Balkánská odyssea

pátek 22.7.2022  Ráno jsme s ohledem na horké letní počasí vyrazili raději už v 5:00 hod. Díky tomu jsme prvních 300km do Grazu ujeli v příjemném klima za 3,5h. První zastavení jsme si naplánovali ve vesničce Thal, rodném místě Arnolda Schwarzeneggera, má tam i muzeum a sochu. Odtud už ale začalo přituhovat, temperatura začala šplhat ze snesitelných k nesnesitelným hodnotám, vrcholem bylo 42°C v nížině v Itálii, nepomohly ani zastávky na benzině, kde jsme si hadry promáčeli vodou z hadice (za pár minut jsme byli suší). Za hranicí v Itálii jsme byli svědky lesních požáru, které se snažili hasit vrtulníkem, ohniska však byla na více místech, takže tady rozdělat otevřený oheň je fakt hazard. Po příjezdu do Caorle se nám, pravděpodobně díky vzduchu od moře, ochladilo asi na 35°C, stan máme ve stínu, ale i tak se v něm asi dobře spát nebude. Dáváme si pivko a po něm se jdeme ochladit do moře. Po 750 kilometrech v sedle jsme unavení, spát jdeme brzy..

sobota 23.7.2022  Opět vstáváme s budíkem aby jsme byli včas v přístavu v Benátkách, sice už to máme jen asi 70 km, ale cestou ještě tankujeme, Alča skáče do Lidlu na nákup, potřebujeme něco posnídat a taky něco k jídlu s sebou na loď. Do přístavu přijíždíme s velkou časovou rezervou v 10 hod., trajekt má vyplouvat ve 13:30hod., jedna z prvních informací, které na nás zde vyskakují ale je, že trajekt bude mít 3 hodiny zpoždění.

Naštěstí zde potkáváme slovinského motorkáře Daniela s rodinou a švýcarského motorkáře Rolfa, jehož žena Carmen je Danielovou sestrou. S nimi se hned dáváme dohromady, děláme piknik, klabosíme a čas hezky utíká. Ještě se k nám přidává další majitel BMW, němec Thomas. Takový malý privátní sraz BMW. Ve stejně přátelském duchu se nesla i celá plavba. Nakonec, trochu proti předpokladům, jdeme na jídlo do restaurace na lodi, jídlo bylo výborný. Kajutu nemáme, spíme v kině, velké společenské místnosti, kde jsme si naštěstí zabrali hned na začátku kousek místa a po zkušenosti nutno dodat, že kajutu považujeme za zbytečnou. Stejně trávíme všechen  čas ve společnosti nových známých na palubě.

neděle 24.7.2022  Prakticky celý den trávíme na lodi, chvíli koukáme za moře na italský poloostrov Gargano, zajímavý je ale až konec plavby, kdy projíždíme úžinou mezi Albánií a Korfu a je konečně na co koukat. Máme pocit, že jsme skoro na místě, ale  plavba trvá ještě další 2 hodiny, než loď kotví v přístavu v Igoumenitse. Z lodi vyjíždíme téměř se setměním, loučíme se s kamarády a jen na lehko předjíždíme do 11km vzdálené Platarie, kde máme v úmyslu přenocovat. Jedu prakticky najisto, před 10 lety jsem zde už byl. Bohužel penzion který mám vyzkoušený je obsazen, obcházíme okolní penziony a k motorkám se vracíme bez úspěchu. Na můj dotaz, zda by jsme si mohli někde postavit stan majitel penzonu říká : "Na pláži je místa dost, no problem." Motorky necháme u něj na dvorku. Tak super, spaní na pláži jsme chtěli vyzkoušet tak jak tak. Dáváme si u něj v restauraci jídlo, projdeme si okolí, vybereme místo na spaní a dlouho po půlnoci zaleháváme do spacáků pod širákem na pláži..

pondělí 25.7.2022  Budíme se s rozbřeskem, poměrně nevyspaní, do 5 do rána kousek od nás povykovala mládež, horší ovšem byly ataky komárů, se kterými jsme absolutně nepočítali a tudíž nestavěli stan. Zvedáme tedy kotvy a pomalinku se přesuneme na jih. Na trajektu s námi jeli dva kluci, motorkáři z Řecka, tak nám dali tipy kam zajet. Míříme tedy směr Lefkada. Bereme to přes nádhernou vesnici Parga ve které snídáme. Pokračujeme přes Prevezu, Jónské moře podjíždíme tunelem, kousek dálnice a jsme na Lefkadě. V městě Lefkada posedíme u přístavu při kávě a výborném džusu z vymačkaných pomerančů, odtud míříme na pláže, které nám byly doporučeny s tím, že je možno na nich bez problémů přenocovat. První se nám úplně nezamlouvá, je přímo pod silnicí a není kde zaparkovat motorky, ale podle obsluhy baru u pláže není s přenocováním problém. Rozhodujeme se, že mrkneme o na druhou z doporučených pláží. Už jen cesta k ní nebyla zadarmo, několik kilometrů sjezdu serpentinami úzkou rozbitou silničkou a pak ještě podél moře asi 2-3 km. Jó, tady  je to super, tady zůstaneme. Na poslední pláži pár lidí a ti se pomalu balí, zůstávají tu akorát 2 holky a my. Krásný západ slunce na pláži, v noci šumění moře, skvělý večer to byl.

úterý 26.7.2022  S šuměním moře jsme usínali a teď nás probouzí. Jsme schovaní za horou, slunce se do nás zatím neopírá, takže si užíváme příjemného rána. Pomalu balíme a při odjezdu, kdy už na nás u motorek na silnici nakukuje sluníčko, začínájí teploty strmě stoupat. Vyrážíme pryč, opět jsme si to otočili, my odjíždíme od pláže, spousta lidí k ní míří, pro nás super, že jsme si jí mohli užít v komorní atmosféře. Opět projíždíme stejnou cestou okolo první pláže, kde jsme chtěli nocovat, v Lefkadě u přístavu se zastavujeme na snídani a kocháme se pohledem na luxusní jachty. Za Prevezou jsme si včera všimli stánku s ovocem a zeleninou, byl jen kousek od pěkné pláže. Říkáme si, že pokud na něj natrefíme, než budeme odbočovat, tak že musíme zastavit. A stalo se. Kupujeme si každý sladkou broskev a žlutý meloun si bereme s sebou. Přejíždíme k pláži, kde si užíváme dvouhodinovou pauzu na koupání a pochutnáváme si na melounu, stejně je kolem poledne a nedá se jet skrz hic. Do Kalabaky je to ještě kus cesty a teploty okolo 39°C jsou už "zu viel". Volíme tedy menší zlo, čímž je bohužel cesta po dálnici, aby jsme na místo nedorazili až někdy v noci ( mimo dálnici je cesta o 2 hodiny delší ). Cesta ubíhá dobře, na jedné ze zastávek Alča bookuje penzion - Guesthouse Arsenis. I tak přijíždíme do rodinného penzionu až okolo 8 hodiny večerní, vychází borec a začíná na nás valit jak kolovrátek pár anglických frází. Poznávám ho, před 10 roky, když jsme zde  byli nahoře u klášterů s kamarády  u nás zastavil na skútru, lákal nás na ubytování a tlačil do nás přesně ty stejné naučené fráze.

středa 27.7.2022  Po bohaté a chutné snídani vyrážíme ke klášterům, v půl 9 jsme u prvního a ejhle, otevřeno od 10 hodin. Máme tedy čas a objíždíme pár klášterů jen tak okolo, podívat se, nasát atmosféru. V 10 vyrážíme na jeden z nich, přímo nad Kalabakou, teploty už jsou vysoko, je to náročné, ale užíváme si to co to jde. Ve 12 hodin už tankujeme dole v Kalabace sebe i motorky. Část dnešní cesty jsme jeli včera a nebyla špatná, dnes se ovšem vyhýbáme dálnici a pokračujeme přes hory do Métsova, tahle silnička je ovšem hodně parádní ! Stoupáme až do 1700 m.n.m. pěknými horami, silnice je úplně bez provozu, za 30 km potkáváme asi 5 aut a motorku ! Métsovo je krásné horské městečko, kde máme v plánu zastavit a malinko si ho prohlédnout, což jsme taky udělali. Následně vyrážíme okolo nádherného jezera Aoou zakroucenou silničkou směr Monodendri, cíle dnešního dne. Bereme to opravdu šoustkama, místní říkají, že je lepší jet přes Ioanninu, přímá cesta je totiž sice o 17km kratší, ale o 20 minut delší ! Volíme ji i tak a jsme rádi, žádný provoz, výhledy do hor, milion zatáček,. průměrná rychlost 40 km/h. Cestou jsme potkali 6 želv a 5 divočáků.Do Monodendri na ubytování přijíždíme před 19 hodinou, neváháme moc a plníme si ještě další zastávku kvůli které jsme sem jeli - kaňon Vikos. Jeho velikost ohromí, bonus je, že jsme zrovna chytili západ slunce a ještě navíc zde byli sami. Pecka.

čtvrtek 28.7.2022  Vzhledem k tomu, že Vikos máme za sebou, můžeme ráno po snídani v klidu vyrazit směr Papingo. To je tedy opět Vikos, ovšem z druhé strany. Cesta parádními serpentinami utíkala, Papingo je moc pěkná horská vesnička, všude nabídka na rafting a podobné vodní sporty. Po kávě a limonádě sjíždíme zpět dolů do údolí a míříme na albánské hranice. Jsme zde jediní, takže jsme odbavení hned, což se v horku hodí víc než dost. Od hranic až do Permetu kompletně nová silnice, parádní svezení, i přesto, že nejvyšší zařazená rychlost byla trojka. V Permetu měníme v bance Eura za Leke, v přilehlé restauraci si dáváme vodu a vynikající grilovanou zeleninu. Ještě dotankujeme Brambory, aby jsme nemuseli mít zítra další starost a pak už míříme na předpokládané ubytování Hani i Colit, asi 5 km od termálních koupelí. Za 2500 Leke bereme malý pokojík (měli plně obsazeno autobusem mlaďochů). Před odjezdem do termálů mě paní domácí gestem volá a zvedá poklici na velkém pekáči, kde je naložené celé zvíře. Plynulou albánštinou se jí ptám : "Bééé ?" Ona kroutí hlavou a odpovídá mi : " Mééé !". No tak super, k večeři bude koza. Sedáme na motorky a nalehko odjíždíme k termálům, kde si užíváme zbytek odpoledne. Po návratu do penzionu jsme místo večeře měli hostinu, pečená koza s hranolkama, řecký salát, grilovaná zelenina, česnekový tvarohový sýr, špenátový štrůdl a nakonec ještě talířek melounů. Možná to ale taky trošku bylo tím, že jsme si s domácími moc nerozuměli a tím pádem když se nás zeptali, zda něco chceme, tak jsme kývli. No možná o to příjemnější to bylo.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE