Tour de Czech 2020

Pátek 14.8.2020

• sraz: Mělník
• cíl: okolí Vrchlabí

Je pátek. Po ospalém ránu se venku rozsvítilo sluníčko. Nebe bez mráčku – alespoň v Praze. Průběžně jsem s Jirkou v kontaktu. Martin nakonec na výlet nemohl, takže tentokráte jen duo. Počasí na západě to není nic moc, ale my dnes jedeme na sever. Sraz v Mělníku na Shellce jako vždy tímto směrem.

Dorazil jsem včas. Sraz měl být lehce po 14, odjezd pak o 20-30 minut později. Motorka v topu, cestovní plexy, topcase a k tomu ověřený Oxford tailpack, s kterým jsem jezdil na Kawasaki. A rychlý sled událostí:
14:26 – krásné sluníčko vše zalité, píše Jirka, že u Slaného dojí tak, že motorka se pod ním ztrácí v loužích
14:56 – začíná se zatahovat i v Mělníku, vyprosím si (legendární) pytel na odpadky od obsluhy a pro jistotu balím tailpack do něj, u kufru sázím na těsnění.

14:58 – z Dubé se vrací partička powerchopperů a vypadají mokře

15:56 – po 3 kávě doráží Jirka v nepromoku s motorkou, která vypadala, jako by se vrátil ze šotolinových toulek po Rumunsku

16:20 – vyrážíme a je nám tak nějak jasné, že do Vrchlabí vytyčenou trasou nedojedeme. Dohoda je dojet alespoň do Frýdlantu.

16:40 – Doksy – první zastávka, začíná pršet (chcát) tak, že oblékám sebe do nepromoku. Shell pytel na odpadky nakonec pozře i top case.

19:00 – díky bohu za kamarády motorkáře s dobrým srdcem. Michal nás nenechá na holičkách za Chrastavou nám poskytuje zázemí svého krásného domova.

První den byl opravdu vydatnou sprchou, popravdě asi jsem od té doby větší nezažil. Pro ucelení představy – měl jsem sice nepromok, ale pršelo tak vydatně, že přes krk a švy se mi stejně dostala voda až do spodního prádla. Mít tak možnost si nechat alespoň trochu proschnout prádlo, odpočinout tělům v dobré posteli a k tomu dostat kvalitní gulášek s ještě příjemnějším povídáním. To byla naprosto fantastická odměna a dodnes na to krásné pohoštění vzpomínám s velkým úsměvem od ucha k uchu. Díky Michale!

Sobota 15.8.2020

cíl: co nejdál to půjde

Moto oblečení uschlo relativně vše, motorka po vydatné koupačce neutrpěla žádnou vadu, Shell pytel zafungoval na výbornou. Ráno nás přivítalo čerstvou snídaní a taky pozitem, že dnes by pršet nemuselo. Balíme se, s velkým díky se loučíme a vyrážíme na cestu.

Na prvních kilometrech není nic zvláštního do chvíle, než přijdete na silnic z Raspenavy do Desné. Obvláště kousek před samotnou v.n. Souš je silnice líbezná.

Daleko od civilizace, jen v okolí Bílé Desné u torza protržené přehrady je pár chodců. Doprava mírná, jen se nesmí dojet opozdilci a taky banda chopperů, kteří mají tempo mezi přesně mezi rychlostmi 2-3 na mé Hondě…

Krásy hor si člověk užije, silnice jsou tu v celkem obstojném stavu, někde lépe, někde méně. S čím jsem ale nepočítal je, že na přejezdu z Krkonoš přes Orlické hory až do Jeseníků stráví člověk s ne moc velkými pauzami vlastně celý den, ale na mapě se nikam moc nepohne. Nicméně je to drsná motorkářská láska a buď ji budete milovat a klidně tu strávíte dny dva, nebo to někde pokrátíte. V našem případě pokrácení přišlo, když jsme přijeli do Králíku téměř v 19 hodin. Cestou se nám o doprovod postaral místní pilot na nové Africe, a že se za tím jelo v okolí hranic nádherně. Nastalo rozhodování, kam teď. A protože Jirka je lokality znalý, nechal jsem jej vést. Dovedl nás lehce po 20 hodině do autokempu Dolina, kde nás nechali přespat. Popravdě – ani nevím, jak jsem vlastně zvládl postavit stan, převléct se do běžného oblečení, objednat si jídlo, to sníst, zapít nějakou dobrotou a k tomu usnout tak, že jsem se vzbudil až ráno před 7 hodinou. Prostě když je tělo a mysl správně unavená, spánek přijde sám.

Neděle 16.8.2020

cíl: jižní Morava

Jsem překvapivě skvěle odpočatý. Počasí už od rána slibuje, že Jeseníky budou bez deště. Jirka už je na nohou a zve na snídani. Dobrý čaj, dobrá snídaně. Rychlá sprcha, zabalit, obléct, dopnout řetěz. Trošku očistit, malinko namazat a už jsme na cestě.

Cesta ubíhá a v okolí je spousty krásných míst které by stáli za při brždění, leč máme zpoždění nemalé díky prvnímu dnu. Rychlým matematickým propočtem jsem usoudil, že musíme dát pořádný kopec kilometrů, abychom alespoň kousek ukrojili.

Jen co se vyjede z Jeseníků, cesta začne celkem svištět. Krnov, Opava, Ostrava, Bohumín, Jankov. Tady se rozhodujeme, že místo toho, abychom se vraceli na Frýdek-Místek přejedeme to přes Čadce,  Turzovku a v Makově se opět připojíme k nám. Vychází to časově úsporněji. To se bohužel s realitou nepotkává, protože naši slovenští bratři na jejich straně opravují silnice, které to opravdu potřebovali. Počasí je pod mraky, ale i tak se jede příjemně. Míjíme Karolinku a Nový Hrozenkov, opouštíme Beskydy a před námi se otevírají krásy Moravy. Míjíme Hodonín, Mikulov a dorážíme do Znojma, kde nám Jirka rychle najde ubytování včetně otevřené zahrádky. Stavíme stan, povinná teplá večeře a dobré pivo, pak už jen do hajan. Žel bohu vypadá to, že jsem někde při balení ve Vrábnu udělal botu a mám píchlou matraci, nic po ruce a co hodinu ležím na zemi. Od 5 hodin už nespím skoro vůbec a když klimbnu, tak v pozici zlomeného muže. Ráno tedy neleníme, balíme věci a vyrážíme na cestu.

Pondělí 17.8.2020

cíl: Šumava

Asi nejkrásnější úsek našeho výletu, dodnes se vracím k těm silnicím ve snech. Otevřené dlouhé zatáčky v polích, kde je vidět na kilometry daleko, střídají techničtější pasáže okolí Slavonic. Tam také můžete najít jižní část pohraničního opevnění z dob první republiky. My jen fotíme u cesty stojící řopík a zase mizíme v dál.

Jižní trasa má vážně své neopakovatelné kouzlo. Vlastně úplně celý úsek je – až na 2-3 výjimky – krásná silnice bez děr. Provoz v blízkosti hranic je menší, než je obvyklé. Cesta z Kaplice okolo Lipna na Vimperk, Hartmanice a dál přes Šumavu je svým profilem neopakovatelná a člověk by tam strávil několik moto dní. A jak jsem si liboval na začátku trasy, tak za Kvildou při sjezdu ke Kašperským Horám začíná opět typické horské počasí. Dole na bus zastávce už dál nemůžeme, protože není vidět před motorku. Čekáme 20 minut, pak pro jistotu ještě 10 dalších a nakonec se tomu mraku přeci jen rozhodneme ujet. Jsme tedy opět skvěle vykoupaní včetně mašin. U mě Shell pytel opět boduje. Jirka už ale jede do pro něj známého místa v kempu Sycherák. Večerní párty skupinky posilněných teenagerů sledujeme s úsměvem. Prostě párty se vším všudy a kdo se ráno nestydí, večer se nebavil.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE