Chorvatsko 2009

Vše začalo někdy na začátku února, kdy jsem se rozhodoval, kde se letos zase vydám a strávím pár krásných dnů na motorce. Volba padla na Chorvatsko, loni jsem tam byl a to moře a ta příroda mě prostě očarovala. Slýchával jsem známé jak vyprávěli jak tam byli na motorce, tak jsem okamžitě otevřel diskuzi na našem webu ( http://www.kawa-er5-forum.hustej.net/viewtopic.php?f=18&t=501&start=0 ) a po pár příspěvcích a diskuzích bylo rozhodnuto – jedeme v pěti a Chorvatsko letos pokoříme! Termín byl domluvený na 19. – 28.června 2009. To jsme ale ještě nevěděli co nás čeká...

Chorvatsko 2009

Kapitoly článku

V práci se mi nepovedlo vyřídit si volno už na pátek a pracovní povinnosti mi ani neumožňovaly se zabalit v předchozích dnech, tak jsem se to snažil dohánět po večerech – no snad bude vše v pořádku a na nic jsem nezapomněl… Večer ještě sleduji předpověď počasí a ty jejich prognózy moc lákavě nevypadají – no snad se kolegové meteorologové zase pletou a předpověď typu „zejména na Moravě a ve Slezsku se mohou vyskytnout přívalové srážky, kroupy a nárazy větru kolem 90km/h“ mě moc neuklidňuje.

Pátek 19.6.09 – den „D“
Rožnov pod Radhoštěm – Hluk 101 km

Ráno vstávám o půl 6 jako vždy, valím do práce, sleduji tu totálně černou oblohu plnou vody a doufám, že nám nebude odpoledne pršet. V práci byly stresy jako obvykle a já celou směnu přemýšlel jak si za hodinku stihnu ostříhat hlavu, zabalit řízky od maminky na sobotní cestu a na všechny zavazadla ještě nabalit nepromokavé pytle, protože venku začíná kvalitně pršet. Odjezd je naplánován na 17:00 od Hotelu Eroplán v Rožnově p.R. a chceme se dnes dostat do Hluku, kde bydlí Malý, který nám s manželkou všem poskytne luxusní ubytování u sebe doma . 17-stá hodina je tady, já čekám jediný na smluveném místě a kde nic tu nic. Do 20minut přijíždí Flipr a do hodiny Tomboo, který se v dešti zdržel s nasazováním bočních brašen na svou bandasku.
Jsme tedy kompletní a totálně mokří, ale natěšení na cestu vyrážíme do zmiňovaného Hluku, kde už na nás má čekat Malý i Culdou. Zlínem projíždíme v totální průtrži mračen a něco po 7 jsme na místě. Vyvlíkáme se z nepromoků a dáváme k Malému motky do garáže. Chvíli diskutujem a valíme do místní hospůdky si zvednout náladu nějakým tím pivkem. Večer ještě Malý kontaktuje svou známou v Zágrebu a to asi raději něměl dělat, bo nám všem totálně srazila náladu, že je tam hnusně a že Chorvati hlásí období dešťů na 14 dní dopředu. No nic, zaplatíme a jdeme spát s nadějí že ráno bude líp. Nebylo! :(

Sobota 20.6.09
Hluk – Rožnov pod Radhoštěm 101 km

Ráno leje jako z konve, posnídáme výbornou čočkovou polívku co navařila manželka od Malého a po 3 hodinách debat jestli jet, změnit plán nebo nejet se balíme a vyjíždíme s náladou na bodu mrazu a pomalu slzami v očích zpět k domovům. Bohužel komunismus je dávno pryč a větru, dešti už při dnešním režimu neporučíme… Bylo to ale asi to nejlepší co jsme mohli udělat, bo jak předpovídala „kamarádka“ Chorvatka, v Chorvatsku bylo škaredě skoro 14dní a dokonce tam bylo i zemětřesení 80 km od Podgory a uzavřené některé cesty – hnus, raději být doma.

Od příjezdu domů se na netu rozvinula diskuze o tom všem a kolem 13.července Malý navrhuje nový termín odjezdu na 1. – 9.srpen 2009. Tomboo okamžitě reaguje, v práci mají celozávodku a potvrzuje svoji účast a mě se kupodivu taky daří nějakým záhadným způsobem domluvit volno v práci. Takže vše je domluveno, plán cesty zůstává stejný, jen počet osazenstva se mění, bo Flipr vypověděl kvůli financím a Culda bohužel nedostal volno na datum odjezdu. Na podruhé už to ale snad vyjde a počasí bude přát a my odstartujeme – to už by byla ale neuvěřitelná smůla!

Pátek 31.7.2009 – Den „D2“
Rožnov pod Radhoštěm – Hluk 98km

Ráno se budím a počasí je o poznání lepší než když jsme „jeli“ minule – obloha vymetená a předpověď pro Českou Republiku je víc než příznivá. Konečně! V práci končím kupodivu tak jak mám a tím pádem vše stíhám bez problémů a v 17:00 už čekám naložený před Hotelem Eroplán na Tombaa. Ten projíždí opět později o půl hodiny, ale tentokrát ho nezdržely brašny, ale sundávání plexi na poslední chvíli kvůli nepříjemným vibracím. Takže startujeme v 17:45 směr Vsetín, Luhačovice a po cestě ještě zastavujeme v Uherském Brodě pro nezbytné pivka.
Do Hluku dojíždíme kolem 19:00, kde nás vítá už Malý s rodinou. Parkujeme motorky do garáže a jsme zváni ke stolu na terase, kde se podává Jitčino luxusní grilované maso a kukuřice. Sedíme do noci u stolu, diskutujem o všem možném i nemožném, probíráme cestu na zítřek a společnost nám dělá Tomášův syn a vychlazení Kozlíci v plechu. Spát jdeme kolem půlnoci – tedy aspoň myslím. :)

Sobota 1.8.2009
Hluk – Donji Cerovac 632km

Ráno vstáváme v 7:00, nervózně hledím z okna a je naprosto báječně! Jitka s Malým se o nás stará a chystají nám vaječnici s chlebem. Pojíme, soukáme se do moto hader a v 8:30 odjíždíme směr Slovensko. V Petrově ještě všichni tankujeme, já si kupuju energetický nápoj „SHOCK!!!“ v plechu, kurtuju ho k brašnám a pokračujem na hraniční přechod Skalica, který projíždíme, dál na Kúty, tady se najedeme na slovenskou dálnici a jedem až do Bratislavy, kde je sjezd před maďarskou hranicí na Petržalku a následně hraniční přechod rajka do Maďarska. V těchto místech přicházím na to, podle čeho výrobci dali název zmiňovanému energetickému nápoji „SHOCK!!!“, když se mi povoluje s boční brašny, padá na cestu kde se natlakovaný rozstříkne na sračku po celé cestě a všem za mnou působí doslova SHOCK!!! Naštěstí Malý i Tomboo se vyhýbaví, ale plechovkáři to nemůžou za náma rozdýchat… Pokračujem dál směr Mosonmagyaróvár.
Tady se na světlech s Malým hecnem a dáme si takový malý sprintek po hlavní třídě ze světel. Všechno dobré, ale jak mám na svém Fazeru naložený zadek, hážu neplánovanou exhibici na zadním kole a se slepenou prdelí zastavuju na dalších světlech. Projíždíme Csornou a zastvujeme na benzině v Páli, doplňujeme benzín i tekutiny a další zastávka nás čeká až v Szombathely. Tady je přímo ve městě nádherné teplé jezero u kterého zastavujeme a dáváme si řízky z domova.
Po chvíli odpočinku a nějakém tom focení pokračujeme dál na Körmend – Zalaegerszeg – Hahót a na Nagykanizsu. Tady začíná maďarská dálnice až na chorvatské hranice, té se vyhýbáme a bereme to přes Sormás, Becsehely a Letenye až na hraniční přechod Goričan. Na Hranicích všechno v pohodě, jen když celníkovi podávám občanku – čumí do ní, čumí na mě a vypustí jen – „Sundej to ----- Jan!“ Malý chytá záchvat smíchu a raději odjíždí. Sundávám helmu a jsem vpuštěn do země zaslíbené.
Tankujeme a sedáme do místní restaurace, kde si dáváme nealko pivko a odpočíváme. Malý se vyvlíká do riflí a trička bo je horko jak v Chorvatsku a pokračujeme směr Zagreb po bočních cestách. Jen asi 8km mojí vinou najíždíme na dálnici a platíme mýtné 4 kuna. Pak už v pohodě přijíždíme do Zagrebu a tady nastává kámen úrazu – kýblujeme celou hodinu než se dostáváme z města – samá křižovatka, samá červená a lidí jak sr…k. Konečně vyjíždíme ze Zagrebu a napojujeme se směr Karlovac, kde sjíždíme na naši vytouženou cestu – směr Plitvická Jezera (bývalá chorvatská dálnice). Užíváme si perfektních zatáček v krásné přírodě, ale blíží se 19tá hodina tak se rozhodujeme najít ubytování, což tady není problém. Bereme pokoj v dědině Donji Cerovac pro 4 osoby v patře rodinného domu, za 12 Euro na osobu, se sprchou, balkónem, motorkami pod střechou, hlídané obrovským rotvailerem a možností koupit si přímo v penzionu chlazené Karlovačko. Prostě bomba. Koštujem rakiu od domácí, popijeme něco Karlovaček, pokecáme s domácí a jdeme spát.


Neděle 2.8.2009
Donji Cerovac – Makarska 347km

Ráno vstáváme celkem brzy, já narážím plynový vařič a vařím pořádného turka po ránu. V pohodě se balíme, pijeme kafe a nikam nespěcháme. Dnes nás čeká málo kilometrů a chceme si cestu starou dálnicí užít, zastavit se někam na jídlo a k moři dojet tak kolem 4 odpoledne. Sbalení vyjíždíme kolem 9:20 a míříme směr Slunj – Plitvická jezera – Korenica – Jošan – Gračac – Kin. Po cestě sledujeme neskutečnou přírodu a co chvíli zastavujeme na nějaké to focení ať je na co v zimě vzpomínat.

Cesta z Gračacu je něco naprosto úžasného, je to v podstatě jen prérie, pustá a vyprahlá, kde jen málokdy potkáváme auto, není tady žádná benzina, jen občas nějaké malé městečka, ale naprosto úžasná příroda – nedotčená, nezkažená. Krásné hory tyčící se v dálce, dlouhé pustiny posázené bílým kamením – no jen ten Vinetou tady chybí.

Když dojíždíme do Kninu, musíme zdolat prudké vracečky vedoucí ze skály až dolů do města. Tady zastavujeme na tankování a taky v místní restauraci, kde dělají chorvatskou specialitu – grilované skopové se salátem a bílým pečivem. Malý tomu neodolá a my s Tombeem si dáváme jumbo pizzu kterou ani nedojídáme. Když vyjedeme, tak kousek za Kninem Malý balancuje na hraně svým možností v jedné levotočivé zatáčce, podíval se do zrcátka jestli má Toma za sebou a zatáčka ho vynáší do protisměru, strhává to ke krajnici, vytahuje nohu, ale naštěstí to vše dobře dopadá a my můžeme jet dál. Pokračujeme na Kijevo, Vrliku, Podosoje a zastavujeme u Peručckého Jezera. Děláme nezbytné fotky a jsme doslova fascinováni zdejší přírodou.

Sjíždíme na Sinj – Ugljane – Cista Velika a Šestanovac. Tady nás čekají zase vracečky které mnohdy musíme projíždět i na jedničku. Už to máme jen kousek do Brely, kde se nám poprvé ukáže moře v celé své kráse. Zastavujeme, podáváme si ruce, fotíme a jsme šťastní že jsme to dokázali. Zdoláváme poslední vracáky na Makarskou riviéru a parkujeme na benzině v Makarské kde přijíždíme kolem 16:00. Ubytování hledáme v Bašce Vodě, ale je tady jen masa lidí, apartmány drahé a daleko od moře, nám je úplně hrozné horko a nebýt jedné babky co nám donesla studenou vody, tak asi kolabujeme. Kašlem na to a valíme z5 na Makarskou kde hned u cesty nacházíme ubytování za 50 Euro na den pro všechny 3. S kuchyňkou, koupelnou, balkónem a dvojitou terasou, motorkami v garáži a hlavně sousedem z Lidečka – toš Valach jako sůsed je k nezaplacení né?! Baba po nás sice chtěla 60 Euro, ale Malý zapojuje svůj šarm, nebo nevím co to bylo a baba je z něho úplně hotová. Parkujeme motky a jdeme se podívat na pláž (která je z apartmánu daleko jako prase) a do večera relaxujeme ve vlnách a u zapadajícího slunce. Večer hrajeme se sousedama kostky a pijeme pivko – pohoda.


Pondělí 3.8.2009

Pondělí je naprosto oddychový den, bez jakéhokoli ježdění, ráno jdemem k moři a užíváme si hlavní pláže na Makarské. Večer ještě jdeme prozkoumat noční život v centru, zapadáme do jedné hospůdky, kde si dáváme perfektní večeři – ryby na grilu, bílé víno. Malý domlouvá Tomovi ještě místní servírku, ale ten nechce a dělá ofuky (to si ještě najivně myslí, že tady sežene něco lepšího do odjezdu a dělá machra) – co by za to ten poslední den dal, kdyby nás poslechl :)).


Úterý 4.8.2009
Makarska – Podgora + okolí 137km

Zadky už nám zase změkly a už by jsme i někam vyrazili, tak na dnešní den máme v plánu celodenní výlet do Dubrovníku. Odjíždíme z apartmánu v 8:10 po Makarské magistrále, po cestě to ale musíme odpískat po pouhých 41km, bo směr Dubrovník je totální černo a blýská se, takže otáčíme a zastavujeme se v Podgoře, kde vyjíždíme až k místnímu památníku. Je to velké betonové křídlo, postavené jako symbol svobody když bylo město Podgora osvobozeno po válce.

Něco málo fotíme, pak ještě sjíždíme k moři pořídit nějaké fotky a vracíme se zpátky do apartmánu. Malý má neodkladné pracovní záležitosti, a tak se domlouváme že já a Tomboo se pojedeme koupat do Podgory a Malý pak za námi dojede. Tak se i stane a rochníme se až do večera v moři. Večer klasicky trávíme na balkóně apartmánu u kostek a piv a slibujeme si že zítra určitě ten Dubrovník pokoříme.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.82
Známkováno: 28x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist