím, jestli je todle ta správná evropská budoucnost....asi stárnu. Najeto 550km. Včerejší lehce pošramocený první dojem se zlepší, když nad ránem courám po městě. Velký, naooko pravoslavný chrám, ale vevnitř je zase ten člověk na kříži...nechci se nikoho dotknout, jsem bezvěrec a stejně to mám spočtený, nahoru mě nevezmou. V Kaunasu je samozřejmě více památek, mě se povede navštívit 9-tou pevnost a Mírovou horu. Pevnost je zrekonstruovaná část opevnění kolem města, které měli město za první a velké války chránit, ale hnedle po říjnové revoluci z toho Rusové udělali politický lágr a když přišli němečtí "osvoboditelé", začali sem svážet Židy z celé Evropy. Těsně před opětovným "osvobozením" tu Němci během jednoho dne zastřelili 9200 Židů. Během války se tu vystřídalo na 30 tisic Židů, ke dni osvobození jich tu zůstalo jen 300, to je jedno procento... Dokumentační výstava k danému tématu je dostatečně výmluvná, koukají na vás vyhaslé oči ze starých, zažloutlých fotografíí. Součástí je i zajímavý památník - viz foto. No a Mírová hora je barokní kostel, který není snadné najít, objížďky, opravy, zácpy, zákaz vjezdu, není to ale podle ruského stavebního vzoru - "što balšóje, éto charašó!",  je to malé, ale hezké. Po prohlídce vyrazím nejprve na západ, silnice podle pravítka, pak pravoůhle v pravo a podle pravítka dál. Žádnej motorkářskej alpskej ráj. Spestřením jsou jenom čápy, co dorážej vyhozený brambůrky od Mc Donalda, asi se jim potom lépe mastí peří...

Vrcholem dnešního dne je ale Hora křížů. "Hor" je v Pobaltí málo ( ani jedna ) , ve všech třech zemích jsou nejvyšší hory kolem 300 m.n.m., tak není divu, že je lecjaká terénní nerovnost nějak symbolicky využita. Hory křížů se to údajně týkalo už za pohanství. Na významu to tu nabylo za proticarských povstáni v 19. století a ještě více za komunismu, kdy tisíce křížů Rusové několikrát rozjezdili buldozery a horu hlídalo KGB. Litevci se ale nedali a dnes je to nejposvátnější poutní místo v zemi, je tu i kříž českých a slovenských jednotek NATO.

 Odsud už je to jenom kousek do Lotyšska, kolem mořského pobřeží, které prosvítá přes borovice a břízy, do Rigy. Došly mi doutníčky a tak jsem si koupil v Litvě nějakou podivnost, ale to je teda síla, toho kdyz vykouřím polovinu, mám srolované ponožky až ke kotníkům. V Lotyšsku jsem nepřišel na to, kde se tu dá koupit kuřivo, podivné, ani na pumpách, ani v supermarketu, jenom ty elektronické náhražky nabízejí. Bydlím v centru, v hotýlku uprostřed tržnice, kolem se potulují gastarbajtři z asijských zemí bývalého SSSR a rusky si povídáme o tom, že dřív měli motocykly Jawa a bylo jim fajn. Jenom se převlíknu a jdu ještě do města. Krásná metropole, jinak se to nedá popsat. Kostely, i ty pravoslavné, vežičky,  staré město, pivo po 8 se tu prodává, všude to tepe a lomozí. Najeto 400 km. 

Ráno klasicky ještě jednou po městě, do kostelů, které jsou z venčí veliké, ale interiérní výzdoba je spíše chudší, ti co včera "tepali", mají dneska kruhy pod očima a uklízejí ten  čurbes po včerejšku, ale jak jsem řekl, hezké město. Cesta odsud vede zalesněnou krajinou na Siguldu s hradem Turaida, krátká, příjemná zastávka, zrekonstruovaný cihlový hrad, park s instalací podivných skulptur, skandinávský, červený kostelík s bílým prostinkým interiérem a kroužící čápy. Vracím se na pobřežní "rychlostní" komunikaci a jedu na sever.  Silnice se tu opravují zvláštně, když už není asfalt ani schůdný, natož sjízdný, zavře se jeden jízdní pruh o délce 5 km, nastavěj semafory a vy tu strávíte klidně půl hodiny. Jede se na Talin, kam se s večerem konečně dopracuji. Bydlení na periferii, klidně a čistě. Schodím kufry z motorky a jedu do města. Věže, kostely, zachovaný věnec opevnění, přístav...velmi hezké město. A taky oplakátovaná ruská ambasáda...Přístav je trochu z centra, ale je moc hezký. 20km pěšky. Večer 2 pivka a na kutě. Najeto 350km. Za dva dny jsem nenašel žádný bankomat a Porsche je regionalně oblíbená značka. Na všech pumpach stejná cena benzínu, více fotopastí, horší silnice. A bílé noci, šero začíná až v půl 12...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE