Naše 1. motodovolená, zatím v ČR

A je to tady, je sobota 6.6.2009 9:00 hod. ráno a já s paní za zády přijíždíme na místo našeho startu – benzínová čerpací stanice OMV ve Dvoře Králové n.L.. Je vidět, že se všichni těšíme, protože to je snad poprvé co jsme se všichni sjeli na čas. Možná to bylo i tím, že Brsla a Patrik jeli už včera napřed a budeme je nabírat cestou na Seči. Takže probíhá tankování, nulování tachometrů a uzavírání sázek kolikrát pak to zmokneme, protože předpověď počasí nevěstila nic dobrého a je to vidět i na obloze. Startujeme ze Dvora směr Hořice, Nechanice a dále na Přelouč. Obloha je stále zatažená a ani náznak nějakého roztržení, ale naštěstí neprší. Z Přelouče směrem na Heřmanův Městec nás v lese v zatáčce zaskočí docela dost velká kaluž vody, co tam zůstala po nějaké moc pěkné noční přeháňce, ale naštěstí to všichni ustojíme a jedeme dál směr Seč, kde nás už netrpělivě vyhlížejí Brslovi a Patrikovi. Zastavujeme u nich, kuřáci využívají po prvních 100 km možnost zaplnit si plíce něčím co je moc zdravého. Já pauzu využívám rozčílením se nad dvěma „řidiči“ jedoucích v konzervách na čtyřech kolech, kteří si mysleli, že mě v jednom úseku metr krajnice stačí. No nic, cíl dnešního dne je ještě daleko a tak sedláme naše stroje a teď už v plné sestavě vyrážíme přes Golčův Jeníkov a Světlou n. Sázavou do Lipnice n. Sázavou, kde pojíme první oběd naší dovolené. Skoro všichni si zaplníme žaludky výbornou gulášovkou a následně svíčkovou. Po takovém přídělu musí trochu slehnout než znova nasedneme, tak jen tak letmo okoukneme zříceninu místního hradu.
Tak slehlo a jedem, další zastávka je naplánovaná na zámku v Červené Lhotě, takže jsme nabrali směr Humpolec a dál kolem pěkné přehrady Želiv. Po projetí kolem vodního díla odbočujeme na Pacov a zde pokračujeme přes úžasně zvanou obec Eš do Černovic, kde po přejetí železničního přejezdu obdivujeme úzkokolejnou železnici (někteří jí viděli poprvé). Poté projíždíme obcí Mnich a dále do Deštné, kde odbočujeme a po pěti kilometrech přijíždíme k parkovišti u zámku . Hemží se to tu turisty a parkoviště nacpané, že není ani kam zaparkovat. Už mi začalo lítat hlavou pomyšlení na nějakou terénní vložku, když koukám jak na mě z parkoviště mává „parkman“. Přijedeme k němu a nabízí nám za 30 Kč za motorku parkování pod stromem na trávě. Říkáme si ,proč ne, alespoň nám pohlídá i všechny věci co máme nabalený na motorkách. Vytáhneme tedy třicetikorunu z kapsy, přeskočíme obrubník a trošku jim upravíme trávu a jdeme okouknout zámek. No je tady asi milion lidí a do toho několik svateb, cestou k zámku dostalo několik lidí helmou na pupek jak jsme se protloukali davem. Tak na tohle nemáme, pořizujeme několik fotografií a do poloprázdné restaurace na kafe, bo máme parádní čas.

Po dopití předraženého espressa se jdeme probít zpět k motocyklům, kde je k úlevě všech nacházíme v plné výbavě. Teď už to máme jen kousek do cíle dnešního dne – Chlum u Třeboně. Takže zpět do Deštné a přes Jindřichův Hradec přímo do Chlumu, kde zajistit nějaký camp, což se ukázalo jako docela velký oříšek. Ve vzduchu byla cítit voda a to každou chvilkou víc a víc. Po půl hodině kroužení kolem rybníků jsme našli funkční kemp a to ještě v relativně malé vzdálenosti od restauračního zařízení, takže super. Uklízím plácek pro stan od borovicových šišek a začíná kapat, o pět minut později začíná pršet a cca dvě minuty poté co máme postavené stany začíná krásná průtrž mračen! Jediný kdo nemá postavený stan je Víťas, ten se vždycky se k někomu nakvartýruje... Je 16:30 hodin a my na nic nečekáme, zavíráme stany, zamykáme motorky a dírou v plotě utíkáme rovnou do knajpy. Točí Pilsner, super, to nám stačí víc nepotřebujeme. Jenom Víťas, ten se jak říká „zavodní“ jedním europivem (G 10) a pak jede v colorumech. Všichni jsme do sebe nacpali nějaký ten žvanec a několik dvanáctek, ženy popily vínečko a naše rumová víla zvládla litr rumu s 0,3 litru coly (ne, není to obráceně). Již v deset večer, značně ovlivněni alkoholem se ubíráme zpět do kempu. Naši pralinku táhneme a za sebou nechává naznačenou úzkokolejnou dráhu. Jelikož stále padá voda z nebe jsme docela promočený, ale Víťasovi je to jedno. Prohodili jsme ho dírou v plotě i když se zdála menší než odpoledne a následně ho házíme k Marcelovi do „domu“ a jdeme do stanů odpočívat.

Již od svítání je většina našeho „tábora“ vzhůru, protože divoké kachny ve velkém počtu obcházely naše zvukově neizolované budovy a přitom kdákaly a kdákaly. Jediný kdo spal byl Víťas, tomu to bylo úplně jedno. Jedno to naopak nebylo Marcelovi, který celou noc nezamhouřil oka, protože zvukové projevy spánku jeho spolubydlícího byly slyšet i v mém stanu vzdáleném několik desítek metrů proti větru (jak říká: když chrápe medvěd, nespí celý les). No nic, je osm hodin a jdeme vstávat, Brsla zajel pro pečivo a něco k tomu, Víťas se šel do rybníka vykoupat a Marcel dospával deficit. Je devět a my máme zabaleno a vyrazíme dále. Bohužel vzhledem k pracovní vytíženosti nás Patrik s přítulkou hned ráno opouští a jede domů. Marcel pojede ještě dopoledne s námi a pak též zamíří k domovu a potažmo do zaměstnání. Takže vyrážíme směr v.n. Lipno. Z Chlumu jedeme na Nové Hrady, ale hned první železniční přejezd nás zase přibrzdil v rozletu. Čekáme neuvěřitelných patnáct minut na to, až přestane blikat ten semafor a furt nic, no tak jsme to víc už nevydrželi a jeden z nás se stal pracovníkem ČD, vlezl na trať a „pustil“ nás na druhou stranu… Z Nových Hradů přes Trhové Sviny do Českého Krumlova cesta ubíhala nádherně, nebyl vůbec žádný provoz, svítilo slunce a vzduch byl krásně čistý od nočního deště. V Č. Krumlově jsme dali lehkou kouřovou a rozloučili se s Marcelem.

Z Českého Krumlova pokračujeme po silnici č. 160 nádhernou krajinou podél Vltavy směr Rožmberk n. Vltavou. Tuto nádhernou krajinu za jednou z mnoha zatáček najednou neuvěřitelně zhyzdí příšerná stavba – papírna Větřní a následné ghetto podél silnice. Naštěstí po pár kilometrech je vše zapomenuto a zase si užíváme nádherné silnice, přírody a vodáků, kteří na nás mávají a my plašíme pavouky z klaksonů. U jedné z vodáckých občerstvoven zastavujeme a dáváme si oběd a domlouváme se, že poctíme svojí návštěvou nejjižnější asfaltovou komunikaci v ČR a tak po poobědní kávě vyrážíme dál do Vyššího Brodu a odsud si uděláme několikakilometrovou zajížďku na hraniční přechod Studánky, to je v ČR nejjižněji kam se po silnici dostanete. Nejjižnější bod je odsud vzdálen pár kilometrů, ale bez holinek po prsa a bez křovinořezu se tam prý dostat nejde......
Pár fotek a jedeme zpět do Vyššího Brodu, uhýbáme vlevo a po pár kilometrech se už procházíme po hrázy lipenské nádrže. Moc dlouho se zde nezdržujeme a pokračujeme po jižním břehu Lipna do Přední Výtoně a od této vesničky stoupáme hustým smrkovým lesem po dosti rozbité asfaltce na vrchol zvaný Vítkův Hrádek (takže jsem Víťasovi udělal malou radost při výběru tohoto místa). Až na vrchol jsme sice nevyjeli, ale dostali jsme se o dost dál než auta :-). Nádherný výhled na Lipno, Šumavu a jelikož byla krásná viditelnost, tak jsme viděli i Alpy, stálo to za těch pár kroků navíc. Po prohlídce sjíždíme z Hrádku, ale nevracíme se do Přední Výtoně, ale uhýbáme vpravo a podle mapy po silnici III. třídy přes obec Pasečnou, bývalý Rychnůvek, bývalý Otov do Kyselova. Ale silnice se III. třídou neměla vůbec nic společnýho, kaluže plný bahna, díry, několik desítek metrů byl jenom rozsypaný makadam, větve skloněný do cesty, který mě bouchaly do helmy a nedalo se před nima ani uhnout a když jsme proti potkali první a poslední auto, tak nebylo místo ani na vyhnutí. Nedokážu si představit důvěřovat mapě a jet tam na nějaký silniční moto. Nicméně po této lehké enduro vložce jsme dorazili do Kyselova k přívozu. Zařadili jsme se do fronty za nějakýho němce a zjistili jsme, že máme necelou hodinu než pro nás přijede „trajekt“. Většina z nás se vyvalila na asfalt na slunce a já s Brslou jsme zkusili teplotu vody ponořením se do ní. Byla jak žiletky…
Přívoz přijíždí na čas a za něco kolem stovky nás převáží na druhý břeh – do Dolních Vltavic. Odtud se vydáváme do Černé v Pošumaví, kde nakupujeme buřty na večeři a hurá do kempu. A opět máme problém najít funkční zařízení. Jediné funkční bylo V Olšinách, sice hezký, ale o 100% dražší než v Chlumu. Navíc pan majitel nemá řidiče motocyklů příliš v lásce a hlavně nám asi nekoukalo sto Euro z kapsy. Neustále nám připomíná, že v deset je večerka a musíme po sobě uklidit a nesmíme nikoho rušit ( v celém kempu byla dvě auta…). Po veškeré instruktáži pana majitele jdeme vybrat plac na postavení stanů. Jelikož si Víťas opět stan nestaví (prý bude spát pod širákem), tak nám jde do stánku pro pivo a sobě pro colorum. V kempu je fakt uklizeno, že nejde sehnat ani žádné dřevo na opékání našich buřtů, tak se jdeme zeptat majitele jestli nemá pár polínek Má, za 150 Kč kbelíček polínek. A ještě mu za to poděkujeme…. No ale opékáme, to je hlavní. Ale copak se to od západu žene za černotu? Ještě žvýkám druhý buřt a už utíkáme do kempové hospody před proudem vody, co padá z nebe. Po pár pivech se musíme smát Víťasovi, který v těchto podmínkách má spát pod širákem. Jediný kdo se nesměje je Pecin, bo už tuší co ho čeká. Jelikož nás z hospůdky vyprovodili v deset, tak jsme si nechali natočit do kelímku a ještě jsme chvilku krandali pod stříškou. Pecin šel dřív spát a věděl proč. O půlnoci už se Víťas vkradl do jeho příbytku a to bylo naposledy, co spal. No nechte ho venku, když chčije jak z konve. Všichni ostatní jsme vychrupovali za stálého bubnování kapek vody o naše příbytky.