Do Indie na Enfieldech

Dobrodružství. Každý si pod tímto slovem představí úplně jinou činnost. Pro někoho je dobrodružství, když uplatní mat třetím tahem, někdo podniká dobrodružné výpravy za kvalitním mokem, někdo leze po horách. A pak jsme tu samozřejmě my, motorkáři. Ale ani tady nenajdeme jednu kompaktní skupinu, která by pod tímto slovíčkem vnímala to samé. Někoho láká pokoření top speedu na závodním okruhu, někdo jede k moři na pláž a někdo vyráží tam, kde nejsou skoro žádné silnice, kde dobrou noc opravdu dávají lišky. V tom lepším případě.

Do Indie na Enfieldech
Pro tuto poslední skupinku nadšenců, kteří hledají to pravé dobrodružství, už mnoho prostoru nezbývá. Snad všude, kam se běžně nyní jezdí, tedy na Ukrajinu, do Rumunska, Maroko, Rusko a já nevím kam všude ještě, lze pozorovat plíživou globalizaci. Už není problémem koupit vodu v PET lahvi, McDonalds najdete také všude. Mobilní telefon pokrývá skoro celou zemi a benzín se tankuje z kvalitních benzínek. Ano, lze ještě najít civilizací nedotčená místa, ale opravdu je jich rok od roku méně.


Když jsem se rozhlížel po místech, kde ještě moc civilizace není, zcela zákonitě jsem na mapě světa zabloudil k Indii. Je to země neuvěřitelných rozporů a to jak civilizačních a technických, tak i geografických, teplotních, etnických, náboženských… Snad jakékoliv přídavné jméno by mohlo být vztaženo k této velké a nádherné zemi. Když jsem surfoval po internetu, ve spojitosti s Indií, cestami a dobrodružstvím jsem našel odkaz na Enfieldy a cestovku, která na nich do Indie jezdí. Tedy ne, že by jezdila od nás z republiky do Indie přímo na těchto skoro historických motorkách, ale pro ty, kteří jsou z tvrdšího cestovatelského těsta, pořádá dvou a třítýdenní cesty po Indii. Proč tolik rozplývání nad motorkou Enfield? Ti z vás, kteří ještě svoje motorkářské počátky realizovali na JAWÁCH, pochopí. Bubnové brzdy, které spíš motorku zpomalily, než aby ji zastavily. Startování, které bylo více obřadem, než-li v současné době jistotou, že zmáčkneme startér a motor brouká. Rámem, který se kroutil jako živý, když jste vezli svou vyvolenou a batoh na vysněný víkend. Maximálka, která se jenom letmo dotkla 100 km/hod a pokud ji překročila, bylo to spíše již o osobním hrdinství a souběhu okolností. Specifický posez na sedle, kdy vás záda bolela pomalu dříve, než jste nastartovali. A přece, přes všechny tyto obtíže jsme svoje JAWY, ČZtky, MZety či SIMSONY milovali a nedali na ně dopustit.


Představa, že se podívám do Indie a budu moci jezdit na motorce, byla více než lákavá a tak jsem neváhal a napsal Honzovi do RAJBASu email, zda bych se nemohl zastavit na kus řeči o této aktivitě. Honza odepsal, že je možné nejenom povídání o Indii a motorkách, ale že mu i jeden Enfiled stojí v garáži... Než jsme se pustili do rozhovoru, navštívil jsem Honzovu garáž, kde stál Enfield. Musím s přiznat, že na mě dýchla historie. Nádherný kus motorky v béžové barvě. Mohutný jednoválec o obsahu 350 ccm z roku 1965. Naprosto prohozené ovládací prvky – řazení na pravé noze, brzda na levé noze. Poměrně velký výfuk. Dvě samostatná sedla. Páka nožní brzdy, která by svou velikostí mohla aspirovat na uplatnění v hodně velkém náklaďáku. Přístrojovce dominuje tachometr v kilometrech a mílích za hodinu, ale zcela chybí teploměr či palivoměr, avšak zase tam je ampérmetr a veliká spínací skříňka. Hodně zaujmou dvě malá poziční světýlka po boku přední paraboly. Za tmy asi budou efektní a vypadají, nenapadá mě lepší slovo, než „roztomile“. Jsou to maličkosti, které zaujmou, jako je třeba zámeček na palivovém kohoutu. Nebo samostatná páka na pravé straně, pomocí které zařadíte neutrál. Ta motorka je prostě z jiné doby a z jiného světa.




Trochu mě zamrzelo, že se nám ji nepovedlo uvést do chodu, stála dlouho v garáži a nenechala se přesvědčit ke spolupráci. A roztlačujte takovou váhu po rovince :o).




Snad jenom pár čísel o motorce, ale myslím, že více poví samotné obrázky Enfielda. Tak tedy:
  • délka motorky 2 100 mm
  • šířka motorky 700 mm
  • výška motorky 760 mm
  • nádrž na PHM 23 litrů
  • obsah válce (motoru) 350 ccm
  • výkon v HP 18 HP
  • výkon v kW 13,5 kW
  • brzdy přední/zadní bubnové
  • startování nožní pákou
  • plnění motoru karburátor
  • Pokud by vám tato velice suchá fakta nedostačovala, najdete více třeba na následujících stránkách: http://www.royalenfield.com
    http://www.enfieldmania.naskok.cz

    Jak se můžete vypravit na motodovolenou do Indie?


    Pokud to shrnu, tak si koupíte letenku, přiletíte do Dillí, tam se vás ujme Honza, „nafasujete“ motorku a s celou skupinkou vyrazíte do hor. Cestování Indií vám dokáže dát neuvěřitelné prožitky a zážitky. Už jenom samotné Dillí, které má počet obyvatel skoro rovný celé České a Slovenské republice dohromady. Neuchopitelná koncentrace lidí, aut, motorek, různých vozítek. Vzduch, který je plný smogu, ale také vůněmi z neuvěřitelného počtu stánků, kde vám nabízí jídla o kterých jste nikdy neslyšeli.


    Můžete potkat na cestách svaté muže, kteří nemají žádný majetek, pokud pomineme jejich oblečení a konvičku na čaj. Možná jim můžeme závidět. Žádné účty, žádné schůzky, žádný šéf, berňák a jiné, civilizací nadiktované povinnosti. Pouze cesta někam, cíl není podstatný, modlitby a naděje, že je lidé okolo nenechají umřít hlady. Krávy, které jsou v Indii posvátné a dokážou zastavit provoz, aniž by kdokoliv něco namítal. Lidská řeka se rozdělí tak, aby spokojeně ležící krávu obešla a nijak ji neublížila.


    Potkáte lidi, kteří za celý svůj život neopustí hory a jejich jediná životní zkušenost je jak správně roztopit asfalt, rozbít kameny a vyspravovat svěřený úsek cesty vysoko v horách. Tito lidé opravdu žijí na silnici. Celé rodiny a jejich práci dědí synové, kteří se na této silnici narodí. Jenom málokterý z nich se dokáže vymanit z tohoto předem daného osudu. Potkáte tisíce a tisíce lidských osudů, které budete moci jenom zaznamenat, neboť nám zcela chybí měřítko, kterým bychom mohli tyto lidské osudy nějak pochopit.


    Na cestě uvidíte chrámy a modlitebny s náboženstvím a uctíváním, které je nám Evropanům přinejmenším vzdálené a možná až nepochopitelné. Snad desítky nejrůznějších bohů, kteří jsou zobrazeni až v pitoreskních podobách na vás budou zhlížet, zcela jasně si vědomi své převahy získané v průběhu tisíců let. Zcela jiné vnímání času. Pro nás, kteří jsme odkojeni hodinkami, kdy počítáme minuty a 15min zdržení je již společensky nepřípustné, bude neskutečným zážitkem klid, který panuje v dlouhé koloně náklaďáků, autobusů, ale i lidí, kteří jdou pěšky, když dojde k sesuvu půdy vysoko v horách a silnice je neprůjezdná. Všichni to chápou, nikdo se nerozčiluje. Vyndají kotlíky a začnou vařit čaj, smíchají mouku s vodou na placky a hlavně – povídají si. Vždyť okolo nich je tolik lidí, které svedla dohromady náhoda a co člověk, to jiný osud. Tak proč nevyužít času, který byl tak nenadále dán a nepovídat si. A nakonec i vy podlehnete tomu klidu, hodinky sundáte ze zápěstí, vyndáte zásoby, něco rozdáte a něco dostanete a začnete si povídat. S kolegy na cestě, ale i s lidmi, které jste nikdy neviděli a které ani nikdy už neuvidíte. Teď ale jste na jednom místě a vaše osudy se protnuly. Tak si povídáte.




    Z cestovatelsko – dobrodružného hlediska je tato cesta také výjimkou. Už jenom to, že budete muset zapomenout na všechny vymoženosti, které vám poskytuje vaše motorka doma. Obřad startování půllitru nožní pákou, nebo rozcvička po ránu, kdy se pokusíte motorku roztlačit, jízda, kde řadíte pravou nohou a pokoušíte se zabrzdit levou nohou. Silnice, kam byste pomalu ani svých cestovních endurech nevjeli a pokud ano, budete z toho mít zážitek na dost dlouho.




    Vyhýbání se přeloženým náklaďákům či autobusům, které vypadají jako rozsvícený pouťový stánek, který vzalo útokem tolik lidí, že jsou všude. Na střeše, na náraznících, visící ze dveří….. Stovky světýlek a neustále se ozývající klakson umožňují, aby se tyto autobusy v pořádku dostaly na konec své cesty. Silnice, kde jedna strana je lemována skálami, kterým nedohlédnete na vrcholek a na straně druhé propastí, která snad nemá konce. Tady se propasti nepočítají na desítky, ale rovnou na stovky metrů. A chyba se neodpouští. Projedete neskutečné brody, sedla a náhorní planiny, podíváte se na do nejvyššího sedla světa Khardung La ve výšce 5 606 mnm. Najdete vztah ke „svému“ mechanikovi, který na cestě dělá vše proto, aby „vaše“ Enfieldy dojely v pořádku. Budete jenom nevěřícně koukat na to, co vše lze opravit v podmínkách, kdy máte k dispozici pouze základní nářadí, vědomosti a několik kamenů na podepření motorky. Nebo spaní - pouze vy a váš spacák a kamenný domek kdesi vysoko v horách. Nebo kamenná hospůdka, kde vám dají, tedy prodají, placky a šíleně přeslazený čaj.


    Bylo by možné psát dlouho o tom, co vše v Indii a na této cestě spatříte a zažijete. Ale zážitky nejsou přenositelné a chce-li někdo pochopit, tak musí to i zažít.







    Musím říct, že když jsem se díval na fotky a poslouchal historky z cest po Indii a všech zemí, které Honza osobně prošel, musel jsem mu vyseknout hlubokou poklonu. Člověk, který na vlastních nohách prošel Kavkaz, Ťan-Šan, Krym, Nový Zéland, Austrálii, Černou Horu, Indii - a to vše několikrát tak, aby mohl vzít sebou lidi a také je v pořádku vrátit do jejich domovů, zasluhuje obdiv.
    Když se člověk již dostane k hotovému, málokdy si začne klást otázku, jak vše začalo, jak věci vypadaly a probíhaly v samých počátcích. Teď, když si otevřete Honzovi stránky na internetu - www.rajbas.cz - najdete nabídku slušně velké cestovky, která se specializuje na outdoorové aktivity. Je nutno konstatovat, že nejenom motorkami, ale hlavně ostatními outdoorovými aktivitami je Honzova cestovka živa. A pokud někdo z vás je ochoten se alespoň občas pohybovat jinak než v jedné stopě, což třeba já osobně moc ne, tak tady najde doslova ráj na zemi. Místa, kdy už jenom jejich jména jsou nabita dobrodružstvím, poznáním sebe samého, šáhnutím si na dno svých schopností, jsou tady seskládána jedno vedle druhého.


    Asi není podstatné a nutné psát o tom, jak se jednotlivé destinace přidávaly, kolik omylů bylo učiněno, neboť v žádné činnosti se nikdy nevyhnete chybám. Podstatná je přítomnost a to, co bude. Takže pokud máte srdce dobrodruha, podívejte se na fotky a video z tajemné Indie, duchem staré, ale krásné motorky, a začněte snít. Neboť pouze ten, kdo sní své sny, je také zrealizuje. A až se vrátíte z Indie, dejte vědět.

    Videa


    Údolím řeky Satluj
    Brody
    Klášter v Kalpe
    Klášter v Nako
    Sjezd z Kunzumpassu

    Autor videí: Rajbas

    Jak se Vám líbil tento článek?
    Průměr: 1.00
    Známkováno: 2x

    Vložení komentáře

    Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


    TOPlist