Mototrip Balkán 2012

Po loňském úspěšném, ale krátkém výletu do Sarajeva jsme se rozhodli navštívit opět Balkán. Sestava se oproti minule rozšířila na 4 motorky. Já a Vlasta na Varaderech, Kamil na Fazeru a Fanda, který asi měsíc před odjezdem vyměnil Guzzinu za Varana, aby se mohl zúčastnit svého prvního motovýletu do zahraničí. Cílem jsme si určili Albánii a cestou jsme chtěli navštívit všechny státy bývalé Jugoslávie, což se nám podařilo. Nechali jsme si vyrobit trička se seznamem míst, která budeme projíždět. Na některé došlo, na jiné snad dojde příště.

Mototrip Balkán 2012

Kapitoly článku

12.9.2012 - středa

Čechtín – Kisbér (HU). 

Kvůli pracovním povinnostem jsme naplánovali odjezd až na odpoledne. Od rána prší a ani předpověď na další dny, není moc příznivá. Z Čechtína vyjíždíme za deště kolem 14 hod do Budíkovic za Fandou. Ten se v garáži pokouší nasoukat do pláštěnky, která mu hned praskne. Autem jede do Mototrade Číhalín koupit nový nepromok . Sjíždíme se tedy na pumpě v Rudíkově a po 15 hod, za mírného  deště, pokračujeme po D1 a D2 na Břeclav, kde v Tescu dokupujeme proviant a tankujeme do plna. Slovensko projedeme po dálnici v suchu, v Maďarsku po M1 směr Budapešť, za Gyorem konečně sjedeme  z dálnice na 81. Je nejvyšší čas hledat nocleh, což se nám podaří až v Kisbéru. Penzion na Komáromi ulici nacházíme za tmy, cena 25 e za dvoulůžkáč je přijatelná, na pivo jdeme do centra. Celou noc lije.

345 km


13.9.2012 – čtvrtek

Kisbér – Veternik (SRB)

Ráno využíváme kuchyňku v penzionu k přípravě vydatné snídaně. Na maďarské „čt 24“ zjišťuji, že nejlepší počasí je v Srbsku, takže o cíli dnešní cesty je rozhodnuto. Opět nepromoky na sebe a opatrnou jízdou po 81 na Szekesfehervár, ten oblíždíme obchvatem na 63 směr městečko Cece. Zde využíváme možnosti nákupu osvědčených maďarských uzenin u soukromých prodejců kolem hlavní silnice. Čabajka a paprikáš se budou hodit později. Pokračujeme po 63 na Szekszárd, kousek po 56 a 55 na Baja, kde za mírného deště přejíždíme Dunaj. Na oběd stavíme v malém dřevěnám bufetu u města Bátmonostor. Bábgulyáš- fazolová gulášovka přišla vhod.  Do Srbska vjíždíme přechodem Hercegszántó – Bački Breg. Další pauzu máme za Somborem na pumpě.Padá rozhodnutí navštívit zítra Bělehrad, jedeme po 18 směr Novi Sad. Azyl nacházíme v penzionu Stari Guslar ve Veterniku. 20E se snídaní.

360   km     

14. 9. 2012- pátek

Veternik – Bajina Bašta

Při snídani volíme první  cíl dnešního dne. Muzeum Jugoslávského letectva se nachází přímo u letiště Nikoly Tesly. Vyjíždíme v nepromokách, přes Nový Sad, po 22 na Bělehrad, protože je velmi hustý provoz, tak ve Stara Pazova najíždíme na dálnici, po které pohodlně dojedeme k letišti. 

Oválná budova muzea je vidět z dálky a mnoho leteckých exponátů stojí venku v nálezovém stavu. Muzeum mapuje historii jugoslávského letectva s hrdým důrazem na vraky letadel, sestřelených během humanitárního bombardování NATO v roce 1999.

Po nezbytné kávě v bufetu u vchodu, míříme do centra Bělehradu omrknout pevnost Kalemangan, ležící nad soutokem Sávy a Dunaje. Projíždíme centrem, v ulici Nemanjima míjíme vládní budovu ponechanou v původním stavu po útoku NATO.

Pevnost Kalemangan nakonec dvakrát objedeme a stavíme u soutoku. Do pevnosti nakonec nejdeme a tak po lehkém bloudění opouštíme Bělehrad silnicí 22 směr Čačak. Na oběd stavíme v masně, kde si u pultu vyberete syrové jídlo a číšník Vám ho přinese čerstvě grilované.

S plnými žaludky pokračujeme na Valjevo, po 111 k bosenským hranicím. Je to přes hory a bohužel je hustá mlha.  Když dojedeme až k řece Drina, je skoro tma. Bereme tedy hned první penzion, Odmor na Drinu, 50e za apartman, kam se vejdem všichni.  Následuje návštěva restaurace a lahváče na pokoji.

280km

15. 9. 2012 – sobota

Bajina Bašta – Plužine

Snídáme na kryté terase s krásným výhledem na řeku Drinu. Plán na dnešní den je jasný – Srebrenica. V Bajina Bašta přejíždíme hranice do Bosny  a dost rozbitou silnicí dojedem do Srebrenice, kde zastavujeme u památníku největší genocidy od 2. Světové války. Vedle nás staví zájezdový autobus plný muslimských žen, které jdou na sousední hřbitov.
  Je to opravdu smutné místo, tak po svačině z vlastních zásob raději mizíme pryč. Přes Bratunac do Vlasenica, kde tankujeme a na řadu opět přicházejí nepromoky. Pokračujeme směr Sokolac, cesta se vleče kvůli husté mlze, ve které si netroufáme předjíždět.Hned co vyjedeme z hor, tak mlha zmizí a svižnějším tempem dojedeme do Rogatice, kde obědváme opět balkánské speciality jako čorba, pljeskavica a ražniči. Dále přes Goražde, Foča na Brod , kde odbočujeme na M18, směr Černá hora -  Nikšíč.
Opravdu zajímavá silnice, velmi úzká a místy chybí asfalt, při míjení s auty a hlavně autobusy zastavujeme u krajnice bez svodidel. Silnice končí dřevěným mostem, který je součást hraničního přechodu BIH – MNE. Kousek odtud je soutok řek Piva a Tara, ze kterých vzniká řeka Drina. Celá zdejší oblast je oblíbena vodáky, i když my, co jsme zvyklí na Vltavu a její občerstvovny, bychom tu asi umřeli žízní. Jedeme nádherným údolím řeky Piva až do Plužine, kde stavíme na pumpě. Příchozí starší paní nám nabízí ubytování. Moc jí nerozumíme, tak volá na pomoc dceru, která nám za 30e nechává celý byt ve  4. patře. Akorát motorky musíme nechat před barákem.

 320 km

16. 9. 2012 – neděle

Plužine – Laplje Selo

Snídaně v bytě, následuje  údržba řetězů a odjezd do národního parku Durmitor. Za Plužine najíždíme na R 14 směr Žabljak. Prudké stoupání, tunely a vracečky s výhledem na Pivské jezero. Horská silnice, pasoucí se dobytek,  nádhera a klid, i když po vystoupání do vyšší nadmořské výšky, klesá teplota na 7 stupňů.


V Žabljaku tankujeme a svačíme z vlastních zásob. Dále pokračujeme klesáním ke známému mostu přes řeku Tara, kde fotíme  a nakupujeme suvenýry.

Dále  údolím Tary, přes Mojkovac do Berane, kde na pumpě odoláváme žebrajícím romským dětem.

Na oběd stavíme v Rožaje, zároveň vybíráme eura z bankomatu. Hranice MNE – SRB je v pohodě a míříme na kosovskou hranici. Řecký voják Kforu zkontroluje pasy a posílá nás bez razítka dál do Kosova. Jedeme kolem Gazivodského jezera na Kosovskou Mitrovici. Že se jedná o neklidnou oblast je znát kvůli četným zátarasům a všudypřítomným vojákům, kteří nás, západní turisty zdraví. Většina aut v této oblasti nemá registrační značky a benzín tankují ze sudů u silnice. My stavíme až v Mitrovici pro benzín na Kosova Petrol. Dále směr na Prištinu, hustý provoz, odpadky hoří  na hromadách a nejvíc mě mrzí, že nestihnu vyfotit dědečka v obleku, který řídí v protisměru jedoucí silniční válec. I když Prištinu objíždíme obchvatem, tak je jasné, že za světla do Makedonie nedojedem, tak hledáme nocleh v Kosovu. To se nám podaří na druhý pokus v motorestu Royal, je to u hlavní silnice, otevřeno nonstop, 2 lůžko za 25 e se snídaní.

320 km

17.9 2012 – pondělí

Laplje Selo – Durrёs.  Na dnešní den máme v plánu navštívit město Ohrid v Makedonii.  Vyjíždíme kolem 9.hodiny směr Skopje. Po pár kilometrech zajíždíme do městečka Kačanik, odkud hodláme poslat pohlednice domů. Najít poštu nám pomáhá místní motorkář na CBR 600, který jede bez helmy přímo mezi poštu a policejní stanici. Absenci helmy mu policisté velkoryse odpouštějí.  My se rozcházíme sehnat pohlednice, nakonec bereme za vděk fotografiem, které odesíláme domů za 0,7E. Poštovní úřednice se usmívá a za přepážkou potahuje z cigarety.

 Pak míříme přímo na hranice RKS – MKD, kde dostáváme vytoužené kosovské razítko do pasu. U Skopje najíždíme na dálnici, sotva se rozjedeme, tak po pár kilometrech stojíme na platidlech, což je dost obtěžující. U Gostivaru dálnice naštěstí končí. Po příjezdu do Ohridu se nás ujímá maník na mopedu, který nám dohazuje hotel.  Sotva se ho zbavíme, už příchází další dohazovač.  Děláme fotky u sochy Cyrila a Metoděje, k čemuž dohazovače využíváme. Po obědě začne obtěžovat další dohazovač, což nás donutí opustit toto krásné město.

 Jezero Ohrid objíždíme směrem k albánským hranicím. Po přejetí hranic MKD –AL, musíme tankovat. Pumpaři berou eura, ale chtějí nás natáhnout, což se jim nepodaří, protože jsme si na hranicích zjistili kurz Euro -  Lek.  Po této příhodě zajíždíme v Elbasanu do směnárny pro místní měnu LEK, kterou dostáváme  v lepším kurzu nežli u hranic.

 Jelikož chceme dojet dnes k moři, tak jedeme celkem svižně do přístavního města Dűrres. Zde se nás ujímá majitel jedné restaurace, na třídě Rruga Pavaresie. Ubytuje nás po 10E, motorky vzadu za plotem. Po nezbytném uvítacím pivku jdeme na pláž, koupání zavrhujeme, kvůli špinavému moři. Večer trávíme na zahrádce v nedaleké motorkářské hospůdce, je tu vzorná obsluha,  která kromě nošení piva, musí odhánět  dotěrné žebráky. Cestou na hotel máme možnost  zhlédnout kaskadérské vystoupení neznámého mladíka na silniční motorce. Jezdí bez helmy a jen v tričku po zadním kole, sem a tam.


420 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.40
Známkováno: 10x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist