Lipno trochu jinak, aneb motowellness-víkend

Lokalita byla předem pečlivě vybrána s ohledem na znalost místního prostředí, které nabízí spoustu možností zajímavých výletů po okolí. Co čert nechtěl, den před původním odjezdem jsem skončil v nemocnici s ledvinovou kolikou. I když nejsem pověrčivý, začalo se mě hlavou honit, zda se nejedná o nějaké zlé znamení. Nakonec jsem se nenechal zviklat, termín se mě podařilo přesunout a s téměř měsíčním odkladem, na druhý pokus, jsme se balili a vyráželi směr Lipno. Tušil jsem, že přesunu na motorce vzbudí u mé drahé polovičky jistou míru odporu a tak jsem ji pro tuto příležitost zakoupil novou moto bundu. Dobře věděla, že po tomto dárku mně nemůže dát košem. Nezbylo ji, než souhlasit.
Manželka není na tento druh cestování zvyklá a tak vzdálenost 100 km v sedle motorky je pro ni strop. Přesně tolik je to od nás do Frymburka, no není to náhoda? :) Cestu tam jsem zvolil přes Srní, Modravu, Kvildu, Borovou Ladu do Horní Vltavice a dále pak na Volary a Černou v Pošumaví. I když bylo léto a ten den nepršelo, obloha byla zatažená a v okolí Kvildy mě teploměr ukazoval pouhých 6°C. Nic pro mou drahou zimomřivou polovičku. Měl jsem takové neblahé tušení, že mi každou chvíli zaklepe na rameno a rezignuje s tím, že dál nejede a vracíme se pro auto. Omyl! Srdnatě totiž snášela ubíhající kilometry a tak jsme po poledni bez větších problémů dorazili až do Frymburka.

Příjezd před komplex Wellness hotelu Fyrmburk ji natolik ohromil, že byla rázem schopna na vše zlé zapomenout a šampaňské s pohoštěním na pokoji rozzářilo její oči. "No to je romantika, to jsem tedy nečekala". Se slzami v očích mě vlepila pusu a já v tu chvíli věděl, že to byl zaručeně ten nejlepší nápad, jakým jsem ji mohl přimět k výletu na dvou kolech.

Po ubytování a naplánování rozmazlovacích procedur nás čekala procházka po okolí. Prošli jsme hotelový park, přístav i břeh přehrady. Procházka, hm...to neni nic pro mě. Za to manželka si ji náležitě vychutnala. Po návratu následovala návštěva solné jeskyně, romantická večeře a sauna...

Na druhý den již manželka zcela bez protestů souhlasila s projížďku na motorce po okolí, respektive s přejezdem přes Lipno směrem na rakouskou stranu, kde jsem naplánoval návštěvu dvou vyhlídkových věží, jedna s výhledem na Lipenskou přehradu MOLDAUBLICK a druhá na Alpy ALPENBLICK. Počasí nám přálo, svítilo sluníčko a teplota byla o dost větší, než tomu bylo předchozí den. Pro přejezd na druhou stranu jsem vybral přívoz v Dolní Vltavici.

Je nejdelší ze všech přívozů na Lipenské přehradě a tak má člověk trochu času si i tak relativně krátkou plavbu troch užít. Osobně mám projeté všechny přívozy na Lipně a musím uznat, že tenhle je suvereně nejhezčí. Břeh tady má krásně upravené okolí a najdete zde i hospůdku, co má venkovní posezení s příjemným výhledem na vodu. Cena přívozu byla 120,-Kč za oba, včetně motorky.

Byla to jeho první dnešní plavba a na palubě kromě nás bylo jen jediné auto. Po  vylodění na druhém břehu jsme již během chvilinky přejížděli hranici s Rakouskem a praskali si to směrem k vyhlídkám. Obě jsou placené, ale tuším že kombinované vstupné bylo 2 eura. Nic co by člověka položilo. Stojí to skutečně za to, krásná podívaná.

Návrat zpět byl již po silnici a to přes Novou Pec. Zastavili jsme se na kafe a zmrzku v jednom krámku s občerstvením ještě před Pecí. Z kafe ale nic nebylo, protože prý vypadla v celé vsi elektrika. Tak alespoň ta zmrzka. Paní z krámku tvrdila, že se muselo něco stát, protože těsně před tím, než vypadl proud slyšela ránu, viděla kouř na obzoru a pak houkali hasiči. Měla pravdu. V Nové Peci, těsně za mostem přes Vltavu byla uzavírka. Pořád se tam ještě kouřilo a bylo vidět několik požárních aut. Nikdo nám nebyl schopen říct, co se stalo a jak dlouho bude ještě silnice uzavřena. Tak jsem neváhal, otočil motorku a hurá na nejbližší přívoz v Horní Plané, kam jsme dorazili v poslední vteřině. Všichni už byli naloděni a přívoz se akorád chystal k odplutí. Obsluha nás však naštěstí zaregistrovala a tak nám znovu otevřeli závoru, za co bych ji rád ještě jednou dodatečně poděkoval.Po vylodění v Horní Plané jsme měli ještě čas dojít si na oběd. Následoval zrychlený přesun zpět do hotelu, kde nás už čekala společná ajurvedská masáž, lenošení na pokoji, návštěva hotelového bazénu a po večeři opět sauna. Ten večer jsme se ze zpráv v televizi také dozvěděli, že ona uzavírka v Nové Peci byla kvůli havárii ultralightu, který to napasoval do drátů vysokého napětí a způsobil tak požár. Příjemě strávený den jsme ještě stačili obohatit o noční procházku...

Byl poslední den našeho výletu a odpoledne měl již následovat odjezd domů. Škoda, zrovna když jsem si na to rozmazlování začínal zvykat. Po snídani jsme se rozhodli navštívit hrad Rožmberk, který je necelých 30 km po proudu Vltavy. Cestou míjíme krásnou bobovou dráhu v Lipně nad Vltavou, na které jsem měl tu čest se povozit již před pár roky. Bylo to při společném výletě autem, spolu s celou rodinkou. Po dlouhém přemlouvání a přesvědčování, že je to naprosto bezpečné, se na ní tehdy svezla i má žena. Jak na potvoru ji tehdy v poslední zatáčce, již ve zpomalovací zóně, naboural nejaký blbec jedoucí za ní. Nabral jí takovým stylem, že vyletěli oba z dráhy. Obsluha z toho byla v šoku a tvrdila, že tady doposud nic podobného nezažila. Ten trouba to odnesl zlomeným kotníkem a manželka měla naraženou ruku. Nevím proč, ale letos se mně ji na bobovou dráhu přemluvit nepodařilo. Přitom je to tak bezpečné...tedy alespoň to všichni tvrdí :) .

Projíždíme Vyšší Brod a pokračujeme směr Rožmberk. Motorkou jsme dojeli až pomalu k bráně hradu. Následná prohlídka byla o to romantičtější, že na námi zvolenou trasu B (SOUKROMÉ POKOJE), jsme šli pouze sami dva s průvodkyní. Všichni ostatní volili trasu A (BUQUOYSKÉ SBÍRKY), tak že jsme vlastně měli takovou malou soukromou prohlídku. Super, ne?

Cestou zpátky na hotel, kde nás jako poslední tečka za pobytem čekala ještě společná koupel ve vířivce s mořskou solí, jsme se zastavili na Čertově stěně. Nachází se kousek pod hrází Lipna, asi 1,5 Km od Loučovic. Při pohledu dolů se vám z toho zamotá šiška. Strmý sráz plný kamení.......no, nechtěl bych tam spadnout. V případě, že se mnou naordinovaný společný výlet, ani do této chvíle neodvíjel podle Vašich představ, je tohle ideální místo, kde se lze své drahé polovičky dokonale zbavit :) . To ale naštěstí nebyl můj případ.

Po obědě již přišlo na řadu balení a cesta domů. Tu jsem pro změnu naplánoval z Volar na Prachatice, Vimperk a přes Kašperské Hory do Sušice. Zasvěcení motorkáři moc dobře vědí o často vyhledávaném úseku z Libínského Sedla do Prachatic. Je to sice poměrně krátká, zato však úžasná záležitost. To bych ale nesměl mít za sebou batůžek :).
Co dodat závěrem? Skvěle strávený MOTOWELLNESS víkend, ve kterém si našel každý z nás to své. V jednom jsme se však shodli, mohlo to být delší :).