"Není nač čekat" - březen 2022

POŘÁD DEN PĚT.

A dále směr Slovinsko. Přes přechod Rupa, po staré. Na celnici bez mýta vjedete po průjezdu celou obcí. Po staré do Postojné na dálnici. Cestou jsem viděl něco pro příznivce vojenské techniky, muzeum Pivka. V dnešní době tak jedině tank z kamene a dřeva se zeleným porostem.

  Ubytování jsem chtěl levné a s ohledem na vzdálenost  a dojezd někde u Kranje. To se povedlo, obec Lahovče, kousek od lyžařského střediska Krvavec. Zase něco nového. Moderně vybavená buňka, samá elektronika. Měl jsem tam možnost využít za příplatek i saunu. Super, jen do postele se mi lezlo trochu hůř. Majitelé mi řekli, kde jsou ještě otevřené potraviny, tak jsem tam zajel něco pokoupit a využil zajímavé sámošky na vínko. Trochu červeného , domácí strava a únava z bohatého programu a asi 300 km, usnul jsem brzo.

.

  DEN ŠEST.

Ráno jsem se vydal k hradu Strmol .Je tam i pěkná kavárna u parkoviště. A již do hor. Hezky jsem se šplhal ke Zgornje Jezersko na hraniční přechod Seebergsattel v nadmořské nad 1200 metrů. Škoda, že mi nešlo v jarním proti slunci lépe fotit Grintovac, nejvyšší vrchol kaminskich alp.

Ještě jsem pocoural v Jezersku a vydal se ve směru cedulky Češka koča- česká chata. Cesta k ní končí odstavným místem pro auta a dále jen pěšky. Není divu, byla postavena v roce1900 Česko- slovinským spolkem a slouží jako místo odpočinku pro výstup na Grintovac a obhospodařuje ji již třetí generace jedné rodiny.

Směrem dolů pak bylo ze severu okolo silnice více sněhu a i tato silnice je motorkářským rájem. Nádherné serpentiny.

Mazal jsem pořád z kopce po 82, pak abych se vyhnul městu po 70 a L111 před dálnicí pokračoval  ještě přes 92 k Brückelu.

Tam jsem se vrátil na 82 a uháněl k hradu Hochosterwitz. Nádhera, někdy se tu musím zastavit. Dneska není čas a stejně ještě sezona nezačala. Je to jak z pohádky. AK hradu na vápencové skále vysoké 150 metrů oproti okolí, vede cesta dlouha 500 m se 14 vzájemně se kryjícími branami. Hrad byl nedobytný.  A zase na focení to sluníčko. Pak spojkou na Triebach a 317 k pěkné 114a na 114 směr Trieben. Teplota nic moc . Stoupal jsem do Hohentauren  ve výšce necelých 1300 mnm. Dolů do Triebenu je to pohodička.

 A pak už do Admontu mojí oblíbenou trasou po L 713 okolo Kaisserau s krásnými zatáčkami a výhledy na vrcholky hor.

V Admontu nesmí chybět zastávka u pořádné pumpy pro benzin a na dobré kapučino. Toho není nikdy dost a řada  čerpaček automatů straší. Objednal jsem nocleh na statku a uháněl směr Amstetten na sever po 117, 115 a 121. Minul jsem Amstetten a na kopci odbočil vpravo na 119. Po ní jsem přijel přes u Dunaje ležící Grein do St. Nicolai a začal stoupat vedlejškama ke statku v oblasti Sattlgai, kde jsem měl ubytko. V telefonu jsem si upřesnil polohu a statek mých ubytovatelů našel . Nádherná poloha na konci světa. Milá paní mě ubytovala a protože večeře nepodávala, hladový jsem ji požádal, jestli by mi nemohla dát k večeři zitřejší snídani, ráno mi bude stačit jen kafe.

Vyšla mi vstříc , a když jsem poprosil, nemá- li pivo, došla mi pro něj k rodičům a měl jsem ho jako premii.

  Jako jindy, po 380 km a mnoha zážitcích mi usnout nedělalo problém.

DEN SEDM..

Ráno jsem dostal slíbené kafe a vyrazil před devátou na cestu směr Praha. Změna času, vlastně o hoďku méně, čekaly mě kopečky chlad. Nejdříve jsem se chtěl vymotat na sever, ale nedalo mi to, sjel jsem k Dunaji a dal si celou 119, trasu motorkářů. 11,5 km do kopce, samá zatáčka. Asi vědí, proč je tu motorkářům omezená rychlost a v ostrých serpentinách vyznačeno , kam až ke středu vozovky, aby jsi to neklopil do protisměru. To je dobré. Povrch je už trochu záplatovaný, ale i tak moc fajn.

  Prima je i zbytek 119 až do Weitry. Při průjezdu Rakouskem jsem míjel mnoho hradů, zříceni a zajímavých míst, tak jen pár foteček. Každý si jistě najde to, co bude chtít vidět.

  A pak už přes Gmund do Českých Velenic. Už zmizel i můj oblíbený český řezník. Vše Vietnam a Čína. Dle milé obsluhy , ještě ČS Benziny ,jsem se dozvěděl, že už i restaurace s českým provozovatelem je tu jen jedna. Tak rychle na český oběd k příbuzným do Tábora. Dorazil jsem pěkně prochladlej v půl dvanácté, od Weitry se zataženou oblohou.Po obědě ještě debata o cestě u kávy a moučníku a mohl jsem vyrazit směr Praha, tam už bylo zase modro a teploučko. Stavil jsem se ještě u kámoše na kus řeči. Má objednanýho skůtra yamahu x max300, tak už se klepe , jak vyrazíme spolu. No, plány už mám. Tak jsem zvědav, jestli ho to nepřejde. Dnes jsem dal asi třista kilásků.

  Čest hondičce 150 PCXce, šlapapala celých více než 2 100 km bez problémů , kontroloval jsem jen pneu a dolil trochu oleje. Oslavil jsem tak již desátý rok jejího provozu. Více na mé stránce.

   Mé motto, "Není nač čekat" jsem naplnil beze zbytku. Zážitky z této cesty mi již nikdo nevezme. Bylo to super.

  Ubytování jsem sehnal vždy za slušné peníze, průměrně 29 euráků za noc , a to

i dvakrát se snídaní.

  Benzín nejdražší u nás a v Rakousku, jinde hlásí zastropováno. Slovinko například kolem eurapadesáti.

  No a Istrie. Super! Pěkné počasí bez mráčku , sucho, slabý provoz a premie- vyjel jsem na Vojak!!!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE