Naše 1. motodovolená, zatím v ČR
Text: Dadin | Zveřejněno: 8.2.2010 | Zobrazeno: 32 264x
Na sklonku léta 2008 si konečně koupili tři z mých kamarádů motocykl a mohlo se tudíž začít plánovat nějaká dovolená strávená na dvou kolech, o které jsme vždycky u piva dost hovořili. Ale jelikož už podzim klepal na dveře a bylo jasné, že nebudeme nic lámat přes koleno a mrznout na přelomu září a října někde ve stanech se nám už nechce. Tak jsme se domluvili, že přes zimu vybereme destinaci v ČR, kam na začátku léta vyrazíme. Po jednoznačném hlasování bylo vybráno – pojede se do jižních Čech. Výběr trasy zůstal na mě, jelikož se rád brouzdám v mapách a hlavně jsem na to měl spousty času dát něco do kupy. Protože většina z nás není vyznavačem zběsilé jízdy, tak jsme se dohodli, že naše cesta bude probíhat v naprostém klidu a tím je dána i hustota provozu na silnicích. Proto jsem si dal tu práci a naplánoval jsem trasu v 90% na silnicích II. tříd. Termín výjezdu byl stanoven na 6.6.2009 ve složení: Patrik s přítulkou Evou na Transalpu, Brsla s přítulkou Verčou též na Talpu, Marcel - singl na BMW GS 650, Martin zvaný Pecin (těhotnou přítulku nechal doma) na Aprilia Pegaso 650, Petr Vítek zvaný Víťas (je též znám i jako rumová pralinka či rumová víla) též na Aprilii Pegu 650 a nakonec já s manželkou Marcelou sedlajíc též stroj Aprilia Pegaso 650.
Kapitoly článku
Den 1.
Tak slehlo a jedem, další zastávka je naplánovaná na zámku v Červené Lhotě, takže jsme nabrali směr Humpolec a dál kolem pěkné přehrady Želiv. Po projetí kolem vodního díla odbočujeme na Pacov a zde pokračujeme přes úžasně zvanou obec Eš do Černovic, kde po přejetí železničního přejezdu obdivujeme úzkokolejnou železnici (někteří jí viděli poprvé). Poté projíždíme obcí Mnich a dále do Deštné, kde odbočujeme a po pěti kilometrech přijíždíme k parkovišti u zámku . Hemží se to tu turisty a parkoviště nacpané, že není ani kam zaparkovat. Už mi začalo lítat hlavou pomyšlení na nějakou terénní vložku, když koukám jak na mě z parkoviště mává „parkman“. Přijedeme k němu a nabízí nám za 30 Kč za motorku parkování pod stromem na trávě. Říkáme si ,proč ne, alespoň nám pohlídá i všechny věci co máme nabalený na motorkách. Vytáhneme tedy třicetikorunu z kapsy, přeskočíme obrubník a trošku jim upravíme trávu a jdeme okouknout zámek. No je tady asi milion lidí a do toho několik svateb, cestou k zámku dostalo několik lidí helmou na pupek jak jsme se protloukali davem. Tak na tohle nemáme, pořizujeme několik fotografií a do poloprázdné restaurace na kafe, bo máme parádní čas.
Den 2.
Pár fotek a jedeme zpět do Vyššího Brodu, uhýbáme vlevo a po pár kilometrech se už procházíme po hrázy lipenské nádrže. Moc dlouho se zde nezdržujeme a pokračujeme po jižním břehu Lipna do Přední Výtoně a od této vesničky stoupáme hustým smrkovým lesem po dosti rozbité asfaltce na vrchol zvaný Vítkův Hrádek (takže jsem Víťasovi udělal malou radost při výběru tohoto místa). Až na vrchol jsme sice nevyjeli, ale dostali jsme se o dost dál než auta :-). Nádherný výhled na Lipno, Šumavu a jelikož byla krásná viditelnost, tak jsme viděli i Alpy, stálo to za těch pár kroků navíc. Po prohlídce sjíždíme z Hrádku, ale nevracíme se do Přední Výtoně, ale uhýbáme vpravo a podle mapy po silnici III. třídy přes obec Pasečnou, bývalý Rychnůvek, bývalý Otov do Kyselova. Ale silnice se III. třídou neměla vůbec nic společnýho, kaluže plný bahna, díry, několik desítek metrů byl jenom rozsypaný makadam, větve skloněný do cesty, který mě bouchaly do helmy a nedalo se před nima ani uhnout a když jsme proti potkali první a poslední auto, tak nebylo místo ani na vyhnutí. Nedokážu si představit důvěřovat mapě a jet tam na nějaký silniční moto. Nicméně po této lehké enduro vložce jsme dorazili do Kyselova k přívozu. Zařadili jsme se do fronty za nějakýho němce a zjistili jsme, že máme necelou hodinu než pro nás přijede „trajekt“. Většina z nás se vyvalila na asfalt na slunce a já s Brslou jsme zkusili teplotu vody ponořením se do ní. Byla jak žiletky…
Přívoz přijíždí na čas a za něco kolem stovky nás převáží na druhý břeh – do Dolních Vltavic. Odtud se vydáváme do Černé v Pošumaví, kde nakupujeme buřty na večeři a hurá do kempu. A opět máme problém najít funkční zařízení. Jediné funkční bylo V Olšinách, sice hezký, ale o 100% dražší než v Chlumu. Navíc pan majitel nemá řidiče motocyklů příliš v lásce a hlavně nám asi nekoukalo sto Euro z kapsy. Neustále nám připomíná, že v deset je večerka a musíme po sobě uklidit a nesmíme nikoho rušit ( v celém kempu byla dvě auta…). Po veškeré instruktáži pana majitele jdeme vybrat plac na postavení stanů. Jelikož si Víťas opět stan nestaví (prý bude spát pod širákem), tak nám jde do stánku pro pivo a sobě pro colorum. V kempu je fakt uklizeno, že nejde sehnat ani žádné dřevo na opékání našich buřtů, tak se jdeme zeptat majitele jestli nemá pár polínek Má, za 150 Kč kbelíček polínek. A ještě mu za to poděkujeme…. No ale opékáme, to je hlavní. Ale copak se to od západu žene za černotu? Ještě žvýkám druhý buřt a už utíkáme do kempové hospody před proudem vody, co padá z nebe. Po pár pivech se musíme smát Víťasovi, který v těchto podmínkách má spát pod širákem. Jediný kdo se nesměje je Pecin, bo už tuší co ho čeká. Jelikož nás z hospůdky vyprovodili v deset, tak jsme si nechali natočit do kelímku a ještě jsme chvilku krandali pod stříškou. Pecin šel dřív spát a věděl proč. O půlnoci už se Víťas vkradl do jeho příbytku a to bylo naposledy, co spal. No nechte ho venku, když chčije jak z konve. Všichni ostatní jsme vychrupovali za stálého bubnování kapek vody o naše příbytky.