4. orientační Krkonošská vyjížďka

Již tradiční orientační vyjížďka, tentokrát očima pořadatelů.

4. orientační Krkonošská vyjížďka

Kapitoly článku

Na 4. orientační Krkonošskou vyjížďku pořádanou 28.4.2012 se náš základní organizační tým v počtu 3 osob začal chystat již v zimě. Protože jsme měli za předcházející 3 vyjížďky projeté téměř celé západní Krkonoše a podhůří, padla tentokrát volba na Český ráj. Z našich "soukromých" vyjížděk jsme znali pěkná místa, výhledy do krajiny i silničky sevřené mezi pískovcovými skalami. První trasa vedla prstem po mapě, druhá pak v polovině března autem po zamýšlené trase. Trochu nás překvapila neprůjezdná silnice zadem na vrch Kozákov, která byla pod vrstvou sněhu a ledu.

Trasa se nám líbila, body pro fotografování byly určeny a sníh určitě roztaje. Naše orientační vyjížďka spočívá v tom, že jednotlivé posádky dostanou předem určenou trasu, na které musí najít body (budovy, přírodní zajímavosti, atp.). Tyto body musí vyfotit a snímky uchovat pro kontrolu v cíli. Asi 10 dní před akcí jsme znovu projeli celou trasu tentokrát již na motorkách, doladili body, trochu upravili trasu a dohodli podrobnosti v místě startu a cíle.

Pro start, cíl a veškeré zázemí jsme zvolili rekreační středisko Březka nedaleko jinolických rybníků. Vyhovovalo nám poměrně velkým parkovištěm, hezkým prostředím, velkou venkovní terasou a v neposlední řadě vstřícným jednáním majitele. Trasa byla tedy vytyčena, body určeny, teď jen objednat hezké počasí. Týden před akcí ohlásila Alena Zárybnická azurové nebe a tropy. Tím okamžikem začal narůstat počet přihlášených účastníků tak, že jsme začali propadat panice. Po tři odpoledne jsme ladili organizaci na počet účastníků, restauraci, parkování, navštěvovali sponzory. Nakonec jsme se shodli vyhlásit stop na 55 přihlášených. Víc už jsme si netroufali organizačně zvládnout. Dva dny před akcí jsme se budili ve 4 ráno a SMSkovali si pocity. V noci na den D jsme všichni spali kupodivu klidně a probudili se do krásného, slunečného rána. David s Andreou vyrazili v 6:30 na trasu umístit pro jeden z úkolů samolepky do lesa a namalovat šipky na silnici k některým cílům.
Další čast organizačního týmu (Jitka se Soňou) nacpaly auto vším potřebným materiálem (neuvěřitelné, co vše se vejde do nového Fiatu 500) a vyrazily do Březky. David (chalupář) sedl na mašinu a vedl je, protože orientační smysl organizátorek orientační vyjížďky je žel bohu takový, že netrefí z Jilemnice do Březky :-). Na místě nás očekával majitel rekreačního zařízení a velkou měrou nám pomohl s přípravou místa startu a přijíždějící posádky si organizoval co se týče stravování. Díky Vladimíre!! Sotva jsme stačili rozbalit vše potřebné, začaly se sjiždět první posádky. Mezi 9. a 10. hodinou to Jinolicemi a Březkou dunělo a my jsme se měli co ohánět všechny přijíždějící parkovat, registrovat, vybavit itinerářem, vysvětlit organizaci a vybrat 50 Kč startovné na motocykl.
A opět jsme začali propadat lehce panice, protože parkoviště přestávalo stačit a motorky jsme posílaly parkovat kolem chatek a všude, kde se dalo. Poslední byla 68. motorka, Vladimír zahlásil 99 na odpoledne objednaných jídel a kvapem zmizel v kuchyni.
Při naší poslední akci v září 2011 se sjelo necelých 20 motorek a účastníci se vešli na předzahrádku u hospody. Tohle byl docela skok - do neznáma.
David s Andreou začal v 10.00 startovat první posádky a Jitka se pustila do přípravy disciplín. Jednu posádku mohlo tvořit i více motorek. To aby, když přijede parta přátel, mohli jet spolu. Pro urychlení startu jsme identickou trasu startovali vždy jednu a jednu posádku proti sobě. Posádky se tak na trase potkávaly v protisměru, aby se opět sjely v cíli.
Všem startujícím jsme připoměli, že akce je primárně pojata jako pohodová vyjížďka s hledáním cílů a plněním úkolů, nikoli jako ostrý závod s vidinou slavného vítězství. Používání GPS bylo slovy Mirka Dušína považováno za "nečestné a nesportovní" a posádky si musely vystačit s vlastní automapou, případně s dotazy u domorodců. Potěšilo nás, že posádky si vzaly naše slova k srdci, což dokládaly snímky, které jsme kontrolovali v cíli i vyprávěné zážitky z bloudění, které by si s GPSkou neužily.
Někteří si dali cestou oběd, jiní, když už fotili hrad, tak si zakoupili vstupenku a hrad si prohlédli. Nefotili jen určené cíle. Z fotek bylo zřejmé, že si krásný den v Českém ráji užili. Mnohé doslova nadchl pohled z vrchu Kozákov na ještě zasněžené Krkonoše na severu a po pár krocích na jižní stranu kopce zase pohled na rozkvetlé sady v Českém ráji a dohlednost až na horu Říp.
Zajímavé bylo také proplétání úzkými silničkami mezi skalami a po březích rybníků v Podtroseckých údolích. Daní za některé romantické úseky byl občas horší povrch vozovek. Ale dělat orientační vyjížďku na hlavní silnici Jičín - Turnov by zase bylo trochu divné.
Odstartovali jsme poslední posádku, občerstvili se a měli také chvilku na vzájemné sdělení si prvních dojmů - snad dobrý. Hlavně jsme si přáli, aby se všichni v pořádku vrátili.
Moc jsme si neoddechli a první posádky se začaly vracet. Trasa měla cca 120 km s celkem 26 cíli nebo úkoly (některé spojené na jednom místě). Namátkou - z minula již oblíbené hledání konkrétního hrobu na hřbitově, posádky hledaly v lese ukrytou jeskyni, fotily kapličky, panoramatické výhledy, zvoničky, nádraží, cukrárnu, hrad...
Pro mnohé zapeklitý úkol byl zjistit, v kolik že hodin jede autobus z Libošovic do Mladé Boleslavi. Mnozí se doznali, že v jízdním řádu hledali naposledy na studiích nebo nikdy. Poměrně snadný úkol byl, zjistit, jaké že pivo točí v Mladějově na návsi.  To jsme ještě netušili, že konkrétně posádce č.23 se tam tak zalíbí, že nedojedou do cíle. Ke cti jim slouží, že nám to včas oznámili.
S návratem posádek jsme se se opět dostali na "provozní teplotu". Zapsat čas, zkontrolovat fotografie a posádky se přesunuly na soutěžní disciplíny, kde je čekaly naše tři organizátorky. Když jsme v březnu vymysleli disciplínu skákání přes švihadlo v uzavřené helmě, netušili jsme, že koncem dubna bude 30 stupňů a pražit slunce.
Ani házení šipek na cíl v potápěčských brýlích nebyl žádný med. Teprve po absolvování disciplín bylo posádkám dovoleno zaslouženě se přesunout do restaurace. Zde posádky postupně vypily všechno nealkoholické pivo a téměř zlikvidovaly zásoby socialistické malinovky připravené na vzpomínkový prvomájový průvod (promiň Vladimíre, vím, že jsme ti hlásili tak max. 50 lidí).
Co nejrychleji jsme se snažili vyhodnotit soutěže, určit prvních 10 pořadí v závodu a v soutěžích. V 16.30 jsme se zbytkem sil vyhlásili vítěze. Všichni ocenění byli odměněni nějakou drobností. Nám pak byl odměnou dlouhý potlesk za organizaci - děkujeme!! Všichni zúčastnění si pak zasluhují naše ocenění za sportovního ducha, dobrou náladu a nadšení s jakým se vydávali na trať.
Další akci plánujeme na září a dáme o ní včas vědět. Těší se na vás organizátoři - David (chalupář) s Jitkou (Bedrunka), David (čert) s Andreou a Soňa. Na závěr ještě poděkování Liboru Barešovi - Autodíly Košťálov a Martinu Mařasovi - internetový obchod Motostar a jeho inzertnímu portálu Tipmoto a Motoinzerce za věnované ceny.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 12x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist