Pro Ural za Ural, část 3.

Ukončujeme reportáž o opuštěné vesnici.
Připojujeme nabíječky do 12V zásuvek, standardně dodávaných s modely Ural Ranger a vyrážíme po šotolinové cestě dál na západ. Motory zvládají bez problémů zatížení našich sajdkár, uháníme na 3. rychlostní stupeň zatáčkami a vychutnáváme si drifty na crossových pneumatikách. Změna z karburátorů na vstřikování je cítit, nezaváhají, jen je potřeba jim dát čas a ohřát je na provozní teplotu.
Najednou se před námi objeví Uralský hřbet (Uralskij chrebeť), táhne se po celém horizontu, vrcholky zasněžené, vane od něj ledový vítr, táhne nás to k němu.

Tušíme problémy. V další vesnici dostáváme varování, že jediná možná cesta je zpět. U místního obchodníka v garáži kupujeme benzin a vyrážíme přesto dál. Raději se neptáme, co tankujeme, ale motocykly si s tím bez problému poradí.
Na konci vesnice ještě raději znovu zastavujeme, dostáváme cenné rady, je jistá naděje dosáhnout rozhraní Evropy a Asie, ale ... Na cestě nás čekají obrovské laguny vody, rozbitá hliněná cesta a nějaký problém. Jedeme.
Jezera vody zdoláváme bez větších problémů, voda vstřikovacím jednotkám ani celému motocyklu nevadí, ačkoliv se nám valí kolem válců. Nová spojka také funguje i po vypnutí/sepnutí pod vodou, dobrá zpráva. Občas si prorážíme cestu zledovatělým sněhem.
Hydraulické tlumiče řízení pohlcují veškeré nárazy do řízení, můžeme řídit jednou rukou i po takovéto cestě. Zpřesňuje to vedení motocyklu, je potřeba přesně najíždět výmoly a laguny vody.

Míjíme most, kolem něj jsou zkrácené břízy od bobrů. Voda sahá jen pár centimetrů pod úroveň cesty, jestli zaprší, bude veselo.
Potom to přichází. Před námi je rozlitá řeka, valí se všemi směry, silnice je zatopená, část chybí. Luboš jde hrdě prozkoumat řečiště. Padá do vody a jsme rádi, že jej proud nestrhl s sebou.

Dno je zledovatělé, zbytky ledu plavou po hladině, výška vody je přibližně 1 metr a naproti stržený prudký břeh. Ural nám dal do cesty překážku, na kterou nemáme. Tohle zvládne jen Kraz. I po deseti letech tak zůstane Uralský hřbet znovu nepokořen. Možná to ještě znovu zkusíme ze západu na východ.

Vracíme se do nám známé vesnice, nakupujeme v produktech a vyrážíme do tajgy přenocovat. Sjíždíme do vesnice, přes kterou se chceme již dostat zpět na silnici. Zase špatně, voda se neustále zvedá a další cesta není možná, je zalité celé údolí. Raději vyjíždíme nahoru k lesu a tentokrát volíme lesní kemp pod borovicemi. Zítra se uvidí. Začíná pršet.

Možná je na hodnocení nových Uralů ještě brzy, ale první pocity jsou vynikající. Motor má kroutící moment od spodních otáček a nechá se vytočit bez zaváhání a propadů ve výkonu.
Brzdy moc nepožíváme, to zjistíme asi později, až přijdou nějaké kopce. Motocykly pracují spolehlivě, jediné úpravy byly zatím doladění geometrie a vzájemné seřízení záběru nových kotoučových zadních brzd. Vyhřívané rukojeti z příslušenství Ural nám pomohly přečkat včerejší nepřízeň počasí. Mají gumový neklouzavý povrch, dobře se drží.

Ujeté kilometry vám nepíšeme, o tom tahle jízda není. Na konci cesty v Rozhraní se podíváme, kolik je na tachometrech. Při výjezdu z továrny tam bylo 10 km.

Ihned po výjezdu z lesa přejíždíme první most. Byla to dobrá volba, spát nahoře v lese. Řeka zdvojnásobila oproti večeru svoje koryto. Druhý most, to samé. Včerejší prašná cesta se změnila v blátěné kluziště. Motocykly naštěstí řídí zkušení opozitčici, vychutnáváme si 30 km jízdy po nezpevněné a bahnité cestě. Řídíme sajdkáry plynem, ačkoli jsou naložené po okraj, krásně se vedou. V půlce úseku začalo sněžit. Ural si z nás asi utahuje.
Nejdříve nás nepustí dál a když se chceme vrátit, zasype nás vločkami. Sněžení se po čase zase mění v déšť, vyjíždíme na hlavní silnici. Musíme kousek na jih, potom se znovu otáčíme na západ a hledáme další průjezd přes Ural.

Taháme za plyn, motory jdou snadno do otáček, plynule. Na silnici je to masakr, ruští řidiči předvádějí svoje umění. Přestává pršet, zvedá se ledový silný vítr. Promrzáme. Stavíme u benzinky, kupujeme 92 oktanový benzin a čokoládu.
Je rozhodnuto, je potřeba také provést drobný servis na motocyklech. Ubytováváme se v hotelu, motocykly parkujeme v autoservise místního bosa s vizáží Al-Caponeho. Snad tam zítra budou. Dnes bude kultura v místním klubu.

Tak drobný servis se změnil na střední. Museli jsme se nutně podívat na vačku. Při kontrole ventilové vůle se na jednom motoru objevila vůle větší než malá. Je to signál, že něco není v pořádku.

Jedna vačka vačkové hřídele nevydržela. Po domluvě s Irbitem vyrazila ještě v noci skupina mechaniků s náhradními díly. V 8 hodin ráno již byli u motocyklu. Vadná vačka bude v Irbitu předána na testy pro zjištění příčiny defektu.

Jelikož jsme měli čas, využili jsem to k pár dalším opravám. Byla konečně doseřízena geometrie sajdkár. Jelikož vše děláme od oka, podařilo se to až na podruhé. V jedné převodovce byl příliš zašroubován šroub čidla neutrálu, což má za následek zhoršené řazení.

Byly seřízeny zadní kotoučové brzdy. Bohužel pozdním provedením došlo k nadměrnému opotřebení obložení, Irbit nám ihned dodal nové. Na jednom motocyklu se po načtení diagnostiky objevila závada lambda sondy (nemělo to vliv na chod motoru), byla vyměněna za novou.

Na dvou motocyklech došlo k úniku oleje z tlumiče řízení. Příčinu neznáme. V Petrohradu nás budou čekat nové, vadné předáme do Irbitu.
Většina těchto závad byla zjištěna pozdě, jelikož motocykly neprošly předprodejní přípravou a testovací jízdou, která předchází každému předání motocyklu zákazníkovi. Nejedená se o závady neodstranitelné. Proto jsme zde, abychom důkladně prověřili v náročných podmínkách vlastnosti nových modelů motocyklů Ural.

Nelíbí se nám chování motoru za studena, směs je příliš chudá a je nutné motory pečlivě ohřívat, zvláště v těchto teplotách. Při přechodu z volnoběhu do otáček je cítit "díra". V nejbližších dnech nám byla přislíbena nová palivová mapa, po nahrání do jednotek ji ihned otestujeme.

Dnes posíláme dvě fotky z opravy motoru (viz výše). Další fotky jsou z období týden před naším příletem do Irbitu. Škoda, přiletěli jsme pozdě, bylo tu veselo.