Reportáž: Jaký byl sedmý Honda Fest?

Když se nějaká akce každoročně setkává s rostoucím zájmem účastníků, je to pro ní nejlepší reklamou. Setkání českých a slovenských fanoušků značky Honda se k takovým úspěšným podnikům řadí už sedm let, a to nepočítám předchozí Enduro Tour. Byla letošní pořadová sedmička pro Honda Fest šťastným číslem? To myslím mohu s klidným srdcem potvrdit za všech 214 zúčastněných!

Reportáž: Jaký byl sedmý Honda Fest?

Kapitoly článku

V tak hojném počtu se lidé s křídlem v srdci po roce sešli, a to i navzdory tomu, že se Honda Fest vrátil na stejné místo, kde se konal minule. To by mohlo trochu zavánět nudou, vzhledem k tomu že je to akce, postavená hlavně na ježdění. Ani předpověď počasí pro region jižní Čechy nevypadala den před začátkem moc biker-friendly. Jenže rozjetý vlak se nedá jen tak zastavit. Vrtkavé počasí spíš utužilo partu, než aby někomu zkazilo náladu, a pořadatelé slíbili (a opravdu připravili) nové trasy - tedy z převážné části jiné než vloni.

První z nich byla asi dost náročná na orientaci, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč jsem coby navigátor naší smíšené novinářsko-účastnické, česko-slovenské skupiny špatně trefil směr hned na první odbočce. A to zdaleka nebyl všemu bloudění konec, ale o tom později. Z Větřní jsme se nakonec nějak šťastně vymotali, a zamířili směrem k Netolicím, kam vede solidní klikatá okreska č. 166, později 122. Na těch pár kilometrech se ale stihli ztratit dva kolegové, a tím bylo postaráno o další zábavu. Do Písku už však dorazila grupa v kompletním složení, a mohlo se znovu začít s oblíbenou kratochvílí, kterou jsem si soukromě přejmenoval na "kudy-kam?" Hledání nejznámější památky - kamenného mostu z 13. století - sice stálo spoustu psychických sil nejen nás, ale i místní obyvatele, zato jsme ale neplánovaně objevili fajnovou středověkou krčmu. Občerstvení v podobě spařených bukvic, špinavé vody nebo kastrovaného piva evidentně zbystřilo smysly, protože pak už jsme kýženou památku našli bez rozpaků.

Tady pomalu končí idylická část prvního dne, tedy pokud jde o počasí. Jestli znáte ten nádherný kus silnice mezi Pískem a Týnem nad Vltavou, tak zhruba uprostřed nás nejdřív dostihly bouřkové mraky, a o vteřinu později už lilo tak, že se Týn mohl zfleku přejmenovat na Brod. V jednom přetékajícím kanálu zmizela celá Africa Twin i s příplatkovým vysokým štítem, a já jen v duchu zadoufal, že v téhle stoce proudí výhradně dešťová, a nikoli splašková voda.

Zastávkou v informačním centru JE Temelín a následným hledáním doporučené restaurace v Hluboké se náš časový plán už zhroutil dočista, takže výlet do Třeboně a Nových Hradů necháme na někdy jindy. I tak byla dost honička stihnout návrat do hotelu před pátou odpolední, kdy se začaly půjčovat testovací motorky. Jaký byl zájem o novou Africu si jistě dokážete představit. Devět předváděček šlo z ruky do ruky celé dvě hodiny, a stejně to vypadalo i po následující dvě odpoledne. Na nudu nebyl čas ani po večeři, když nejdřív Martin Decarli poutavě povyprávěl o svých cestách na ostrov Man a pak už nastoupila živá kapela. Ve volných chvilkách po celou dobu Honda Festu patřilo projekční plátno soutěži o nejlepšího pařmena počítačové hry MotoGP, ve které se hrálo o tři poukazy na motoškolu. 

Páteční etapa nebyla tak bohatá na zážitky, ale o to lepší na svezení. Taky musím neskromně připomenout, že jsme nebloudili ani jednou. Projížďku všemi ulicemi přilehlými k centru Prachatic jsem ostatním vysvětlil jako obhlídku historických hradeb, a neremcal skoro nikdo. Relativně slušné počasí tentokrát vydrželo až do oběda, ale z Kvildy už jsme zas sjížděli do údolí navlečení jak pumpy na zimu. Trasa naštěstí směřovala do Německa, kde je lepší životní úroveň - a se vším všudy. Za cedulí Strážný někdo přidal topení o deset stupňů, vypnul sprchu, a když se před námi navíc otevřela parádní klikatice, rázem bylo zas veselo. Ochutnali jsme i kus Rakouska, abychom věděli co nás čeká zítra, a krásný druhý den zakončili pohledem na Lipno a široké okolí z rozhledny na Vítkově hrádku. Pak už hurá přívozem přes přehradu, kde kromě testování motorek čekal večerní program. Míra Lisý potvrdil svou pověst skvělého šoumena, k vidění byla ukázka odpálení airbagové vesty, prezentace interkomů a kdovíco ještě - všechno se to ani nedá stihnout, když se ráno vstává a jede do Rakous.

K sousedům za pěkným počasím a fajnovými silnicemi vyrazila naše skupina v rozšířeném, ale pořád ještě celkem rozumném počtu. Co do kvality silnic se veškerá očekávání myslím naplnila, zato dešti jsme neujeli ani tentokrát, a nějaká ta drobná odchylka od trasy se také našla. Jenže když v Rakousku netrefíte tu správnou silnici, většinou se nedostanete na nějakou horší. Pokud bych měl přeci jen některé úseky vyzdvihnout nad ostatní, určitě to bude cesta z Freistadtu přes Kefenmarkt a Gutau do Bad Zell, nebo opomíjená silnice Mönchdorf-Grein, která může směle konkurovat sousednímu ráji zatáček vedoucímu přes Dimbach. Trochu jako z pohádky mi pak připadala krajina mezi Arbesbachem a Merzensteinem, které vévodí hrad Rappotenstein. Zastávka v podhradí tu proběhla - jak jinak než - neplánovaně, zásluhou prázdného předního kola na Africe nešťastného Bodláka. Nešťastně si tedy připadal jen do chvíle, než si představil, jak řeší defekt v rychlosti, kterou se jezdí mimo obec. Takhle přišel jen o zbývající část vyjížďky, a do hotelu se vrátil v servisním voze Aleše Ramby, s motorkou na vozíku.

Zbytek skupiny si užil ještě asi šedesát příjemných a celkem suchých kiláčků po rakouském venkově a prohlídku historického centra Weitry. Ani závěrečná nervozita při hledání první hospody v Čechách, ani trochu zběsilý odjezd z ní nezkazily celkový dojem z posledního dne, nabitého samou pozitivní energií.

A poslední večer? K tomu patří pořádný mejdan se vším všudy: ohňostroj, dort, tombola, tanec i poslech.. a nějaká ta lahvinka se tuším taky vypila. Však si drink všichni zasloužili: lidi od Hondy za dokonalou přípravu a organizaci, a účastníci za to, jak skvělou atmosféru umí na Honda Festu pokaždé vytvořit. Závěrem se obvykle děkuje také sponzorům, což jsou v tomto případě firmy Dunlop, respektive její zastoupení pro ČR, a Nokamoto, dovozce přileb Shark a oblečení Bering, Segura a Clover. Zapomenout ale nemůžu ani na pohotové fotografy, díky jimž se celá akce stala skutečně nezapomenutelnou, ani na personál hotelu Wellness Frymburk, který se postaral o pohodové zázemí. A který hotel se stane základnou Honda Festu číslo 8? To je zatím ve hvězdách.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 3x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist